Městský úředník na čtyři týdny v Tampere

Hans Brinkmann

Hans Brinkmann, chemnitzský spisovatel a básník, strávil v Tampere čtyři týdny jako městský spisovatel. V partnerském městě Chemnitz pobýval na pozvání Německého kulturního centra Tampere a Goethe-Institutu Finsko. Po jeho návratu jsme se s ním sešli, abychom zjistili, jaké dojmy si z partnerského města přivezl do Chemnitz a jak ovlivňují jeho tvorbu.

Co vlastně dělá úředník městského úřadu? Hans Brinkmann: Mnoho lidí si myslelo, že jsem tam na dovolené a píšu si něco soukromě (smích). Ale zdaleka tomu tak nebylo: měl jsem stálou smlouvu a bydlel jsem 20 minut autobusem od centra města v kulturní oblasti s větrným mlýnem, loutkovým divadlem a výstavními prostory. Je tam malý domek pro výměnné umělce. Smluvně bylo dohodnuto, že budu o svém pobytu psát blog. Celkem mělo být publikováno pět textů. Nakonec byly mé texty mnohem delší než texty mých předchůdců.
Nina Dannertová z Německého kulturního centra v Tampere se o mě velmi dobře a intenzivně starala. Dostal jsem se do kontaktu s různými umělci z této scény, včetně "undergroundu". O tom jsem pak psal. Už v mé přihlášce bylo uvedeno, že se na to zaměřuji. Výsledkem bylo pět blogových příspěvků, každý o délce tří až čtyř stran. To je docela dost. Byly přeloženy do finštiny a nyní jsou na internetu.
Také jsem dělal různá čtení, mimo jiné v Kansankioski. To v němčině znamená lidový stánek. Majitelka Mara Balls je poměrně známá finská rocková hudebnice, která má na scéně široké kontakty. Díky tomuto kontaktu jsem se mimo jiné dostal do Pispaly, módní čtvrti v Tampere. Ve Finsku jsem měl celkem sedm čtení.

Proč jste se tak rád vydal právě do Tampere?
Byl jsem osloven, zda bych si dokázal představit, že bych tuto práci dělal a chtěl se o ni ucházet. Pak jsem si řekl, proč ne? Zeptal jsem se v okruhu svých přátel, kteří tam už byli. Všichni to byli výtvarní umělci, se kterými jsem v dobrém kontaktu. Všichni říkali, že tam rozhodně musím jít. Měli pravdu.

Rozhodnutí ve prospěch Hanse Brinkmanna padlo na základě výběrového řízení, které vypsaly Kulturbetrieb a Kulturní poradní sbor města Chemnitz. Nezávislá porota vybrala autora, který je známý především jako básník a vypravěč, ale také jako umělecký a kulturní kritik. Brinkmannova tvorba zahrnuje řadu publikací, například básnickou sbírku "Schlummernde Hunde" (2006) a román "Die Butter vom Brot" (2011). Žije jako autor na volné noze v Chemnitzu.

Jak na vaše texty reagovali lidé v Tampere?
Skupina přepisovatelů z Bielefeldské univerzity kdysi přeložila šest mých básní do deseti různých jazyků. Finština byla jedním z nich. To bylo samozřejmě plus při podání přihlášky. Vždycky jsem tam ty básně četl nahlas a lidé si je nechali přeložit. Finština je pro mě velmi obtížná. Takže jsem s těmito šesti básněmi cestoval. Ale pak jsem předčítal i další texty, z nichž některé jsem sám přeložil do angličtiny. Zejména v Kansankioski. Ale vystupoval jsem i před studenty germanistiky a Němci žijícími ve Finsku. To vedlo k několika skvělým diskusím.

Hans Brinkmann představil svá díla napsaná v Chemnitz na čteních na knižním veletrhu v hlavním městě Helsinkách, na večeru Hanse Brinkmanna na univerzitě v Tampere a na Dni finské literatury ve finském muzeu knihy Pukstaavi v Sastamale.

Kdybyste měl doporučit, co stojí v Tampere obzvlášť za vidění, co by to bylo?
V Tampere by to byla katedrála. Je to opravdu skvělá protestantská katedrála s fantastickými varhanami a nástěnnými malbami, které v žádném jiném zdejším kostele neuvidíte. Opravdu velmi krásná. Ve městě je mnoho muzeí a měli byste navštívit vyhlídkovou věž. Nejlepší na městě je, že je plné jezer. Finsko je každopádně plné jezer. Město vlastně vzniklo tak, že mezi jedním jezerem na severu a druhým jezerem na jihu byl vybudován kanál a elektrárna. Tím se město v podstatě zformovalo.

