Každý pomáhá, kde může

Jeannine Pohland & Nina Krauße z Dobrovolnického centra Chemnitz

Válka na Ukrajině otřásá světem. Lidé prchají, většina z nich jen s dětmi a kufrem. Mnoho lidí z Chemnitzu chce pomoci, darují věci a cestují na polsko-ukrajinskou hranici, aby vyzvedli příbuzné, známé nebo úplně cizí lidi. Jeannine Pohlandová a Nina Kraußeová z dobrovolnického centra v Chemnitz referují o své současné práci ve prospěch mnoha pomocníků, kteří mají sotva čas na podobný rozhovor. Centrum bylo v krátké době pověřeno městem Chemnitz koordinací nízkoprahových dárcovských a asistenčních služeb. To znamená, že mají plné ruce práce.

Jak vysoká je vaše současná úroveň stresu na stupnici od 1 do 10? Jeannine Pohlandová: Řekla bych, že 12. V prvních dnech jsme denně přijímali 150 až 180 telefonátů a více než 100 e-mailů. Je to opravdu zdrcující. Nicméně oba sedíme tady v teplé kanceláři a stres máme "jen" z toho, že jsme na telefonu. To není nic ve srovnání s mnoha a mnoha lidmi, kteří po skončení pracovního týdne vyrážejí v pátek večer osobními auty směrem k ukrajinským hranicím nebo tráví deset či dvanáct hodin denně přijímáním či tříděním darů.


V čem přesně spočívá vaše práce? Pohland: Koordinujeme pomoc během války na Ukrajině, sami žádné dary nepřijímáme. Jsme kontaktním místem pro každého, kdo by chtěl dát svou pomoc k dispozici a kdo ji potřebuje. Dne 28. února, první pondělí po začátku invaze, mi ráno zavolali z městského úřadu sociální péče a požádali mě, zda bychom se tohoto úkolu mohli v krátké době ujmout.

Dobrovolnické centrum v Chemnitzu existuje již 25 let a provozuje ho Caritas. Je to kontaktní místo pro dobrovolnictví v Chemnitzu. Jeannine Pohland a Nina Krauße poskytují informace, rady a doporučují zájemcům o dobrovolnictví a podporují spolky, projekty a organizace při hledání dobrovolníků. Například v roce 2021 bylo na dobrovolnickou pozici umístěno přibližně 200 osob. Jen v Chemnitzu je v Corona-Alltagshilfe registrováno již více než 600 osob.


Kdo se vám ozývá? Krauße: Jsou to hlavně lidé, kteří chtějí pomáhat. Kde mohou přispívat? Kde mohou podat pomocnou ruku? Kde se mohou ozvat, pokud mají ubytování? Existuje mnoho individuálních osudů. Jsou lidé, kteří o víkendu jeli na hranice a vyzvedávali uprchlíky. Kdo je přijme, kdo jim něco dá, co bude dál - otázek je nespočet. Mnoho lidí si například neuvědomuje, že se uprchlíci musí registrovat u města. K překladu jejich dokumentů je však potřeba soudní tlumočník.
Pohland : O víkendu se na hranice vypravilo neuvěřitelné množství lidí, kteří je vyzvedávali. Kromě známých a příbuzných se na hranici vydalo i mnoho lidí z Chemnitzu, kteří "na štěstí" přivezli ukrajinskou rodinu do bezpečí v Chemnitzu. Jiní nabízejí svou pomoc, aniž by věděli, jak by mohla být skutečně potřebná. Kontaktuje nás například někdo, kdo má autobus VW. O dvě hodiny později volá další člověk a říká: "Chci jet na hranice a vzít s sebou nějaké humanitární zásoby. 'Neznáte někoho, kdo má větší auto?' Tak jsme zavolali člověku s autobusem VW a ještě ten večer jeli oba společně autem na Ukrajinu. Je úžasné, kolik lidí se zapojí.


Máte ještě nějaké podobné příklady? Krauße: Ano, kontaktovala nás letecká škola z Lübecku a nabídla nám, že poletí s humanitární pomocí z Jahnsdorfu na polsko-ukrajinské hranice, protože dálnice v Polsku byly přeplněné. Nebo jedna paní, která vlastnila restauraci, darovala nádobí a příbory. Volá sociální organizace a ptá se, komu může věnovat výtěžek z blešího trhu. Takových příkladů je nespočet.
Pohland: Mnoho mateřských škol, institucí, jako jsou domy s pečovatelskou službou, a dokonce i firmy zahájily sbírkové kampaně nebo nabízejí podporu. Prodejna mobilních telefonů distribuuje SIM karty. Velký obchod s nábytkem nabídl matrace a ložní prádlo, řetězec pekáren nabízí potraviny. Dojala mě také jedna firma tady v Chemnitzu, jejíž ředitel je Ukrajinec. Už několik dní shromažďuje léky a zdravotnické vybavení a vozí je na hranice. Odtud putují do dětské nemocnice v Kyjevě, která již byla zasažena bombami. Děti se tam léčí ve sklepě. Jízda na Ukrajinu je obtížná. Víme o ukrajinských studentech, kteří na hranicích plní batohy a vozí do vnitrozemí humanitární pomoc - mimo jiné i z Chemnitzu. To jsou hrdinové ukrajinské pomoci a my děláme vše pro to, abychom je podpořili.
Krauße: Každý přispívá. Každý je teď důležitý. A naše koordinace je také velkou pomocí. Ale nebýt mnoha odhodlaných lidí, nebyli bychom schopni nic koordinovat.

