Když k nám přijede tým z Chemnitz, je to pocit úspěchu.

Evelyn & Rolf Esche

"Mělo by se s tím něco udělat," pomyslela si hrstka lidí v roce 2009, když stála před zvětralým pódiem Küchwaldbühne. A jak se na opravdové činy sluší, nezůstali jen u toho. Euforie kolem pódia je nakažlivá dodnes: Verein zur Förderung der Küchwaldbühne e.V. má nyní přes 50 členů. Mnozí z nich přicházejí po práci a tráví svůj volný čas se svými partnery a dětmi na projektu, který je jim blízký. A mnozí návštěvníci, kteří sami mají vzpomínky na velké kino pod širým nebem v Karl-Marx-Stadtu, se sem dnes vracejí se svými dětmi a vnoučaty a jsou nadšeni. Evelyn a Rolf Escheovi jsou jednou z rodin, která se této cesty účastní téměř od samého počátku.

Co si spojujete se "starou" Küchwaldbühne? Rolf Esche: V polovině 70. let jsme v Küchwaldbühne viděli spoustu zajímavých filmů. Promítaly se v sedmdesátimilimetrovém formátu a byl to obrovský zážitek. Obraz, zvuk a plátno o rozloze 480 metrů čtverečních byly gigantické.


Jak vznikl nápad renovovat Küchwaldbühne? Rolf Esche: Základní myšlenkou bylo oživit historickou budovu a nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, bylo asi dětské divadlo. Byla to nabídka obyvatelům Chemnitzu. A oni přišli. Nejprve jsme se dohodli na zkušebním provozu a pak nám město Chemnitz nabídlo smlouvu na pět let. Vše ohledně hlediště jsme si museli předem vyjasnit: Ochrana ptáků, ochrana stromů, ochrana proti hluku a ochrana památek. Postupně jsme tyto překážky překonali, připravili hlediště pro 500 lidí a dál ho vylepšovali.


Jak dlouho se stavbou Küchwaldbühne ve spolupráci se spolkem zabýváte? Rolf Esche: S manželkou se na ní podílíme od roku 2010. Vzniklo to díky mé vnučce. Byla v divadelním kroužku a řekla: "Dědo, potřebují někoho ze stavitelů." A od té doby stavíme. Nejprve na hledišti a jevišti a později na budovách v přední části, které tvoří soubor z 50. let.


Jaké máte vzpomínky na 20. srpen 2010, kdy Küchwaldbühne po 18 letech od uvedení "Šípkové Růženky" znovu ožila představením "Momo"? Rolf Esche: Byl to sen, protože jsme nevěděli, jak to dopadne. Se zakladatelem našeho spolku Wernerem Haasem jsme se snažili najít hru a on přišel s "Momo". Byla velmi úspěšná. Hra se odehrává na zřícenině a my jsme tady našli zříceninu. A vzpomínka na našeho čestného člena Addiho Jacobiho, který seděl na premiéře v první řadě se slzami v očích, zůstane nezapomenutelná.

Jaký je ohlas obyvatel Chemnitzu?
Jsou představení hojně navštěvována? Rolf Esche: Představení jsou navštěvována velmi rozdílně. Máme společný projekt s městským divadlem - "Pipi Dlouhá punčocha" -, který trvá čtyři týdny. Divadlu jsme ji doslova pronajali, pomáháme ji utvářet a zaznamenali jsme, že je u návštěvníků velmi oblíbená. U našich vlastních představení to není tak vysoké, ale při 50, 60, 70 procentech kapacity musíte být s každým představením velmi spokojeni.


