Šlapání pro diváky

Maria Kreußlein, Susen Döbelt, Matthias Jatzwauk, Franziska Hartwich & Felix Rudolf

Jak mohu spojit kulturu a cvičení, udržitelnost a smysl pro komunitu? Šlapáním do pedálů a sledováním filmu. Před rokem se Maria Kreußleinová, Susen Döbeltová, Matthias Jatzwauk, Franziska Hartwichová a Felix Rudolf ucházeli o financování mikroprojektu na cestě k titulu Evropské hlavní město kultury 2025 se vzrušujícím nápadem využít svalovou sílu k výrobě elektřiny pro kino pod širým nebem nezávislé na místě - a porotu to okamžitě zaujalo. Dvě projekce již proběhly úspěšně a v současné době probíhá hlasování o tom, který film by se měl promítat potřetí - na adrese www.fahrradkino-chemnitz.de. Maria Kreußlein, Franziska Hartwich a Susen Döbelt popisují projekt a reakce návštěvníků na první projekce v rozhovoru.

Jak jste přišli na myšlenku cyklistického kina? Maria: V podstatě to není jeden z našich nápadů. Viděla jsem ho jednou v Erfurtu - a naprosto se mi líbilo. Jednoduše proto, že kino je moc hezká věc a pozitivní emoce se přenášejí přímo na cyklistiku. Je tu i poučný efekt, když vidíte, kolik elektřiny se v současné době spotřebuje a vyrobí jezdci. Když jsem si přečetl o mikroprojektech, hned mě to napadlo.
Susen: Pak za námi přišla a řekla: "Hele, pojďme do toho." A kdo Marii zná, ví, že když přijde s nějakým nápadem, nemá smysl odporovat. Ale vážně, i nám to přišlo jako skvělý nápad. A rádi píšeme žádosti. Je to součást naší práce.


Vy tři nejste jen kamarádky, ale také spolu pracujete? Susen: Ano, všechny pracujeme na katedře obecné psychologie a psychologie práce a zabýváme se dopravní psychologií, elektromobilitou a udržitelností - cyklokino do toho docela dobře zapadá.
Maria: Jen s výrobou elektřiny pro cyklistické kino nejsme příliš obeznámeni. Proto jsem z okruhu svých přátel nabrala Matthiase a Felixe, kteří to umí - takže je nás pět. To je docela dobré, protože každý přináší své vlastní preference.

Když už jsme u těch preferencí: Jste všichni nadšení cyklisté?
Maria: Určitě. A také bych ráda povzbudila ostatní, aby jezdili na kole, protože je to nejlepší způsob dopravy, mnohem pohodovější než cestování autem nebo autobusem. Proto to kino na kole.
Susen: Jízda na kole prostě znamená nezávislost - na benzínu, na jízdních řádech, téměř na všem...
Maria: Ale nejsme jen nadšení cyklisté, jsme také fanoušci Chemnitzu. I když jako rodilá Chotěbořanka přiznávám, že mi to trvalo tři roky. Vzpomínám si, jak jsem se dostala k přijímačkám na studium psychologie: Přijali mě - ano. Chemnitz - ach bože. Dnes se mi nechce odejít.
Susen: Vyrostla jsem v Heckertu, byla jsem chvíli pryč - například ve Vídni - a teď jsem zase zpátky. Chemnitz mě nikdy nepustil, ráda jsem jezdila domů. A bylo mi jasné: když se znovu stěhovat, tak zpátky do Chemnitz.
Maria: Snad si nemyslíte, že by cyklisté mohli být v Chemnitzu šťastní?

Pokud provozujete kino, které je nezávislé na energii a místě, je to myslitelné.
Jaké byly první projekce? Susen: Je to dobrý pocit, když je po dlouhých přípravách konečně všechno připraveno a lidé skutečně přijdou - ne proto, že vás znají, ale proto, že se jim váš nápad líbí.
Maria: Naplánovali jsme celkem tři akce, každou s jiným tématem. První 15. června ve starém Diamantwerku byla o cyklistice obecně, druhá 13. července v Gartenutopie na Petersstraße byla celá o Franzisce - udržitelnost je její velké téma. A třetí výstavu v areálu Heckert má na svědomí Susen.
Franziska: Samozřejmě jsme úplně podcenili, jak časově náročné může být žádat o filmová práva. Mysleli jsme si to: Skvělý nápad, necháme lidi předem hlasovat o tom, který film chtějí vidět. Na výběr jsou vždy tři, nejlépe různých žánrů a ne příliš dlouhé. A pak je necháme rozhodnout. To jde dobře, ale nejdřív musíme požádat o práva na všechny filmy. Ale každopádně až to v létě uděláme, budeme v tom taky profíci.

Záměrně jezdíte do sídlišť s cyklistickým kinem?
Reichenbrand, Sonnenberg, oblast Heckert... Maria: Tady je to zase velká výhoda kola. Jednoduše můžeme jet kamkoli, a proto vědomě přinášíme kulturu až na práh, někdy i na úplně jiná místa.
Susen: Obyvatelé také dostanou předem do schránky pohlednici, na kterou ručně napíšeme datum představení, protože je pro nás důležité dát celé věci takříkajíc vlastní podpis.
Franziska: Záměrně chceme, aby se sousedské komunity setkávaly a společně sledovaly film. Jde o jízdu na kole, střídání se na kolech - kdo chce být vystřídán, kdo chce naskočit - a i při jízdě na kole se spolu dají do řeči lidé, kteří jsou si úplně cizí. To je super.
Maria: Mikroprojekty nejsou financovány proto, aby se bavili jen organizátoři, ale také proto, aby se to líbilo lidem v Chemnitzu.


A možná, že financování dává projektům také potřebný impuls k tomu, aby později pokračovaly... Maria: Především jsme si pronajali objekt pouze na cyklokino. Chtěli jsme zjistit, jak to půjde. Ale dalo by se s ním dělat mnohem víc než jen energeticky nezávislé kino. V úvahu přicházejí i koncerty, čtení, něco.
Susen: Zvlášť když se na nás hned po prvním promítání obrátilo několik lidí, jestli by nemohli nějak pomoci, protože se jim projekt zdál skvělý. Uvidíme, co se s tím dá dělat.

Váš projekt je jedním z mnoha důležitých důkazů, že už jen samotná kandidatura Chemnitzu na Evropské hlavní město kultury zanechává na městě pozitivní stopy.
Co by se ale ještě muselo změnit, kdybychom titul skutečně získali? Maria: Pak bychom museli otevřít hostel. A samozřejmě nás čeká ještě spousta práce na cyklistické infrastruktuře.
Franziska: Myslím, že by to byla pro Chemnitz velká příležitost, kdyby sem jezdili hosté z celé Evropy. Mezinárodní setkání přece také boří předsudky. Nejlepší by bylo, kdybychom otevřeli cyklistický bar, kde by se lidé mohli setkávat.
Susen: Hostel s cyklistickým barem - perfektní.
Maria: Takříkajíc doplňování tlaku.
Franziska: 3bar. Tak to vždycky začíná - hodně se točíme. A někdy to přeroste v něco opravdového - třeba v cyklistické kino.
Maria: Vážně. Myslím, že Chemnitz je dobře propojené město a je tu spousta nápadů - jako Evropské hlavní město kultury by se jich dalo realizovat mnohem víc.