"Je dobré konkurovat Amsterdamu, Kodani a Římu."

Michael Harbauer

Příští pondělí začíná v kině Cinestar v Galerii Roter Turm 19. ročník filmového festivalu pro děti a mládež SCHLINGEL. To, co začalo v roce 1996 jako poněkud improvizovaná přehlídka dětských filmů v bývalém "Haus Einheit" v Chemnitz, je dnes jedním z největších festivalů svého druhu v Evropě. Proto je naším tvůrcem týdne Michael Harbauer, jednatel Saské filmové služby pro děti a mládež se sídlem v Chemnitz a kreativní šéf festivalu!

Filmový festival SCHLINGEL začíná příští pondělí.
Co děláte během 51 týdnů v roce, kdy se v Chemnitzu nekoná filmový festival SCHLINGEL? Michael Harbauer: (smích) No, dívám se na filmy! Kéž by bylo tak snadné se na filmy jen dívat... Jak víte, u nás je všechno dost byrokratické a musíte psát žádosti a dělat účetnictví, když potřebujete pár eur na uspořádání filmového festivalu. Takže můžete strávit rok víceméně stejně stresujícím organizováním finančního rámce. Zrovna jsem kvůli tomu měl další telefonát, nenechá vás to v klidu ani týden před festivalem.
A samozřejmě, a to je ta příjemnější, hmatatelnější stránka, v Německu zaujímáme se SCHLINGELEM jako originálním festivalem pro děti a mládež tak trochu mezeru. Jinými slovy, přinášíme do Německa mezinárodní film a zároveň se zasazujeme o popularizaci německého dětského filmu v zahraničí. Musíme propagovat obojí. Tento festivalový týden je pro to platformou, máme tři mezinárodní soutěže, které jsou rozděleny na dětské, juniorské a mládežnické, ale také máme Focus on Germany. Tuto soutěž hodnotí porota jmenovaná nadací DEFA a Goetheho institutem. Ta vybere minimálně jeden film, který je zakoupen a přeložen do pěti až šesti jazyků a poté putuje po světě.
Naše práce je zde také spojena s malými programy v průběhu celého roku. Měl jsem například tu čest doprovázet premiéra do Japonska a promítat filmy na Německé škole v Jokohamě. Na konci dubna jsem byl v Taškentu a inspirovali jsme tam přes tři tisíce dětí. Ale my tam ty filmy neprodáváme, my děláme kulturní práci! Děti musí nejprve přijít do kontaktu s německou kulturou, stejně jako my musíme přivést německé děti do kontaktu s cizí kulturou. Pokud se to nenaučíte v raném věku, myslím, že vám chybí schopnost rozvíjet toleranci. A to je to, v čem je film dobrý: nastolení problému a zvýšení povědomí. Děláme to i během 51 týdnů mimo festival.

Jak ale vypadá typická příprava na samotný festival?
Potřebujeme také krátkou přestávku, od prvních lednových dnů až do Berlinale na začátku února. Pak se dělá účetnictví, píší se všechny texty, kontrolují se čísla, připravují se přihlášky na příští rok. A pak už začíná přehlídka filmů na Berlinale. Berlinale je pro nás jako trh a jediný velký festival se soutěží a trhem dětských filmů nejdůležitější příležitostí k navázání kontaktů s distributory, světovými obchodními zástupci a producenty. Jsou tam všichni - ať už z Jižní Koreje, nebo z Albánie. Každý, kdo má nějaký film, se tam prezentuje. Berlinale je skvělým místem, kde lze získat přehled o tom, co se bude letos dít a kam směřují trendy.
Kromě toho existuje několik zastávek na spřátelených festivalech, kde se dále pracuje na programu. K polovině roku se obvykle objeví nějaké zaměření. Pokud ale chcete vidět 900 filmů, nemůžete čekat až do července. Takže musíte začít nejpozději v únoru a pro mě neuplyne den, abych neviděl alespoň jeden film, většinou dva.

900 filmů ke zhlédnutí? Viděl jste je všechny?
Je to rozděleno na krátké a dlouhé filmy. Více než polovina filmů je dlouhá produkce (dětský film je delší než 50 minut - ale i ten přesahuje klasický 90minutový formát a má přes 120 minut, pozn. redakce), kterou jsem viděl. U krátkých filmů mám pomocníky, kteří provádějí výběr. Teď byste si neměli myslet, že sledování krátkých filmů znamená, že máte méně práce. Není to pravda, protože příběhy vyprávěné v krátkých filmech jsou zhuštěné a hýbou myslí stejně. V dlouhém filmu máte jen více času něco sdělit, a proto máte pocit, že do něj jako divák investujete více času. U krátkých filmů jde také o trvalý účinek, pokud tam ten není, film nemusí být zajímavý. Ale pokud tam je, zaměstná vaši mysl na stejně dlouhou dobu jako celovečerní film.