Kolik akcí se v Küchwaldbühne koná? Evelyn Esche: Letos máme 53 akcí, včetně dvanácti představení naší vlastní inscenace "Räuber Hotzenplotz". Všechna ostatní divadelní představení v Küchwaldbühne jsou hostujícími představeními. Naše divadelní skupina zkouší v Armádě spásy již od prosince. Mimochodem, vždycky hledáme prostory pro zkoušení a Armáda spásy nám tyto prostory poskytuje a na oplátku nám umožňuje navštěvovat naše představení - je to takový "give and take". Když je v březnu/dubnu pěkné počasí, začínáme zkoušet na jevišti.
Rok představení začal 30. dubna Valpuržinou nocí "Fausta". I to byla jedna z našich vlastních inscenací. S hudbou, ohňovou show, cateringem a vším, co k tomu patří. Tato akce byla velmi dobře navštívena. Přišlo k nám hodně diváků. Dýňové slavnosti, rovněž vlastní produkce, znamenají konec herního roku. Dýně se vyřezávají, na pódiu se vaří dýňová polévka, vypráví se, zpívá, tančí a hraje hudba. Na začátku listopadu se pak koná festival světla Volkssolidarität.


Chodí hodně dotazů na pronájem Küchwaldbühne? Rolf Esche:Rádi bychom měli více dotazů, ale nepřijímáme je nahodile. Hledíme také na vlastní zájmy. Máme tři nebo čtyři lidi, kteří se starají o to, aby se hostující představení mohla konat, a kteří se o tyto akce starají. Je tu někdo, kdo se stará o jazz nebo o třídenní Slackfest, který přivedlo Centrum kosmonautů. Pak se někdo stará o kabaretní festival na začátku srpna, o Saskou mozartovskou společnost, o přátele divadla - například divadlo Fritz - a o Hudební mobil pro děti.

Již 35 let jsou oba veřejně činní jako památkáři s vlastní firmou. Překonali výše popsané byrokratické překážky a nikdy neztratili ze zřetele svůj cíl - vdechnout divadlu znovu život, i když takový projekt trvá dlouho.

Rolf Esche : Moje žena si vede deník prací, které musíme udělat, abychom si vydělali peníze. Jen na Küchwaldbühne strávíme 30 až 40 procent pracovní doby.

To vyžaduje hodně nadšení.
Odkud se bere? Rolf Esche: Nejen my, ale i všichni ostatní členové týmu, kteří jsou pro jeviště zapálení a nemohou se od něj odtrhnout. Je to prostě pocit úspěchu, když se lidé v Chemnitzu, zejména děti, chodí dívat na představení, tleskají a baví se. To nás všechny vždycky hnalo k tomu, abychom to dělali pořádně.

To všechno zní velmi nákladně.
Jak je Küchwaldbühne financována? Rolf Esche: Máme několik pilířů. Prvním je památkový řád, z něhož získáváme finanční prostředky. Pak máme peněžní dary a věcné dary. Peněžní dary jsou velmi přesně deklarovány. Dary na obnovu budov a jeviště nebo na jejich provoz. Takto je rozdělujeme. Další dary jsou určeny na jevištní vybavení, rekvizity a techniku. To je zcela normální. Nemůžeme přežít jen z představení nebo hostování. Dostáváme také podporu od sponzorů. Hlavními sponzory jsou GGG, enviaM a Freie Presse. Podporuje nás ale i řada dalších firem. Hlavní je, že: Firmy z Chemnitz nám pomáhají s výstavbou a designem celé scény věcnými příspěvky. Můžeme se spolehnout na 30 až 40 firem.
Evelyn Esche: Stále se snažíme hledat nové nápady pro další restaurátorské práce. Potřebujeme například lavičky. Spočítali jsme, kolik peněz je potřeba, a tyto lavičky nyní mohou sponzorovat občané Chemnitz, firmy, spolky, strany i soukromé osoby. Jeden metr lavičky stojí 125 eur. Podporovatelé dostanou dvě cedule na "svou" lavičku, mohou se zúčastnit některé z našich akcí a jsou pozváni na sponzorskou akci. Tato kampaň se setkala s velkým ohlasem. Nyní máme na "účtu" 12 000 eur a stále nám přicházejí sponzorské formuláře, které si můžete vytisknout z domovské stránky www.kuechwaldbuehne.info.


