"Jako obyvatel Chemnitzu můžete mít široký hrudník"

Tino Utassy

Tino Utassy nemůže sedět v klidu. To je možná nejvýraznější charakteristika tvůrce jeho kalibru v oboru, který se každý den snaží lidi bavit a informovat. Tino je rozhlasový producent v tom nejlepším slova smyslu a je jím od počátku 90. let, kdy spustil Radio Chemnitz. Tehdy někdy sám usedal za řídicí pult, aby zaučoval moderátory. Dnes stojí v čele celostátní společnosti BCS Broadcast Sachsen, která provozuje místní rozhlasové stanice, jako je Radio Chemnitz a Radio Dresden, a také Hitradio RTL. To, že dělá v rádiu už přes 20 let, není na fotbalovém fanouškovi znát, a i když občas vtipkuje o svém věku, je to aktivní člověk, kterého to táhne do Jižního Tyrolska, kdykoli je to možné. Nejlépe s karavanem. Mimochodem, to je téma, o kterém si s ním můžete povídat stejně dlouho jako o fotbale. Po sjednocení země rozpoznal svou příležitost na rozhlasovém trhu a chopil se jí. V tomto ohledu je typickým chemnitzským kutilem, s nímž jsme se mohli setkat při rozhovoru v jeho chemnitzském studiu.

Pro mnoho občanů je váš rozhlas součástí jejich každodenního života, je to "jejich" městský rozhlas už léta.
Jak dlouho existuje Radio Chemnitz? Tino Utassy: Myšlenka na Radio Chemnitz se objevila hned po sjednocení. "Naživo" existuje od 23. května 1993, ale nebylo snadné se k němu dostat, byl to poměrně náročný úkol.

Proč?
Licenci na frekvenci nemůžete jen tak získat, musíte o ni požádat. Takže si jistě dovedete představit, že jsme nebyli jediní. Všichni ze starých spolkových zemí samozřejmě chtěli dělat rádio v Sasku, protože byla velká pravděpodobnost, že se Sasko stane prosperující spolkovou zemí na východě - což podle mého názoru je. A to samozřejmě mnoho lidí zajímalo.

Proč jste to dělali právě v Chemnitzu?
Pocházím odtud. Před sjednocením jsem měl hodně co do činění s kulturou, zejména s diskotékami - jinými slovy s "děláním hudby pro ostatní". A to mě vždycky trochu mrzelo. Tehdy existovala DT64, ale to nebylo to, co jsem si myslel. Spíš se mi líbily RIAS 2 nebo Bayern 3. RIAS 2 byl spíš pro mladší lidi, Bayern 3 byl spíš pro starší lidi a já jsem si prostě říkal: "Aha, to musí existovat i tady! To přece nemůže být správně." Pak přišla změna a já si říkal: "Teď to musí nějak fungovat." Dnes to zní jednoduše, ale nebylo.

Pokud to nebylo snadné, musel jste mít určité vlastnosti. Jaké jsou vaše vlastnosti vykonavatele?
Především mám hutnou hlavu, to je jisté. Když mám v hlavě něco, co chci a co se má stát, tak se to musí stát. A věřím, že rozhodování je opravdu velká věc. Také věřím, že manažeři musí být schopni rozhodovat každou vteřinu, a tak to někdy cítím. Člověk se přes to musí dostat, nemá to smysl. To je vlastnost, kterou nemá každý. Mnoho lidí potřebuje velmi, velmi dlouhou dobu na to, aby se rozhodli o určitých věcech, a také se velmi bojí, že se rozhodnou špatně. Ale právě součet dobrých rozhodnutí vede k úspěchu.

Potřebují to zejména lidé z rádia? Je na rozhlasovém trhu tak těsno, že musíte mít zvláštní vlastnosti vykonavatele?
Ne. Myslím, že nezáleží na tom, o jaký byznys se jedná - nakonec potřebujete vlastnosti vykonavatele. Ti, kteří jsou úspěšní, se řídí určitými "genovými strukturami", alespoň takový mám dojem. V průběhu let jsem také potkal spoustu lidí, o kterých jsem si říkal: "Páni, z nich by mohl někdo být." A pak to tak úplně nedopadlo. Nebo jste objevili lidi, kteří se prosadili a nyní pracují v úplně jiných oblastech a mají vůdčí schopnosti.

21 let Rádia Chemnitz - jak se v posledních letech vyvíjela mediální krajina v Chemnitzu?
Změnila se obrovským způsobem. V době, kdy nás napadlo dělat rádio, byla situace pro rozhlasové médium velmi podobná té dnešní. Když si uvědomíte, co všechno je dnes dostupné na internetu a co se stalo s novinami, kterým za tu dobu klesl počet čtenářů na polovinu! Jestli je to vůbec dost, to nedokážu s jistotou říct. Pro noviny a časopisy je to velmi těžká doba. Televize a internet dosáhly obrovských zisků a rozhlas zůstal velmi, velmi stabilní. Nejen u nás, ale v Německu obecně.

