Najděte střed

Norbert Engst

Norbert Engst je stavební inženýr, autor a velvyslanec. Zasazuje se o to, aby přestavěný areál Fritze Heckerta získal v Chemnitzu lepší pověst a aby více lidí vidělo, jak je výjimečný. Norbert Engst za tímto účelem napsal knihu, za kterou společně s Městským archivem Chemnitz získal Saskou státní cenu za vlastivědný výzkum. Nyní má další projekt: vypočítal centrum někdejší třetí největší obytné čtvrti v NDR. V rozhovoru pro Macher der Woche Norbert Engst vysvětluje, jak k tomu došlo a proč je oblast Heckert a její obyvatelé mnohem více, než si většina lidí uvědomuje.

Co vás vedlo k napsání knihy o oblasti Fritze Heckerta?
Norbert Engst: Vyrostl jsem tam a v 90. a 2000. letech jsem se účastnil procesu přestavby města - čistě ze zájmu o rozvoj města. Od roku 2002 jsem demolici doprovázel svým fotoaparátem. Vytvořil jsem několik skvělých sérií: Z každého bloku jsem vytvořil sérii snímků před demolicí, během demolice a po demolici. V určitém okamžiku mě to začalo zajímat: Jak vznikla oblast Heckert? Jak byla plánována? Jaké myšlenky za ní stály? Fascinovalo mě, jak je možné na zelené louce vybudovat plánované město pro několik 10 000 lidí, které musí fungovat po několik generací. Fascinovaly mě myšlenky, které měli urbanisté: Jak se musí postavit byt, který se pak milionkrát opakoval po celé NDR, jako budovy WBS 70? A také to muselo být proveditelné tady v kopcovitém Karl-Marx-Stadtu. Zároveň jsem vždy viděl, jak se to, co bylo teoreticky prozkoumáno, zde uvádí do praxe.

Jaké problémy byly spojeny s demolicí obytné čtvrti?
Norbert Engst: Mnoho problémů. Prvním z nich bylo, že se vše opět odehrálo rychleji, než bylo pro město dobré. Rámcové podmínky byly nastaveny v Berlíně a v druhé instanci na státní úrovni. V Drážďanech se pak muselo jednat poměrně rychle. Proto se komunikace s občany dostala na vedlejší kolej. V sobotu v létě 2002 otiskl deník Freie Presse demoliční plán pro oblast Heckert. Toho dne se mnozí lidé poprvé dozvěděli, že jejich blok bude zbourán. Předtím neproběhla žádná diskuse s nájemníky, žádná účast, nic. To přirozeně vyvolalo velkou nelibost. Vznikly občanské iniciativy, které měly hněv usměrnit, ale demolici nemohly nijak ovlivnit. Domy byly prostě prázdné. Kdybyste chtěli opravdu něco udělat, museli byste začít pracovat na obrazu o deset let dříve, renovovat, navrhovat okolí - když byly domy ještě plné. Ale v roce 2002 už bylo prostě pozdě.
Dalším problémem bylo, že se některé plány změnily. Zejména v Markersdorfu na jihu byly bloky staženy, protože byly určeny k demolici. O dva roky později se ukázalo, že blok zůstane.


Jak se rozhodovalo o tom, které bloky budou zbourány a které ne? Norbert Engst: Bylo to částečně z rozvojových důvodů. Domy jsou uspořádány takříkajíc jako sériové propojení: V určitém bodě se centrálně přivádí teplo, elektřina, voda, odpadní vody, které pak tečou do dalšího bloku a do dalšího. Začalo se bourat zezadu. Takže samozřejmě někdy byly zbourány ty nejkrásnější bloky s nejlepším výhledem, zatímco ty nejblíže k nějakému rozvaděči zůstaly stát.


Jaký je váš závěr po přestavbě? Norbert Engst: Já vidím přestavbu pozitivně. Dnes máme samozřejmě mnohem vyšší kvalitu života. Mnoho domů bylo zbouráno, zatímco mnoho dalších bylo rekonstruováno nebo částečně zbouráno. Hustota zástavby se masivně snížila. Vždycky si říkám, že kdyby se to vrátilo do stavu, jaký byl v 90. letech, kdyby se všechny bloky zbouraly a bloky vypadaly tak monotónně šedivě, tak by to také nebyla dobrá kvalita života. Lidé by tu pak nechtěli bydlet.
Přestavba města byla celkově nutná. Nebyla také žádná alternativa. Lidé se odstěhovali. Obraz se změnil. Proto jsme se dostali z 92 000 na 36 000 obyvatel - a trend je klesající.


