Zpět na ledovou plochu - v nové roli

Aljona Savčenko a Robin Szolkowy

Společně se stali pětkrát mistry světa, čtyřikrát mistry Evropy a dvakrát získali bronzovou medaili na olympijských hrách.

Aljona Savčenková a Robin Szolkowy tak patří k nejúspěšnějším krasobruslařům, které kdy Chemnitz vychoval. Nyní jsou zpět - jako trenéři a cvičitelé mladých talentů. Jaké plány mají s místním bruslařským centrem, nám Aljona Savčenko a Robin Szolkowy prozradili v rozhovoru pro pořad Tvůrce týdne.

Jaký je to pocit být zpátky?

Robin Szolkowy: Bylo to jako návrat domů - až na to, že se cítíte dospělejší. Dobu, kdy jsme byli oba pryč, bych přirovnal k letům cestování. Když jste mladí, vyrazíte do světa, zasijete si divoký oves a vrátíte se s novými zkušenostmi. Tak to cítíme i my.

Aljona Savčenko: Je to jako tenkrát. Jenže teď jsou tu se mnou rodiče, část mé rodiny. To mi velmi pomáhá. Cítím se tu jako doma.

Jako pár spolu bruslili od roku 2003 do roku 2014. Po bronzové medaili na olympiádě v roce 2014 se jejich cesty rozešly. Robin Szolkowy ukončil kariéru, Aljona Savčenková vsadila vše na jednu kartu s novým trenérem, novým partnerem a novým centrem života v Bavorsku a odměnou jí bylo olympijské zlato s Brunem Massotem v Jižní Koreji v roce 2018. Následovala trenérská práce v zahraničí pro oba. Robin Szolkowy je od srpna 2022 zpět v Chemnitzu a Aljona Savčenková od dubna 2023.


Proč jste se rozhodli vrátit?

Szolkowy: V první řadě rodina. Mám nyní dvě děti. S manželkou jsme byli po mém aktivním působení ve Švýcarsku a USA. Zejména během koruny jsme si uvědomili, co znamená mít kolem sebe rodinu a stabilní sociální strukturu s péčí o děti a zdravotním pojištěním. Někdy v této době, kolem roku 2020, jsme se s Aljonou opět více stýkali poté, co mezi námi po roce 2014 určitě dva roky bylo ticho. Znovu jsme si častěji psali a uvědomili si, že jsme stále na stejné vlně a komunikujeme jako rovný s rovným.

Savčenko: Známe se dobře, své dobré i špatné stránky. Stejně jako u Robina byla důvodem mého návratu rodina. Když na Ukrajině začala válka, moje rodina utekla do Chemnitzu. Robin už tu v té době byl zpátky a v určitém okamžiku jsme si promluvili a řekli si: Pojďme to zkusit.


Jaké jsou vaše současné úkoly?

Szolkowy: Jsme zaměstnáni v bruslařském klubu Chemnitz a nabízíme tréninky. V současné době trénuji jeden pár a Alyona dvě bruslařky jednotlivce. Také si navzájem vypomáháme, když jeden z nás nemůže. Koneckonců na rozdíl od dřívějška máme teď obě děti. Na obou stranách je větší pochopení.

Savčenková: Vytvořila jsem například program pro Robinův pár. Ráda vytvářím choreografie.

Ale netrénujeme jen lidi z Chemnitzu. Měli jsme tu také bruslaře z Drážďan, Mannheimu, Berlína a Litvy, kteří tu byli týden nebo dva. Řekl bych, že jsme tu spíš kvůli specializaci.

Szolkowy: Vždy jsme byli dobře přijati. Ostatním trenérům jsme řekli, že nikoho nekupčíme. Jsme tu jako doplněk, nabízíme pomoc. Kdo chce a má kvalifikaci, může s námi trénovat. Ale žádnému trenérovi práci nebereme.


Jak vaše tréninky probíhají? Konzultujete se navzájem, nebo to plyne přirozeně?

Szolkowy: Ve skutečnosti to probíhá zcela spontánně. Známe se už dost dlouho na to, abychom věděli v podstatě přesně, co si ten druhý myslí.

Robin Szolkowy se narodil v Greifswaldu a vyrůstal v Erfurtu. Do Chemnitzu přišel v šestnácti letech a strávil zde, jak sám říká, "svá nejformativnější léta". Aljona Savčenko se narodila nedaleko Kyjeva a do Chemnitz přijela v roce 2003.


Co přesně je vaším cílem?

Szolkowy: Chceme, aby se talenty z Chemnitzu vrátily na mezinárodní scénu. Nebo talenty z jiných měst, které se zde chtějí formovat.

Savčenko : To se nestane ze dne na den. Ale jsme tu od toho, abychom pomohli a přinesli závan čerstvého vzduchu. K tomu ale potřebujeme podporu ostatních v ledním sportu.

Szolkowy: Mezi trenéry panuje konkurence, ale to je také dobře. Každý má svůj vlastní způsob práce. S Aljonou jsme cestovali po světě jako bruslaři i jako trenéři. Mohli jsme vidět širší souvislosti. Aljona je olympijská vítězka, nemusí nikomu nic dokazovat. Její energie a odhodlání, ale i ambice, které rozhodně stále má, jsou dobré pro nás všechny.

Savčenková: Ale je velmi důležité, že je vždy k dispozici druhá hala. Trénuje tu hodně dětí a ty se nemohou tak volně pohybovat, když je toho na ledě tolik, protože je tu jen ta jedna tréninková plocha. Hala je také stará. Pokud chceme Chemnitz vrátit na mapu mezinárodního ledního sportu, musíme mít pocit, že trénujeme na mezinárodní úrovni.

Szolkowy: Nikomu na mezinárodní úrovni nevysvětlíte, že nemáme alespoň jedno kluziště, kde bychom mohli neustále trénovat. Osm až dvanáct týdnů v létě bez ledu je náročných.


V čem spočívá krása krasobruslení?

Szolkowy : Je to velmi vyvážený sport, fyzické a psychické nároky musí být správné. Zejména krasobruslaři v páru musí hlídat sebe i druhé, musí být v souladu. Přesto se pohybujete na hranici svých možností, například v šikmých polohách. Taková sestava trvá čtyři minuty, tep se v prvních deseti vteřinách zvýší na 180 a více, a přesto to není sprint. Pak je tu tanec, hudba, choreografie, které mohou mnohé vykompenzovat, ale také mohou vše pokazit.

Savčenková: Kombinuje všechny sporty od atletiky přes gymnastiku až po vzpírání. Navíc ta hudba! Potřebujete k tomu všechno: vytrvalost, eleganci, ale také hodně dřiny, odvahy a trpělivosti. Samotný talent nestačí.


Co si přejete pro Chemnitz jako hlavní město kultury v roce 2025?

Savčenko: Druhou, moderní halu. A možná bychom mohli uspořádat vlastní show, abychom lidem vrátili kus sebe.

Szolkowy: Chtěl bych, aby Chemnitz, mé rodné město, dostalo impuls. Bylo pro mě velmi příjemné se sem vrátit. Hodně se toho stalo, krajina města se od mého odchodu změnila k lepšímu. Lidé jsou přátelštější a otevřenější.