Ručně vyráběné výrobky dávají pocit bezpečí

Mützenladys Petra Minks, Ellen Nürnberger a Grit Albrecht

Přibližně 15 žen z Chemnitz a okolí spojuje svou vášeň pro ruční práce s dobrou věcí: Chemnitz Mützenladys dobrovolně pletou, háčkují a šijí pro lidi s rakovinou. V tomto rozhovoru nám organizátorky tohoto týdne Petra Minksová, Ellen Nürnbergerová a Grit Albrechtová prozradily, co je motivuje a jaké osudy je při tom potkávají.

Co vás motivuje k tomu, abyste trávila mnoho hodin svého volného času výrobou čepic, drenážních tašek a polštářků pro lidi s rakovinou?

Petra Minksová: Je to zkrátka věc, která je nám blízká. Chceme vykouzlit úsměv na tváři postižených.

Grit Albrecht: Dává nám to dobrý pocit, že můžeme pomáhat. Každý zná někoho, kdo se s rakovinou setkal. Na druhou stranu nás všechny baví šít, plést a háčkovat. Je hezké, že to můžeme dělat i pro ostatní.


Paní Minksová, vy jste to tady v Chemnitzu celé začala. Jak to vlastně vzniklo?

Petra Minks: Skupina Onkomützen je zájmové sdružení, které bylo založeno před čtyřmi lety v Porýní ve Vestfálsku převážně postiženými lidmi. Nyní má více než 5000 členů po celém Německu. Tvoříme regionální skupinu v Sasku. Díky mé tehdejší práci rentgenové asistentky v MVZ Chemnitz mě jeden přítel požádal, abych navázala kontakt s tímto centrem. Slyšela o této skupině. Kontakt s hematologickým oddělením nemocnice byl okamžitě skvělý. Tak jsem se koncem roku 2019 připojila. Dnes zásobujeme celé Sasko a dostáváme dotazy z celého Německa. Kromě soukromých osob, které nás kontaktují na Facebooku, zásobujeme pravidelně kolem 20 až 25 klinik.


Jak velká je skupina tady v Chemnitzu?

Petra Minksová: Jaká je v Chemnitz? Jsme 15 žen - žijí v Chemnitz, Wolkensteinu a dokonce i v Rostocku. Nejmladší je 34 let, nejstarší 86. Každá má svůj úkol, jedna šije, druhá plete. Já sama se k tomu bohužel nedostanu, odpovídám na všechny dotazy, převzala jsem organizaci a ještě pracuji na plný úvazek. Každých čtrnáct dní se scházíme tady u mě doma a zabalíme kolem 300 čepic. Každý týden vybíráme asi 15 balíků, které pak můj manžel odváží na poštu. Funguje to jen společně.

Grit Albrecht: Když se tu scházíme jednou za čtrnáct dní, strávíme tu čtyři až pět hodin. Ale je to zábava a hodně se smějeme.

Petra Minksová: "Vždycky se spolu bavíme: Balíčky by měly vždycky vypadat hezky, takže k nim přikládáme i přáníčko a někdy i sladkost pro děti. Nepracujeme jen pod hlavičkou Onkomütze, ale jsme aktivní i jako Chemnitz Mützenladys. Vyrobili jsme například malé šidítka pro děti po povodních v Arltalu a rozeslali jsme balíčky s pastelkami a omalovánkami k začátku školního roku. Před několika týdny jsme navštívili pečovatelský dům a darovali deky pro vozíčkáře.


Jak by se měly čepice vyrábět? Z jaké látky, z jaké vlny?

Ellen Nürnbergerová: Nesmí škrábat, to je velmi důležité. Také nepoužíváme látky z druhé ruky, vždyť je to pro onkologicky nemocné. Šité čepice jsou většinou z látky jersey, která je příjemná a pružná. A u háčkovaných čepic je velmi důležité, aby díry nebyly příliš velké. Mají vás přece chránit před sluncem a pokožka hlavy je bez vlasů velmi citlivá.


Jaké další výrobky vyrábíte?

Petra Minksová: Čepice - pletené, háčkované, šité. Plus čelenky a šátky. A polštářky se srdíčky: Mají delší uši a dají se zastrčit do podpaží na spaní. Je to velká úleva pro ženy po operaci prsou. Podobně fungují i přístavní polštáře.


Co to je?

Ellen Nürnbergerová: Pokud dostáváte chemoterapii, často se pod kůži zavádí portový katétr, přes který dostáváte přímo léky. Portový polštářek pomáhá zabránit otlačení ramínka podprsenky nebo bezpečnostního pásu v autě.

