Sousedský kronikář

Eckart Roßberg

Eckart Roßberg nikdy nestojí na místě. Narodil se na Sonnenbergu a nikdy ho nechce opustit. Pracuje v sousedských novinách "Der Sonnenberger", je členem okresní rady, ale především je Eckart Roßberg jako člen pracovní skupiny pro historii Sonnenbergu kronikářem okresu. V rozhovoru v Rüdiger-Alberti-Parku na rohu Fürstenstraße a Zietenstraße - v srdci Sonnenbergu - vysvětluje, jak se v roce 2008 dostal k tomuto úkolu a co ho motivuje.

Co si spojujete s parkem Alberti?
Eckart Roßberg: Jednak je toto náměstí jedním z mých nejoblíbenějších míst na Sonnenbergu a jednak pro mě hodně znamená, protože jeho název vytvořila pracovní skupina pro historii Sonnenbergu. Když město v roce 2016 plánovalo úpravu náměstí, mělo se jmenovat Fürstenplatz. Náš čestný člen Pracovní skupiny pro historii Sonnenbergu, který bohužel nedávno zemřel, však přišel s nápadem zařadit do památky města faráře Albertiho, protože náměstí se nachází nedaleko kostela svatého Marka. Rüdiger Alberti byl v roce 1935 vězněn v koncentračním táboře Sachsenburg a v té době působil jako farář v kostele svatého Marka. Město s návrhem souhlasilo, a tak jsme park slavnostně otevřeli v den 120. narozenin Rüdigera Albertiho 13. července 2018.

Jste členem spolku "AG Sonnenberg-Geschichte" a každoročně sestavujete kroniku. Co vás k tomu motivuje?
Vždycky jsem byl ze Sonnenbergu, narodil jsem se zde a vždycky jsem se zajímal o historii. V roce 2005 jsem odešel do důchodu a měl jsem více času, proto jsem se připojil k pracovní skupině pro historii Sonnenbergu. Pracovní skupina vydala dvě knihy: "Život na Sonnenbergu" v roce 1997 a "Slunce dalo jméno" v roce 2008. Obě knihy obsahují kroniku Sonnenbergu za dlouhé časové období. Až dvanáct událostí za rok mi však nestačilo, protože v následujících letech se toho událo tolik a já jsem si myslel, že by to mělo být zaznamenáno. Vzal jsem si tedy za úkol v kronice pokračovat a každý rok jsem sestavil jednu.

Jak kroniku sestavujete?
Snažím se co nejčastěji sám navštěvovat akce, jako jsou sousedské slavnosti nebo "Hang zur Kultur" na Sonnenbergu. Vždy jsem hodně fotografoval a chtěl jsem v kronice spojit text a fotografii. To mi prvních pár let stačilo, ale s tím, jak se na Sonnenbergu prosazovalo stále více kulturních organizací, byly kroniky stále obsáhlejší. Vzniklo tak mnoho nových věcí: například kulturní hospody "Kaffesatz" a "Lokomov", divadlo "Komplex" a galerie denkART. Hodně se toho událo. Také jsem chodil po Sonnenbergu a fotil všechno, co se bourá, renovuje nebo nově staví. Snažil jsem se zachytit všechno. Skvělé je, že se o to všechno zajímá i moje žena, která se na Sonnenbergu také narodila, takže jsme skoro všude spolu.

Četné kroniky Eckarta Roßberga si můžete přečíst na http://www.ag-sonnenberg-geschichte-in-chemnitz.de a https://sonnenberg-chemnitz.de. Pokud dáváte přednost čtení bez obrazovky, můžete si kroniky vyzvednout v tištěné podobě u samotného rodáka z Chemnitz. Všechny kroniky má doma v papírové podobě, aby v nich mohl znovu a znovu listovat a číst si o vzrušujících událostech, které se na Sonnenbergu v posledních letech staly.

