"Jako detektiv"

Dr. Jürgen Nitsche

Takto popisuje svou práci Dr. Jürgen Nitsche. Tento historik, spisovatel a kurátor na volné noze se již více než dvacet let zabývá pátráním po židovských rodinách, zejména z Chemnitzu a okolí. Udržuje kontakt s potomky těchto rodin po celém světě jako nikdo jiný a vypráví jejich příběhy. Vždycky se chtěl věnovat historii, ne jinému tématu, jen historii. Šel za svou vášní a udržuje památku mnoha velkých obyvatel Chemnitz při životě. Dr. Jürgen Nitsche se angažuje v mnoha komisích ve městě. Je členem poradního sboru spolku "Dny židovské kultury v Chemnitz", členem koordinačního centra "Kameny úrazu pro Chemnitz" a zakládajícím členem Mezinárodní společnosti Stefana Heyma. V eseji o Stefanu Heymovi a přípravách oslav 800. výročí Karl-Marx-Stadtu v roce 1965 se setkal s novými poznatky o vztahu Stefana Heyma k jeho rodnému městu Chemnitz. V roce 2017 získal za svůj rozsáhlý výzkum jednu z pěti mezinárodních cen Stefana Heyma. Chemnitz a Stefan Heym: příběh lásky? To prozrazuje v rozhovoru pro Týden tvůrců.

Zkoumali genezi knihy Stefana Heyma "5 dní v červnu" a vrátili se v čase do Karl-Marx-Stadtu v roce 1965. Stefan Heym, jeden z nejvýznamnějších německých spisovatelů a od roku 2001 čestný občan Chemnitz, měl podpořit správní radu připravující oslavy 800. výročí města Karl-Marx-Stadt. Jen několik měsíců po jeho pozvání však vedení města udělalo obrat a Heyma bez okolků vypovědělo. Zní to jako podivná epizoda.
Proč právě toto téma pro vaši esej a přihlášku do Mezinárodní ceny Stefana Heyma? Dr. Jürgen Nitsche:Upřímně řečeno, s nápadem přišla Inge Heymová. Už před sedmi nebo osmi lety mi dala kopii dopisu Stefana Heyma Stephanu Hermlinovi z roku 1975. Heym se v něm odvolává na své zneuznání. Ptal se Stephana Hermlina, zda byl také vypovězen. Tehdy mě napadlo, že by bylo zajímavé zjistit, jaké bylo pozadí. To se mi vybavilo, když byly v roce 2017 vyhlášeny sponzorské ceny Stefana Heyma. S Inge Heymem jsem pak mluvil znovu. Řekla, že by to bylo velmi dobré a že by byla ráda, kdybychom si na věc posvítili, a tak jsem na ten nápad přišel.

Ve své eseji píšete, že nepozvání mohlo Stefana Heyma rozrušit. Mluvil jste o tom s Inge Heymovou nebo jste o tom našel nějaké zmínky ve svém výzkumu?
V jeho autobiografii "Nachruf" se o této události také zmiňuje, i když jen krátce, a Inge Heym pak říkal, že kdykoli v následujících letech projížděli kolem Chemnitz směrem na Prahu nebo do jiných měst, byl velmi smutný nebo zamyšlený a stále dost zklamaný, že ho tehdy nepozvali. To trvalo až do doby, kdy se stal čestným občanem. Teprve pak se, myslím, rány víceméně zacelily. To ho opravdu trápilo. Koneckonců souhlasil s tím, že bude členem čestného výboru pro přípravu oslav 800. výročí, stejně jako Stephan Hermlin. Byl rád a chtěl se zúčastnit. Pak přišlo velmi stručné rozčarování s jednou nebo dvěma větami od pana starosty, že se nebude účastnit - bez jakéhokoli vysvětlení. Říkal jsem si, že musíme zjistit, jaký je skutečný důvod. Pak jsem narazil na čtení.

Dne 29. ledna 1965 ohlásil list "Freie Presse" na 1. února 1965 literární besedu Stefana Heyma v "Pressekaffee" v rámci kaleidoskopu akcí "Od pátku do pátku". Na literární besedu pozvalo knihkupectví Agricola. Bylo dohodnuto, že Stefan Heym řekne několik obecných věcí o díle spisovatele.
Myslím, že právě čtení v Chemnitz a o den později ve Zwickau byly tím spouštěcím momentem, který je nový a v bádání zatím málo známý. V rozporu s dohodou četl na obou místech ze svého nevydaného rukopisu "Der Tag X".

