Vzorec pro štěstí

Dr. Helmut König

V roce 1993 sice odešel do důchodu, ale Dr. Helmut König nikdy nepomyslel na to, že by to vzdal. Jeho vášní byla vždy matematika. A tuto vášeň předává 92letý učitel již od roku 1960 svým žákům. Minulé úterý mu byl v Drážďanech udělen Řád za zásluhy Svobodného státu Sasko za jeho bezmezné nasazení při propagaci matematiky.

Co vás celý život vedlo k tomu, abyste žáky podporoval v matematice?
Dr. Helmut König: Inspirovala mě kniha, kterou jsem dostal darem od svého profesora během studií v Halle: "Škola myšlení" od Georga Pólyi. Tento slavný matematik, který se zabýval i vzděláváním učitelů, v ní ukazuje heuristické metody, jak se naučit řešit matematické problémy. O těchto metodách jsem také napsal svou habilitační práci, a když jsem přišel do Chemnitz, uvědomil jsem si, že chci matematiku propagovat i mimo školní lavice. Na univerzitě v Chemnitz jsme pak každoročně vybírali nejlepší studenty matematiky v rámci takzvaného "projektu matematické mládeže" a ti pod mým vedením vedli matematické kroužky pro žáky. Byl jsem tedy neustále obklopen mladými zvídavými lidmi, kteří se mnou sdíleli - a dodnes sdílejí - tuto radost z podpory matematicky nadaných žáků.

A zaměřujete se v rámci této podpory také na matematickou olympiádu?
Přesně tak. Matematické olympiády nejsou samoúčelné, ale jsou vlastně nejvhodnějším prostředkem, jak žáky k účasti v soutěžích povzbudit. A příprava na olympiádu je vlastně to, co žákům pomáhá. Vždycky říkám, že ti, kteří tuto mimoškolní aktivitu vykonávají, se stávají schopnějšími ve studiu, protože se učí získávat znalosti, dovednosti a schopnosti samostatně s pomocí nabízených podpůrných materiálů.

Proč je tak důležité pokračovat v propagaci matematiky mimo vyučování?
Podle mého názoru k tomu, abyste později dobře zvládli matematiku nebo přírodní vědy, nestačí jen učivo ve třídě. Řekl bych, že bez mimoškolních aktivit to opravdu nejde, nebo alespoň ne tak dobře. To je pro nás podnět k tomu, aby každý, kdo může, přišel do našeho matematického korespondenčního kroužku a zúčastnil se konzultací. Nabízíme také "matematický odborný tábor". Všechny naše programy ale samozřejmě vyžadují podporu rodičů.

Jak jako rodič zjistíte, že vaše dítě má talent na matematiku?
To opravdu musí zjistit učitelé matematiky. Každý žák má například možnost zúčastnit se matematické olympiády nebo soutěže Klokan. Ideální by také bylo, kdyby škola nabízela matematický kroužek. Škola je skutečným místem, kde by se měl talent pro matematiku objevit.

Dr. Helmut König zasvětil matematice celý svůj život. Vedl studijní skupiny a matematické kroužky, pracoval na Technické univerzitě v Karl-Marx-Stadtu na odborné přípravě studentů učitelství matematiky a vždy se zaměřoval na mimoškolní podporu žáků milujících matematiku. Nejenže zahájil dnes již mezinárodní soutěž Adama Riese, ale postaral se také o to, aby se žáci z celého Německa mohli po zániku NDR zúčastnit matematické olympiády.

Jak se vám podařilo rozšířit matematickou olympiádu do celého Německa po sjednocení?
Protože jsem byl v bývalé NDR bezpartijní, využil jsem příležitosti a oslovil ministerstvo kultury. A pak jsem spolu s ministerstvem školství a doktorem Ocholtem založil okresní výbor pro podporu matematicky a přírodovědně nadaných a zájmových žáků v Chemnitzu a zemský výbor v Sasku. Od roku 1991 se pak matematické olympiády konaly po celém Německu. To vedlo ke čtvrtému stupni, celostátnímu finále, které se koná každý rok po tři dny v jiném německém městě.

Změnila se matematická olympiáda v průběhu času?
Řekl bych, že ne. Požadavky jsou dnes stále stejné jako v minulosti. Z hlediska obtížnosti úloh jsme nic neztratili, a to ani na celostátní úrovni. Samozřejmě se musíme přizpůsobit novým podmínkám na regionální úrovni - například dříve bylo na školách více hodin matematiky týdně.

Co pro vás znamenalo, že se celostátní finále matematické olympiády konalo v roce 2019 v Chemnitzu?
To pro mě bylo báječné. Finále v Chemnitzu bylo také mnohými považováno za jedno z nejpříjemnějších, tedy jedno z nejlépe zorganizovaných finále.

Jak jste se do soutěže Adama Riese pustil?
V šedesátých letech jsem stále opakoval, že potřebujeme ještě soutěž pro žáky 5. ročníku na okresní úrovni, protože olympiáda začínala až od 7. ročníku a pro začínající žáky od 6. ročníku. Ale pro páťáky nic nebylo. Tehdy se také chtělo vyznamenávat slavné osobnosti. A vyvstala otázka, jak bychom mohli uctít Adama Riese, a tak jsem navrhl soutěž. Měla to být taková přípravná matematická olympiáda. Před několika lety jsem z organizace soutěže odešel, ale byl jsem rád, že se rozšířila na soutěž čtyř zemí, a jsem si jistý, že soutěž Adama Riese se bude konat vždy.

Jak se cítíte po udělení saského Řádu za zásluhy 6. července?
Byl jsem ohromen, protože si nedovedu představit, kdo mě na toto vyznamenání nominoval. Byl jsem opravdu velmi překvapen.

Jaký máte pocit z toho, že se Chemnitz stal Evropským hlavním městem kultury 2025?
Když jsem se dozvěděl o získání titulu, byl jsem nadšený. Možná v tom hrály malou roli i naše úspěchy v matematice.