Městská knihovna je její životní náplní

Elke Beer

Elke Beerová v posledních týdnech hodně balila, třídila a archivovala. "Za posledních několik desetiletí tu zůstala spousta věcí. Musela jsem to dohnat," prozrazuje s úsměvem. S 31 lety ve funkci vedoucí Městské knihovny Chemnitz a 46 lety jako zaměstnankyně této instituce je to pochopitelné. "Když odcházíte uklizený, je o něco snazší se rozloučit." Elke Beerová, instituce městské správy, odchází tento pátek do zaslouženého důchodu. Je čas ohlédnout se za jejím vzrušujícím profesním životem.

Jak těžké je pro vás loučení?

Je to pro mě velmi těžké. Za tolik let mohu říci, že knihovna se stala mou srdeční záležitostí, nebo slovy Fallady (pozn. redakce: Hans Fallada, spisovatel) - která se stala mým životním mottem: "Musíte se upnout k něčemu, co stojí za to." Proto odcházím s úsměvem a slzou v oku. Především je pro mě velmi těžké nechat to být. Ale jsem rozhodnutá, že se nebudu kolegů příliš často ptát, jak to "jde". (smích).

Když se ohlédnete za tímto dlouhým obdobím, vzpomenete si na jeden konkrétní vrchol z mnoha, na který vzpomínáte s obzvláštní láskou?

Největším a nezapomenutelným zážitkem bylo přestěhování městské knihovny do budovy TIETZ v roce 2004, do budovy přímo v centru města - pro ředitele knihovny to byl splněný sen. Nemohlo to přijít lépe a byl to velmi dojemný okamžik. Nejen pro nás zaměstnance, ale samozřejmě také pro obyvatele Chemnitzu. Ti vtrhli do této budovy, do této knihovny, a byli nadšeni. Ještě dnes mi při vzpomínce na to naskakuje husí kůže.

Samozřejmě bylo mnoho dalších vrcholných okamžiků. Třeba zavedení prvního počítače v roce 1992, který nahradil naše lístkové katalogy. Nebo naše velké knihovnické narozeniny, například 125. výročí v roce 1994 a 150. výročí v roce 2019. A nespočet menších akcí, na kterých jsme hostili umělce, spisovatele a herce zvučných jmen. Například Iris Berbenovou, Christopha Heina a Manfreda Kruga. Ale skutečnou odměnou za naši práci byla každodenní procházka TIETZem a knihovnou při pohledu na spokojené tváře.

Po 54 letech se městská knihovna přestěhovala ze svých prostor na Schillerplatzu do budovy bývalého Kaufhofu na Moritzstraße - TIETZ. Pod jednou střechou s Centrem vzdělávání dospělých, Přírodovědným muzeem a Neue Sächsische Galerie se knihovna stala místem setkávání, veřejným místem vzdělávání, práce a komunikace pro všechny obyvatele Chemnitz. "Mohl jsem se podílet na plánování a vybavení TIETZu. A to vše se skvělým týmem. Chtěla bych jim ze srdce poděkovat," prozrazuje Elke Beerová.

Společně se svým týmem jste překonávali i výzvy. Jako například večer 2. června 2013, kdy jste obdrželi výzvu, abyste přijeli přímo do TIETZu, protože knihám hrozila povodeň.

Roztřásla se mi kolena. Moritzstraße a parkoviště už byly pokryté vodou. Byl to pro mě opravdu špatný pocit, protože jsem nevěděl, jestli knihy ve stohu přežijí. S gumáky na nohou jsme pak zachraňovali cenné knihy ze stohů. To byla událost, na kterou nerad vzpomínám.

Jak se knihovna za téměř půl století změnila?

Dnešní knihovny jsou mnohem víc než půjčovny, které jsme znali dříve. Uživatelům je nabízeno vše, mohou využívat vše a za velmi málo peněz ročně! Kromě aktuální literatury, novin a časopisů, filmů, hudby a her na regálech, včetně digitálních médií, jsou k dispozici také herní, streamovací a databázové služby. Žáci zde plní domácí úkoly, studenti vypracovávají seminární práce, starší studenti se seznamují s elektronickými katalogy a čtečkami elektronických knih. Význam knihovny jako místa, které je kulturním centrem města či okresu, znatelně roste.

Bylo rozhodnutí rady města Chemnitz poskytnout finanční prostředky na nový knihovní autobus pěkným dárkem na rozloučenou?

Rozhodně. I v době digitalizace potřebujeme knižní autobus pro hlavní společenský úkol, kterým je podpora čtení. Je to důležité, protože například v Chemnitzu není dobře rozvinutá síť školních knihoven. Proto knižní autobus vyjel mimo jiné do dvanácti základních škol.

Jak vidíte vývoj od analogového čtení v knize k digitálnímu formátu?

To je největší změna během mé práce. Od knihy, kterou můžete vzít do ruky, listovat v ní, přivonět si k ní, přes čtečku elektronických knih až po digitalizaci. Na jedné straně vidím mnoho výhod rychlé dostupnosti pro každého. Ale co mě obzvlášť děsí, jsou názory, že v době digitalizace už knihovny nejsou potřeba. Přitom podpora čtení v knihovnách hraje pro společnost tak velkou a důležitou roli. Když si uvědomíme, že 30 procentům dětí se nikdy nečte. Mnoho domácností dokonce ani nevlastní knihy. Zde v knihovně nebo ve školce se děti poprvé v životě setkávají s knihou.