Kde všechny tyto filmy sledujete?
Jedním z míst je malé kino tady v Kinderfilmhausu na Neefestraße, kde se na filmy dobře kouká. Také na festivalech, nejlépe s dětmi a v rozhovoru s režiséry nebo herci. A samozřejmě doma. Pro mě je důležité, aby plátno nebylo jen patnáctipalcovou obrazovkou počítače. Pro vnímání estetického dojmu potřebujete alespoň metr úhlopříčky obrazovky. Nejlépe v tmavé místnosti, aby vás nerozptylovalo, co se děje vlevo a vpravo.

SCHLINGEL promítá neuvěřitelnou škálu filmů prakticky ze všech koutů světa. Jak k vám filmy přicházejí, nebo jak vy přicházíte k filmu?
Dříve jste dostávali ke zhlédnutí DVD nebo videokazety. Pokud se vám film líbil (mimochodem, filmů se vyrábělo mnohem méně než dnes), zavolali jste a film pak přišel na kotouči jako 35mm kopie, někdy se vřeteno uprostřed filmu nevešlo do evropských strojů. Kromě toho neexistovala dnešní rozmanitost formátů. To ví každý, i co se týče formátů souborů v počítači. Není snadné se v té spoustě formátů prodírat. Potřebovali jste hodně trpělivosti a dobrou techniku.
Dnes se často jedná o festivalové prohlížení, které mám opravdu raději. Nebo vám pošlou odkaz a máte heslo, s jehož pomocí se na film můžete jednou nebo dvakrát podívat. V takovém případě je vlastně těžké vysvětlit režisérům, proč se film nedostal do festivalového programu. Je totiž snadné sledovat, jak dlouho a kdy jste film sledovali. A lidé pak někdy říkají: "Jak můžeš ten film posoudit? Vždyť jste se na něj díval jen dvacet minut a ve dvě ráno" (smích). To je někdy úžasné.
Je pro nás důležité, aby každý film měl stejnou šanci, a snažíme se, aby každý člen výběrové komise skutečně viděl každý film. Ale proces výběru je vlastně tou nejzajímavější a nejpříjemnější částí celého procesu. Protože tehdy se mluví o filmech, o umění. Je to zábava, proces hledání programu je tvůrčí proces. To je skvělé!
Nejdůležitější kritérium: film by neměl být filmem o dětech, ale filmem z pohledu dětí. Ve filmech pro děti jde většinou o napodobování hrdiny, zatímco ve filmech pro mládež jde o rozšiřování obzorů diváků. Nakonec se Schlingelwoche v kině skládá ze 136 filmů z 50 zemí, včetně produkce z Íránu, Kanady, Maroka a Jižní Koreje a německých filmů.

Mnohé filmy vděčí za svou přítomnost v kině právě SCHLINGEL ...
Ano, například "Alfie, malý vlkodlak". Distributor se tohoto filmu již ujal, ale chtěl ho využít pouze na DVD. My jsme však byli toho názoru, že film patří na velké plátno, a v dlouhých diskusích jsme distributora přesvědčili, aby ještě chvíli počkal a hledal distributora, který by film uvedl do kin. To se podařilo. Stojí to nervy, ale stojí to za to - a to jsou procesy, které mohou vyplnit 51 týdnů mezi dvěma festivaly. Na co jsme pyšní, je to, že všichni loňští vítězové hlavních cen se dostali na plátna všech německých kin nebo do televize!
Filmy jsou na Schlingelu uváděny v Německu poprvé a vždy v původním jazyce. Cizojazyčné filmy jsou obvykle opatřeny titulky. Pro velmi malé děti je však obtížné vnímat film a titulky zároveň. Proto malý tým s podporou studentů a pomocníků píše tzv. učebnice, které shrnují děj filmu v němčině. Ty jsou pak v kině "namluveny" živě. Děti to vnímají jako šeptandu a nechají se do filmu uvést. Na jazyku ve filmu nakonec vůbec nezáleží - protože děti filmu rozumí.