Kromě mnoha malých iniciativ, které se spontánně spojily, existují také dvě organizace, které se pomoci uprchlíkům věnují již dlouhou dobu: Human Aid Collective a Network for Integration and Future. Nejpozději od 27. února jsou opět v nepřetržité akci. Steffi Wagnerová, předsedkyně Sítě pro integraci a budoucnost, která existuje od roku 2015, říká: "Ochota pomáhat je obrovská, na lidi v Chemnitzu jsem opravdu ohromená." Třídění darů je náročné. Síť pro integraci a budoucnost je využívá k vybavení transportů cestujících na Ukrajinu nebo je předává těm, kteří sem přijíždějí. V současné době je zvýšená potřeba kočárků a dětského oblečení od velikosti 140 výše a Steffi Wagnerová v současné době hledá halu, kterou by organizace na pomoc integraci mohla dočasně bezplatně využívat k přijímání darovaného nábytku a kuchyňských spotřebičů. "Důležité: s rampou pro nákladní auta," říká Steffi Wagnerová. Velmi by pomohly i peněžní dary, protože například spodní prádlo a hygienické potřeby nelze předávat z druhé ruky.


Můžete vysvětlit tuto ochotu pomáhat? Pohland: Lidé musí něco dělat. Mnozí se cítí bezmocní a tím, že podají pomocnou ruku, získají pocit, že nejsou úplně bezmocní. Silnou ochotu pomáhat jsme zažili už na začátku pandemie koronaviru, ale tohle všechno překonává.


Jak mohou lidé v současné době pomoci? Krauße: Na našich webových stránkách www.freiwilligenzentrum-chemnitz.de/ukraine existuje seznam, který neustále aktualizujeme. Shromažďujeme tam všechny nabídky a žádosti o pomoc. Lidé by se měli nejdříve podívat tam, než nám zavolají. Mnoho otázek je tam již zodpovězeno. Na e-maily odpovídáme promptně. Praktickou pomoc potřebujeme hlavně při třídění. Některé iniciativy však přijímání žádostí ukončily, protože už nestíhají.


Situace se v současné době mění téměř denně. Pohland: Určitě. Hlásí se učitelé, kteří nabízejí kurzy němčiny. Městský sportovní svaz se chce zapojit. Ozvala se porodní asistentka a učitel by mohl doprovázet lidi při návštěvách úřadů. Některé lidi musíme ještě odradit, protože to všechno teprve přijde. V dohledné době například nutně potřebujeme psychology. Na to nemůžeme čekat příliš dlouho. V tuto chvíli je však pro uprchlíky nejvyšší prioritou. Jídlo, střecha nad hlavou a oblečení.
Krauße: Na našich webových stránkách jsme také vytvořili registrační formulář pro dobrovolníky. Lidé tam mohou zadat, jakou dobrovolnou pomoc mohou poskytnout. Jedná se například o řidičské služby, jazykové poradenství nebo pomoc s papírováním.


Přicházíte také do kontaktu s uprchlíky? Pohland: Toho každým dnem přibývá. Zrovna teď tu v poradně byly dvě ženy s několika dětmi. Ptaly se, jak se dostanou k oblečení. Děti měly na sobě jen tepláky. A pak se ženy zeptaly, jak mohou pomoci, a nabídly se, že roztřídí dary. Řekli jsme jim, ať přijdou první, a zařadili je do naší databáze jako tlumočnice. Koneckonců tlumočníky potřebujeme, včetně rusky mluvících.


Jak moc je to pro vás všechno emotivní? Pohland: Velmi. Slyšíme tolik příběhů, lidé nám vyprávějí o příbuzných, se kterými už nejsou v kontaktu. Jeden muž z Chemnitzu nám vyprávěl, že jeho přítelkyně navštívila rodinu na Ukrajině dva týdny před začátkem války a teď je tam. Chce se vrátit, ale ne bez své rodiny Je to srdcervoucí.
Krauße: Zejména první dny byly velmi emotivní. Když někdo, kdo uprchlíky na hranicích jen vyzvedl, pláče do telefonu, protože další pomoc zatím není k dispozici, nenechává nás to chladnými. Je to velmi emotivní - pro každého humanitárního pracovníka. Ale to není nic ve srovnání s lidmi na Ukrajině, kteří se musí každý den bát o život.