Učení hrou(d)

Renate Wendt

Dvě malé černobílé kostky jako špunt v uchu a náramek z kostek na zápěstí: Renate Wendtová těmito drobnostmi prozrazuje svou vášeň: 71letá žena je již mnoho let dobrovolnicí v Německém muzeu her. Ať už třídí hry, připravuje akce, vede komentované prohlídky nebo se učí nová pravidla her, rodačka ze Stendalu je už 15 let tajnou ikonou Muzea her. To, co začalo jako program vytváření pracovních míst, se nyní stalo jejím druhým domovem.

Jak jste se dostala k práci v Muzeu her? Renate Wendt: Byla to vlastně velká náhoda. V roce 2004 mi úřad práce nabídl práci v Muzeu her. Pocházela jsem z úplně jiného profesního prostředí. Když jsem sem nastoupila, rychle jsem pochopila, že je to nejlepší zařízení pro děti v Chemnitzu, a od té doby jsem tu zůstala.

Čím je pro vás muzeum tak výjimečné?
Ústředním bodem muzea je herna. To, že děti sedí a hrají si spolu, je velmi cenné. Mnoho dětí už zapomnělo, jak si správně hrát s deskovými, karetními a stavebními hrami, protože většinu času tráví u počítače. Máme tu sice několik herních konzolí, ale snažíme se, aby byla místnost uzavřená, zejména o prázdninách. Zářící oči dětí, když si hrají a nechtějí odejít, jsou tím, co mě neustále inspiruje.
Prostřednictvím hry spolu komunikujeme. O víkendu je tu spousta rodin, které se prostě sejdou a hrají si od 13 do 19 hodin. To se někdy v každodenním životě doma ztratí, protože si na sebe nemůžete udělat čas. Také se učíte prohrávat. Spousta dětí neumí prohrávat, jen přehazují hřiště. Ale postavit se k situaci čelem je důležitý proces učení.

Do jaké míry se hraní her změnilo v důsledku digitalizace?
Děti a mladí lidé dnes samozřejmě vyrůstají s mobilními telefony a počítači. Ale například když máme ve škole třídu, máme pravidlo, že mobilní telefony zůstávají v taškách. V tom nás podporují i učitelé. Děti jsou pak vlastně zpočátku trochu zmatené a diví se, co teď mají dělat. Ale jakmile se zorientují a dostanou se do hry, je opravdu vidět, jak je to pohltí a nakonec nechtějí odejít. Baví je to. Jejich zájem o hraní je však vždy velmi závislý na jejich okolí. Pokud rodiče doma nehrají, dítě k ní většinou nemá přístup.

Jak můžete tento začarovaný kruh prolomit?
Nabízíme také interní školení pro domácí pedagogy, učitele a logopedy. Pořádám exkurze a vyprávím lidem o původu a pozadí hry. Máme tu také dobrovolníky a doufáme, že se toho hodně naučí, odnesou si to s sebou a předají dál. A tak se samozřejmě také snažíme šířit tuto informaci dál. My dospělí, ať už rodiče nebo prarodiče, jsme zodpovědní za to, aby hra zůstala naživu. Velmi si přeji, aby hry byly důležitou součástí dětství. Na dětské narozeninové oslavy sem chodí skupinky dětí, které se mohou odreagovat hraním Twisteru nebo si v létě zahrát venku s velkými šachovými figurkami. Je to prostě krásné a mělo by se to využívat mnohem častěji.

Jste tu už patnáct let. Co bylo za tu dobu vaším osobním vrcholem?
Vrcholem jsou pro mě každoroční muzejní noci. Různá témata, která se tam každoročně prezentují, mi vždy připadají velmi vzrušující. V loňském roce se jednalo o prací prostředek FEWA, který byl vynalezen v Chemnitz, s reklamní ikonou FEWA Johannou. Děti si mohly vyprat prádlo ve vaně jako za časů babičky. Letošní muzejní noc se soustředila na sté výročí založení Bauhausu.

Jak Muzeum her toto výročí oslaví? Existuje nějaká typická hra pro Bauhaus?
Stavební kostky Anker si bude možné na Muzejní noci vyzkoušet. Jedná se o výrobce hraček, který vyrábí stavebnice Anker již více než 135 let a vyváží je z Rudolstadtu do celého světa. K výročí je připravena speciální edice, model domu na Hornu jako stavebnice Anker, kterou si můžete postavit sami.

Ať už z korku, Lega nebo dřeva: stavebnice jsou v muzeu stále nejoblíbenější hrou. Návštěvníci si také mohou vybrat z více než 2500 her z kategorií karet, kvízů, strategií a oceněných her. Při tomto výběru není divu, že je Německé muzeum her muzeem s nejdelší dobou návštěvy ve městě. Muzeum her v Chemnitzu je tedy svého druhu jedinečné. Je jediné v celém Německu s tak velkým výběrem her, z nichž všechny si můžete kdykoli vyzkoušet.

Jaká je vaše oblíbená hra?
Nejsem zrovna vášnivý hráč. Ale když například vyjdou Hry roku, všichni zaměstnanci muzea se sejdou a hry si vyzkouší, abychom mohli návštěvníkům vysvětlit, jak hry fungují. Pak také mohu návštěvníkům doporučit, zda je hra vhodná spíše pro děti, dospělé nebo znalce. Nyní mám dvě vnoučata a ráda si s nimi hraji.

"Riskuj", "Ludo" a "Osadníci z Kartan" jsou známé a oblíbené klasické hry již desítky let. Díky novým edicím s různým designem přinášejí výrobci her na trh stále nové edice, ale princip hry zůstává stejný. Nejznámější příklad: "Mensch ärgere dich nicht" z období sjednocení, "Mauerhüpfer". Méně se ví, že tato klasická desková hra ve skutečnosti vznikla v Indii. Pačiši je tradiční indická hra, kterou do Evropy přivezli Angličané v 19. století a od té doby se vyskytuje téměř v každé domácnosti.

Když už jsme u té Evropy: Chemnitz se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2025. Co si o této žádosti myslíte?
Velmi bych si přál, aby se Chemnitz stal Evropským hlavním městem kultury. Jednoduše proto, abychom se zbavili špatné pověsti, kterou momentálně máme. Když jsme byli o víkendu na Státní zahradní výstavě ve Frankenbergu, viděli jsme na místě i pavilon Chemnitz jako kandidáta na hlavní město kultury. Rád bych viděl více takových aktivit: stánky na Neumarktu nebo Klosterstraße, akce před kanceláří hlavního města kultury v Rosenhofu, protože ta často vypadá velmi prázdně. Celou věc je třeba ještě více propagovat. Dokázal bych si velmi dobře představit, že by jednotlivá muzea na tomto tématu spolupracovala.