Dalo by se říci, že SCHLINGEL je jedním z největších festivalů filmů pro děti a mládež, že?
Na podzim soutěžíme s dalšími třemi velkými festivaly filmů pro děti a mládež - v Amsterdamu, Kodani a Římě. Díky digitalizaci můžete mít všude kopii filmu, ale ne režiséra nebo herce. Ale i ti by měli přijet, jinak by prezentace filmů nebyla tak zábavná a festival by rychle ztratil šmrnc. Rád bych řekl, že si nevedeme tak špatně. Pro nás, ale i pro Chemnitz je dobré, že můžeme říct, že nekonkurujeme Drážďanům a Lipsku, ale Amsterdamu, Kodani a Římu. (smích)

SCHLINGELU je nyní devatenáct let, takže musí být zajímavé sledovat, jak léta rychle běží ...
Opravdu je! Začali jsme v roce 1996 v Kraftwerk/Haus Einheit ve velkém sále, kde se všichni učili tančit. Tam se odehrály první dva roky SCHLINGEL. Tehdy bylo v Chemnitzu jen jedno promítací plátno, Metropol, a filmový palác Luxor ještě neexistoval. Jako dítěti mi maminka umožnila sledovat dětské filmy a objevovat skrze ně svět. Moc jsem si přála, abych totéž udělala i pro své děti. Proto jsem hledal příležitost promítat filmy svým dětem, kterým tehdy byly teprve dva roky.
Tehdy jsme společně s přáteli z filmové dílny v Chemnitzu nainstalovali promítačky v kině pod širým nebem a založili kino "Kino im Kraftwerk". Dětské filmy se tam promítaly v rámci 1. chemnitzské přehlídky dětských filmů SCHLINGEL. To bylo skvělé! Přišlo 700 návštěvníků... Potom jsme byli úplně vyčerpaní, protože den před premiérou se v kině konal koncert "Ärzte". Nestihli jsme do dvou do rána připravit sál a uklidit toalety, aby děti mohly v osm nastoupit. A ve dvě odpoledne jsme byli zase venku, protože Nena měla ten večer koncert... a pak jsme museli ve dvě ráno začít zase uklízet na další den. Plátno instalovala stavební firma divadla, měli jsme 12,50 metru a mohli jsme dělat reklamu s největším plátnem ve městě, protože to v Metropolu bylo o půl metru menší!
Jednoho dne se nás Rüdiger Oertel z Luxoru zeptal, jestli bychom nechtěli přijít do jeho nového kina. Samozřejmě jsme hned řekli ano! V novém velkém kině v Chemnitzu jsme měli z velké části volnou ruku a ještě jsme nevěděli, jak platit nájem. Byli jsme prostě rádi, že tam můžeme něco dělat, a časem jsme přebírali větší a větší sály. Opravdu se to rozvíjelo, rostlo to a vzkvétalo.
Později na jednom zahájení tehdejší starosta kultury Peter Fittig řekl: "Jestli se z toho má stát festival, tak potřebujeme cenu!" To bylo v roce 2000 a následující rok jsme dostali od města Chemnitz cenu 10 000 marek. Od té doby byl SCHLINGEL skutečným festivalem se soutěží. První byla mezinárodní soutěž dětských filmů, později následovala soutěž pro mládež a juniory a také Blickpunkt Deutschland a soutěž krátkých hraných a animovaných filmů.
Uzavření Luxoru bylo samozřejmě špatnou zprávou a téměř ohrožením existence festivalu. Při vyklízení jsme měli pocit, jako by se ztratil nějaký život. Zřízení nového místa konání bylo také komplikované. V prvním roce v Roter Turm jsme zaznamenali obrovský pokles návštěvnosti. Nebylo to kvůli milému personálu kina! Ale všichni říkali: "Naše festivalové kino je Luxor!" Roter Turm bylo kino pro blockbustery, ale artové kino? To je těžké. Ale dostalo se nám velké podpory ze strany galerie, takže se tam SCHLINGEL dokázal prosadit. V dalším roce se počet diváků opět zvýšil - a nakonec byl tento krok pro kino i SCHLINGEL dobrý ...
A v neposlední řadě se Ehrenschlingel rozvíjel. Dlouholeté angažmá u dětského filmu vedlo také k navázání přátelství. Jedno z nich je s Václavem Vorlíčkem, režisérem filmu "Tři oříšky pro Popelku" - jedním z důvodů, proč ho přivézt do Chemnitz, bylo udělení prvního Čestného SCHLINGELu.

