Dává mladým lidem hlas

Oliver Sachsze

Vše začalo na Josephinenschule. Tam se Oliver Sachsze před téměř deseti lety poprvé stal zástupcem třídy. Dnes se tento 21letý mladík může ohlédnout za pozoruhodnou kariérou studentského reprezentanta, která ho dovedla až na celostátní úroveň. Tři a půl roku například vedl studentskou radu města Chemnitz. Oliver Sachsze v tomto rozhovoru pro Doer of the Week vysvětluje, co ho motivovalo k tomu, aby se tolik let angažoval, a co je třeba ve vzdělávacím prostředí naléhavě změnit.

Pane Sachsze, od listopadu 2021 jste členem Národní studentské konference, kde působíte jako předmětový koordinátor pro oblast financí. V politice byste řekl: kariéra udělána.
Vidíte to tak? Oliver Sachsze: Ale ne. Spousta věcí se prostě stala. Všechno to začalo v páté třídě se studentskými radami. Přišlo mi to super a opravdu jsem se chtěl zapojit. Nejdřív jsem byl zástupce třídy, pak zástupce třídy od šestého ročníku. Od sedmého ročníku jsem se stal členem městské školní rady. V určitém okamžiku skončíte jako delegát na celostátní úrovni prostřednictvím předsednictva městské studentské rady, a když jsem odstoupil, postoupil jsem do předsednictva celostátní studentské rady. Od listopadu 2019 jsem byl místopředsedou saské zemské studentské rady. Nyní jsem ale ve státní radě pouze jako poradce, protože v létě končím praxi a už nebudu studentem.

To zní jako spousta byrokracie a nudných schůzí. Je to tak?
Ve státní studentské radě jsme kontaktním místem pro ministerstvo školství a další politické subjekty. Ve Spolkové žákovské konferenci jednáme na úrovni konference ministrů školství. Samozřejmě je škoda, když musíte o víkendu zrušit schůzky s přáteli, protože musíte jet na plenární zasedání do Saarbrückenu. Ale takhle se navazují kontakty a věci se dávají do pohybu.

Šla vaše školní kariéra stejně hladce?
Ne, vůbec ne. Nejdřív jsem chodil na Josephinenoberschule. Potom jsem zkusil maturitu, ale po roce a půl jsem to vzdal. Chtěla jsem něco dělat, měla jsem cíl stát se učitelkou tance. To ale nevyšlo, a tak jsem v roce 2019 skončila v takzvaném programu předprofesní přípravy, který vedl úřad práce. To byla doba temna. Začínali jsme v půl sedmé ráno a celou dobu jsme museli psát přihlášky. Přísahala jsem si, že už to nikdy neudělám. Pak jsem se přes stáž dostala do jedné firmy a začala se školit jako referentka velkoobchodu a zahraničního obchodu.

Jaká je vaše role v Národní studentské konferenci?
Zabývám se například žádostmi o finanční podporu. Máme tři předmětové koordinátory a generálního sekretáře. Bohužel do Bundesschülerkonferenz, která byla založena v roce 2004, patří pouze 13 spolkových zemí, protože členství není stanoveno zákonem. Nicméně naším cílem je být výměnnou platformou pro žáky v celém Německu.

Proč je silná žákovská rada tak důležitá?
Protože každodenní školní život prožíváme jinak než učitelé nebo rodiče. Například pandemie ukázala, že digitalizace je zcela přehlížena. My jsme ale generace, která je neuvěřitelně technicky zdatná. K digitalizaci nestačí, když ve škole nahradíme polylux projektorem a diapozitivy hodíme na zeď. Potřebujeme semináře pro učitele. A musím na konci školního roku tahat domů tři složky pracovních listů, nebo neexistuje digitální řešení? Vždyť přesně to se od nás v pozdějším věku očekává. Proto říkáme: Učitelé potřebují mediální dovednosti.

Lze vždy realizovat nápady žáků?
Vůbec ne. Samozřejmě máme i bláznivé nápady: například vybavení počítačové učebny zařízeními Apple. Ale je to o tom, že nás vyslechnou, zjistí, jaké zdroje jsou k dispozici, a společně najdou řešení.

