Bodování pro Chemnitz

Malte Ziegenhagen

Je to jeden z absolutních miláčků publika NINERS - basketbalista Malte Ziegenhagen. Berlínský rodák však za svůj adoptivní domov Chemnitz bojuje na nejvyšší úrovni nejen na palubovce, ale i mimo ni. Angažuje se v sociálních projektech, prosazuje kandidaturu Chemnitzu na hlavní město kultury a vede basketbalové kempy pro děti.

První zimní tábor právě skončil.
Jak byste ho shrnul? Malte Ziegenhagen: Jsem naprosto nadšený a stále ohromený, že se přihlásilo tolik dětí. Mým cílem bylo 60 dětí - v to jsem doufal. Přesto jsem nečekal, že se nakonec skutečně sejde 60 dětí. Je vidět, že se Chemnitz stále více zapojuje a ztotožňuje s basketbalem. Basketbal dorazil mezi děti. Takže si myslím, že je opravdu skvělé, že se tolik dětí s nadšením účastní RAISE UP ACADEMY.

Myslíte si, že basketbal konkuruje fotbalu?
Vždycky je dobře, když mají děti velký výběr. Není to žádná konkurence, je to jiná nabídka. Věřím, že se tu děti učí hodnotám, stejně jako ve fotbale. Vůbec tomu nechci konkurovat. Zimní prázdniny jsou tu pro soustředění nebo tréninkové možnosti. A to je to, co dětem nabízíme. Chceme, aby to tak zůstalo i do budoucna.

V roce 2017 založil Malte Ziegenhagen RAISE UP ACADEMY, což znamená společně vychovávat nebo růst. "Poprvé jsem se s tábory setkal na své poslední vysoké škole na Floridě," vysvětluje, co ho k tomu motivovalo. "Přišlo mi, že je opravdu skvělé komunikovat s dětmi." V roce 2018 se žádný takový tábor v Chemnitzu nekonal. Profesionální basketbalista uspořádal v létě svůj první kemp, kterého se zúčastnilo téměř 35 dětí ve věku od 7 do 14 let. "Bylo to naprosto vzrušující a nové. Každý rok je to pro mě výzva. V roce 2019 jsme měli už 60 dětí. Byl jsem úplně ohromený." RAISE UP ACADEMY však není jen o sportovní výzvě. V loňském roce děti navštívily permakulturní zahradu na Sonnenbergu. Ta slouží také jako vzdělávací zahrada pro děti. Zde se staraly o záhony a navrhovaly barevné kůly do zahrady. Součástí letošní akademie byla i návštěva Alternativního centra mládeže (AJZ).

Proč během tábora kladete důraz na mimoškolní aktivity?
Pro mě je důležité zapojit se do společnosti. To znamená být její malou součástí. AJZ toho nabízí tolik a pro mě bylo důležité, aby děti viděly, co všechno nabízí. Učí se zde hodnoty, které jsou pro mě důležité. Děti zde vystoupily ze své komfortní zóny, byly vyzvány k aktivitám, jako je lezení nebo jízda na skateboardu, a musely překonat svůj strach. To je to, co z nich rád vytěžuji.

Jak byl program v AJZ přijat?
Bylo velmi vzrušující sledovat, jak reagovali. Mnoho z nich například nikdy předtím nestálo na skateboardu. Na konci proběhlo malé kolo zpětné vazby, ve kterém mohli hodnotit aktivity. Reakce byly vesměs pozitivní.

Chcete vytvořit největší tábor pro mládež v Německu. "Pečení malých rohlíčků" není vaše parketa? Kde se v tobě bere ta ctižádost?
Myslím, že rok 2018 nebyl pro Chemnitz dobrý: s obrázky města, které v létě obletěly svět. Proto pro mě bylo důležité, aby děti dostaly značku, se kterou se mohou ztotožnit. Žiji tu už nějakou dobu a mám pocit, že Chemnitz nějak zaostává za dalšími dvěma velkými městy, Lipskem a Drážďany. Přitom člověk může být stále hrdý na to, že pochází z tohoto města. Proto tu chci vybudovat něco, na co budou děti hrdé, protože pocházejí z Chemnitz a jsou součástí RAISE UP ACADEMY.

Tým NINERS se v posledních letech vyvinul v identifikátor. A toho samého chci dosáhnout i s akademií. Mým dalším cílem je uspořádat kempy po celém Sasku. Už jsme vedli několik jednání s potenciálními partnery pro spolupráci. Měly by se více etablovat. V Chemnitzu se již staly značkou.

Na letní akademii 2019 jste byl v permakulturní zahradě na Sonnenbergu. Říkal jste, že chcete tuto čtvrť přiblížit dětem. Proč právě Sonnenberg?
Připomíná mi můj domov. Vyrostl jsem v Tempelhofu. Když mám za rohem Neukölln a Kreuzberg, připomíná mi to Sonnenberg. Je rozmanitý a to se mi líbí. Lidé jsou tu upřímní a cítím se tu jako doma. Proto doufám, že se kulturní projekty na Sonnenbergu a pro Sonnenberg budou i nadále prosazovat.

