Zachovat místo zničit

Viadukt e. V.

Ve městě není nikdo, kdo by ho neznal: Chemnitzský viadukt. Od roku 2013 a na cestě ke kandidatuře na hlavní město kultury bojovala občanská iniciativa za to, aby společnost Deutsche Bahn památkově chráněný železniční most nezbourala. To, že viadukt dodnes stojí, je zásluhou neúnavného úsilí sdružení "Viadukt e. V." Dva zakládající členové Johannes Rödel a Frank Kotzerke obdrželi v říjnu za své úsilí ocenění - ale nejen pro sdružení.

Co je na Chemnitzském viaduktu tak zvláštního?

Frank Kotzerke: Podle mého názoru viadukt symbolizuje dobu, která byla pro Chemnitz obzvláště příznivá, protože se v té době město rozvíjelo a bylo silně ovlivněno. Chemnitz už o mnoho věcí z té doby přišel. Viadukt však stojí v kontextu, v němž lze pochopit, jak Chemnitz kolem roku 1900 fungoval.
Johannes Rödel: Důležitý je charakter mostu jako orientačního bodu v městské krajině. Velký význam má ale také jako technická památka: navrhli, prefabrikovali, dodali a postavili ho inženýři z Königin-Marien-Hütte Zwickau. Na svou dobu to byla velmi moderní stavba. V době svého vzniku symbolizovala technickou revoluci. A je to také esteticky zajímavá a propracovaná stavba.

Jak je možné, že měl být viadukt zbourán, když se jednalo o památkově chráněnou stavbu?

Frank Kotzerke: To se stává mnoha památkám. My se ve Stadtforu zabýváme demolicí památek po celém městě už od roku 2005/2006. Ekonomická rozvaha se vždy staví proti hodnotě památky: Kolik stojí rekonstrukce, kolik stojí stavba nové budovy a demolice staré? Tento výpočet lze samozřejmě zkreslit jakýmkoli směrem. A přesně to Deutsche Bahn s viaduktem udělala - přesně to dělá každý majitel, který raději postaví novou stavbu, než aby památku zachoval. A taková stavba je pak rychle vyškrtnuta ze seznamu památek a ztrácí status chráněné stavby. To by byl i případ viaduktu.
Johannes Rödel: Deutsche Bahn se o to pokusila. Právní situace je však nyní vnímána jinak, protože viadukt je památkou, která je ve vlastnictví spolkové vlády. Železniční infrastruktura patří Spolkové republice Německo a Deutsche Bahn ji pouze spravuje jako soukromě organizovaná společnost. Podle našeho názoru se ustanovení o tom, že památku lze zbourat, pokud je to pro vlastníka nepřiměřené, nevztahuje na objekty ve vlastnictví spolkové republiky. Veřejný sektor má zvýšenou povinnost údržby. Železnice je považována za špatného vlastníka památek a potřebuje občanské iniciativy, které by jí pomohly stát se lepším vlastníkem.

Jak jste se dozvěděli, že viadukt má být zbourán?

Frank Kotzerke: Oslovil nás tehdejší vedoucí orgánu památkové péče a řekl nám, že se chystá demolice. Současně byl na stejné stopě další obyvatel Chemnitz, který je pro zachování staveb, a my jsme to samozřejmě sledovali. Potvrdilo se, že plány stále existují. Osobně jsem se o soutěži na nový železniční most dozvěděl od komory architektů. Ve skutečnosti šlo méně o demolici.
Johannes Rödel: Zapojil jsem se v roce 2013, kdy vznikla petice proti demolici viaduktu, kterou iniciovalo městské fórum. Chtěli jsme petici podpořit, chtěli jsme něco udělat, chtěli jsme pomoci. Tak jsme se oba spojili.

A tak vznikla občanská iniciativa na záchranu viaduktu?

Johannes Rödel: Existovaly už dvě skupiny: Stadtforum a Stadtbild Chemnitz, které původně petici založily. Společně s rodinou Morgnerových jsme připravili výstavu fotografií o průmyslové architektuře v Chemnitz v Morgnerově archivu, abychom zmobilizovali lidi a podpořili petici. Na toto téma jsme uspořádali přednášky a díky tomu se okruh účastníků rozrostl. Později jsme se rozhodli založit spolek, protože se dalo předpokládat, že při schvalování územního plánu bude výhodné, když budeme právnickou osobou, a ne jen občanskou iniciativou. To byl náš zakladatelský příběh.

Územní souhlas je řízení, které určuje, zda lze stavbu na veřejném prostranství zbourat, přestavět nebo upravit. Stavební záměry, které se dotýkají železnice, musí v takovém řízení vždy posoudit Spolkový drážní úřad, který o projektu rozhoduje. V případě chemnitzského viaduktu a dalších památkově chráněných mostů požádala společnost Deutsche Bahn v roce 2016 také o územní řízení. Po dobu přibližně šesti týdnů mohli občané z Chemnitz předkládat úřadům svá stanoviska k tomuto záměru. Spolek jim to usnadnil:

Jak se vám podařilo přesvědčit Spolkový železniční úřad, že viadukt musí být zachován?

Frank Kotzerke: V plánovacím řízení probíhal proces participace. Důležité bylo, že jsme do začátku procesu získali na svou stranu dostatek lidí - z politiky i veřejnosti. To pak samozřejmě přesvědčilo rozhodující činitele Spolkového železničního úřadu, aby se přiklonili k našemu doporučení.
Johannes Rödel: Deutsche Bahn usilovala o právní konfrontaci. Nebyla předem připravena na kompromis, nechtěla diskutovat o možnostech údržby, které jsou nyní rozpracovány, ale řekla, že nechá rozhodnout schvalovací řízení, kdo má pravdu. Na to jsme se dobře připravili, a to i s pomocí příznivců a odborníků. Nevím, který argument měl větší váhu. Ale v případě viaduktu nám Spolkový železniční úřad dal ve všech bodech za pravdu. Podpořily nás všechny zúčastněné strany a nakonec i politici - v procesu schvalování záměru se vyjádřilo i město Chemnitz. A jestliže i technické aspekty hovoří ve prospěch zachování viaduktu, pak Spolkový železniční úřad nemohl rozhodnout jinak. (smích)


Jaká byla účast v procesu schvalování plánování?

