Unikátní technologie z Chemnitzu

Dr. Karin Weigelt & Jan Thiele

Za typickým blokem domů na Kaßbergu byste očekávali parkové výklenky, dětská hřiště nebo zelené louky. Ne tak na Gustav-Adolf-Straße 3, kde sídlí společnost Prismade Labs GmbH. Kancelář Dr. Karin Weigeltové, jejího obchodního partnera Jana Thieleho a mezinárodního týmu devíti zaměstnanců se nachází v točité dvoupatrové budově ve dvoře. Karin Weigeltová obdržela za svou inovativní tiskovou technologii ocenění Saská zakladatelka. V tomto rozhovoru zakladatelky společnosti Prismade vysvětlují, co má edding společného s firmou a jak barvy vedou informace.

Jak se v roce 2016 zrodil nápad založit společnost prismade? Karin Weigeltová: Vystudovala jsem technologii tisku a médií na Technické univerzitě v Chemnitz, kde jsem se poprvé setkala s tématem tištěné elektroniky. Technologie tisku mě pak provázela po celou dobu studia a charakterizovala i můj profesní vývoj. S Janem Thiele jsem se pak seznámil v jednom ze svých zaměstnání. Oba jsme měli na toto téma neuvěřitelné množství nápadů. Protože však tehdejší struktury u našeho zaměstnavatele nedávaly příliš prostoru a času pro kreativní nápady a vývoj, odhodlali jsme se a založili vlastní společnost. Mimochodem, Prismade je zkratka pro PRInted SMArt DEvices.
Jan Thiele: První zkušenosti s vlastní firmou jsem získal již během studií. Ve společnosti Prismade jsem zodpovědný za prodej a marketing. Mnoho lidí zná QR kódy, které lze nalézt na různých plakátech, obrázcích nebo obalech. Jelikož je tato technologie snadno kopírovatelná, vyvinuli jsme novou neviditelnou a bezpečnou technologii využívající elektricky vodivé barvy.


Co je to za barvy, které dokážou zprostředkovat informace? Jan Thiele: Barvy jsou založeny na elektricky vodivých materiálech, jako je uhlík, a tisknou se přímo na obal, plast nebo fólii. Senzory na dotykovém displeji běžného mobilního telefonu snímají barvy stejným způsobem, jakým by jinak rozpoznaly dotyk prstu. Zvláštní na tom je, že elektricky vodivé barvy nečiní z výrobků elektronický odpad. Obaly lze proto i nadále recyklovat běžným způsobem. To je hlavní výhoda ve srovnání s technologií RFID. Kromě toho nejsou k tisku barevných kódů potřeba žádné speciální tiskárny. Vše lze vyrobit pomocí strojů, které jsou dostupné na trhu.

Jan Thiele předvádí tuto technologii. Na svůj chytrý telefon umístil konvenčně vypadající krabici s tabletami. V aplikaci, kterou si předem otevřel, určil pole, na které je třeba obal umístit. Přejede prstem shora dolů vedle obalu na displeji. Senzory displeje přečtou barevný kód, který je na obalu vytištěn, ale zůstává neviditelný. Výsledek: lék byl ověřen jako originální výrobek. Na displeji se zobrazí příbalový leták, který lze nahlas přečíst slabozrakým nebo nevidomým. Zobrazí se také kalendář, do kterého může uživatel zadat, kdy a jak často má tablety užívat. Součástí je funkce připomínání. "Tato technologie je ve světě jedinečná," říkají hrdě Karin Weigeltová a Jan Thiele.


Proto o vás měla společnost Edding zájem? Jan Thiele: Edding je známý svými fixy a pery. My pracujeme na digitálních řešeních v oblasti tištěné elektroniky. Proto nás společnost edding oslovila ke spolupráci na digitálním popisovači. Celá věc se jmenuje edding code. My poskytujeme technické znalosti. Rodinná skupina edding přináší obchodní sílu a nápady pro aplikace. Cílem spolupráce je zajistit, aby byly dokumenty nebo například obaly na léky odolné proti padělání. Problémy s padělanými léky jsou zejména v Asii a Africe.

