Chemnitz je můj základní tábor

Jörg Stingl

100 metrů dlouhý a 20 metrů široký bazén ve venkovním bazénu v Bernsdorfu má stále impozantní rozměry a patří k nejstarším svého druhu v Chemnitzu. Byl otevřen v roce 1925 a podařilo se mu zachovat kouzlo dvacátých let minulého století, mimo jiné díky úsilí nadšenců, jako je Jörg Stingl. A samozřejmě, jak by to mohlo být jinak, vylézá z ještě modrého bazénu pro rozhovor. Tato tůň je pro známého chemnitzského horolezce důležitá, jak je z rozhovoru patrné. Člověk by si skoro mohl myslet, že je to jeden z jeho vrcholů, na který by velmi rád vylezl. To nám přibližuje druhou tvář tohoto chemnitzského tvůrce, který nesl jméno města až do Himálaje, a přesto se vždy vracel do svého rodného města, k němuž projevuje hluboký, i když kritický vztah.

Jörgu, ty jsi horolezec z Chemnitzu. Vystoupil jsi již na Mount Everest a další nejvyšší vrcholy všech kontinentů, takzvaných sedm vrcholů. Brzy povedeš další zájezd na Kilimandžáro.
Otázka zní: co vás táhne zpět do Chemnitzu? Jörg Stingl: Jednou jsem napsal, že Chemnitz je můj základní tábor. Město bylo známé nebo proslulé už horolezectvím. Zažili jsme i časy v různých družstvech, kde to bylo trochu těžší a kde nás nikdo neznal. Proto je vždycky zajímavé se do Chemnitzu vracet, protože nás tu lidé podporují. A samozřejmě také proto, že tu teď žijí i moji rodiče a rodina. Chemnitz také zůstává základním táborem.

Když se na toto město podíváte z jiného úhlu pohledu: čím je pro vás Chemnitz výjimečný?
Výjimečné je tím, že je naprosto bezvýznamné. Že se mu po sjednocení podařilo stále více mizet v zapomnění vedle dalších dvou velkých měst. Že mělo to štěstí zůstat nějakým způsobem co nejméně nápadné. Že si ho nikdo ani nevšiml, když se mu něco nepovedlo. Ale na druhou stranu se toho stalo neuvěřitelně mnoho a také se do toho zapojila spousta lidí. V posledních letech se i město, respektive jeho vedení, hodně snažilo zlepšit pověst Chemnitzu. Jako obyvatel Chemnitz musíte mít určitě sílu vydržet a dotáhnout vývoj do konce, dokud nebudete mít opět dobrou pověst průmyslového města, kde můžete vydělané peníze utratit za sebe.

Chybí obyvatelům Chemnitzu sebevědomí ve vztahu ke svému městu?
Na tuto otázku bych teď nechtěl odpovídat, protože lidem v Africe nebo ve třetím světě jistě také chybí sebevědomí, když vypnou vodu. Už nemají tak velkou hubu. První věc, kterou musíte udělat, je zůstat naživu. Řekl bych, že na Chemnitz se to nedá aplikovat. V Chemnitzu opravdu nevidím nedostatek sebevědomí. Je to spíš vnější vliv. Myslím, že tam bylo hodně lidí, kteří to vzdali, protože se nic nepohnulo. To nemusí souviset s jejich vlastním sebevědomím, ale možná také s nedostatkem odvahy ve městě postavit se před káru.

Cestujete po světě, mohl byste být téměř velvyslancem. Jak si vysvětlujete, že pocházíte z Chemnitzu?
Pokud se v Německu vyznáte, můžete jim říct, že jste z Chemnitz. Ale někteří lidé se ptají: "Kde to je?" Pak říkám: "200, 300 kilometrů jižně od Berlína" nebo "na východě Německa." Jako Ossis rádi vystupujeme z komůrky, ale řeknu, že je poměrně těžké popsat Chemnitz někomu, kdo tu nikdy nebyl nebo nezná Německo. Je to příjemné "malé" město, kde se dá dobře žít, a určitě je zajímavé i z hlediska své historie. Musíte si trochu zorganizovat vlastní život a umožnit si jednu nebo dvě věci, jako je například náš venkovní bazén.

Tím se dostávám rovnou k věci: proč se tolik věnujete venkovnímu bazénu v Bernsdorfu?
Musím to trochu rozvést, protože jsem nebyl jenom horolezec, kdysi jsem byl i docela dobrý plavec, určitě jsem se dostal na olympiádu. Samozřejmě znám i spoustu lidí, kteří se rádi věnují vodním sportům. Před sjednocením byl soutěžní sport velmi důležitý a mimo jiné existoval samozřejmě takový most od vrcholového sportu k masovému a tito lidé trávili čas ve venkovních bazénech, což se samozřejmě nedá nutně označit za sport v soutěžním smyslu. A venkovních bazénů bývalo hodně. A po sjednocení byla řada z nich uzavřena. Mezi těmi, které zůstaly, byly dva majáky v Gablenzi a pak venkovní bazén v Bernsdorfu s jediným stometrovým bazénem, který je v této oblasti stále známý. Důvodem, proč jsme se do toho pustili, bylo, že chtěli zavřít i bernsdorfský venkovní bazén.

Jste organizováni jako podpůrný spolek pro venkovní bazén nebo jak to děláte?
Ne, existují dvě organizace, které ho podporují. Jednou je plavecký oddíl Chemnitz a pak je tu jakási zájmová skupina nadšenců do extrémních sportů a několik zástupců z podnikatelské sféry. Do této skupiny teď patřím já, oni jsou ti, kteří přinášejí peníze a umožňují věci z hlediska renovace a údržby.

