Sport dělá vše ostatní irelevantním

Maximilian Schuler

Ať už jde o ragby, ju-jutsu, rybaření, box nebo frisbee: Universitätssportgemeinschaft Chemnitz e.V. je se svými 28 oddíly a sportovními skupinami a téměř 2 000 členy největším sportovním klubem v Chemnitz. Maximilian Schuler vede tento mnohostranný sportovní klub již dva a půl roku a před několika dny převzal cenu 15 000 eur za projekt "Get in Touch". V tomto rozhovoru vysvětluje, o co v projektu jde a proč získal podporu i z Indie.

Jak vznikl nápad na projekt "Get in Touch"? Maximilian Schuler: Upřímně řečeno, celé to bylo spíchnuté horkou jehlou. V listopadu 2018 mi zavolal kolega, který je otcem hráče ragby, a řekl mi o iniciativě "Chemnitz není ani šedý, ani hnědý". Pak jsme se nad tím zamysleli: Máme přece nejrůznější oddělení, kde pracují lidé nejrůznějších národů a původu. To by se mohlo dobře hodit.
Protože jsme v té době na školách zřizovali kurzy sportů, jako je frisbee, kriket a ragby, napadlo nás, že účast v soutěži by byla dobrá pro propagaci těchto sportů. Nápad jsme tedy dotáhli do konce a nakonec se výběrového řízení zúčastnili. Jedním z důvodů, proč to tak dobře dopadlo, je to, že naše sporty podporuje mnoho lidí ze zahraničí. Takže se téměř automaticky stavíme za toleranci.

Iniciativa "Chemnitz není ani šedý, ani hnědý" se zasazuje o podporu demokracie ve městě. Z různých kampaní se vybral balík peněz, který byl prostřednictvím soutěže rozdělen mezi několik projektů podporujících toleranci. Aktéři iniciativy sestavili užší seznam a jeden z vítězů byl vybrán v online hlasování prostřednictvím Facebooku. Kromě USG Chemnitz e. V. získaly 15 000 eur iniciativy Berufliche Integration a sdružení Begehungen. Dalších devět angažovaných skupin obdrželo ocenění v hodnotě 1 000 eur.

Jak jste soutěž prožívali vy?
Upřímně řečeno, po podání přihlášky jsem celou věc příliš aktivně nesledoval. Po přelomu roku jsme obdrželi zprávu, že jsme postoupili do dalšího kola. To už jsme byli naprosto překvapení a šťastní z bonusu za postup do dalšího kola.
Jelikož se hlasovalo na internetu o nejvíce hlasů, spojili jsme síly a snažili se zmobilizovat všechny oddíly, rodiče sportovců, kamarády a známé. Vedoucí našeho kriketového oddělení Deep Prakash dokonce přemluvil svou rodinu v Indii, aby pro nás hlasovala. Nakonec jsme vyhráli cenu diváků. Na to jsme velmi hrdí.

Co je vaším cílem v rámci projektu?
Samozřejmě je skvělé, že jsme dostali peníze, ale naším hlavním cílem je, aby žáci prostřednictvím sportu bořili neviditelné bariéry. Když se několik našich sportovců tmavé pleti postaví před třídu a pak představí sport, který nikdo z žáků nezná, má to zpočátku úplně jiný, ale snad i zajímavý efekt. V určitém okamžiku si děti uvědomí, že jsou to normální kluci, a je to dokonce zábava, co nám předvedli. Ideální je, když v určitém okamžiku děti nad tím už ani nepřemýšlejí, ale prostě si nový sport užívají. Je pro nás velmi důležité, abychom tímto způsobem přivedli toleranci do středu společnosti.
V konečném důsledku jde také o to, abychom do světa vyslali jiný obraz Chemnitzu. Bylo pro nás důležité podílet se na tom, aby byl Chemnitz vnímán jinak, než jak ho média vykreslovala na konci srpna loňského roku. Chceme se postavit za solidaritu a toleranci a pozitivně ovlivnit obraz města.

Které školy jsou do projektu zapojeny?
Zatím jsme uspořádali sportovní kurzy ragby, kriketu a frisbee na čtyřech školách. Patří mezi ně Základní škola Schönau, Základní škola Rosa-Luxemburg, Keplerovo gymnázium a škola Montessori.