Pro svou esej jste prosíval a analyzoval mnoho dokumentů. Překvapilo vás něco obzvlášť?
Heymovi se vlastně ze všech stran dostalo jen povzbuzení. To mě překvapilo. V té době prakticky neexistovalo žádné odmítnutí. Dokonce ani při čtení, pouze od jedné neznámé osoby. A přesto se to celé překlopilo. Najednou se z něj stala ne-osoba.
Také jsem se dozvěděl hodně o lidech z tehdejší kulturní scény v Chemnitzu, kteří už nejsou známí. Trochu jsem pátral po spisovatelce Regině Hastedtové, která ho kdysi také pozvala. Pátral jsem také po pánovi, který ho na čtení doprovázel, Karlu Ottovi. Byl to také spisovatel a komunista. Tehdy ho představil a během čtení vedl rozhovor. To je docela zajímavé. Takže můj esej není jen o Stefanu Heymovi, ale také o některých lidech z tehdejších soudobých dějin. Už jen proto stálo za to se jím zabývat.

Píšete, že o čtení příznivě referoval i denní tisk.
Přesně tak, zejména ze strany blokových stran LDPD a NDPD. Dokonce i zahraničí o této četbě referovalo. Na tehdejší dobu to bylo víceméně velkolepé. Bylo to období od konce roku 1964 do roku 1965, kdy se postupně vyostřovaly vztahy mezi Stefanem Heymem a vedením strany a státu.

Považujete čtení v Karl-Marx-Stadtu za klíčový moment?
Jako jeden z několika. Bylo ještě několik dalších projevů, které přednesl v zahraničí. Na Slovensku a v dalším městě. Myslím, že v Minsku. To byly klíčové momenty. Útočil a kritizoval zejména vedení strany.
Uvědomil jsem si, že Štefan Heym je neuvěřitelně odvážný člověk. To si s dnešním pohledem a dnešními znalostmi opravdu nedokážete představit. Byl víceméně sám a jako spisovatel se pustil do celého státu a celé strany. Respekt! Jiní by to možná neudělali. Jen málokdo. I když musel počítat s tím, že půjde do vězení. Ale vždy zůstal věrný svým zásadám.

V říjnu 2020 bylo v TIETZu otevřeno Fórum Stefana Heyma. Ústředním bodem fóra je původní pracovní knihovna Stefana a Inge Heymových. Dřevěný psací stůl se rovněž přestěhoval do Chemnitzu. Leží na něm tlustý svazek s nápisem Der Tag X. Román Stefana Heyma". Proti vydání této knihy o lidovém povstání v roce 1953 se v NDR vedl dlouhý boj.

V souvislosti s rukopisem "Der Tag X" hovoříte o "dějinách prevence", které trvaly téměř 30 let a přinesly tisíce dokumentů ze zpráv Stasi. Některé z těchto dokumentů jste si nyní prohlédl. Jak se vám studovaly dokumenty?
Byl jsem samozřejmě překvapen, když jsem zjistil, že IM byly přítomny všude, víceméně u všech událostí a podávaly o nich zprávy. To, že to bylo tak masivní a všude, bylo docela pozoruhodné. Tito IM o tomto čtení také referovali. Jeden z nich se neustále objevoval. Zprávy byly neuvěřitelně podrobné. Samotná tradice je samozřejmě také překvapivá. Stefan Heym byl důležitou osobou a byl sledován pozorněji než ostatní.

"To by se mým lidem líbilo," řekl Stefan Heym při svém jmenování čestným občanem města Chemnitz v roce 2001. Jak důležitá byla podle vás tato pocta pro vztah Stefana Heyma k rodnému městu?
Tím mým lidem měl určitě na mysli celou svou rodinu, rodinu Fliegů. Myslím, že to pro něj bylo velmi důležité. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl mluvit se třemi jeho bratranci. Během rozhovorů jsem se dozvěděl, že jeho vztahy s rodiči a strýci a tetami byly neuvěřitelně napjaté. Byl tehdy jako vyděděnec. Jeho matka ho velmi podporovala. Jeho tety a strýcové ne. Obviňovali ho, jak jsem pochopil, že jeho útěk do Prahy a báseň předtím byly příčinou nebo důvodem, proč se jeho otec v roce 1935 zabil.

Udržujete kontakt s příbuznými Stefana Heyma, kteří jsou stále po světě, například v Sao Paulu, Londýně nebo USA. Jak se vám daří navazovat kontakty?
Není to tak snadné. Měl jsem to štěstí, že jsem se v roce 1999 setkal s dcerou doktora Arthura Weinera. Dr. Weiner býval druhým předsedou obce (pozn. redakce: židovské obce v Chemnitz), právníkem, notářem a sběratelem umění. Byl unesen 10. dubna 1933 a zavražděn nedaleko Wiederau. Volal jsem jeho starší dceři Anni do Londýna. Požádal jsem ji, zda by mi pomohla s mou prací.