Johannes Rödel: U větších plánovacích projektů musí zadavatel projektu vysvětlit, co zamýšlí, a pak se k tomu mohou vyjádřit občané, kterých se to týká. Za tímto účelem jsme sepsali vzorové podání, v němž jsme vysvětlili, jaký význam má viadukt pro krajinu města a proč je důležitý pro historii. Vysvětlovalo, proč se to týká běžných občanů a proč jsme z těchto důvodů proti demolici viaduktu. Tuto vzorovou petici jsme zveřejnili na našich webových stránkách a mnoho lidí si ji vytisklo, něco pod ni napsalo a poslalo na krajské ředitelství.

Setkali jste se osobně se zaměstnanci Deutsche Bahn?

Johannes Rödel: Ano. Napsali jsme tehdejšímu regionálnímu zástupci Deutsche Bahn odpovědnému za střední Německo a požádali jsme o schůzku. Byli jsme si vlastně jistí, že to neudělá před schvalovacím řízením záměru. Ale překvapivě nám schůzku sjednal poměrně rychle. Byl tady a přivedl s sebou mostařskou dílnu z Drážďan jako odborníky na ocelové konstrukce, kteří nebyli účastníky řízení. Nechal si od nás všechno vysvětlit. Bylo to konstruktivní jednání. A samozřejmě byla vždy příležitost promluvit si s osobami odpovědnými za proces a vyměnit si názory na termínech slyšení.
Frank Kotzerke: První jednání nebylo tak rezervované, jak by se dalo očekávat: osoba odpovědná za železnici nepřišla s negativním postojem. Opravdu si vše podrobně vyslechl a přiznal, že to bylo poprvé, co stál pod viaduktem a byl ohromen.
Johannes Rödel:...a také rozuměl historii. Proč se o to obyvatelé Chemnitz vůbec zajímají, proč se tak samozřejmě upínají k mostu. Myslím, že to byl také jeho skutečný zájem: Chtěl poznat lidi, kteří ho provozují. Vzpomínám si na to také jako na velmi konstruktivní rozhovor.

V roce 2018 Spolkový železniční úřad rozhodl, že Deutsche Bahn musí viadukt renovovat. jak jste se při tom cítil?

Johannes Rödel: Skvěle, slavili jsme!
Frank Kotzerke: Všichni, s nimiž jsme mluvili a kteří se těmito věcmi zabývají neustále, říkali, že naše šance jsou malé. Samozřejmě se časem zlepšily, ale všichni říkali, že proti takovému soupeři, jako je železnice, je to téměř beznadějné. Proto to byla samozřejmě především radost, ale také trochu úleva.
Johannes Rödel: Byl bych velmi zklamaný, kdyby to dopadlo jinak.

Získal jste Stříbrnou polokouli Německé ceny za ochranu památek 2020, nejvyšší ocenění za ochranu památek udělované v Německu. Co to pro vás znamená?

Frank Kotzerke: Je to ocenění, které nezahrnuje všechno: V Chemnitzu jsme ji sice dostali my jako spolek, ale měla by ocenit mnohem více lidí, kteří se zasloužili o to, že most je dodnes zachován. Možná by se něco takového mělo používat, aby bylo jasné, že stojí za to se za nějakou věc postavit. Že lze zvítězit i proti instituci ve prospěch většiny.
Johannes Rödel: Potěšilo mě, že Německý národní výbor pro ochranu památek ocenil takové úsilí o starý železniční most.

Aktivně jste se podílel na žádosti o titul hlavního města kultury. Jaký byl výsledek?

Johannes Rödel: Viadukt je jedním ze zásahových míst města. Viadukt je jedním z objektů projektu Stadt am Fluss. Proběhl proces účasti veřejnosti, v němž byly představeny různé projekty nebo objekty. Viadukt byl vybrán jako jeden ze šesti projektů. Co se tam nyní skutečně děje, je jiná otázka. Návrh okolí je pro nás velmi důležitý a chceme se do něj zapojit. Domnívám se, že by se k tomu měli vyjádřit občané z městských částí. Už se objevily nějaké návrhy. Myslím si, že bychom měli trochu více využít umístění viaduktu a jeho symbolického významu. Moje představy se ubírají dvěma směry: jednak propojení podobných iniciativ v Evropě. Nejsme v Sasku jediní, kdo má problémy se zachováním technických památek. A na druhé straně téma umění v architektuře. Mnoho umění v architektuře ve městě zaniklo. Kde je? I to by mě v souvislosti s hlavním městem kultury zajímalo.

Jaké jsou vaše naděje pro rok 2025, kdy se bude konat Hlavní město kultury - pro Chemnitz a pro vaši organizaci?

Frank Kotzerke: Především pro Chemnitz samozřejmě mnoho návštěvníků, kteří sem přijedou se zájmem, a že Chemnitz také trochu ztratí svůj šedý image. Aby byli obyvatelé Chemnitzu povzbuzováni k tomu, aby své město objevovali a vnímali jinak než třeba nyní.
Johannes Rödel: Samozřejmě doufám, že viadukt bude dokončen a že stavební práce budou probíhat podle plánu. Za spolek doufám, že tu ještě budeme (oba se smějí).