Chemnitz na cestě k novému "Hypezigu"?

Frank Müller

"I mně to vždycky otevře oči." Frank Müller je spoluzakladatelem průmyslové sítě "Creative Chemnitz". Sedíme v kancelářské kuchyňce. Nad námi je armáda lampiček ve tvaru malých květin, pod námi barevný plastový ubrus s kávou a vodou. Frank Müller už na nás čekal.

Narodil se v Drážďanech v roce 1978 a do Chemnitz se dostal oklikou: v Berlíně absolvoval službu v německé armádě, pak se vyučil v bankovnictví v Mnichově: "Můj tehdejší zaměstnavatel mě pak poslal do Chemnitz studovat. V té době bylo studium obchodu se zaměřením na investiční bankovnictví dostupné pouze v Chemnitzu," vysvětluje. Tomuto oboru se věnoval jen několik měsíců, než přešel na sociologii, psychologii a pedagogiku: "Abych mohl financovat svá studia, vklouzl jsem do mediálního průmyslu a vydělával si kapesné programováním webových stránek.

A proto jsem ve městě zůstal." V oboru se angažuje dodnes - jako jednatel reklamní agentury "Haus E" je jedním z iniciátorů oborové sítě "Kreatives Chemnitz". Tato zastřešující organizace pro kreativní průmysl byla založena v loňském roce a od té doby vzbudila velkou pozornost. Frank Müller je proto naším "Tvůrcem týdne".

Pane Müllere, kreativní průmysl asi není to první, co si lidé spojují s Chemnitzem. Blíže k němu má strojírenství nebo výroba vozidel.
Existuje v Chemnitzu kreativita? Frank Müller:Samozřejmě. A v zásadě existuje kreativita i bez našeho průmyslového svazu. Lidé, kteří jsou kreativní, tu byli vždycky. Strojní inženýři a výrobci vozidel jsou samozřejmě také kreativní a v Chemnitzu byli po staletí. Proto jsou již dobře propojeni. Pro kreativní odvětví to zatím neplatí. Toto odvětví sice zaměstnává mnoho lidí a vytváří obrat, a to i v Chemnitzu, ale má převážně malou strukturu, která je těžko uchopitelná. Dalo by se říci, že průmysl je všude, a proto nikde. V důsledku toho se jeho aktéři někdy poněkud ztrácejí v povědomí veřejnosti a nedostává se jim zasloužené pozornosti.

A právě to chce sdružení změnit...
Pokud chce umělec, designér nebo architekt získat zakázky, musí se o něm vědět. Tuto úroveň povědomí lze zvýšit například veřejnými akcemi, které představí obor jako celek nebo jednotlivé umělce, nebo webovou stránkou, která jednoduše uvede seznam kreativních lidí ve městě. Na druhou stranu jde také o jednání s ministerstvy nebo městskou správou, aby programy financování nebo veřejné zakázky méně opomíjely potřeby kreativního průmyslu.

Po jednom roce má oborová asociace více než 40 členů, mezi nimiž jsou vydavatelé novin, reklamní agentury, marketingové společnosti, designéři a fotografové. Drážďany však mají Neustadt a Lipsko je "Hypezig". Frank Müller zná aktivity a také image sousedních měst a místní oborová sdružení jsou vzájemně propojena. Na své sousedy se nedívá závistivě...

Nemyslím si, že by nám takové srovnávání pomohlo. Chemnitz má své výhody. Je dost velký a silný na to, aby se tu našla práce pro kreativce, i když bych někdy uvítal větší pochopení - například pro reklamu. Jako kreativci určitě můžeme a musíme poskytovat více výuky. A Chemnitz je na to dost malý. Dá se to zvládnout. Mezi městskou správou, podnikatelskými svazy, jednotlivými firmami a kulturními institucemi jsou krátké vzdálenosti. I když občas dochází k citlivým situacím mezi jednotlivými aktéry, je možné se rychle domluvit a někdy i rychle něco rozhodnout. A pokud jde o Chemnitz, stačí, aby chemnitzský patriot držel při sobě.

Platí to i pro "Kreativní Chemnitz"?
Když se podívám na svou firmu, mohu říci, že Chemnitz dal nám, ale i mnoha dalším firmám v oboru, možnost rozvíjet se a růst v místě, takže nyní máme občas problém najít zde na místě vhodné kvalifikované pracovníky. Síť také nabízí možnost nekupovat si navzájem nejlepší zaměstnance, protože to se stejně podaří jen dvakrát nebo třikrát, ale společně se rozvíjet, společně pracovat pro město a pak do města přitahovat zakázky. A to je skvělé: Před založením "Creative Chemnitz" jsem si myslela, že se kreativní lidé ve městě už znají - ale na našich networkingových akcích vždycky nastane aha moment, i pro mě, když vidím, kdo se ve městě pohybuje.

Frank Müller se zpočátku trochu zdráhal stát se organizátorem týdne. Je tu tolik dalších, kteří působí ve stínu. Je to typická chemnitzská skromnost?
Pro lidi z Chemnitzu je někdy trochu těžké říct: "Mám to rád". K euforii je tu daleko. Ve městě chybí občanská hrdost - to snad jako Drážďan smím říct. Ale "město" je konstrukt, který pro každého znamená něco jiného. Pro mě osobně to má hodně společného s prací v tomto městě a hodně s přáteli. Pro mě to není ani tak architektonický konstrukt, kdy je člověk rád, když je to moderní. Mám tady nabídku, kde mi možná někdy chybí kulturní hloubka, ale ta šíře tam je. Ale je také legitimní, když si řeknu: něco mi tu chybí. Osobně jsem cítil, že v tomto městě chybí důraz na kreativní sektor, protože jsem si uvědomil, že to brání i mně nebo mé firmě v osobním rozvoji, a proto jsem byl u toho, když se říkalo, že na to budeme klást větší důraz. Ale nepřemýšlel jsem o tom, že bych byl tvůrce nebo že bych byl tak daleko dopředu.