Existuje nějaké datum, kdy chcete být s obnovou hotovi? Rolf Esche: Jedná se o průběžný proces. Na jednom z posledních zasedání správní rada rozhodla, že uzavřeme desetiletou smlouvu s městem Chemnitz. Během této doby si pronajmeme areál Küchwaldbühne a budovy si pronajmeme za symbolickou částku. Je snadnější zorganizovat projekt, jako je Küchwaldbühne, v Chemnitzu než v jiných městech?
Evelyn Esche: Potřebujete prostředí a musíte dodržet všechny směrnice, jako je hladina hluku a ochrana přírody. To není snadné nikde.

Jakou radu byste dala lidem, kteří chtějí podobné projekty v Chemnitzu založit?
Rolf Esche : Ve hře "Momo" vystupuje zametač ulic, který říká: "Ulici mohu zamést jen tehdy, když to dělám po kouskách." To je pro nás jakási hlavní zásada. Můžeme to dělat jen kousek po kousku. V prvním roce jsme pokáceli stromy a sedli si na kořeny, pak jsme kořeny vyndali a postavili lavičky. Musíte to dělat po malých krůčcích. A stejně to funguje i se stavbami. Když někdo řekne: "Potřebuji 200 000 eur" - to za jeden rok neseženete. Musíte udělat tři disky a být trpělivý.


Nikdy jste nepřemýšlel o tom, že byste skončil? Rolf Esche: Neřekl bych, že nikdy. Ale momentálně na tom nezáleží.

Na co se ještě můžeme těšit?
Rolf Esche : O letních prázdninách přijede Hudební mobil z Lipska, který představí pohádky. Jsou to dva nebo tři herci - většinou dva - kteří hrají deset nebo dvanáct rolí, potřebují jen oponu a báječně baví děti zpěvem. Téměř vždy je plně obsazeno, je to opravdový zážitek. Na začátku srpna také opět pořádáme náš divadelní tábor. Zúčastnit se ho může deset dětí, které jsou pak týden ubytovány ve školní ubytovně. S divadlem Fritz nacvičí hru a na závěr ji předvedou na jevišti. Na představení jsou zváni rodiče, prarodiče, praprarodiče a přátelé. V loňském roce bylo skvělé sledovat, jak rychle a zručně vznikla hradní hra o hradu Rabenstein. A po letošní spolupráci s divadlem a hře "Pipi Dlouhá punčocha" se příští rok bude hrát "Robin Hood". "Robin Hood" se odehrává v lese a do Küchwaldbühne velmi dobře zapadá.

Rolf Esche je skutečným rodákem z Chemnitz nebo Karl-Marx-Stadtu. Jeho manželka žije ve městě již 38 let. Dost času na to, aby vysvětlil, čím je Chemnitz tak výjimečný.

Rolf Esche: Chemnitz je bývalé průmyslové město, které se přeorientovalo na kulturu a sport, řekl bych ve zkratce. A kultura není v Chemnitzu špatná. Kdysi jsem tu sledoval divadelní život. Pochází odtud mnoho herců, kteří dnes hrají na velkých scénách v Lipsku nebo Berlíně. Je skvělé, když člověk slyší jména těch, kteří všichni kdysi v Chemnitz nebo Karl-Marx-Stadtu působili. Dobrá divadelní kovárna!


Naše standardní otázka na závěr: Musíte povzbuzovat obyvatele Chemnitzu, aby přijali své město? Rolf Esche: Určitě. Termín "město moderny" by měl být lépe vysvětlen. Jen málo lidí se s ním dokáže ztotožnit. Obyvatelům Chemnitzu je třeba vysvětlit, co to znamená. Že máme více modernistické architektury než téměř kterékoli jiné město. To je něco, na co bychom měli být hrdí.