Malte Ziegenhagen už toho díky basketbalu hodně procestoval. V šestnácti letech hrál dvanáct měsíců v Argentině a v letech 2011-2015 žil v USA. Před příchodem do Chemnitzu v létě 2016 už strávil rok v prvoligovém Bayreuthu. Za čtyři roky v týmu NINERS, během nichž nevynechal jediný soutěžní zápas, se stal nejen miláčkem publika, ale chystá se zapsat i do historie chemnitzského basketbalu. S 1 738 body mu patří druhé místo v historické klubové tabulce střelců, hned za Jaivonem Harrisem (1 764) a před spoluhráčem Virgilem Matthewsem (1 677). Se 133 soutěžními zápasy za NINERS má na kontě čtvrtý nejvyšší počet startů v dresu Chemnitzu za Virgilem Matthewsem (166), Jonasem Richterem (162) a Andreasem Worenzem (134). V obou seznamech by se mohl posunout o jedno místo výše. Ziegenhagen by se také mohl podílet na největším úspěchu ve dvacetileté historii klubu. Postup do Bundesligy je na dosah.

Jste nervózní, když myslíte na zbytek sezony?
Musím být upřímný a říct, že je to těžké posoudit. Play-off má svá vlastní pravidla. Ale z týmu mám velmi dobrý pocit. Všichni vědí, o co se hraje, a máme v týmu hráče, kteří už postoupili. Ty zkušenosti prostě potřebujeme. Ty nám loni chyběly. Pokud se nám budou vyhýbat zranění, bude těžké nás zastavit.

Když jste v roce 2016 začínal, dokázal jste si představit, že tu budete i o čtyři roky později?
(jako by vystřelil z pistole) Ne.

To je pro basketbalistu také velmi dlouhá doba?
Rozhodně. Vlastně cílem bylo zůstat jeden, maximálně dva roky a pak jít dál. Ale je tu mnoho důvodů, které mě sem prostě táhly zpátky. Všechno do sebe zapadá a cítím se tu jako doma.

To se projevuje i ve vašem vztahu k městu, který přesahuje rámec basketbalu. Odkud se bere tato vášeň pro město, které není vaším domovem?
To je dobrá otázka, kterou mi ještě nikdo nepoložil. Když se mě paní starostka Barbara Ludwigová zeptala, zda bych se nechtěl zúčastnit prezentace nabídky na hlavní město kultury, byla to pro mě velká čest. V roce 2018 byla ve městě taková špatná atmosféra a já na ni vůbec nebyl zvyklý. Jsem tu od roku 2016 a Chemnitz pro mě byl vždycky velmi klidné dělnické město. Pak vidíte ty zprávy v médiích. Moji spoluhráči se najednou báli, že je na ulici zmlátí jen kvůli barvě pleti. Něco se ve mně stalo, protože jsem nikdy předtím nebyl takhle vystaven pravicovému extremismu. Proto jsem se k tomu postavil, protože chci, aby se město pohnulo kupředu. S NINERS jsme toho tolik vybudovali a já jsem toho součástí. Nechci, aby tato práce přišla vniveč, chci, aby se dál rozvíjela. Už jsem to vnímal jako hrozbu, také proto, že Chemnitz se pro mě stal jakýmsi domovem. Nechci mít domov, který je vykreslován v tak špatném světle. Proto jsem se podle toho angažoval.

V polovině prosince byl Malte Ziegenhagen členem desetičlenného týmu, který porotě v Berlíně představil kandidaturu Chemnitzu na titul Evropské hlavní město kultury 2025. S kapitánem NINERS přišel na řadu široký koncept kultury: týmový duch, fair play, fanouškovská kultura, mezinárodnost.

Každý týden hrajete basketbal před zraky několika tisíc lidí. Byl jste před prezentací nervózní?
Byl jsem velmi nervózní. Chtěl jsem svou část, která trvala tři minuty, zvládnout dobře a nezklamat. Byla to opravdu těžká situace. Jak jsem řekl, hraji před pěti tisíci lidmi a pak přijdete na prezentaci do místnosti před patnácti lidmi, kteří vás posuzují a říkají ano nebo ne. Byla to opravdu velká zodpovědnost. Pro město to byla opravdu velká zodpovědnost. Strašně jsem se zapotil.

A po prezentaci jsme šli rovnou na venkovní zápas.
Přímo do Quakenbrücku (smích). Můj výkon byl podprůměrný a získal jsem jen tři body. Ale vyhráli jsme, to bylo hlavní.

Jste optimistou ohledně našich šancí v hlavním městě kultury?
Doufám, že ano. Je to prostě skvělá věc, kterou město potřebuje. A proč by se nám to nemělo podařit? Konkurence je velká, zejména z Magdeburku. Ale v Chemnitzu se odvádí dobrá práce.

Protože jsme byli právě v období před čtyřmi lety. Kde se vidíte v roce 2024?
(Směje se.) Ve sportovním byznysu nikdy nevíte, co se za dlouhou dobu pro sportovce stane. Ale přál bych si, abych byl za čtyři roky ještě v Chemnitzu. A zůstat součástí procesu, který v současnosti postupuje a roste.