Spolu s Dr. Ruth Röcherovou, předsedkyní Židovské obce Chemnitz, vydala Dr. Nitscheová v roce 2002 vzpomínkovou knihu "Židé v Chemnitz: Historie obce a židovského hřbitova". Příprava knihy začala již v roce 1999 a oba editoři věnovali historii židovské obce a jejích členů v Chemnitz 500 stran. Kniha čtenáři přibližuje někdejší formativní vliv židovského života na hospodářský a kulturní rozvoj města.

Naštěstí řekla ano. Na jaře roku 2000 jsem ji navštívil v Londýně. Dala mi spoustu adres a všude mě doporučila. Bylo jí 93 let a naštěstí po celá léta udržovala kontakty s mnoha chemnitzskými Židy, přáteli a přítelkyněmi. Tak to tenkrát začalo. Tehdy to ještě byly dopisy a telefonáty. Dala mi také adresy bratrance Stefana Heyma v Londýně a syna jedné tety v USA. Ti všichni mě vítali a podporovali. Od té doby se tomu věnuji.

Máte představu, jak lze Stefana Heyma, jeho myšlenky a koncepce, ale i historii chemnitzských Židů, kterou se zabýváte, předat mladším generacím? Je to také zájem, který město Chemnitz sleduje prostřednictvím Ceny Stefana Heyma za sponzorství a který je zcela v duchu Stefana a Inge Heymových?
V roce 2003 jsem se rozhodl stát se samostatně výdělečně činným a usoudil jsem, že pro svou práci stále potřebuji partnery. Jako spojence jsem získal Nadaci Friedricha Eberta. Zároveň jsem navázal kontakt s centrem pro vzdělávání dospělých. Naštěstí! Tamní pracovníci měli nápad, jak učinit centra vzdělávání dospělých přitažlivými pro mladé lidi. Dlouho jsme přemýšleli, jak to celé udělat zajímavější, a v roce 2007 nebo 2008 jsme zvolili nový přístup. Nápadem bylo zprostředkovat historii prostřednictvím obrázků. Vyprávěl jsem tedy příběh Židů v Chemnitzu pomocí obrázků a dalších dokumentů. Ani ne tak akademickými přednáškami, ale prostě dokumenty, které jsem našel, ukázal a jednoduše o nich diskutoval. Zájem byl opět větší. Ale nejdřív je třeba sehnat fotografie, vědět, co na nich je, a mluvit svobodně. To čas od času dělám dodnes. Zatím pětkrát nebo šestkrát na školách. Zejména když je žádost od jednotlivých učitelů nebo ředitelů. Dvakrát jsem také dělal mimoškolní supervizora pro speciální vzdělávací úspěchy. Před čtyřmi nebo pěti lety jsem měl žáka, který později získal cenu. To se týkalo Židů. Nyní mám nového žáka, který pracuje na téma pronásledování homosexuálů v době nacismu. To je samozřejmě hodně práce, ale myslím si, že takové obzvlášť nadané žáky musíte podporovat.

"Chemnitz, toto jméno bylo kdysi synonymem, značkou kvality pro nesčetné množství různého průmyslového a spotřebního zboží [...] Ale tento Chemnitz už neexistuje," citujete novinový článek z roku 1965 ve své eseji o Stefanu Heymovi. Také Chemnitz v nedávné minulosti ztratil svou pověst, zejména po nepokojích v roce 2018. Jak důležitý je pro město a kulturní region titul "Evropské hlavní město kultury 2025"?
Neuvěřitelně důležité. Je to jedinečná příležitost pro město a region udělat něco pro svou image. Doufám, že se město této příležitosti chopí, aby lidé v Německu, Evropě i na celém světě poznali, jakým městem Chemnitz skutečně je. Ještě v roce 2018 jsem dostal mnoho dotazů ze zahraničí. Vyděšených dotazů. Vždycky jsem si říkal, že to nakonec není tak drastické. Ale něco takového se těžko vyvrací. Hlavní město kultury je příležitostí ukázat opak.

Město Chemnitz uděluje Mezinárodní ceny Stefana Heyma v celkové výši 20 000 eur projektům a iniciativám, které se zvláštním způsobem zabývají životem, dílem a vlivem Stefana Heyma.

Lhůta pro podání přihlášek byla prodloužena do 15. března 2021. Další informace o Mezinárodních cenách Stefana Heyma naleznetezde.