Jaké jsou největší problémy ve školách?
Vedle digitalizace je to určitě nedostatek učitelů. Některá gymnázia už nejsou schopna nabízet některé specializované předměty. Vytváření týdnů A a B také dlouhodobě nefunguje. Státní žákovská rada také vede kampaň za to, aby vzdělávací průkaz zůstal platný i přes hranice síťových oblastí. Například žáci v oblasti Budyšína mají problém, že k překročení hranice síťové oblasti potřebují druhou jízdenku. Naším cílem je, aby bylo možné cestovat se vzdělávací jízdenkou po celém Sasku. To také podporuje nezávislost.

Co byste ještě chtěli změnit?
Kdybych mohl, zrušil bych označení hlavy. Písemné hodnocení vypovídá o člověku mnohem více než číslo. A vzdělávání se musí stát praktičtějším. K čemu mi bude, když za výsledek úkolu na střední škole dostanu 3,419 čokolády? Kde se naučíme, jak udělat daňové přiznání, jak investovat své první peníze nebo jak vlastně smazat fotku na internetu? Nestačí vědět, jak změnit velikost písma ve Wordu.

Vzdělávací politika je záležitostí federálních států. Co si o tom myslíte?
Určitě to má své výhody, ale hlavně pociťujeme nevýhody. Například nutnost opakovat ročník při přechodu ze státu A do státu B je nesmysl. Federalismus samozřejmě podněcuje konkurenci mezi spolkovými zeměmi. Ale s 16 ministerstvy školství by se dalo ušetřit hodně administrativy.

Kolik času vás stojí všechny tyto čestné funkce?
Těžko říct. Jsou týdny, kdy připravuji kongresy, kdy přijdu z práce v 17 hodin a sedím tam do 22 hodin. Byly doby, kdy jsem v krajské studentské radě jezdil každý víkend. Jednou si se mnou rodiče domluvili schůzku přes kontaktní adresu krajské studentské rady, aby mi řekli, že jsem dost pracovně vytížený. Byla to práce na částečný úvazek. Ale přispíval jsem, jak jsem mohl. A mám z toho spoustu energie, takže ty tři nebo čtyři hodiny denně navíc mi nevadí.

Zbývá vám ještě čas na koníčky?
Jistě, vedle toho chodím tancovat. A o víkendu se ráda bavím. Také mám ráda horolezectví a turistiku.

Jako odborný rezident zasedáte také v komisi pro péči o mládež v Chemnitzu. Proč tomu tak je?
Městská studentská rada vždy někoho vysílá do školské a sportovní komise. Já jsem to dělal dva roky. Výbor pro péči o mládež se zabývá také problematikou mládeže. Naším úkolem je vnést do ní pohled mladého člověka. Nemyslím si, že se to musí vždycky tak komplikovat. My mladí lidé máme někdy dobré nápady, jak věci výrazně zjednodušit.

V létě končíš s praxí a v příštích volbách v listopadu už nebudeš moci kandidovat. Bude vám to chybět?
Trochu. Za těch devět a půl roku jsem se toho opravdu hodně naučil. Dřív jsem se bála prezentovat, byla jsem velmi rezervovaná. Jako zástupce třídy nebo studentů jsem si toho mohl hodně vyzkoušet a teď mám sebevědomí říkat, co si myslím.

Co se ti za tu dobu podařilo realizovat, na co jsi hrdý?
Jako studentská rada jsme iniciovali simulační hru na městskou radu, která se velmi povedla. Chceme ji zopakovat po přestávce, kdy bude probíhat koronaviróza. Byla to skvělá akce, protože se do ní radní opravdu zapojili. Také pracujeme na tom, abychom před prázdninami znovu uspořádali piknik jako malou oslavu. Dobrý byl také saský studentský kongres "Vision Schule". Naposledy se konal v roce 2020/21 a zúčastnilo se ho 70 lidí. V místnosti byla cítit taková jednota a energie. Byla to velká zábava.

Učí se žáci díky takové dobrovolné práci, jak funguje demokracie?
Určitě. V rámci společenských věd se učíme, jak funguje městská rada, zemský parlament a federální parlament. Ale uvědomění si zažijete, když si třída zvolí svého třídního zástupce. To je někdo, kdo se zasazuje o mé zájmy jako žáka. Třídní zástupce pak musí najít většinu a vytvořit sítě, aby se s myšlenkou pohnul kupředu.

Co byste si přál, až bude Chemnitz v roce 2025 hlavním městem kultury?
Aby mladí lidé měli vliv na to, co se ve městě děje. Pokud bude mladá populace vyslyšena, bude to pro ni také pobídka, aby ve městě zůstala nebo se alespoň vrátila po několika letech strávených jinde.