Umění online aukce

Konstanze Wolterová

Shánění, oceňování, kontrola pravosti, uvedení na internet, balení, přeprava: Konstanze Wolterová začínala jako malá v podkroví a svou společnost e.artis vybudovala sama. Nyní má devět zaměstnanců ze čtyř zemí, byla nominována na cenu Saská zakladatelka a před čtyřmi lety otevřela vedle aukčního domu také galerii současného umění e.artis. V rozhovoru pro pořad Maker týdne vysvětluje, jak se rodačka z Chemnitz stala úspěšnou podnikatelkou a jaké překážky jí stály v cestě.

Jak před deseti lety vznikl digitální aukční dům e.artis? Konstanze Wolterová: Můj kamarád ze školy, který obchoduje s luxusními hodinkami na sekundárním trhu, mi navrhl, abychom společně založili společnost. Právě jsem dokončila studium psychologie a můj doktorát se vlastně blížil. Pak jsem se rozhodla, že doktorát neudělám a založím firmu. Pravděpodobně mám v sobě podnikatelský gen. Na začátku jsem se hodně orientoval na obchodní model svého partnera. Trh s hodinkami je však úplně jiný než trh s uměním. Začal jsem tedy vytvářet vlastní koncept. Učení se z chyb je velmi udržitelné.

Krátce nato (v roce 2011) vznikl nový velký online aukční dům, který šel investorům na ruku a měl zcela jiné tržní možnosti s velkým rizikovým kapitálem. To mě tehdy jako mladého podnikatele opravdu vyděsilo. Ale protože jsem se vždy soustředil na organický růst po malých krocích, e.artis existuje dodnes a tehdejší velký konkurent mezitím zkrachoval. Takže jsme udělali všechno správně.

Když se ohlédnete za uplynulými deseti lety, co bylo za tu dobu největší výzvou, nejtěžším neúspěchem, ale i největším úspěchem?
Je samozřejmě těžké vzpomínat na minulost, aniž bychom ji zkreslovali. Byla to výzva, kdy poměr mezi investicemi a výnosy byl velmi nerovnoměrný. Ale to k podnikání patří: Musíte vydržet existenční problémy.
Samozřejmě čas od času docházelo a dochází k neúspěchům. Například když se zvýší DPH na umění nebo když balíkové služby nesmějí zastavovat před naší galerií. Město by pro ně mohlo nabídnout lepší rámcové podmínky, kdyby více podporovalo energii a úsilí občanů a komunikovalo starostovo nadšení se všemi složkami správy.
Považuji za velký úspěch, že se moje společnost sama rozrůstá. Nejsme závislí na cizím kapitálu, koncept funguje a tým stojí za mnou. Největším úspěchem bylo, když byla v mnichovské Pinakotéce der Moderne k vidění velká výstava Fritze Wintera a my jsme zároveň nabídli obraz tohoto umělce v naší aukci. Vyvolávací cena byla jako vždy 1 euro a obraz se prodal za 35 051 eur. Říkal jsem si, ano, můj systém funguje.

Zvláštností aukční síně je, že vše má na začátku cenu 1 euro. Konstanze Wolterová to dělá důsledně, aby bylo umění dostupné všem. S velkým přemlouváním se jí podařilo do svého aukčního repertoáru zařadit i známé umělce. Konstanze Wolterovou totiž vždy zaměstnávala jedna otázka: Jak přimět lidi, aby si uvědomili, že si mohou koupit individuální umění vytvořené člověkem, a ne masově vyráběné tisky ze švédského obchodu s nábytkem?

Proč se mnoho lidí vyhýbá nákupu umění?
Většina lidí má představu, že umění je drahé. Samozřejmě to tak není. Cena umění závisí na mnoha faktorech a pro každý rozpočet se najde něco originálního. Musíte lidem usnadnit přístup k umění. Umění a hodnota mají svou vlastní dynamiku, ale umění obohacuje život.