Pod Beerovým vedením se městská knihovna vyvinula v moderní, inovativní instituci. Spolu se svým týmem utvářela digitální transformaci pomocí nejnovějších médií, moderních informačních technologií a profesionálního poskytování informací. Velkou pozornost věnovala také kvalitě knihovnických zážitků a rozvíjela knihovnická zařízení jako místa setkávání a komunikace, ale také inkluze a integrace. Městská knihovna vytvořila rozsáhlou síť díky různorodé projektové práci a spolupráci a je partnerem mnoha vzdělávacích institucí a sdružení ve městě i v regionu. Za tuto obětavou práci získala Městská knihovna Chemnitz v roce 2006 druhé místo v soutěži "Knihovna roku". V tehdejším celostátním srovnání výkonnosti veřejných knihoven (BIX) obsadila v roce 2010 druhé místo a v roce 2011 třetí místo. V roce 2012 byla oceněna cenou Saské knihovny. S přibližně půl milionem návštěvníků ročně je knihovna nejnavštěvovanější kulturní a vzdělávací institucí ve městě.

Co vám bude nejvíce chybět?

Možnost podílet se na utváření kulturního a literárního života v našem městě. To jsem si opravdu užíval. Společně s fantastickým, obětavým týmem městské knihovny a mnoha skvělými partnery v síti.

Co bude první věc, kterou uděláte, až odejdete do důchodu?

Rozhodně se budu opět více věnovat svému zdraví. A doma na mě čeká spousta projektů (smích). Chci se vrátit ke koníčkům, které jsem v průběhu let zanedbávala. Například malování nebo pročítání své hromady knih, což se mi zatím nepodařilo.

To je teď překvapivé. Nečtete jako hlavní knihovnice pořád?

Ano, samozřejmě, že stále, často odbornou literaturu, abyste byl v obraze. Zabýváte se odpověďmi na otázku: "Jak můžeme svými službami pomoci a přispět k předávání znalostí a řešení společenských problémů?" V dobách NDR se na trhu objevovalo 6 000 knižních titulů ročně. Dnes jich je 80 000 a více. Musíte se snažit udržet si přehled. Proto mám tuto práci tak rád. Vždycky jste v rámci možností v obraze. Ale někdy nemáte čas listovat, samozřejmě kromě dovolené.

Vyučila jste se přímo profesi knihovnice a jak jste se dostala k práci ve Stadtbibo?

Ano, vystudovala jsem knihovnictví a od roku 1975 pracuji v Městské knihovně v Chemnitz. Lepší profesi jsem se nikdy nemohla naučit a vystudovat. Být knihovnicí pro mě bylo vždycky něco zvláštního.
V městské knihovně jsem začínala jako technická asistentka. Museli jsme brzy ráno v akordní době nachystat knihy a každý pátek celou knihovnu navoskovat a vyleštit. Všechno jsem se naučila od základů a pracovala jsem ve všech oblastech tehdejší městské a okresní knihovny. Nikdy jsem neplánoval, že bych převzal vedení týmu, který v současné době čítá 60 zaměstnanců. Ale dopadlo to tak, že dnes jsou knihovníci všestranní. Tak trochu psycholog, zprostředkovatel informací, a co je dnes velmi důležité, měli by ovládat informační technologie.

Jste nejen vedoucí knihovny, ale působíte také ve Spolku přátel městské knihovny a ve Společnosti Stefana Heyma. Zůstanete těmto čestným funkcím věrný?

Chci jim zůstat věrný. Vlastně jsem chtěl tyto vazby přerušit, abych nebyl v pokušení přemlouvat svou nástupkyni k její práci. Rozhodně nechci vzbudit takový dojem. Ale byl jsem požádán, abych zůstal a trochu přispěl. A tak se budu snažit a uvidíme, co se stane. (směje se)

Zvláště proto, že v TIETZu máme se Stefan Heym Forum opravdový poklad.

Ano, to je pravda. Společnost Stefana Heyma a zejména její předsedkyně, paní doktorka Uhligová, tady s městem odvedli fantastickou práci. Dílo Stefana Heyma patří do jeho rodného města a ne roztroušené po světě. To stálo hodně úsilí. Nyní je jen třeba umožnit obyvatelům Chemnitzu, aby je mohli navštívit. Bohužel to zatím nebylo možné kvůli koronaviru.

Je Chemnitz městem, které rádo čte?

Soudě podle počtu našich čtenářů v knihovně mohu na tuto otázku odpovědět kladně. Máme hodně výpůjček v porovnání s knihovnami v jiných městech, kde jich ubylo. Je to jistě dáno tím, že fond médií je tak aktuální.

Nová ředitelka Corinna Meinelová nastoupí do funkce 1. září 2021. Co byste popřála její nástupkyni?

Aby pozitivní vývoj městské knihovny pokračoval a aby k tomu měla vhodné podmínky. Doufám, že bude mít tým městské knihovny po svém boku stejně jako já a že si obyvatelé Chemnitz budou i nadále více uvědomovat knihovnu jako místo vzdělávání, jako platformu pro dialog a jako místo setkávání - a že tuto skvělou příležitost budou aktivně využívat.

Klíčové slovo Hlavní město kultury: Jak jste se rozhodl?

Mám velkou radost, že nám byl titul udělen. Doufám, že je to pro mnohé lidi v Chemnitzu cíl, aby se dívali dopředu a měli chuť a nadšení pro něco dělat. Ve městě máme neuvěřitelně velkou nabídku umění a kultury. Mám však pocit, že to někdy není úplně doceněno, a proto doufám, že tento titul přivede do našeho města mnoho hostů a že se jimi obyvatelé Chemnitz nechají unést. My jako městská knihovna jsme na palubě a budeme se aktivně podílet na tomto procesu.