Je zde velká podpora ze strany podnikatelské sféry v Chemnitzu?
Existuje tvrdé jádro, které nám umožnilo vybudovat ekonomický základ na mnoho let. Ale také je třeba říci, že město je zde již velmi přítomno jako provozovatel. Je to ale tak obrovský areál - 3,5 hektaru a stometrový bazén široký 20 metrů - že bez města byste na projekt mohli zapomenout. Město musí v každém případě zůstat provozovatelem a my můžeme městu říct: udržíme náklady v mezích, například tím, že převezmeme sekání trávy nebo dáme peníze do rozšíření koupaliště. Poskytli bychom malé zázemí, ale rádi bychom ponechali městu odpovědnost jako hlavnímu provozovateli.

Je Chemnitz městem sportu? I z hlediska populárního sportu?
S naší řadou olympijských vítězů a mistrů světa jsme byli určitě blízko tomu, abychom se stali sportovním městem ve smyslu: Stali jsme se známými díky sportu. Ale co se týče sportovních zařízení, sportovním městem rozhodně nejsme. Možná se jím opět staneme, když se nyní staví nový stadion. Možná se staneme fotbalovým městem.

Můžete nám říci něco o svých plánech do budoucna?
Příště se chystám opět do Afriky, kde se chystám na výlet s průvodcem na horu Kilimandžáro. Prostě na ni vylézt. A možná s sebou vezmeme i balíček velvyslanců do Moshi (Tanzanie, na úpatí Kilimandžára; pozn. red.), abychom Chemnitz v Africe více zviditelnili.

Jörgu, co tě žene do Afriky? A co vás přivádí zpět do Chemnitz, do Saska?
Do Afriky mě samozřejmě ženou hory. Do Afriky nejezdíme jen tak nahodile, ale na mnoho různých zájezdů s průvodcem. Ale především na mnoha expedicích. Mnoho lidí z Chemnitzu to bude znát: V posledních letech jsme vlastně procestovali všechny kontinenty. Stejně jako třeba na začátku, kdy jsme si nemohli dovolit jet do Himálaje a cestovali jsme do Ruska. Letos jsem se například vrátil na Elbrus, kde jsme začínali. Co chci říct: stejně mě to táhne z Chemnitzu. Ale to neznamená, že se nikdy nevrátíte. Naopak: pokud jste toho ve světě hodně viděli a také někdy vidíte, jak nebo na jaké úrovni stůněme, pak můžete říct, že jako obyvatel Chemnitz máte stále naději, že všechno bude v pořádku. Ale myslím, že je také důležité, že se sem vracím a něco se děje.

Jsou to stejné vlastnosti činitele, které potřebujete k výstupu na horu, jako k tomu, abyste něco posunul, řekněme, na rovině?
Když něco začnete, musíte to dotáhnout do konce. I když to někdy nedává smysl a jste se svými projekty téměř "na pokraji smrti". Ale to se jen odkládá, ne ruší.

Jak podle vás vypadá hotové město?
Nic takového jako hotové město neexistuje. Myslím, že město nemůže být nikdy hotové. Takže když je město hotové, znamená to, že jeho správa skončila se světem. Protože už nedokážou myslet na nic jiného. A občané samozřejmě také ne. Protože oni jsou nakonec zodpovědní za to, jakou mají správu. Takže město může skutečně vždy projít pouze procesem rozvoje ve směru: "Mám plán, co bych mohl chtít rozhodnout za pět let." Je důležité, aby existovala dlouhodobá koncepce, velmi dlouhodobá. A samozřejmě vždy existuje i krátkodobá koncepce, kdy lze postupovat krok za krokem k velkému cíli "krásného města Chemnitz". Všichni v Chemnitz sní o tom, že centrum města bude skvělé, že všude budou kavárny a že do města přilákáme pár mladých lidí, kteří si nebudou jenom grilovat na trhu nebo se dívat na trh s ponožkami. Místo toho je potřeba s tímto úžasným prostorem, který byl dán k dispozici a také vytvořen za peníze daňových poplatníků, něco udělat! Ale samozřejmě potřebujete lidi, kteří mají plán.

Jak si představujete Chemnitz v budoucnosti?
Včera o státním svátku jsem byl na venkovním koupališti a viděl jsem tam spoustu studentů. Vždycky se ptám: "Hele, kluci, kde jsou?" Nebo holky, když je v létě hezké počasí. Ale samozřejmě mají senzační podmínky v kampusu a do města opravdu chodit nemusí. Myslím, že to je přesně ono: potřebujeme do města přilákat hodně lidí. Nejen penězi, ale také podmínkami, které centrum města nyní nabízí. A naším venkovním bazénem se snažíme přispět malým dílkem do skládačky. Dát Chemnitzu opět větší šmrnc, protože chceme, aby si ho lidé užili. Není to tak, že bychom museli všechno vymýšlet znovu, už toho bylo a je hodně. Snad se v politice najde ještě pár lidí, kteří budou ochotni sehnat potřebné peníze. Aby se dařilo nejen stadionu, ale aby se něco udělalo i s ostatními sportovišti.

Poslední standardní otázka zní: Je třeba povzbudit obyvatele Chemnitz?
Ne. Je to vidět. Stingl má stále odvahu a stále tu žije. Je mnoho našich přátel, známých a jistě i obchodních partnerů, kteří projevují mnohem více odvahy a investují zde v regionu skutečné peníze. A prostě věří v budoucnost zde i v celém Sasku, zejména ve velkém průmyslovém regionu Chemnitz-Zwickau. V tomto směru mám jen málo obav.