Co si myslíte o umělecké krajině v Chemnitzu?
Myslím, že je velmi vášnivá a rozmanitá. V našem repertoáru máme chemnitzského umělce Michaela Gollera. Ale ve skutečnosti mám ve svém galerijním programu méně chemnitzských umělců, protože při výběru dbám na jiná kritéria. Vystudoval jsem psychologii a zajímají mě spíše umělci, kteří se zabývají psychologickými aspekty. Přitahují mě díla, která vyvolávají otázky, jako např: Proč jsme tady? Co je to realita? Co je život, který stojí za to žít, a co je kvalita života? Méně mě zajímá politické a dekorativní umění.
Jako online prodejce si můžete postavit tábor kdekoli. Narodila se v Karl-Marx-Stadtu a v roce 2015 se rozhodla pro prodejní místo na příjezdové cestě do Kaßbergu. Rohová budova ve stylu Gründerzeit na adrese Theaterstraße 58 má čtyři velké výlohy, které zalévají místnosti světlem. Konstanze Wolterová usoudila, že tento výhled je příliš dobrý na to, aby se dal využít k balení obrazů, a rychle si otevřela vlastní galerii současného umění. V roce 2015 otevřela e.artis contemporary a připojila se k aukčnímu domu jako nový obchodní segment.

Vaším cílem je zpřístupnit umění všem: Podařilo se to za posledních deset let?
Ano, internetový aukční dům využívá mnoho mladých lidí, které by nákup umění nikdy nenapadl. Je důležité, aby byli umělci podporováni. Mnozí v oboru se potýkají s umírajícími galeriemi a kolabujícími tržbami. Proč si tedy kupovat masově vyráběný plakát, když si za podobnou cenu můžete koupit umělecké dílo na míru, které jste si sami vyrobili? Originální dílo se vás dotkne mnohem více než ofsetový tisk. Chci to zveřejnit. Zavedli jsme výraznou slevu na naše galerijní umění zejména pro mladé milovníky umění před jejich 40. narozeninami.
Pro mnoho lidí je představa, že si koupí umělecké dílo s předraženým historickým obrazem ve zdobeném zlatém rámu, možná příliš strnulá. Stále slyším ty dvě věty: "O umění nic nevím." nebo: "To si stejně nemůžu dovolit." Ale nemusíte vědět nic o dějinách umění, jen abyste měli na obraz svůj názor. Vzrušující je dialog o uměleckém díle. A samozřejmě vám také může přijít obraz prostě hloupý.
Zjevně obsluhuji určitou mezeru na trhu. Slavné aukční síně v Německu a Anglii mají tak obrovský nákladový aparát, že čistě ekonomicky mohou prodávat jen drahá díla slavných umělců. To si může dovolit jen vybraný okruh klientů. Ale polovina všech prodejů umění je pod 1000 eur. To ale téměř nikdo neví. Velké aukční síně dělají svým prodejům v médiích takovou reklamu, že se tento obraz vryl do povědomí lidí.

Chemnitz se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2025? Jaké jsou vaše naděje pro e.artis a město do té doby?
Myslím, že bylo skvělé, že se do kulturní strategie přímo zapojilo a zapracovalo mnoho nápadů zúčastněných stran. Je důležité lidem sdělit, že se může zapojit každý. Zásadní je transparentnost, aby lidé pochopili, že hlavní město kultury je něco pro každého. Pro Chemnitz je nejdůležitější organický růst. Je třeba vyklidit louku, aby město mohlo růst samo. Pokud se uměle vytvoří kilometr hospod a obchody v centru města umírají, není všechno v pořádku, je prostě třeba nechat lidi dělat víc. Každý se rád cítí jako doma. Takže jsem pevně přesvědčen, že i obyvatelé Chemnitzu si chtějí své město zvelebit. Chtěla bych, aby se město podobalo spíše mamince, která nechá své dítě běhat, než mamince helikoptéře.

Otevírací doba: Po: od 10 do 14 hodin, Út až Pá: od 10 do 17 hodin.