Profil elektrárny je její rozmanitost

Ute Kiehn-Dziuballa

Ute Kiehn-Dziuballa je ve vedení Kraftwerk-Verein Chemnitz již 20 let. Společensko-kulturní centrum, které nyní sídlí na Kaßbergstraße, je symbolem čtvrtstoletí mezigenerační a mezioborové práce. Významné akce mají svůj původ v Kraftwerku: například první SPLASH se konal v roce 1998 v prostorách na Zwickauer Straße. Ute Kiehn-Dziuballa má na centrum nespočet vzpomínek. Na konci roku odejde do důchodu jako výkonná ředitelka. Do konce roku bude nadále podporovat svého nástupce. Je čas ohlédnout se zpět.

S jakými pocity budete na konci roku odcházet? Které převládnou:
Ute Kiehn-Dziuballa: V židovském jazyce existuje jedno pěkné rčení: "Všechno má svůj čas". Dvacet let je dlouhá doba, takže si myslím, že je vhodný čas zastavit se a odejít. Jinak asi převládne úsměvné oko. Bylo to skvělé období, ale bylo tu také mnoho výzev, které si na mně vyžádaly svou daň. Ani proces opotřebení či stárnutí mě nenechává bez úhony. V kulturní práci, práci s dětmi a mládeží se málokdy díváte na čas. Často to byly šestidenní týdny. V tomto ohledu jsem se trochu unavil. Proto jsem rád, když se objeví někdo, kdo má spoustu energie, drží se osvědčeného, ale zaměřuje se i na nové formáty.

Bude pro vás těžké nechat to plavat?
Samozřejmě že je to po dvaceti letech těžké. Byl to pro mě proces duševního zrání, jak se s touto otázkou vypořádat. K 1. dubnu jsem předal vedení společnosti Cynthii Kempe-Schönfeldové. První dva týdny pro mě byly velkou změnou. Přechod jsem si dobře naplánoval tím, že jsem se seznámil s novou rolí a hodně jsem přemýšlel uvnitř firmy, abych zajistil, že nebude prostor pro úzkost. Jen jsem to neplánovala sama pro sebe. Je to také období zvykání si a vyrovnávání se s tím.

Dlouhá doba na přechod. To je vzácné.
To pro mě bylo velmi důležité. Nechtěl jsem všechno předat z měsíce na měsíc. V managementu jste tady zodpovědný za všechno. Ať už je to opuštěná zeď, topení, zaměstnanci nebo nové obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Kromě akcí a každodenní práce to představuje výzvu. Nechtěl jsem jít od plného pracovního dne k nule - ani pro sebe, ani pro Kraftwerk.

Každý týden se v Kraftwerku pořádá 33 akcí, k tomu měsíční formáty a velké vybrané projekty, které se konají jednou ročně. Patří mezi ně dětský festival na Küchwaldwiese, výstava železničních modelů a breakdance. "Jsou lidé, kteří k nám chodí několikrát týdně. Elektrárnu nazývají svým druhým domovem," říká Ute Kiehn-Dziuballa.

Takže je to něco jako místo setkávání?
Ano, ale díky tomuto specifickému kulturnímu spojení mnohem více. Není to jen posezení a pití kávy, ale také malování nebo návštěva koncertu komorní hudby. Na těchto uměleckých a kulturních akcích probíhají setkání a rozhovory.

To zní jako poněkud starší publikum, které tyto akce navštěvuje.
To je omyl. Máme programy pro děti a mládež, pro seniory i pro všechny ostatní. Když jsme se sem v roce 2003 přestěhovali, práce s dětmi a mládeží tu už byla. My jsme přidali kulturní práci. Pak se to všechno spojilo dohromady. Některé akce jsou určeny přímo pro mládež, jiné, jako například kurzy keramiky, krajkářství a kreslení, oslovují účastníky různých věkových skupin. Jsou tu také akce pořádané jinými sponzory, jednorázové projekty, výstavy nebo koncerty, které přilákají návštěvníky jednou za rok. Profil Kraftwerku byl pro mě velmi důležitý: je to rozmanitost.

Je Kraftwerk hojně navštěvován?
Samozřejmě, vždycky by jich mohlo být víc (smích). Ale byly i akce, kdy jsme bohužel museli návštěvníky poslat zase domů. Zejména po letních prázdninách, kdy končí sezóna dovolených, máme velmi dobrou návštěvnost.

Před dvaceti lety jste se k tomu dostal náhodou.
Zapojil jsem se do činnosti dnešní Sítě pro kulturu a práci s mládeží, která se tehdy ještě jmenovala Sousedská kultura. Byla to náročná práce, která mě bavila. Síť sídlila v elektrárně na Zwickauer Straße. Takže jsme byli místní a všechny jsem znal. Začátek devadesátých let byl obdobím změn. Kraftwerk měl různé ředitele a byla žádoucí stabilita. Tehdy mě Petra Borgesová, tehdejší vedoucí kulturního oddělení, přesvědčila, abych se této funkce ujal. Tak jsem v roce 1999 nastoupil do Kraftwerku.
V té době byl Kraftwerk známý hlavně díky koncertům, například Rosenstolz, Die Prinzen, dívčí skupiny Tic Tac Toe nebo kabaretiéra Olafa Schuberta. Samozřejmě probíhala také práce s dětmi a mládeží. V roce 2003 se centrum přestěhovalo do Haus Spektrum a vily Hartmann na Kaßbergstraße. Od té doby využilo nabídky téměř 65 000 programů více než 1,4 milionu návštěvníků.

