Zvědavost na město

Juliane Schwarz-Bierschenk

Kulturní strategii pro Chemnitz schválila městská rada na svém lednovém zasedání. Na přípravě strategie se podílelo 150 zástupců nezávislé scény, institucí a administrativních pracovníků. Cílem je vytvořit široce založenou kulturní politiku. Juliane Schwarz-Bierschenk jako editorka sestavila z nepřeberného množství námětů a návrhů konečnou verzi čtyřicetistránkové koncepce. Ve městě nepůsobí tak dlouho a k této práci se dostala náhodou. Jedna věc však matku tří dětí charakterizuje: Když mluví o Chemnitzu, je z ní cítit velké nadšení.

Jak jste se dostala k práci na kulturní strategii? Juliane Schwarz-Bierschenk: Do Chemnitz jsem se s rodinou přestěhovala téměř před dvěma lety. Možná to byla moje výhoda: že jsem ve městě nová. Dívám se, co se ve městě děje, a jsem tím ohromena. Zapojila jsem se do Kruhu přátel Chemnitz 2025 pro kandidaturu na hlavní město kultury. Protože tato žádost a kulturní strategie spolu úzce souvisejí, sledoval Kruh přátel s velkým zájmem vývoj kulturní strategie. Když byla strategie v roce 2018 poprvé představena veřejnosti (na začátku května), požádalo představenstvo spolku členy, aby se na koncepci blíže podívali. Vzal jsem si to k srdci a zřejmě jsem reptal tak účinně, že jsem byl vzat za slovo. Byl jsem požádán, zda bych s nimi nechtěl spolupracovat. Velmi rád jsem nabídku přijal. Protože pokud budu kritizovat, musím za to nést odpovědnost.

Juliane Schwarz-Bierschenk pochází ze severního Schwarzwaldu. Do Chemnitz se dostala přes Regensburg a Freiburg im Breisgau. "Jsme akademická cestovatelka. Technická univerzita v Chemnitz vzala mého manžela na palubu a přenesla nás sem takříkajíc s sebou." Rychle si všimla mnoha paralel mezi svým domovem a novým centrem života. "Je fascinující, jak jsou si tyto kulturní oblasti v mnoha ohledech podobné."

Kde se vzal váš zájem pracovat na kulturní strategii města, které vám bylo cizí? Nebála jste se šlápnout na kuří oko dlouholetým obyvatelům?
Ano, rozhodně. K úkolu jsem přistupoval s velkým respektem. Zapojil jsem se do procesu uprostřed a mluvil se spoustou lidí individuálně. Co mi umožňuje napsat takovou kulturní strategii? Vystudovala jsem etnologii a kulturní geografii a po magisterském studiu jsem přešla na americká kulturní studia se specializací na výzkum paměti. Jinými slovy, kulturní historií, kulturní teorií a plánovacími procesy se zabývám už od dob studií. Na univerzitách v Regensburgu a Freiburgu jsem také vyučovala o politice paměti, umění ve veřejném prostoru a rozvoji měst. Můj obor, amerikanistika, má velmi široký, komparativní přístup ke kulturněhistorickým tématům. A ať už přemýšlím o tom, jak se staví sochy na podstavec na západě USA a co se děje s městem kolem nich, nebo to dělám tady, je to rozhodně přenositelné. Pokud se na město díváte jako na síť aktérů a zájmů, pak vždy pomůže, když jste se už hlouběji zabývali jinými místy.
Je pro mě samozřejmostí, že mluvíte s místními lidmi, kteří pracují na kultuře města, a ptáte se na jejich představy a vize do budoucna, abyste je mohli zapracovat do strategického dokumentu.

Jak jste se tak rychle prosadil na kulturní scéně v Chemnitzu? Četl jste hodně a pak jste si řekl: prostě tam půjdu?
Přesně tak. Můj manžel působí na TU Chemnitz od roku 2015. V podstatě jsme měli rok a půl na to, abychom se s městem seznámili víkend co víkend. Bylo pro nás důležité, aby naše děti dopředu věděly, kde se natrvalo utáboříme. Využili jsme tedy opravdu mnoho příležitostí, abychom poznali a zažili kulturní život ve městě. Zpočátku z hotelu na Brühlu, později z jeho domu na Kaßbergu, jsme prozkoumávali město a uvědomili si, že je tu spousta malých míst: Je zde mnoho malých míst, která vyzařují velkou otevřenost, kde můžete navázat rozhovor. To je něco, co mě na Chemnitzu fascinuje.

Kulturní strategie se jmenuje "Dát kultuře prostor". Myslíte si, že je to vhodné?
Ano, velmi. Ve městě je spousta prostoru. Myslím, že je velmi dobré tyto prostory otevřít pro kulturní práci, pro plánování a myšlenkové procesy. Chemnitz se v průběhu své historie často měnil a v důsledku toho se musel znovu objevovat. Tento duch je v městském prostoru rozpoznatelný. Mám dojem, že je to ochranná známka Chemnitzu.

Jak jste získal přehled o kulturní scéně v Chemnitzu?
To je na Freundeskreis to kouzelné. V prvním roce a půl naší existence jsme byli kočovným cirkusem, všude jsme jezdili a představovali se. Takže spojuji svou dobrovolnickou práci s již zapsanou zvědavostí na město a poznávám nejen projekt Hlavního města kultury, ale i různá místa, na která byste jako nováček možná nenarazili.