Vznikl váš zájem o městskou asanaci v roce 2002, nebo vás vždy fascinovala celá obytná čtvrť? Norbert Engst: V podstatě to začalo už v 90. letech, kdy se ještě dalo chodit na střechy všech domů. V roce 2002 ovšem došlo k velkému probuzení: všude jeřáby, otevřené domy, otevřené dveře, otevřené střechy, otevřené sklepy. To všechno jsem musel vidět. V té době mi nebylo ani dvacet, což byl problém, protože mě v domech hned viděli jako zloděje kabelů. A já jsem tehdy nedokázal lidi přimět, aby to pochopili: Vždyť mě opravdu zajímalo jen to, jak jsou domy postavené.


Jak se vám to nakonec podařilo? Norbert Engst: Převlékl jsem se za učně, nosil jsem stavební kalhoty a montérky. Vyučil jsem se betonářem prefabrikátů a věděl jsem, jak se pohybovat na stavbě. V takovém domě tehdy pracovalo několik řemesel: topenáři, pokrývači, malíři. Když mě požádala malířská firma: "Kdo jste?", musel jsem samozřejmě říct, že jsem učeň topenáře, který pracoval dole ve sklepě. Ale tak jsem se vždycky přizpůsobil. Byla to pohodová doba.

Počáteční zájem Norberta Engsta o proces přestavby rychle přerostl ve vášeň pro urbanistickou historii celého sídliště. Během mnoha let zdokumentoval každý zbouraný blok a každý blok, který byl přestavěn nebo renovován, více než 1 500 fotografiemi: "V průběhu času se nahromadila spousta neplánovaných věcí. Pak jsem zkoumal fotografie z minulosti, plány zástavby, koncepty a stavební postupy," vysvětluje Norbert Engst. O napsání knihy o oblasti Heckert poprvé uvažoval v roce 2010 a napsal rukopis. V roce 2019 z toho měla být kniha "Das Wohngebiet 'Fritz Heckert'. Stavba v nových dimenzích".


Oslovil jste s rukopisem městský archiv už v roce 2010? Norbert Engst: Ne, ještě dlouho ne. Nejdříve jsem sám provedl další výzkum. Městský archiv jsem oslovil v roce 2016 a zpočátku jsem si myslel: "Uvidíme, o Heckertově areálu toho moc mít nebudou." Ale to byla mylná představa: o Heckertově areálu toho mají obrovské množství - stovky spisů a plánů. Všechno bylo třeba přečíst. To trvalo celou věčnost. Intenzivní fáze trvala od roku 2016 do poloviny roku 2019, tedy tři a půl roku. Městský archiv je jen jedním z archivů, které mají fondy týkající se oblasti Heckert. Něco má i státní archiv. V Berlíně je bývalý Institut pro urbanismus a architekturu, který toho má z doby NDR také hodně a musel jsem jim všem napsat a navštívit je. A všude jsem bádal.


To všechno jste dělal sám? Norbert Engst:Ano. Na začátku nebylo jasné, že bude kniha. Dělal jsem ji vlastně sám pro sebe a pak jsem měl štěstí, že pan Cecconi chtěl mé zápisky z archivu města Chemnitz zařadit do série. Je velmi důležité mít dobrého editora - v mém případě váženého kolegu doktora Pfalzera, který se mnou rukopis procházel při mnoha sezeních na půdě městského archivu stránku po stránce. Jsem mu za to nesmírně vděčný.

Společně s městským archivem jste byli poctěni Saskou státní cenou za výzkum místních dějin.
Co to pro vás znamená? Norbert Engst: To bylo příjemné. Vzpomínám si, jak mi volala paní ze Saského svazu průmyslového dědictví. Vůbec jsem to nečekal. Zvlášť proto, že ta kniha se naprosto vymyká běžným zvyklostem - obsahem, tématem, žánrem. Je to něco exotického. A to, že ji někdo uznává a oceňuje, je opravdu super.

Státní cenou za vlastivědný výzkum to však pro Norberta Engsta v žádném případě neskončilo. Letos se věnoval dalšímu projektu pro okolí: Chtěl najít centrum.


Jak vznikl nápad na desku s centrem? Norbert Engst: Sídliště Fritze Heckerta je urbanistickou strukturou. Táhne se od Irkutsker Straße až těsně před Neukirchen. Zajímalo mě, kde se nachází centrum. A to jsem musel vyřešit dvěma různými způsoby: Nejprve jsem použil geografický informační systém: zakreslil jsem oblast Heckertu na mapě z geodetického úřadu a počítač pak okamžitě vypočítal, kde je centrum. Máme tu tisíce rohů - přesněji 1 165 - protože tolik bodů je potřeba k přesnému vymezení Heckertovy oblasti. Počítač to pak dokáže poměrně rychle spočítat a dostanete dvě souřadnice X a Y. Já jsem to však chtěl udělat druhým, "ručním" způsobem a sám si to ověřit. Udělal jsem to pomocí Gaussova lichoběžníkového vzorce: Vše jsem zadal sám v Excelu.