Co se do kronik dostalo?
Pátrám v různých novinách, abych zjistil, jaká data se blíží a co se děje, všechno to shromáždím a srovnám. Zahrnuto je i vše, co sám zažiji. S fotoaparátem jezdím teprve 15 let a sledoval jsem mnoho staveb. Například jsem zdokumentoval přestavbu Drážďanského náměstí od A do Z a dokonce jsem po půlnoci při -5 stupních natočil kamerou závěrečnou montáž nosníků. K 25. výročí AG Sonnenberg Geschichte jsem to také prezentoval v mimodivadelním "Komplexu", který nám poskytl prostor. Sledoval jsem také rekonstrukci stadionu od začátku až do konce a při každé prohlídce stadionu jsem se stavbaři jezdil, takže při čtvrté nebo páté prohlídce mi stavbyvedoucí řekl: "Byl jste tam tolikrát, že už vlastně můžete lidem všechno říct." Připravil jsem prezentace o rekonstrukci stadionu a Dresdner Platz, které jsem přednášel například v historickém spolku. V roce 2013 jsem poprvé vytvořil kroniku ve dvou částech. První část s fotografiemi a textem zahrnuje nejdůležitější události a druhá část nese název "Co se ještě stalo". Sem jsem zařadil všechny negativní události, které se staly, například vloupání, propíchnuté pneumatiky a další drobné události. Samozřejmě nikdy nemůže být úplná, ale právě zde uvádím věci, které jsem se o Sonnenbergu dozvěděl z novin, internetu nebo z vlastních zkušeností. Sbírám to v průběhu roku a na začátku dalšího roku si sednu a vše shrnu. Kronika za předchozí rok je obvykle hotová do března. Každý rok je v kronice kolem 80 až 100 fotografií, takže mám doma obrovský archiv a musím vybírat ty nejlepší snímky.

Podílí se na kronice více lidí?
Hellfried Malech, vedoucí galerie denkART, také hodně fotí. Když někde něco chybí, pomáhá mi. Ale všechno píšu sám.

Eckart Roßberg má od letošního roku ještě jednu práci: pracuje v redakci sousedských novin "Sonnenberger". Píše některé články do tištěné verze a na webové stránky sonnenberg-chemnitz.de a poskytuje pro ně také své fotografie. Jeho články se často týkají historie Sonnenbergu a jejich psaní ho velmi baví. Ale to není všechno:

Jste také členem sousedské rady. Čeho chcete na Sonnenbergu dosáhnout?
Rád bych se zapojil do akcí a konzultací, jako je Lessingplatz nebo Bazillenröhre, a přispěl svým názorem. Rád bych také svými zkušenostmi podpořil našeho správce čtvrti v jeho nelehké práci. Existuje také mnoho projektů ze Sonnenbergu, které předkládají občané nebo sdružení. Rada čtvrti rozhoduje o tom, zda jsou způsobilé k financování, nebo ne. To není jednoduché, ale také se rád zapojím.

V Sonnenbergu žijete již velmi dlouho. Čtvrť má nyní spíše špatnou pověst. Čím to podle vás je?
Ano, bohužel má už dlouho špatnou pověst, což souvisí s industrializací. Poté, co Chemnitz získal v roce 1852 železniční spojení, byl Sonnenberg zastavěn i z Dresdner Straße přes Humboldthöhe. V té době bylo postaveno mnoho činžovních domů, ve kterých žilo mnoho lidí pohromadě na velmi malém prostoru. A na každém rohu byla hospoda, ale málo kultury. Toto prostředí, tyto obytné čtvrti pro "proletariát", se však s dnešním Sonnenbergem již nedají srovnávat. Člověk by se neměl dívat jen na historii, ale i na současnost a sledovat, co všechno zde vyrostlo a rozvinulo se - jak z hlediska architektury, tak kultury. Proto mě vždycky zabolí, když mi někdo řekne: "Cože?! Ty bydlíš na Sonnenbergu?!" Já mám naopak radost z každého, kdo to řekne. "Přijel jsem na Sonnenberg, tady se můžu rozvíjet." A taky že jo.
Sonnenberg žije, je čím dál tím pestřejší, líbeznější a obyvatelnější. Uděláme všechno pro to, aby se věci hýbaly kupředu, i když to není vždycky snadné.

Pro Eckarta Roßberga je na Sonnenbergu zvláštní to, že ho může stále znovu objevovat a že se neustále vyvíjí. Už jen Albertiho park, kde byly jen paneláky a téměř nic nevzkvétalo, je pro okolí obrovským obohacením, říká důchodce. Proto si je Eckart Roßberg jistý: "Narodil jsem se tady a nikdy nechci odejít."

Co si přejete pro Sonnenberg do budoucna?
Především si přeji, aby lidé ze Sonnenbergu z různých kulturních prostředí žili dobře spolu. Doufám, že ti, kdo o Sonnenbergu mluví, nebudou používat stará klišé, ale řeknou si: "Projdu se po Sonnenbergu, všechno si prohlédnu, promluvím s lidmi a pak si udělám vlastní úsudek." Doufám také, že se bude nadále rozvíjet kulturní nabídka, že se budou nadále renovovat budovy a že Sonnenberg bude ještě krásnější. Lidem, kteří stojí za Sonnenbergem, přeji, aby pokračovali jako dosud a nenechali se odradit.