Proč se SCHLINGEL do Chemnitzu tak hodí?
Jak jsem již řekl, chtěli jsme poskytnout platformu pro dětské filmy a také jsme viděli obrovskou potřebu ukázat dětem pohyblivé obrázky a nechat je přemýšlet mimo rámec, když jsme s filmy jezdili do školek a škol - v některých letech to vyzařovalo daleko za hranice Chemnitz, kde se konalo 3 000 až 4 000 akcí. Ve městě to fungovalo dobře, ale na venkově skoro dvakrát lépe, protože tam často vůbec žádné kino nebylo. Promítání filmů a podněcování diskusí o nich!
A proč právě Chemnitz? Protože zde lidé žili. Já sám pocházím z Rostocku a musím poděkovat své ženě, že jsem tady. Chyběla mi kosmopolitnost, které tu má přístavní město možná trochu víc. Ale kino, zejména dětské filmy, to může pomoci zprostředkovat. Nebylo to vždycky snadné, ale bývalá vedoucí kulturního oddělení Petra Borgesová mi jednou řekla: "Vytrvalost se vyplácí!" Možná by to jinde bylo těžší... Kino musí přijít za dětmi - "Krátké vzdálenosti pro krátké nohy" - proto jsme také jako první v Chemnitzu vyjednali se Středosaským dopravním svazem (VMS) kombinovanou jízdenku pro návštěvu kina ve spojení s využitím městské hromadné dopravy. Díky tomu mohou do kina cestovat i děti z Krušných hor.
Zpráva o naší nabídce filmového dne pro školy se rychle rozšířila a nápad se zrodil společně s vedením školy a učitelem výtvarné výchovy z Karl-Schmidt-Rottluff-Gymnasium, který má k filmu velký vztah. Mezitím se tento projekt stal vzorem i pro gymnázia André, Goethe a Agricola. Zahrnuje různé filmové programy pro různé stupně tříd ve spojení s učebními osnovami. Učitel je pak multiplikátorem, který dělá to, co my na festivalu dělat nemůžeme - znovu podrobně probírá zážitky v malých skupinách.

Jaký tajný sen stále chováte pro SCHLINGEL?
To má pro mě dva aspekty: V soukromí by pro mě bylo důležité, kdyby moje děti (14 a 20 let) mohly jednou předat své nadšení pro film svým dětem. To by bylo velmi udržitelné. A abstraktněji: nesmí se stát monogamním. Byla by škoda, kdyby jednoho dne byly na velkém plátně jen americké a německé blockbustery a v širším světě nic. Chceme-li myslet jinak, pak je film nepostradatelný. Mohu cestovat, mohu číst a mohu se dívat na filmy. Internetu tuto schopnost upírám, příliš mnoho je ponecháno náhodě a nemá takovou důvěryhodnost jako vlastnoručně vybraná kniha, film nebo samozřejmě vlastní oči.

Jsou lidé z Chemnitzu dobrými návštěvníky kin?
Nejsou, ale třeba je SCHLINGEL trochu vylepší. (smích) Bohužel, lidé z Chemnitz chodí do kina příliš málo, na rozdíl třeba od Drážďan, které jsou v tomto směru na špici. Ale možná je to také dáno strukturou kina. Staré kino VOXX bylo opravdu dobré. Ve skutečnosti chybí kino například na Kaßbergu.

Film o Chemnitzu: byl by to thriller, komedie nebo akční film?
Filmwerkstatt to často vidí s černým humorem, s čímž bych rád souhlasil. Chemnitz se často dělá zranitelnějším a menším, než je. Vždyť je to třetí největší město na východě! Menší než Drážďany a Lipsko, ale přesto výrazně větší než Erfurt nebo Rostock. V meziválečném období se stuttgartský zemský sněm jednou ptal, kdy bude Stuttgart stejně bohatý jako Chemnitz. Mnozí lidé si tento význam již skutečně neuvědomují. Takže se může znovu rozvinout. Velkou výhodou je přízemnost lidí, pocit domova a solidarita. Určitě se našlo mnoho lidí, kteří odešli z profesních důvodů, a stále je tu mnoho dojíždějících, ale většinou se sem rádi vracejí a cítí se tu jako doma. V jiných regionech tomu tak vždy není. V tom je síla!

... a jako vždy: musíte obyvatele Chemnitz povzbuzovat?
Lidé v Chemnitz mají vlastně dost odvahy. Co vlastně znamená "povzbuzovat"? Znamená to snad ztratit se? Město se neztrácí, na to je příliš silné ... Vzestupná tendence je mnohem strmější, než si mnozí uvědomují. Kdo by si pomyslel, že se hudební scéně bude dařit tak dobře? Jsou dvě věci, kterými můžete v této zemi propagovat město: To se zatím moc nedařilo, nebo hudba, a to je to, co se teď děje. Chemnitz je mnohem silnější, než si podle mě jednotliví obyvatelé Chemnitzu často uvědomují!

Filmový festival SCHLINGEL uvede v Cinestaru v Galerii Roter Turm od 13. do 19. října 136 filmů z 50 zemí. Bližší informace o promítaných filmech a jejich promítacích časech najdete na www.ff-schlingel.de.