Co je podle vás v kulturní strategii nejdůležitější? Dá se to takto zobecnit?
Především, kulturní strategie není "seznam zaškrtávacích položek". Je to rámec pro chápání a jednání, pod jehož hlavičku lze zahrnout různé další koncepty. Pro mě bylo nejdůležitější definovat kulturu jako ústřední složku života ve městě. Abyste se nedívali jen na velké kulturní instituce. Koncept kultury, na němž je tato městská strategie založena, chce být skutečně komplexní. Jde spíše o životní styl než o to, co se s kulturou obecně spojuje. Kultura město oživuje, charakterizuje ho, činí ho výjimečným.

V Chemnitzu jsou lidé, kteří pochybují o šancích města získat titul hlavního města kultury, protože v jejich očích nemá například proti Drážďanům šanci. Mnozí odborníci chválí například svobodnou kulturní scénu Chemnitzu. Proč to obyvatelé Chemnitzu nevidí?
Asi proto, že se odehrává v prostorách, které už mají určitý symbolický význam. Například Sonnenberg si lidé spojují s úpadkem nebo rozkladem a nejsou pak schopni vidět změny, např. že v těchto nikách je neuvěřitelné množství kreativity.
K tomu malý příběh: Stál jsem u stánku hlavního města kultury na vánočním trhu a bavil se s jedním občanem o demolici nevyužívaných průmyslových objektů, o továrně na jehly a desky plošných spojů. Říkám mu: Ale vždyť tam právě probíhal Ibug - festival městského umění. Vy jste tam nebyl? To je něco skvělého. Zajímalo by mě, proč lidé často vidí jen vnější plášť. Není divu, že s tím lidé nejsou spokojeni. Ale v takových budovách se skrývá životní příběh města. Znám jen málo měst, která mají tolik dokladů o své průmyslové minulosti. Za fasádami je co objevovat a zažívat. Chemnitz je velký. Ať už jedete autem, nebo se po městě procházíte pěšky, potřebujete čas, abyste nahlédli do zákulisí. Nestojí za to věci zachovat a říci, že se zde můžete dotknout vybudované historie?
Musíte také vést kontroverzní rozhovor. To není snadné. Dáte se do řeči s někým, koho neznáte, a hned máte jiné názory. Jsou lidé, kteří se zapojí a najdete společnou řeč, a jsou lidé, kteří se stáhnou a myslí si, že tohle není můj Chemnitz. Prostě doufám, že mnoho takových "střetů" povede i k zamyšlení.

Co je na Chemnitzu zvláštního?
V Chemnitzu je neuvěřitelné množství míst, která mohou vyvolat nadšení. Ve městě je také cítit dynamika. Není to samolibé město. Mnoho lidí v Chemnitzu není spokojeno samo se sebou a se svým městem. Ani město samo se sebou není spokojené. To jednoduše vytváří neuvěřitelné množství pohybu. To je skvělé. Jednou ze silných stránek města je, že ještě není hotové. Že je třeba ještě něco udělat a že je třeba říct, pojďme dál. Budoucnost je před námi a my tam jdeme.

K tématu hlavního města kultury 2025: jak moc jste optimistický, že titul získáme?
Musíme se jím stát! Už teď si pro to jdu! Vážně si myslím, že by bylo skvělé, kdyby se Chemnitz stal evropským hlavním městem kultury, protože město má jinou auru než mnohá města srovnatelné velikosti. Není domácké, není ospalé. Chemnitz je v mnoha ohledech neokoukaný. Rány města jsou viditelné a lidé hledají dobré způsoby, jak se s nimi vypořádat.
Také si myslím, že Chemnitz má co nabídnout: Všichni přátelé, kteří nás navštívili, se k nám rádi vracejí, protože si odtud odnášejí něco kulturního. Bereme je do divadla, do muzeí, na festivaly, na architektonické výlety. A pokaždé odjíždějí z tohoto města bohatě obdarováni. Další přátelé říkají, že město působí příjemným velkoměstským dojmem. A také bych si přál, aby se Chemnitz stal Evropským hlavním městem kultury, protože pak můžeme ukázat, kolik evropských urbanistických myšlenek se v tomto městě skrývá. Procházím městem a vidím například majolikové domy. Najednou si připadáte jako na Wienzeile, které je architektonicky charakteristické secesními stavbami. Nebo nádvoří, Wissmannhof, Wartburghof. Nepůsobí Lutherkirche trochu jako Sacre Coeur? To jsou samozřejmě velmi individuální projekce, ale díky nim je město vzrušující a okouzlující. Člověk má dojem, že Chemnitz byl kolem roku 1900 plánován s cílem stát se významným evropským městem. A od té doby se jako významné město několikrát přetvořilo. Když se pak podíváte na Ulici národů a zasadíte ji zpět do evropského kontextu, zjistíte, že zde vznikla i východoevropská metropole socialismu. Díky tomu máme ulice, které jsou svým měřítkem téměř americké. Alespoň se ani Američané nebudou cítit ztraceni, až sem v roce 2025 přijedou jako turisté. (smích)