Záleží na přístupu

Třída 2b základní školy Rosy Luxemburgové

Pouhý rok ve škole a už je z něj laureát: dnešní třída 2b na Rosa-Luxemburg-Grundschule auf dem Brühl získala Saskou cenu za integraci: 26 dětí z deseti národů, z nichž více než polovina má migrantský původ. Třídní učitelka Madlen Dostová a sociální pracovník školy Gunnar Kaufmann v rozhovoru pro Macher der Woche vysvětlují, proč je to především obohacení.

Gratulujeme k získání ceny Saxon Integration Award.
Za jaký projekt přesně jste byl oceněn? Gunnar Kaufmann: Děkuji, ale nebylo to za konkrétní projekt. Bylo to za každodenní život, za interakci v rámci třídy.
Madlen Dost: Porotě se líbilo, jak jsme třídu provedli pandemií. To, co jsme dělali, samozřejmě není samozřejmost. Ale bylo to možné jen díky tomu, že všichni táhli za jeden provaz: Děti, rodiče, školní sociální pracovníci a já jako učitelka.


Co děláte jinak? Dost: Vlastně ani ne tak moc. Přijímáme děti takové, jaké jsou. Chceme, aby se z nich stal tým, ve kterém nezáleží na tom, kdo je v něčem dobrý nebo z jaké země pochází.
Kaufmann: Rozmanitost je ve třídě vnímána jako skvělá věc. Být jiný je vnímáno jako něco krásného. Není to nic, čeho bychom se měli bát. Každý má co říct a každý přináší něco jiného. Je to spíše proces než projekt.


Jak přesně to ale uvádíte do praxe? Dost: Učíme se například, jak se pozdravit v jiném jazyce. A v prvním týdnu školy jsem vzal děti na ubytovnu, abychom mohli trávit čas společně jako tým. Další příklad: Uklízeli jsme odpadky z meze před školou a děti pak postavily cedule. Takové aktivity nás sbližují.
Kaufmann: Cílem je chovat se k sobě navzájem s respektem. Jednou týdně máme kuličkové kolo, kdy každé dítě může říct, kdo ze třídy pro něj udělal něco dobrého. Za to jim dá kuličku. Zní to neokázale, ale je to důležitý stavební kámen.
Dost: A v létě jsme uspořádali oslavu, na kterou byli pozváni rodiče a všichni sourozenci. Každý přinesl něco k jídlu. Nevěřili byste, jak to bylo úžasné.
Kaufmann: Podstata věci je v tom, že rodiče jsou do té třídy zapojeni. To není samozřejmost. Paní Dostová dělá pro podporu rodičů maximum, například organizuje tlumočníka na rodičovské večery. Hovoří několika jazyky.
Dost: Je skvělý, protože nejenže překládá naše slova, ale také rozumí arabské kultuře. Některým rodičům také volám, když jsem rozeslal dopisy rodičům, a ptám se, zda všemu rozuměli. Můžeme spolu dobře komunikovat, ale s tlumočníkem je to něco úplně jiného.

Saská cena za integraci oceňuje projekty a iniciativy, které se obzvláště zasazují o integraci migrantů do společnosti. Jedním ze zaměření soutěže v roce 2021 byla integrace v podmínkách pandemie. Porota vybrala z 59 návrhů spolků, sdružení, iniciativ a firem tři laureáty, z nichž každý obdržel 3 000 eur. Kromě třídy se mezi vítězi umístily také Úřad práce a Diakonische Beratungszentrum im Vogtland a Mosaik Leipzig e.V. Vítězství si odnesly i organizace, které se zabývají problematikou migrace.


Jak probíhala výuka v době domácího vzdělávání? Kaufmann: Děti byly doma velmi dlouho. Nejprve jsme se snažili zorganizovat mobilní zařízení a vše dělat online. Při registraci do Lernsaxu si rodiče hodně pomáhali. Ale stejně to nefungovalo pro všechny. Proto jsme rychle přešli na to, že jsme každý pátek chodili ven a do schránek dávali úkoly na následující týden.
Dost: Nechtěl jsem o děti přijít. Když se fronta tak protáhne, jak najdete cestu zpět k bodu? Nebyl jsem připraven děti pustit.

Jak dlouho jste byl pořád na cestách?
Týdny v kuse. Dost: Možná dvě nebo tři hodiny. Rodiče nás podporovali, a tak jsme byli schopni hodit úkoly pro dvě nebo tři děti. A šlo to ještě dál: někteří rodiče zapojili do programu domácího vzdělávání další dítě. Na to jsem byl neuvěřitelně hrdý.


Jak byste popsal třídu 2b? Kaufmann (dlouze se zamyslí): Velmi společenská.
Dost: Přesně to bych řekl. Jistě, někdy dochází k hádkám.
Kaufmann: Ale děti jsou tu pro sebe navzájem. Baví je pomáhat ostatním. Je skvělé vidět, jak se praktikuje solidarita. A nové děti přijímají s otevřenou myslí.
Dost: Pro mě je velmi důležité, že se děti k sobě chovají s respektem a učí se řešit konflikty mezi sebou a především společensky. Naše nejdůležitější třídní pravidlo: chováme se k sobě laskavě.
Kaufmann: Velice mě baví být ve 2b. Ve škole je ještě sedm dalších tříd, ale v této třídě je už hodně z toho, co mám na mysli, příkladem. Moje práce tam padá na úrodnou půdu. Chtěl bych, aby tento přístup, tyto postoje všech zúčastněných byly vidět všude.