Na co vzpomínáte?
Poměrně hodně. Je tolik situací, událostí, dojmů - těžko bych věděl, kde začít a kde skončit. Určitě ve mně zůstane představení Kelly Family. Na Kraftwerk byl nával, jaký jsem nikdy předtím nezažil: s lidmi tábořícími před halou. Vzpomínat budu také na mezinárodní divadelní festival "Pojďme se setkat". Měli jsme ve městě na týden spoustu zahraničních hostů se skvělými divadelními představeními. Nebo na začátku roku 2000 jsme pořádali projekty jako "Jedna Země - jeden život" a na Küchwaldwiese jsme přivedli zástupce světových náboženství.

Tematicky předběhly svou dobu.
Vždycky. Museli jsme však také bojovat s odporem. Zejména u projektu "Jedna Země - jeden život". Projekt jsme podali v září 2001. Všichni si pamatují, co se stalo 11. září v New Yorku: v důsledku útoků spadly věže Světového obchodního centra. A my jsme chtěli udělat něco o světových náboženstvích. Pak přišel
11. září, spadly věže a my jsme měli tento projekt. Ale udělali jsme to - na Küchwaldwiese, takže nikdo nemusel překročit práh a nikdo nemusel projít dveřmi. Měli jsme tehdy dva cíle. Prvním bylo, aby zástupci náboženství byli spolu v klidu - spolu by bylo hezky. Druhým bylo, aby o svém náboženství směli mluvit jen ti, kteří jím skutečně žijí.
Na další věc vzpomínám rád a v dobrém: v roce 2008 jsme v Chemnitzu nastudovali divadelní hru "Obyčejný Žid" od Charlese Lewinksyho. Byli jsme první v Německu, kdo ji uvedl na jevišti. A udělali jsme to jako společensko-kulturní centrum. Jsme na to velmi hrdí.

Nejnovější nápad na projekt "Kipa zůstává" je reakcí na incidenty z loňského roku, kdy byl devatenáctiletý Izraelec s kipou na hlavě napaden. Společně s židovskou restaurací Schalom, kterou provozuje manžel Ute Kiehn-Dziuballaové Uwe, zahájilo sdružení Kraftwerk tuto novou sérii akcí. Již několik let se podílí na různých projektech na podporu tolerance, přijetí a otevřenosti vůči odlišným způsobům myšlení a na boji proti extremismu ve všech jeho podobách.

Jak takové akce zakládáte, jak vymýšlíte témata?
Vždy se jednalo o konkrétní příležitosti nebo o rozhovory z běžného života a ze života. Na začátku roku 2000 jsem se bavil s Uwe Dziuballou. Byl o tom, že mnoho lidí mluví o náboženstvích a přitom ani neví, o čem mluví. To byl tehdy výchozí bod. Chtěli jsme s tím něco udělat.
Incidenty v Berlíně byly důvodem pro vznik projektu "Kippa zůstává". Nějaký rabín nebo hodnostář řekl, že by lidé měli zvážit zakrytí svých kip. Můj manžel to nechtěl udělat. Tento název "Kipa zůstává" je poselstvím i názvem projektu. Z hlediska obsahu pak přemýšlíte, jak to uvést na pravou míru.

Co budete dělat od 1. ledna 2020?
Na to se mě ptá hodně lidí a já nevím. Od 1. ledna 2020 se budu ještě čas od času účastnit významných akcí. Ale co rozhodně nechci dělat, a pracuji na tom, je stát tam jako všeználek. Proto to heslo: "Keep it different". Bude to jiné, toho jsem si vědom.

Co bys chtěl pro Kraftwerk udělat?
Neustálý další rozvoj divadla, a to i s ohledem na naši žádost o titul hlavního města kultury. Dobré zapojení, dobrou spolupráci. Myslím, že to bude velmi intenzivní fáze směrem k hlavnímu městu kultury. Pro mě byla vždy důležitá triáda pro divadlo a spolek. Zaprvé zachování osvědčeného. Například dětský festival se příští rok uskuteční již po čtyřiadvacáté. Proč byste měli přestat dělat něco, co je zavedené, dobré a oblíbené?
Za druhé, zaměřit se na věci, které jsou k dispozici, a zjistit, co se s nimi dá dělat. Za třetí, buďte vždy otevření nápadům, novým a bláznivým věcem. S tím máme v posledních letech dobré zkušenosti. Doufám, že v těchto třech oblastech máme dobrou pozici, že jsme pro obyvatele Chemnitz vždy kontaktním místem a že si udržujeme dobrou strukturu cen.

Hodnotíte pozitivně širokou kulturní nabídku v našem městě s ohledem na kandidaturu na hlavní město kultury?
Ano, rozhodně. Vždycky mám radost, když se něco děje. Nyní se poměrně často konají akce, na které bych rád šel, ale nemohu, protože musím být sám v Kraftwerku. Ve městě je tak skvělý a pestrý program, a proto si myslím, že ten, kdo říká, že se nic neděje, se o to nezajímá, není informovaný nebo si chce jen stěžovat.