Břidlicové tabulky jsou tabulky z minulých let

Birgit Raddatz & Kai-Uwe Hacker ze Školního muzea v Ebersdorfu

Kožené brašny, historické školní lavice a technické vybavení: návštěva Školního muzea v Ebersdorfu je cestou do minulosti. Umožňuje to spolek, jehož členové již více než 30 let uchovávají historické dědictví školy. O této převážně dobrovolné práci hovoří předsedkyně spolku Birgit Raddatzová a její zástupce Kai-Uwe Hacker.

Jaká je koncepce muzea Ebersdorfské školy?

Kai-Uwe Hacker: Škola jako před 100 lety. Se žáky čtvrtých tříd, kteří se o tomto tématu učí v hodinách přírodovědy, absolvujeme prohlídku muzea a já jim k tomu dám 45minutovou lekci. Povídáme si o tom, jak se děti oblékaly, jak vypadaly aktovky a jaké byly k dispozici psací potřeby. Obléká se například i starý sáček na chleba. Děti si někdy myslí, že tam patří mobilní telefon.

Odkud jste získali mnoho exponátů?

Raddatz : Zpočátku to byla sbírka historických artefaktů z pracovní skupiny školy v Ebersdorfu. Po sjednocení nám mnoho škol poskytlo materiály, které už nebyly potřeba. Podporu jsme získali také od školského úřadu. Jezdili jsme po školách, když byly zavřené nebo renovované, a sbírali, co se dalo unést. Například rolovací obrázky. Jak děsivé asi bylo, když pod okny tříd byly kontejnery a z nich vylétly učební pomůcky, které byly tak dlouho pečlivě střeženy?

Hacker : I dnes se často ozývají soukromé osoby, například když vyklízejí domácnost svých rodičů nebo prarodičů. Přinesou krabice a často jen řeknou: Vezměte si, co chcete.

Muzeum sídlí ve staré radnici v Ebersdorfu, která byla slavnostně otevřena 20. června 1914. Ebersdorf byl však v roce 1919 připojen k Chemnitzu. Od té doby se v budově vystřídalo mnoho institucí: Po druhé světové válce zde sídlilo mimo jiné místní zastupitelstvo, obecní policie, LPG a mateřská poradna a později spořitelna. Když se z horního patra do dnešní základní školy přestěhovalo středisko mimoškolní péče ebersdorfské školy, spolek se zasadil o to, aby mu bylo umožněno tyto prostory využívat. Muzeum se sem nakonec přestěhovalo v roce 2000. Předtím spolek využíval prostory staré ebersdorfské školy. Po jejím uzavření existovalo školní muzeum na kolečkách a hostovalo například v muzeu Schlossberg.

Co mohou návštěvníci ve školním muzeu objevit?

Hacker : Jsme muzeum pro prožívání a porozumění. Nejdůležitější místností je naše stará třída, školní salón. Některé lavice jsou staré přes 100 let. V malé místnosti Ebersdorf vystavujeme mimo jiné staré třídní fotografie. Druhou největší místností je předmětový kabinet s exponáty z doby kolem roku 1900, kde se návštěvníci mohou dozvědět, jaké předměty se dříve vyučovaly, například přírodopis, ruční a domácí práce, tělesná výchova a počty.

Raddatz : Dále je zde místnost pro speciální výstavy a pro školu po roce 1945 a také místnost pro akce v přízemí, kterou využíváme pro muzejní noc a pro programy aktivit. Nebo pro žáky, kteří k nám přicházejí bádat do hodin dějepisu nebo plnit úkoly.

Hacker: A v technické místnosti je vystaveno veškeré vybavení, které se kdysi používalo ve škole v Chemnitz nebo Karl-Marx-Stadtu. Projektory na obrázky, Polylux, magnetofony, gramofon. Patří k nim i takové rarity, jako je televize z klubovny školy v Ebersdorfu z roku 1956.

Školní družina je srdcem vašeho muzea?

Hacker: Určitě. Čtvrté třídy mají v hodinách přírodovědy modul "Škola v minulosti". Školní společenská místnost je pro to ideální. Jako místo mimoškolní výuky pracujeme takříkajíc pro žáky a učitele.

Raddatz : Nabízíme výuku, která doprovází učební osnovy. To je naší snahou. Rádi bychom se dočkali většího ocenění ze strany příslušných orgánů.

Učebna je vybavena jako skutečná třída. Nejdůležitější školní pravidla jsou napsána v sütterlinštině na tabuli a na dřevěných lavicích jsou tabulky. Na stěně visí mapa Ebersdorfu z roku 1926, kterou kdysi nakreslil sám učitel.

Co je obsahem výuky?

Hacker : Vycházíme z učebních osnov, ale také vyvracíme mýty. Například oslí čepice nebyly v našem regionu běžné jako trest. Bohužel to tvrdí mnohé školní učebnice.

Raddatz : Ale stále existovaly tresty, které porušovaly čest, například trestná lavice nebo stání v koutě. Starší lidé nám říkají, že to existovalo i v jiných okupačních zónách až dlouho po roce 1945. V bývalé NDR byly tělesné tresty zakázány.

Jak se s tímto obtížným tématem vypořádáváte se čtvrťáky?

Hacker : Je to nedílná součást výuky. Vysvětlujeme, jak rákoska funguje, a vysvětlujeme takzvaný "Chemnitzer Regulativ", v němž byla mimo jiné pro učitele stanovena pravidla pro používání rákosky. Učitelé nesměli lidi jednoduše bít.