Všech 1165 bodů? Norbert Engst: Ano, souřadnice. Když všechno spočítáte, dostanete souřadnice v Gaussově-Krügerově souřadnicovém systému. Ty nám na první pohled nic neříkají. Musíte si uspořádat mapy z geodetického úřadu, musí mít určité měřítko, a pak s nimi dál pracujete. A v určitém okamžiku opět dostanete souřadnice a počítačový program umístí na mapu žlutý bod. To je pak střed této oblasti.
Pro oblast Heckert je středový bod ve Vita Centru. Proto jsme desku se středovým bodem nastavili na vypočtenou výšku na vnější straně chodníku. To, že se bod nachází ve Vita Centru, není žádná náhoda, žádný marketingový trik. Přestože Vita Center bylo postaveno teprve v roce 1999, bylo již v 80. letech minulého století zamýšleno jako komunitní kulturní centrum pro oblast Heckert. Na místě, kde dnes stojí, mělo být vždy vybudováno velké centrum. Kvůli nedostatku peněz to bylo v dobách NDR odloženo - důležitější byla bytová výstavba. Ale urbanisté tam toto velké společné centrum nepostavili jen tak pro zábavu, ale proto, že je to centrum oblasti Heckert.

Dne 10. listopadu Norbert Engst a vedoucí centra Vita Center Sascha Twesten slavnostně otevřeli bronzovou desku centra. Měří 62 krát 62 centimetrů a odlila ji umělecká slévárna Hann v Braniborsku. Nyní je zasazena do země a ukazuje všem hostům a obyvatelům, kde má areál Fritze Heckerta své centrum.


Jaké zvláštnosti má oblast Heckert, o kterých zbytek města možná neví? Norbert Engst: Díky nadmořské výšce na jihu Chemnitz tu máme skvělý výhled. Na jedné straně je vidět až do centra města a na druhé straně až ke Krušným horám.
Pokud se zajímáte o urbanismus a územní plánování NDR, můžete toho tady ještě hodně vidět. Vždycky říkám, že v Hutholci zamrzl kus světové historie. Nebyl dokončen, zamrzl až s pádem komunismu. Ale můžete vidět, jak NDR už plánovala na období po roce 1990. Můžete vidět, kde by se v 90. letech stavěla parkoviště. Vidíte základy, které nebyly realizovány. Je skutečně vidět, jak období kolem let 1989/90 zamrzlo v čase.


V roce 2024 oslaví areál Heckert 50. výročí, už se na to připravujete? Norbert Engst: Všichni se na to velmi těšíme, těšíme se na to a už děláme přípravy. Především je pro mě důležité, aby byl základní kámen areálu Heckert poctěn tím, že bude obnoven. A také bych se rád podíval dovnitř: Vím, že je dutý a že do něj byla svého času zapuštěna jakási časová kapsle. Podle mého názoru by měla být stále uvnitř. Základní kámen se nachází u finančního úřadu Chemnitz Süd v ulici Paul-Bertz-Straße, přímo na parkovišti.


Co přejete areálu Heckert do budoucna? Norbert Engst: Aby žil dalších 50 let, aby se celkově prezentoval v pozitivním světle. Aby hrál důležitou roli ve městě, v marketingu, v komercializaci, což se podařilo například i s Hlavou Karla Marxe. V 90. letech ji všichni chtěli pryč a dnes se objevuje všude v marketingu. A já doufám, že zájemci přijdou do Heckertu a budou chtít vědět, jak se nám daří.

Angažujete se také v projektu Hlavní město kultury.
Jaký je váš oblíbený projekt? Norbert Engst: Rád bych představil oblast Heckert, abychom ukázali různé kontrasty, které máme na velmi malém území. Na jedné straně špičkově zrekonstruované byty, na druhé straně zcela nerenovované. Chtěl bych oblast Heckert více prezentovat v rámci "bubliny hlavního města kultury".


Co byste si přál pro Chemnitz v roce 2025? Norbert Engst: Aby program Hlavního města kultury vzal lidi s sebou, aby se možná stal trochu přístupnějším díky projektům, které jsou určeny pro zdejší lidi lidmi odtud. A především, aby se Chemnitz dokázal prezentovat sebevědomě, abychom nepřebírali zahraniční trendy, ale abychom se i nadále prezentovali takoví, jací jsme: uvolněně. Což byl i případ přihlášky na rok 2020. Ukázali jsme se takoví, jací jsme, bez make-upu. Byl bych rád, kdyby tento druh sebevědomí pokračoval.