Petra Minksová: V případě, že se v oblasti krku objevují poranění, je možné, že se v oblasti krku objevují poranění, která se objevují v oblasti krku: A pak jsou tu drenážní sáčky. Jsou to sáčky s dlouhým popruhem, které mohou pacienti používat, aby si během chemoterapie mohli dojít do jídelny nebo na toaletu a nemuseli si s sebou vždy brát infuzní stojan.

Ellen Nürnbergerová: Chemoterapie trvá několik hodin. A pro mnoho lidí je barva infuze těžko snesitelná, takže jsou rádi, když si ji mohou dát do kapsy.


Co pro lidi s rakovinou znamená, když od vás dostanou takové výrobky?

Ellen Nürnberger: Dává jim to jistotu, že v tom nejsou sami. Že tu pro ně někdo je.

Petra Minksová: "Je to pro nás důležitá pomoc: Víčka rakovinu neléčí. Ale dávají jim pocit společenství.

Ellen Nürnberger: A ukazují, že ve svém boji nejsou sami. Je to věc, která je nám blízká. Do každého výrobku také vkládáme hodně srdce.

Petra Minks: Čepice jsou k dispozici ve čtyřech nebo pěti různých stylech. Přesto je každá z nich individuální, protože všechny dívky zanechávají svůj vlastní podpis.


A jaký je to pro vás pocit?

Ellen Nürnberger: Moje maminka a sestra zemřely na rakovinu. Mnoho z nás je postiženo nebo zná pacienty s rakovinou. Jako příbuzný toho člověk moc nezmůže, ale tady se nám něco vrací.

Petra Minksová: "Víte, jak se to dělá, když je člověk nemocný rakovinou? Celá naše hala je plná děkovných kartiček, a to jsou jen ty z posledního půl roku. Slyšíte spoustu příběhů. Někteří pacienti jsou u nás už léta. Znáte jejich příběh, jejich rodinu a trpíte a radujete se s nimi.

Grit Albrecht: A přesně víte, kam to směřuje. Naše pomoc se opravdu prosadí. Zažíváme spoustu vděčnosti. Můžeme tomu druhému říct: Cítíme s vámi.


Proč někteří pacienti s rakovinou raději nosí čepice?

Ellen Nürnbergerová: Mnozí paruku nechtějí. Je to nepohodlné a v létě často příliš teplé.

Petra Minksová: "Víte, že je to pro mě těžké? Mnoho lidí se ztrátou vlasů nechce, aby se jich někdo neustále vyptával na jejich nemoc, ale chtějí ji řešit normálně. Chrání je také před horkem a chladem.


Jak to financujete vy?

Petra Minksová: Jakým způsobem se daří vlasy? Čepice, polštáře na srdce a všechny ostatní věci pro onkologicky nemocné jsou darované. Na naší stránce Mützenladys ale také pořádáme různé kampaně, kde za příspěvek nabízíme vlastnoručně vyrobené věci, jako jsou čepice, kšiltovky, trojúhelníkové šály a svíčky.


Jak jinak vás mohou lidé podpořit?

Petra Minksová: Jak můžete přispět na podporu charity? Vždycky potřebujeme látky a vlnu. Hodně nám ale také pomůže, když někdo uhradí poštovné nebo zaplatí známku.


Vidíte někdy fotografie lidí, pro které háčkujete nebo pletete?

Petra Minks: Ano. Když dostaneme přímou poptávku, často nám posílají fotky lidí, kteří je nosí, nebo dostáváme fotky z klinik onkomatů.


Vyrábíte také čepice pro děti?

Petra Minks: Ano, mimo jiné pro dětská onkologická oddělení v Erfurtu, Hamburku, Chemnitzu a Drážďanech.


Zažívají mnoho osudů.

Petra Minks: Ano, a nejen od pacientů. Vzpomínám si na jeden příběh, který mi vehnal slzy do očí. Sháněla jsem látku a někdo na Facebooku chtěl prodat vlnu za 180 eur. Tak jsme s manželem jeli do Vogtlandu. Přijeli jsme na nové sídliště a přede dveřmi seděli dva mladí muži a jejich otec. V krabicích byla vlna a věci, které začala vyrábět jejich zesnulá matka. Neměli jsme s sebou dost peněz a já jsem měla začít věci třídit. Ale prostě jsem to nedokázal. Otec mi pak řekl: Vezmi si všechno s sebou, moje žena by si to přála. To už bylo téměř na hranici únosnosti. Otec mezitím zemřel, ale synové s námi udržují kontakt. Tehdy poznáte, že jste udělali všechno správně.