Jsou posluchači v Chemnitzu obzvlášť nároční?
Ano i ne, nejsou náročnější ani méně nároční než v jiných městech. Ve prospěch obyvatel Chemnitzu určitě hovoří to, že oceňují příjem regionálních a místních informací jakéhokoli druhu: zábavných, informativních, týkajících se služeb. Odměňují to skutečnou láskou k nádraží, to je znát.

Jsou lokalita a regionalita vzorem pro budoucnost?
Ano, rozhodně. Vše, co slyšíme na internetu, je spíše mezinárodní. Tak mezinárodní, jak jen to jde. Všimli jsme si, že ty nejlokálnější informace, až po sousedské zajímavosti, se staly neuvěřitelně důležitými. A tak je to vždycky: když se něco rozrůstá, rozvíjí se i malá část. Ve středu obvykle ustupuje do pozadí. A stejné je to i s rozhlasem.

Chemnitz je nyní "domovskou planetou" Rádia Chemnitz. Z tohoto průmyslového města vzešlo mnoho úspěšných firem. Myslíte si, že obyvatelé Chemnitzu jsou obzvláště sebekritičtí činovníci? Mají na sebe a na to, co dělají, zvláštní nároky?
Ne, možná jsou obzvlášť cinknutí velkou situací, zůstaňme v Sasku. S tím jsem se přímo setkal, když jsem začal pracovat v rozhlase. Ředitel Dresdner Nachrichten, který už samozřejmě není ředitelem Dresdner Nachrichten, mi řekl: "No, Tino, co bude s Rádiem Chemnitz?" Znělo to tak žalostně, asi takhle: "Bude to fungovat? Mám ti nějak pomoci?" Nakonec mi to dodalo další motivaci ukázat, že to zvládnu: "Tak si teď dávejte pozor, dobrý muži. Teď ti ukážu, kde visí kladivo." A nakonec se mi to podařilo!
Dlouhou, předlouhou dobu vítězilo v poslechovosti Radio Chemnitz a od roku 1994 Radio Zwickau. Lepší než Radio Leipzig, Radio Dresden a Radio Lausitz dohromady, což se samozřejmě nakonec projevilo na prodejích. Nemusíte to hledat ani se v tom šťourat, ale znamenalo to, že i jako obyvatel Chemnitz máte široký hrudník a říkáte: "Z bývalého vedení jsem dnes zůstal jen já. A ten, který je zodpovědný za celou současnou saskou konstrukci." A tak se to stalo.

Lze toto tvrzení zobecnit na obyvatele Chemnitz? Cítí se vždy obzvlášť motivováni?
Pokud se na obyvatele Chemnitzu podíváte zvenčí: Když někde je, lidé říkají: "Aha, ten je z Chemnitz." Po vzoru: "To je mi líto." Ale sami lidé z Chemnitz mají o sobě jiný obraz. Já jsem se tady narodil, narodil jsem se v Karl-Marx-Stadtu, ale je to moje město a mám radost z každého zákoutí, které je krásnější. Mám také radost z každého efektu, který pronikne do okolního světa a lidé si řeknou: "Jé, zase ti z Chemnitz." Lidé z Chemnitz si netroufají na dovolené říkat nahlas "já jsem z Chemnitz" a odhalovat svůj dialekt. Věřím ale, že mladá generace si ve střednědobém horizontu rozšíří obzory a my musíme na zlepšení tohoto stavu neustále pracovat.

Proč se obyvatelé Chemnitz nemusí srovnávat s Drážďany nebo Lipskem?
No protože nemusí! Mohl bych se srovnávat s Özilem, což bych rád udělal, a říct: "Nebo umím hrát fotbal stejně dobře jako on!" Ale základní požadavky jsou jiné. A nikdo z Chemnitzu nemusí napodobovat někoho z Drážďan a naopak. Každé město je výjimečné samo o sobě. A my máme něco, co ostatní vůbec nemají, a to prostě musíte zdůraznit. A proto mi vždycky přijde trochu ošklivé, když se říká: "Ano, oni mají ještě tohle a tamto a my to zrovna nemáme." V Drážďanech jsou krásná zákoutí, stejně jako jsou krásná zákoutí v Lipsku. Ale jsou tam také ještě ošklivá zákoutí, stejně jako jsou v Chemnitzu. A ty je třeba vyčistit, to je tak jednoduché.

Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Nemyslím si, že je třeba povzbuzovat lidi z Chemnitzu, jako spíš říkat těm, kteří z Chemnitzu nepocházejí a Chemnitz neodsuzují: "Dávejte si teď pozor. To, co tady vidíte, není ten případ." Od některých firem, které zde sídlí, vím, že zoufale hledají odborníky. Ale raději půjdou do Lipska nebo do Drážďan, a ne do Chemnitz, protože mají o Chemnitz zcela mylnou představu. A to je ten problém, s tím je třeba se vypořádat a dát to na pravou míru.