Paní Weigeltová, za tento inovativní nápad a odhodlání založit vlastní společnost jste získala cenu Saské zakladatelky.
Co pro vás toto ocenění znamená? Karin Weigeltová: V týmu jsme vlastně předem diskutovali o tom, zda je správné bojovat proti diskriminaci diskriminací tím, že se přihlásíme o cenu, která je určena výhradně ženám. Došli jsme ale k závěru, že je dobré upozornit na to, že i ženy z oborů, jako jsou STEM obory, mohou dosáhnout čehokoli. Přihlásila jsem se proto do soutěže Saxon Female Founder Award a byla jsem překvapená, že jsem se nakonec stala jednou ze dvou vítězek. Cena nám samozřejmě přinesla i velkou pozornost, kterou jsme využili k šíření informací o našem nápadu. Cena je velmi dobrým způsobem, jak povzbudit ženy, aby se odvážily a především ukázaly samy sebe. Žen, které začaly podnikat, je skutečně hodně, ale spíše v oblasti služeb. V technologickém sektoru je jich méně a to by se mělo změnit.

Jen necelých 30 % zakladatelů jsou ženy a pouze 8 % žen je samostatně výdělečně činných.
Proč si myslíte, že je podíl žen na start-upové scéně tak nízký? Karin Weigelt: Myslím, že role chlapců a dívek jsou ve společnosti stále velmi hluboce zakořeněny. Je to patrné už ve škole. Stále se zdůrazňuje, že dívky umí krásně psát a chlapci jsou dobří v matematice. Později studentka sedí mezi stovkami mužských spolužáků, když studuje například informatiku.
Jan Thiele: Chlapci jsou často povzbuzováni, zejména ve škole, aby měli odvahu se do něčeho pustit. To byste měli mnohem více dělat i s dívkami, povzbuzovat je, aby si na něco troufly, a to už od útlého věku!


Co je podle vás třeba změnit, aby se více žen stalo samostatně výdělečně činnými nebo realizovalo své podnikatelské nápady? Obecně by ženy měly být více podporovány v tom, aby riskovaly. Právě o tom je začít podnikat. Měly by se odbourat genderové role, které se učí už v mateřské škole. Měli bychom se také odklonit od tradičního modelu, kdy se od manažera očekává 60 hodin práce týdně. Od lidí se očekává, že budou pracovat velmi kreativně. Ale je třeba pro to také vytvořit rámcové podmínky, a to zahrnuje pružnější pracovní dobu pro ženy i muže. Neměl by být problém, když jsou s vámi v práci děti, protože nemusí být k dispozici žádná péče o děti.
Jan Thiele: Důležité je vytvořit pracovní atmosféru, ve které budou zohledněny i soukromé problémy. Pokud má někdo doma nemocné dítě, pak by mělo být pracovní prostředí uspořádáno tak, aby se o něj zaměstnanec mohl také postarat. Protože pokud lze soukromé záležitosti řešit v klidu, může být každý v práci soustředěnější a inovativnější. Myslím, že každý by si přál větší flexibilitu a ohleduplnost.

Cena saské zakladatelky je dotována částkou 5000 eur.
Na co chcete peníze z ceny použít? Karin Weigeltová: Určitě chceme udělat něco pro tým. Možná pojedeme na výlet, uspořádáme týmovou akci nebo vyzdobíme kancelář. V současné době o tom společně diskutujeme.


Chemnitz se uchází o titul Evropského hlavního města kultury 2025. Co byste do té doby chtěli pro město udělat? Karin Weigeltová: Jaké jsou vaše plány? Důležité je, aby obyvatelé Chemnitz byli otevření jiným národům, náboženstvím a postojům. Tento postoj by měl být podporován a šířen zevnitř. Chemnitz má co nabídnout. Je dostatečně velký na to, aby bylo vše na místě. Ale město je stále tak akorát velké, aby bylo vše na dosah. Chemnitz má co nabídnout, zejména po ekonomické stránce. Mnoho chemnitzských firem funguje solidně a úspěšně, aniž by to dávaly najevo. Chemnitz by to mohl jasněji ukázat okolnímu světu. Osobně oceňuji, že ekonomika je zde velmi přízemní a téměř skromná. K humbuku kolem start-upů mám ambivalentní postoj. K úspěšnému vybudování firmy patří mnohem víc než jen její založení. Tento přízemní přístup se mi v Chemnitzu velmi líbí.
Jan Thiele: Myslím, že město by mělo být více přátelské k dětem. Centrum města se za posledních 20 let velmi dobře rozvíjelo. Ale malé oázy pro děti na některých místech stále chybí. Do centra města by se dalo vnést více života vytvořením míst, kde by obyvatelé Chemnitz rádi trávili čas se svými dětmi. Například muzeum pro praktické a hravé učení by bylo dobrým způsobem, jak dětem a vůbec všem obyvatelům Chemnitz přiblížit vědu, techniku nebo umění. Chemnitz má mnoho dobrých muzeí, ale všechna působí spíše konzervativně. Mělo by se do nich vnést více života. Děti to přirozeně velmi zajímá.