Můžete srovnat Chemnitz a Tampere?
Můžete. Obě jsou to průmyslová města, obě jsou to města dělnické třídy, pokud jde o historii a mentalitu lidí. To, co je zde průmyslové muzeum, je muzeum tamního dělnického způsobu života. To mi přišlo velmi zajímavé. Je tu mnoho průmyslových budov. Například v areálu Finleyson, historickém průmyslovém areálu v centru Tampere, je spousta kultury, muzeí, výstav, kaváren atd. Areál je pojmenován po jednom Angličanovi. Lokalita byla pojmenována po Angličanovi, který v Tampere postavil velkou továrnu.

O vaší práci autora na volné noze: Jak jste se k ní dostal? Protože jste vystudoval muzeologii?
Studoval jsem muzeologii s postranním úmyslem psát. S psaním je to těžké. V Tampere se mě také ptali, proč a za co píšu. Jsem už poměrně starý. Je to proces, prostě se to stane. Nikdy nezačínám nic od nuly. Vždycky jsem věděl, co dělám, pracoval jsem na tom odjakživa. Moje básnické sbírky jsou vždy pokračováním tradic a mé vlastní tvorby.

V den Brinkmannova příjezdu do Finska došlo ve finské odborné škole v Kuopiu ke střelbě, kdy útočník ozbrojený šavlí zabil jednoho člověka a deset dalších zranil. S ohledem na srpen 2018 v Chemnitzu zdůrazňuje, že s podobnými problémy jako v Chemnitzu se potýkají i Finové.
"Jsou to obavy, které dnes mají lidé všude v Evropě," říká Brinkmann. Během svého pobytu ve Finsku se o Finech hodně dozvěděl. Ti se velmi soustředí na východní Evropu jako na své přímé sousedy. "Je zde mnoho malých národů a malých států, které vidí svět trochu jinak. Východní Evropa je jiná než západní. Skandinávie byla vždycky trochu stranou, zejména Finsko se svou politikou neutrality. To je zajímavé."

Je zřejmé, že vás čtyři týdny ve Finsku inspirovaly.
Ano, spoustu věcí dělají jinak, například školský systém je podobný tomu v NDR, s pozdním oddělením gymnázia a střední školy. Je tam určitá skandinávská ideologie. Tato země přesně ví, kam chce směřovat. Špičkové technologie, umělá inteligence, udržitelnost. Chtějí vzít všechny s sebou, velmi si potrpí na integraci, např. slabší žáci dostávají i dodatečnou podporu. To se mi líbí.

Vycestoval byste nyní se zkušenostmi, které jste získal během čtyřtýdenního pobytu v Tampere, do Finska znovu a máte to v úmyslu?
Rád bych to zopakoval. Uvidíme, jestli se něco naskytne. Rád bych také přijal lidi odtamtud v Chemnitzu. Možná by to šlo zorganizovat prostřednictvím výměny umělců.

Tampere se uchází o titul hlavního města kultury v roce 2026. Jak se tam tento významný projekt řeší?
Probíhá tam spousta projektů. Když jsem přijel, probíhala v parku akce s velkými světelnými instalacemi a uměním na veřejných prostranstvích. Pod hlavičkou Evropy byla uspořádána celá řada koncertů. Akce byly velmi dobře navštívené, je to město, které miluje kulturu.
Také muzea jsou v běžné dny velmi oblíbená. Když jsem odjížděl, byl právě vztyčen kus Berlínské zdi a vystaven trabant z Chemnitzu se spoustou samolepek z Průmyslového muzea.

Chemnitz chce být v roce 2025 hlavním městem kultury. Jste optimista a věříte, že se nám to podaří?
I kdyby se nám to nepodařilo, alespoň jsme něco udělali. A proces podávání přihlášek už spoustu věcí uvedl do pohybu. Myslím, že to je velmi pozitivní. Mnoho lidí říká, že tento proces zahajuje dialog s jejich vlastním městem.
To, na co se mě ptali lidé ve Finsku, je výstava "NOW" v Gunzenhauseru. Pro mnohé byla zajímavá. Nejprve si musíte zvyknout na to, že pohled zvenčí je zcela náhodný. Už není určován předními médii. Mnozí už zapomněli na takzvané chemnitzské události.

Další informace na blogu Hanse Brinkmanna: www.chemnitz.de/Tampere.