Touhy srdce

Lukas' Stern e. V.

Chemnitzský spolek "Lukas' Stern e. V." existuje necelých pět let, než byl v říjnu oceněn mimořádným nasazením svých 18 členů cenou "Zlatá slepice". Plní přání těžce nemocných lidí, od hracích domečků na zahradu až po krátké prázdninové výlety. V tomto rozhovoru členové představenstva sdružení Daniela Lieberwirthová a Christian Frank vysvětlují, jak obtížné může být splnit tato malá i velká přání a co vede členy k tomu, aby ve svém volném čase na plnění přání stále pracovali.

Co vás vedlo k založení tohoto sdružení? Daniela Lieberwirth:Seznámila jsem se s Lukášem, malým synovcem mé sousedky. Když jsme zjistili, že má leukémii, dali jsme se do řeči a přemýšleli, co bychom pro něj ještě mohli udělat. Když bylo jasné, že mu nezbývá mnoho času, chtěli jsme zorganizovat něco, co by se mu líbilo. A to se nám podařilo. A to byl důvod, proč jsme založili toto sdružení, protože nám byl vždycky blízký projekt, abychom po naší práci udělali něco, co by lidem pomohlo.

Lukasovi se splnila dvě přání: Mohl se projet jako hasič s hasičským sborem v Einsiedelu a navštívila ho cvičitelka zvířat Nicolle Müllerová, která s sebou přivedla malou opičku. "Jsme velmi, velmi hrdí na to, že Lukas je nositelem jména našeho sdružení," říká Daniela Lieberwirthová. Společně se svým kolegou z práce založila v roce 2016 spolek, který má nyní celkem 18 členů. Christian Frank, jeden z členů představenstva sdružení, vysvětluje: "Každý z lidí, kteří ve sdružení pracují, má svůj vlastní příběh a svůj vlastní důvod, proč děláme právě to, co děláme."


Jak se lidé zpočátku dozvěděli, že plníte přání? Daniela Lieberwirthová:Rozjezdové období bylo trochu obtížné, občas jsme sami hledali lidi. Využili jsme toho, že se o nás hodně psalo v tisku. Mezitím se na nás lidé obracejí, chodí nám dotazy a dostáváme opravdu moc hezké a milé dopisy.


Přicházejí tyto dopisy z celého Německa, nebo z regionu? Christian Frank: Vzhledem k tomu, že chceme všechny naše projekty poznat osobně a pro organizaci můžeme pracovat jen ve svém volném čase, je náš akční rádius automaticky omezený. Proto se můžeme věnovat hlavně střednímu Německu. Někdy také musíme něco odmítnout, pokud přijde poptávka z velké dálky, například ze Sárska, Porýní-Falce nebo Hamburku. I takové dotazy máme, protože internet není omezený, ale pak je odkazujeme na organizace, které tam působí.

V roce svého založení mohl spolek "Lukas' Stern" splnit dvě přání, v roce 2017 se mu podařilo realizovat 11 projektů a v roce 2018 45 projektů. V loňském roce se členům podařilo splnit 62 přání a podobně vysoké číslo bude i letos, protože spolek se nenechal zbrzdit pandemií koronaviru.


Která přání se vám již podařilo letos splnit? Daniela Lieberwirth: Přání jsou velmi, velmi různá. Pro rodiny je samozřejmě často důležité, aby mohly trávit čas společně, zejména když jsou často v nemocnici. To je bohužel v době koronavirové krize jen stěží možné. Letos se nám podařilo poslat někoho do Disneylandu, ale bylo to opravdu těžké.
Přání jsou však stejně rozmanitá jako ti, kteří je vyslovují. Máme mladé lidi, kteří během dlouhého pobytu v nemocnici potřebují kontakt s okolním světem, kteří chtějí pokračovat ve škole a potřebují velký notebook, aby jim to všechno umožnil. Jsou tu dvouleté děti, které si přejí hrací domeček na zahradu. Podařilo se nám poslat rodiny společně do vzduchu balonem nebo vyhlídkovým letem a jsme na to velmi hrdí.
Christian Frank: Existují tři oblasti, do kterých lze přání kategorizovat. První je trávit čas s rodinou, se sourozenci, mít možnost si odpočinout. Druhou oblast tvoří "materiální" věci - počítače, notebooky, mobilní telefony, hry. Třetí oblastí jsou idealistická přání, například setkat se s celebritami.
Podařilo se nám splnit přání chlapce, který byl ve Fakultní nemocnici Hamburg-Eppendorf a je fanouškem Hvězdných válek: V Hamburku je soubor Star Wars, který přišel do jeho nemocnice v plném kostýmu. Mladá žena - je jí 16 let a je bývalou závodní atletkou - má za cíl jednou stát na stojce. Postavili jsme jí do nemocničního pokoje pádlo na stojáka. Viděla ho každý den a každý den viděla svůj cíl znovu a v červenci nám poslala fotky, jak stojí na pádle na stojáka.