Cena je v hodnotě 15 000 eur. Jaké máte nápady na získání peněz?
V první řadě chceme samozřejmě prosadit projekt "Get in Touch" a nakoupit další vybavení pro školní kurzy, například kompletní sady na kriket nebo bezdotykové ragby. Peníze z výhry nám také umožní odměnit úsilí trenérů malým příspěvkem. Zadruhé chceme kriketu a ragby zajistit odpovídající vlastní hřiště. Zejména hráči kriketu musí v současné době cestovat na domácí zápasy až do Postupimi, aby zde mohli hrát v bundesligových podmínkách. Kriketový tým v současné době využívá k tréninku provizorní hřiště. Proto můžeme zisk využít i na financování rozšíření hřiště. Jsme v kontaktu se sportovním úřadem, který chce hřiště reorganizovat, aby zde tento sport měl konečně odpovídající zázemí. Tím se dostáváme k celé iniciativě. Naše úsilí o vytvoření reprezentativního a ligovým podmínkám odpovídajícího hřiště pro kriket a ragby jsme pokřtili jako další krok "Zůstaňte v kontaktu". Pokud se nám tímto projektem podaří získat pro tento sport dostatečný počet žáků, budou moci skutečně hrát na hřišti zde v našem městě. Hřiště a lepší tréninkové podmínky by měly udržet zájem, který naše školní projekty vyvolávají.

Jak jsou obecně přijímány výklenkové sporty, jako je frisbee, kriket nebo ragby?
Většina žáků ani učitelů o nich zatím moc neslyšela. Ale tyto tři sporty jsou předurčeny ke komunikaci s jinými kulturami právě proto, že jsou v jiných zemích sportem číslo jedna, stejně jako je jím u nás v Německu fotbal. Kromě toho se tyto sporty ve svých světových svazech zavázaly k hodnotám, jako je tolerance a integrita. O to snazší je to pro nás a hráči podle nich žijí. Ve sportu nezáleží na tom, jak kdo vypadá nebo odkud pochází. Lidé drží při sobě a o to jde. Pokud je to příkladem, stává se to samozřejmostí.

Mladé lidi často fascinují sporty, které si spojují s idoly z médií. Jak je to se sporty, jako je kriket?
Kriket je velmi komplexní a fascinující sport, ve kterém už náš tým dosáhl velkých úspěchů, ale bohužel ho nikdo neuznává, protože ho nehrají žádné celebrity ani nevysílají televize. Oslovení širšího publika pro tento sport je velmi důležité, abychom mohli více pracovat s mládeží.

Ragbyový tým skončil v minulé sezóně na druhém místě tabulky a teprve rok předtím postoupil do vyšší soutěže. Ženský tým frisbee začal nedávno hrát druhou ligu. V kriketu jsme již třetím rokem v první národní lize. To v Chemnitzu málokdo ví. Ale je to skvělý sport, který se tam hraje.

Jakým způsobem sport zprostředkovává jiné kultury?
Kriket je například národním sportem číslo jedna v Indii a Pákistánu, ragby v Oceánii, Irsku a Skotsku. Takže je to součást tamního života, je to jejich sportovní kultura. A když indický, brazilský nebo gruzínský hráč učí svůj sport děti v německých školách, je to také cenná osobní výměna a pomáhá to lidem vzájemně se poznat.

Co dokáže sport z hlediska integrace, co nedokáže škola nebo rodina?
Když sportujete, soustředíte se na to, co děláte. Nezajímá vás, kdo stojí vedle vás, proti komu hrajete, jak vypadá, odkud pochází nebo co řekl. Zejména v týmovém sportu jde o společný cíl, táhnete za jeden provaz a na všem ostatním v tu chvíli nezáleží. Ve sportu se rozplývají hranice, které jinak existují v každodenním životě. Univerzita se skutečně snaží o integraci lidí, ale to, co se tam děje, je spíše poznávací. Sport se často dělá spíše od základu, intuitivně. Po zápase si plácnete a automaticky se stýkáte s lidmi, které byste jinak mimo své sociální skupiny nikdy nepoznali. Mým snem je, aby projekty fungovaly tak, že Alex, Oleg, Christian a Youssef budou sportovat společně a bude jedno, odkud pocházejí nebo jak vypadají. Díky sportu je všechno ostatní nepodstatné.

Chemnitz se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2025. Co si od města a vašeho klubu do té doby slibujete?
Pro město doufám, že klidná atmosféra a soudržnost, která panovala na koncertě We Are More, bude cítit častěji. Je třeba překonat odpor a strach ze změn. Je to hrůza, že se mě sourozenci, kteří v Chemnitzu nežijí, ptají, co se tu děje. Obraz Chemnitzu se musí změnit. Doufám, že do roku 2025 bude mít město lepší image. Hodnoty, kterými se v Chemnitzu žije, a kvalita života si zaslouží větší pozornost.
Rád bych viděl klubovnu spolku. Ideální by bylo, kdybychom měli vlastní sídlo, které by zároveň sloužilo jako místo setkávání všech sportů a generací ve spolku.