Raddatz: Například: "Až šestkrát rákoskou o tloušťce tlusté tužky přes prsty".

Hacker: Dětem také vysvětluji - a mnohé z nich si to neuvědomují - že rákosku směl doma používat i jejich otec. Když večer viděl červené ruce, dlouho se neptal a udeřil je znovu.

Co děti zajímá nejvíce?

Hacker: Rákoska. Nebo staré školní brašny. Ukazujeme jim také sešity Marty Reichelové. Tato dívka, která před 112 lety úhledně psala do sešitů, byla stejně stará jako děti, které nás navštěvují dnes. Všichni jsou ohromeni. Snažíme se, aby to bylo pro děti co nejzábavnější a co nejvzdělanější.

Raddatz: Mnozí učitelé základních škol jsou vděční, protože tady je snazší rekonstruovat dobu než na obrázku. Učení prostřednictvím bádání se dostává stále více do popředí.

Hacker : Stejně jako tehdejší učitel i já procházím řadami lavic a dívám se na čisté nehty, čisté uši, čisté krky a vyleštěné boty.

Raddatz: Děti si často nedokážou představit, že se toho dříve muselo tolik učit nazpaměť a jak velký důraz se kladl na dobré písmo. Základní dovednosti se procvičovaly mnohem intenzivněji, nebylo možné si je vyhledat na Googlu.

Jak velký ohlas mají školy?

Hacker : Byli jsme ohromeni a jsme plně obsazeni od úterý do pátku až do ledna 2023. To je pro nás velká pochvala. Jen v každém školním roce zde náš program zažije nejméně 2 000 dětí. Stále častěji přicházejí i skupiny z mateřských škol. Doma děti o své návštěvě vyprávějí rodičům a brzy se sem vracejí, někdy i s babičkou a dědou.

Raddatz: Někdy se tu setkávají čtyři generace. Pravidelně se vracejí vzpomínky. Naše prostory pronajímáme také pro třídní srazy a výročí.

Hacker : Někdy hledáme z naší rozsáhlé sbírky staré školní knihy z té doby. To někdy starým lidem vhání slzy do očí. Vnímáme se také jako muzeum místní historie, protože spojujeme zkušenosti několika generací.

Raddatz : Máme některé hlavní a cenzurní knihy a také jsme je použili k přepsání vysvědčení pro lidi, kteří byli vybombardováni. Vzpomínám si, jak babička Roselová dostala ke svým stým narozeninám znovu vysvědčení. Ještě dnes mě mrazí, když si na to vzpomenu.

Spolek má jedenáct členů. Malá skupina. Jak to všechno zvládáte?

Raddatz : S velkým nasazením ve volném čase a s nadšením. Každý se zapojuje, jak nejlépe umí.

Hacker : Zvládáme to, ale je to na hranici možností. Vše, co se rozbije, opravujeme sami. Dobrovolnictví znamená spoustu práce, kterou nikdo nevidí. Ale my se s ní ztotožňujeme.

Raddatz : Je to spousta administrativní práce, která mi někdy leze na nervy. Každý rok boj o vyrovnané financování, o dotace. Ale když tady máte skupinu dětí, tak se na čas nedíváte. To je okamžik, kdy se všechno vyplatí.

Hacker : Musíte být pozitivně naladěný. Zpočátku jsou děti velmi nadšené. Po pěti minutách se stanou úplně oddanými. Padá jim čelist, oči se jim zvětšují a zvětšují. Na konci se někdy ozve potlesk. To nadšení je k nezaplacení.

Co si myslíte, že bylo v minulosti ve škole dobré?

Hacker: Úcta k dospělým.

Raddatzová: Profesionální odstup. Jsem v učitelské profesi už 37 let. Dnešní učitelé musí každý den čelit výzvám, které je často posouvají až na samou hranici jejich možností.

Hacker : Dnes jsou děti přetížené médii. My také stíráme, ale maximálně jen přes ně.

Kde vidíte školu za 100 let?

Raddatz : Doufám, že ve školství opět převládne nezávislost a profesionalita a že se opět zvýší respekt k úspěchům škol a učitelů. Děti musí mít větší možnost získávat znalosti samy.

Okres Ebersdorf oslaví v roce 2024 700. výročí svého založení. Místní památkový spolek Unser Ebersdorf e.V. již nyní tluče na buben, aby našel organizátory a sponzory. Ústředním bodem budou okresní slavnosti, které se budou konat pravděpodobně na začátku července. Ústředním bodem bude Ebersdorfské školní muzeum. Koneckonců je to kromě kostela jediná zbývající kulturní instituce v okolí. Kdo by se chtěl zúčastnit, může se obrátit na místní historický spolek.

Jaké jsou vaše naděje pro hlavní město kultury 2025?

Raddatz : Že nebudou vznikat jen nové projekty od nuly, ale že se podíváme i na to, co už v Chemnitzu existuje. Nemohu znovu vymyslet školu, ale můžeme ji oživit. Proto doufáme, že budeme silněji rozpoznáni a že bude uznán náš význam jako instituce v Chemnitz: že v Ebersdorfu existuje malé, pěkné muzeum, které se s podporou těch, kdo jsou zodpovědní za Hlavní město kultury 2025, může stát také středem zájmu zahraničních návštěvníků.