Jakým dalším výzvám jste čelili v důsledku koronavirové krize? Christian Frank: Ve skutečnosti se obtížnými staly dvě věci. První je, že nám klesly dary. V posledních letech nás podporují i firmy, které na tom samy nejsou dobře, mají zkrácené úvazky, mají samozřejmě jiné starosti a problémy, ale na druhou stranu žádostí neubývá. A druhá věc souvisí s realizací žádostí: navštěvovat lidi v době, kdy jsme ve výluce, samozřejmě není možné.
Daniela Lieberwirthová: Je to obtížné. Pravidelně jsme byli v místních nemocnicích, navštěvovali jsme tam naše malé i staré pacienty. V současné době to nemůžeme dělat. Máme například našeho Maxe, kterému je 17 let a nyní slaví v nemocnici již třetí Vánoce, protože bohužel potřetí bojuje s rakovinou. Máme s ním opravdu skvělý vztah, pravidelně si s ním píšeme, snažíme se ho povzbuzovat a samozřejmě by bylo hezké, kdybychom mohli jen zaklepat na dveře nemocnice a říct: "Ahoj, jsme tady a budeme tě dál podporovat." Je pro nás neuvěřitelně těžké vidět takové rodiny.
Christian Frank: Díky naší práci se velmi rychle zapojíme do nejhlubšího problému rodiny. Proto si všichni tykáme, protože neexistuje žádný odstup. Někdy jsme utěšiteli, když rodiny čelí takovým zátěžovým zkouškám.
Daniela Lieberwirthová: Tento kontakt rodinám neuvěřitelně prospívá a je to na nich znát. Někdy si opravdu chtějí vylít srdce a my je rádi vyslechneme nebo poradíme. Nechceme říct: "Tady máte dárek!" a tím to končí. Je to zkrátka věc, která je nám blízká, že při rodinách stojíme i nadále, někdy i po smrti.


Když k vám přijde nějaké přání, jak se vám daří ho splnit? Daniela Lieberwirth:V týmu diskutujeme o tom, do jaké míry by se přání dalo uskutečnit. Pak začneme s organizací. Někdy se musí věci odehrát poměrně rychle. Minulý týden jsme tu měli mladou ženu z Chemnitzu, která potřebovala specifickou terapii, která musela pokračovat, což se také muselo poměrně rychle zorganizovat, a pak jsme samozřejmě rádi, že jí můžeme být k dispozici.
Christian Frank: Naše práce se hodně opírá o navazování kontaktů. Někde něco koupit a nechat si to poslat - na to nepotřebujete síť. Ale mnoho konkrétních věcí - ať už jde o veslařský trenažér nebo boxerský trénink nebo o to, že se někdo chce setkat s určitou osobou - to závisí na síti. V našem osmnáctičlenném týmu jsme velmi dobře organizovaní. Ve městě známe řadu lidí, kteří nás podporují a kterým můžeme jednoduše zavolat a zeptat se, kdo může něco konkrétního udělat nebo zná někoho konkrétního. Vždycky se najde někdo, kdo má nápad.


Kdo se na vás může obrátit se žádostí o splnění nějakého přání? Christian Frank:Pokud jsou někde lidé, kteří jsou na tom špatně, mohou se na nás obrátit. Chceme jim pomoci.


Jak mohou lidé organizaci přispět? Christian Frank:Jsme organizace, která je závislá na darech, nemáme žádné jiné příjmy. Čím více projektů chceme realizovat, tím více darů potřebujeme. Dary je možné posílat například přes náš bankovní účet, ale je tu také možnost přispět přes PayPal.

Sdružení je závislé na darech, které jsou v poměru 1:1 použity na splnění přání. Lukas Stern e. V. nemá kancelář z tohoto důvodu: nechce utrácet dary za nájem, vše by mělo jít stoprocentně na projekty.


Jaký to byl pocit získat ocenění "Zlatá slepice"? Daniela Lieberwirth: Jedním slovem: husí kůže!
Christian Frank: Ocenění je pro nás zdrojem hrdosti a motivace. Hrdost v tom smyslu, že tu nejsme ani pět let a není to ocenění, o které se člověk uchází sám. Už nominace je pro nás pocta. A když vám zavolají, že jste získali "Zlatou slepici", jste hrdí. Ale je to také znamení, že jsme na správné cestě a že je po tom obrovská poptávka. To je pro nás pobídka.
Daniela Lieberwirth : To, co děláme v organizaci, děláme ve svém volném čase. Všichni máme rodiny, které nesmí chybět. Ale jsme nesmírně hrdí na to, že naše rodiny za námi stojí a tento projekt podporují.


Je to jasné: Chemnitz je Evropským hlavním městem kultury 2025. Co pro vás tento titul znamená? Christian Frank: Hodně. Stali jsme se Evropským hlavním městem kultury a o dva dny později jsme obdrželi "Zlatou slepici". To bylo skvělé! A má to hodně společného: kulturu dělají lidé a je tu pro lidi. Velmi chceme přispět k hlavnímu městu kultury a být jeho součástí. Chceme ukázat, že Chemnitz je jiný, než jak je někdy vykreslován v médiích. Je to pro nás jako obyvatele Chemnitz obrovská příležitost vymanit se z obrazu "šedé myši" a možná udělat trochu víc a trochu míň.

Na facebookové stránce www.facebook.com/lukasstern.ev/ vyprávějí lidé, kterým Lukas' Stern e. V. splnil přání, své vlastní příběhy a ukazují, jak důležitá je práce této organizace. "Jsou rodiny, které byly těžce zasaženy a které musí každý den bojovat," říká Daniela Lieberwirthová. "Nemůžeme lidem ulehčit, ale můžeme jim dát trochu radosti, můžeme jim dopřát odpočinek, a to je nesmírně důležité, zejména v této těžké době."












Kontakt: Lukas' Stern e. V. Webové stránky:www.lukas-stern-ev.de/ E-mail:lukas-stern-ev(at)web.de Darovací účet: IBAN DE75870520000190030577 BIC WELADED1FGX Přispívat lze také prostřednictvím darovacího odkazu PayPal na webových stránkách organizace.