"Mnoho lidí se stalo mnohem otevřenějšími"
Weißer Stock e.V.
Přesně před 20 lety založili členové Svazu nevidomých a slabozrakých sdružení Weißer Stock. Jejich zaměstnanci poskytují poradenství zrakově postiženým a nevidomým lidem v Rosenhofu. Sdružení také organizuje projekty. René Ludwig (46) je nevidomý od narození a již devět let je předsedou sdružení "Weißer Stock". V rozhovoru pro Macher der Woche vysvětluje, co nevidomí chtějí od světa kolem sebe.
Jak bezpečný je pohyb osob se zrakovým postižením po Chemnitzu?
René Ludwig: Vcelku dobře. Na několika místech jsou naváděcí systémy pro nevidomé, například na centrální autobusové zastávce a na hlavním nádraží. Jako Bílá hůl a Svaz nevidomých a slabozrakých jsme se také podíleli na práci komisí. Stále však existují věci, které by se daly zlepšit.
Například?
Stálým problémem jsou semafory. Na jedné straně je tu zpětná vazba s obyvateli, kteří si myslí, že semafory jsou příliš hlučné. Na druhé straně potřebujeme tzv. lokalizační signál, abychom semafory našli. Když se rozsvítí zelená, zapípá. Problémem je pro nás i to, že většina semaforů se vypíná ve 21 hodin, protože nevidomí a slabozrací lidé potřebují bezpečně přecházet silnici i pozdě večer.
Je pravda, že tyto elektrické koloběžky představují pro nevidomé lidi nebezpečí?
Pokud jsou správně zaparkované, není to problém. Maximálně do nich mohu narazit ramenem. Ale pokud stojí nebo leží uprostřed chodníku, pak o ně zakopnu. S auty je to však složitější, když parkují na nárožích, jako například na Kaßbergu. Když je obejdu, skončí to tak, že jdu šikmo přes křižovatku.
Co je úkolem bílé hole?
Naším hlavním úkolem je být kontaktním místem pro nevidomé a slabozraké v Chemnitzu. Provozujeme především sociální poradnu. Ročně máme asi 1400 kontaktů, z toho asi 600 přichází přímo do Rosenhofu 4. Všichni se na nás obracejí. Dále jsou to naše projekty.
V poradně v Rosenhofu 4 dostávají postižení nejen pomoc s vyplněním žádostí. Návštěvníci si mohou vyzkoušet také pomůcky, jako jsou odznaky pro nevidomé a mluvící klinické teploměry, a k dispozici jsou i speciální přístroje, které usnadňují každodenní život. Například čtecí zařízení, které vyfotí jakýkoli dokument a poté jej přečte pomocí syntetizovaného hlasového výstupu.
Jak konkrétně můžete pomoci nevidomému nebo slabozrakému člověku?
Promluvte si s nimi! Nechytejte je zezadu za rameno a netlačte je. Pokud chcete nabídnout pomoc, je vždy důležité, abyste mluvili, abyste komunikovali a řekli: "Mohu vám pomoci?" A abyste se nerozčilovali, když nevidomý řekne: "Ne, to zvládnu." Vždycky je důležité, abyste mluvili, abyste komunikovali a řekli: "Mohu vám pomoci?"
Na podporu většího porozumění otevřelo sdružení v březnu 2020 centrum "Sinnreich" na adrese Rosenhof 14. O co v něm jde?
Jedná se o zážitkové místnosti ve tmě. Školní skupiny nebo například týmy z lékařských ordinací, které mají hodně co do činění se slabozrakými a nevidomými lidmi, si v nich mohou rezervovat schůzky. S průvodcem, který je sám nevidomý nebo slabozraký, pak zažijí různé každodenní situace. V budoucnu o tom chceme následně více mluvit, abychom předešli nedorozuměním.
Jakým nedorozuměním?
Že si myslíte, že to pro nás nevidomé není stejné. Když vejdete do zcela zatemněné místnosti, cítíte se úplně ztraceni. Já se tak bezmocný samozřejmě necítím. Pro mě je to každodenní život. To je důležité vědět. Stejně to celé plánujeme rozšířit. Od příštího roku chceme v bývalé kreativní kavárně "All in" ve stejné budově nabízet také akce, jako je čtení nebo zvukový film.
Podobný přístup má i školní projekt "Vidět jinak - být jiný".
To znamená, že naši dobrovolníci chodí do škol na výuku. Cílem je vytvářet porozumění pro nevidomé. Dětem také dáváme možnost vyzkoušet si pomůcky. Vždycky je to velká zábava, když si přiloží k tričku pomůcku na rozpoznávání barev a oznámí, jakou barvu mají. To je důležitý projekt. V tomto směru není "dobrodinec týdne" úplně na místě, protože obě naše organizace se skládají z dobrodinců. Zaměstnanci a dobrovolníci často investují více času než já jako předseda.
Máte nějakou práci?
Samozřejmě, že mám. Pracuji jako počítačový maniak pro společnost, která vyrábí čtecí zařízení pro nevidomé. Vedu také školení a pracuji v terénu.
Jak se tam dostáváte?
Autobusem nebo vlakem nebo mě vozí asistentka na pracovišti. Pokud pracujete, dostáváte od integračního úřadu zaplaceno několik hodin týdně.
Proč nemáte vodicího psa?
Psy mám rád, ale nejsem člověk, který by měl rád zodpovědnost. Dlouhou hůl si můžu dát do kouta. Psa musíte pravidelně venčit a nemůžete ho brát všude s sebou.
Dalším pilířem organizace je asistenční služba "Führ mich". Co se za ní skrývá?
V současné době máme 14 společníků, kteří dobrovolně doprovázejí nevidomé a slabozraké lidi - na procházky, do divadla či opery nebo k lékaři. Stále hledáme nové dobrovolníky. Pro tuto dobrovolnickou činnost stačí být otevřený a komunikativní a mít trochu času. Ze společných rozhovorů mají prospěch obě strany. Rozšiřuje to vaše obzory.
Pokud máte zájem o práci společníka, obraťte se na poradnu spolku "Weißer Stock" (fuehrmich@weisserstock. org). Nemusí to znamenat být neustále k dispozici. Pokud pracujete, budete například žádáni o schůzky pouze v odpoledních hodinách nebo o víkendech.
Co pro vás inkluze znamená?
Například to, že každý akceptuje schopnosti ostatních. O inkluzi by se nemělo hovořit pouze v kontextu školy, ale pro všechny oblasti společnosti. Jde například o to, aby budovy a veřejné prostory byly použitelné pro všechny. Pokud tam nejsou schody, pomůže to nejen vozíčkářům, ale také maminkám a tatínkům s kočárky. Pokud je oznámen směr přijíždějícího autobusu, je to výhodné i pro seniory.
Co chtějí nevidomí a slabozrací lidé od společnosti?
Důležitá je otevřenost vůči ostatním lidem. Neměli byste tolik přemýšlet o tom, co nevidomý člověk může nebo nemůže dělat, ale jednoduše se ho zeptat.
Máte pocit, že dochází k pokroku?
Yes. 20 years ago, if a child pointed out a blind person to their father in the street, all you would hear was "Shhh". Teď se mu řekne, že překážky najdeme pomocí dlouhé hole. Mnoho lidí se stalo mnohem otevřenějšími.