Proč si myslíte, že tomu tak všude není? Dost: Samozřejmě, všichni jsme vázáni učebními osnovami. Ale to není všechno. Jako učitel máte svobodu a můžete si určit priority. To je vyčerpávající, protože se tomu musíte stále věnovat. Musíte ale dodat, že bohužel ne každá škola má školního sociálního pracovníka. Přitom by to bylo strašně důležité. Velké školy potřebují dokonce dva, nejlépe muže a ženu.


Co může školní sociální práce dělat? Kaufmann: Jsme styčným bodem mezi péčí o mládež a školami. Naše práce se skládá ze tří pilířů. Podporujeme učitele v sociálně-pedagogické oblasti a můžeme zprostředkovat pomoc rodičům. Pro děti jsme především naslouchajícím uchem. Mohou se na nás kdykoli obrátit - aniž by jim někdo vynadal nebo je jakkoli odsuzoval.
Dost (smích): Některé děti říkají, že pan Gunnar.
Kaufmann: Ano, to je pravda. Mohou mi říkat pane Gunnare. Bohužel často dělám hasiče. Byl bych raději, kdybych mohl dělat více preventivní práce.
Dost : A právě tady si uvědomíte, jak důležitý je dobrý kontakt s rodiči. Protože děti si samozřejmě přinášejí problémy z domova.
Kaufmann: To je pravda. Dítě, které způsobuje problémy, má problémy.


Proč je dobrý vztah s rodiči tak důležitý? Kaufmann: Všechno, co děláte, potřebuje úrodnou půdu. Pokud s vámi rodiče nebudou souhlasit nebo budou doma mluvit proti vaší práci, můžete pracovat, jak chcete.


Co pro vás znamená integrace? Kaufmann: Není to jednosměrná ulice. Pokud se budeme snažit vnutit ostatním, co se nám líbí, nebude to fungovat. Každý se může učit od druhého.
Dost: Znamená to sbližování. Že může vyrůst něco společného. Od dětí se učím každý den.
Kaufmann: Že se navzájem berete vážně.
Dost: Že respektujete druhého člověka a snažíte se ho pochopit. Že spolu otevřeně komunikujete. Komunikace mezi našimi rodiči funguje opravdu dobře. Existuje třídní chat, kde se může kdokoli na cokoli zeptat, a všichni si navzájem pomáhají.

Dva a jejich třídu navrhli rodiče. "Diskutovali jsme o tom na rodičovském chatu," uvádí mluvčí rodičů Sascha Hinkelmann. Navzdory koruně a mnoha různým národnostem ve třídě výuka fungovala opravdu dobře, říká Hinkelmann, který byl mimochodem jedním z rodičů, kteří vzali do domácího vzdělávání druhé dítě. "Stejně jsem byl s dcerou doma," říká. To, že třída vyhrála, "všem vyrazilo dech. Všichni jsme na to strašně pyšní. Je to dobré pro školu, je to dobré pro okolí." Bez třídní učitelky a školní sociální pracovnice by to tak dobře nešlo, zdůrazňuje Hinkelmann. "Odvádějí skvělou práci. Jsme bezva třída a také bezva skupina rodičů. Samozřejmě je tu jazyková bariéra. Ale pomáháme si nekomplikovaně a na rovinu. Děti samozřejmě vnímají i tuto respektující interakci mezi rodiči. Tak by měla integrace fungovat."


Co pro vás znamená, že vás rodiče nominovali na ocenění? Kaufmann:Je to velmi milá pochvala naší práce. Cítíme se velmi oceněni, že to, co děláme, je takto uznáno a oceněno.
Dost: Už jenom to, že jsme za to byli nominováni. Je to šílené, že bychom měli vyhrát.


Doplňte prosím následující větu: Škola je pro mě místo... Dost: Místo, kde se pokládají základy sociální interakce.
Kaufmann: Měla by být místem, kde se předávají hodnoty. Ne jen továrna na vědomosti.
Dost : Místo setkávání. Setkává se zde tolik různých lidí, kteří by se ve svém volném čase nikdy nepotkali - rodiče i děti. Je to místo, kde se všichni mohou učit jeden od druhého.
Kaufmann: A mělo by to být bezpečné místo, kam mohou děti chodit beze strachu.


Jaké jsou vaše naděje pro hlavní město kultury v roce 2025? Dost: Že do té doby bude mít každá škola školního sociálního pracovníka. A že projekty, které kolem Chemnitz 2025 vznikají, budou udržitelné. Není nám nic platné, když se někde otevře kavárna a po roce nebo dvou se zase zavře, protože dojdou finance. Věci potřebují čas na růst, aby měly dlouhodobý efekt.
Kaufmann: Vidím to v sociální práci. Moje práce se těžko měří čísly. Je to o budování vztahů a předávání hodnot. To vyžaduje čas. Pokud to dobře funguje, děti jsou později méně náchylné k nedemokratickým způsobům myšlení.
Dost: Proto by neměl existovat jen ten či onen projekt. Je třeba zasít něco zásadního, pak to přinese ovoce. K tomu potřebujeme trpělivost. Když má například německé dítě na základní škole syrského kamaráda, něco to s ním udělá. Změní to jejich způsob myšlení a položí to základ pro nějaký postoj. Dítě se za něj téměř jistě postaví i v dospělosti, pokud si například uvědomí, že je člověk ze Sýrie urážen. Mateřská škola a škola jsou velmi dobrým místem pro rozvoj postoje. Od toho se vše odvíjí, to je základ.