Musíte umět naslouchat svému publiku.
Thilo Goetz
V Siegmaru je chrám - chrám cineastů! S Clubkinem vznikla v této části města instituce, která nabízí domov nejen filmovým fanouškům. Kino, jehož provozovatelem je především Chemnitzská filmová dílna, si klade za cíl být spíše domovem pro filmové tvůrce z Chemnitzu a regionu. Skutečnost, že zde již vznikly filmy, které získaly prestižní ocenění, jako je například Lola, hovoří sama za sebe, a každý, kdo se někdy posadil do klubových křesel domu, si udělá představu o tom, jak se v kině musí cítit. Soustředíte-li se na film, zábavu nebo dokonce umění a ruší vás jen několik reklam, můžete si filmy opravdu vychutnat. K tomu patří i možnost popovídat si nebo zavtipkovat si předtím s Thilo Götzem, mužem za barem ve velkém kině, který také prodává nápoje a občerstvení. Nejste sice mezi svými, ale víte, že člověk sedící vedle vás i lidé, kteří kino provozují, jsou filmoví fanoušci v tom nejlepším slova smyslu. Také Thilo Götz má v Chemnitzu ohromné množství věcí, o kterých může mluvit, o situaci v kině obecně a o přitažlivosti filmů zvlášť. Při rozhovoru s ním, otcem dcery a rodákem z Chemnitz, je jasné, kolik lásky a znalostí může někdo vložit do vedení kina, když má program a představu o tom, co je s kinem v Chemnitz možné.
Clubkino Thilo je jedním z posledních artových kin v Chemnitzu.
V čem se liší od velkých kin? Thilo Götz: Otázka na arthouse kino je vždycky dobrá. Máme pevný měsíční program, na rozdíl například od Cine Star v Roter Turm, kde se program mění každý týden. Tam platí: pokud se film promítá, zůstává, pokud se nepromítá, jde ven. V našem případě se rozhoduji měsíc dopředu a říkám: tyto filmy se budou promítat příští měsíc. Budou se promítat, ať se děje, co se děje, ale potom to skončí. Tomu se dá přizpůsobit. Existuje několik dalších filmových míst, jako je například Weltecho, ale ta nedělají jen čisté kino.
Od artových kin vždycky očekáváte, že budou mít určitou uměleckou nebo kvalitativní úroveň. Jak se filmy dostávají do vašeho programu a které se nepromítají?
To je vždycky těžké. Samozřejmě je to hodně o držitelích cen, recenzích a známých jménech. Ale pak jsou také známá jména, která se do našeho programu nedostanou, například Schwarzenegger a všichni ostatní. Je pár filmů, u kterých si říkám: Ne, to není nutné!
Ale do vašeho programu se dostal nikoliv nekontroverzní film "Fack ju Göhte". Proč?
"Fack ju Göhte" byl nedávno promítán. Ale to bylo proto, že si film objednala jedna škola pro své žáky. A já jsem ho zařadil do programu třikrát týdně, protože jsme měli lidi, kteří ho chtěli vidět. "Fack ju Göhte" je fenomén, který se čas od času stává. Také si myslím, že je to skutečný letní film. Možná ho budu znovu promítat v létě, kdy si lidé kladou otázku: "Co dnes děláme? Hele, už jsem to viděl, ale zase se u toho zasměju." Není to nejambicióznější film, ale je zábavný.
Je pravda, že artová kina vymírají, protože mají taková měřítka kvality?
To si nemyslím. Znám celostátní statistiky. Kino jako takové je relativně stabilní. V posledních letech však přechod na digitální technologie určitě zlikvidoval některá malá kina, protože si nemohla dovolit zaplatit 50 až 100 tisíc eur za moderní systém. Nicméně kino, jako je to naše, má stále největší šanci na přežití, protože můžeme pružně reagovat. Velká kina jsou závislá na tom, že program dělá někdo z velké dálky. A vybírají filmové trháky v naději, že na ně bude chodit hodně lidí. Nikdo by nečekal, že se tam stane nějaká velká reklamace. Ale když jste trochu menší, můžete vyhovět i menším nárokům a je tam samozřejmě komornější atmosféra, alespoň u nás.
Čím je tato zvláštní "útulná" atmosféra charakteristická?
Myslím, že je to u nás něco zcela neobvyklého. Jsou tu samozřejmě ty otočné židle, stolky, krátké reklamy, bar v kině a člověk sedí klidněji. Také si můžete povídat a děláme si legraci. Známe se navzájem i s návštěvníky. To se ve velkém kině nestává.
Takže jít s vámi do kina je spíš zážitek než událost.
Ano, je to zážitek. Máme akce, když se stane něco opravdu výjimečného. Ale to je spíš výjimka. Člověk není rozptylován, má svůj klid a pohodu. Je to vlastně to, co od kina očekáváte.
Teď se sekce jmenuje Tvůrci týdne. Potřebujete k natočení filmu zvláštní vlastnosti tvůrce? A pokud ano, jaké?
Myslím, že ano. Musíte se v tom vyznat a chtít to dělat. Pokud nemáte s filmem nic společného nebo vás nebaví, neměli byste ho dělat. A musíte umět naslouchat svým divákům. Nemůžu měnit filmy, můžu hrát jen ty, které jsou k dispozici. Ale samozřejmě zůstává otázkou, jak filmy používáte a kdy a jestli vůbec. Mnoho lidí v nás má důvěru: "Když něco dávají, tak se na ten film můžete podívat." Málokdy se stane, že by někdo řekl: "Viděl jsem u vás film, který mě naprosto zklamal." Samozřejmě se to stává. Vždycky se najdou filmy, u kterých člověk čekal něco jiného. Ale nikdy se vlastně nestalo, že by lidé odešli a řekli: "To bylo hrozné." Nikdy nejste opravdu zklamaní. Ale musíte znát své publikum a to poznáte, až když to děláte s velkou láskou mnoho a mnoho let.
Jak byste popsal své publikum?
Máme hodně stálých hostů. To je její velká část. Vždycky s sebou přivedou někoho nového. A ti o tom pak říkají ostatním. Pak se také stává, že se do kina někdy vrátí lidé, kteří v něm nebyli roky. Ale jsou to hlavně lidé, kteří chodí častěji. Nevím, proč sem chodí. Někteří nemají televizi, jiní říkají: "Jé, to je příjemná změna." Další říkají, že je to zábava nebo že to není tak drahé. Jsou to milovníci filmů.
Jak se vidíte v chemnitzské filmové krajině?
No, jsme nejlepší kino ve městě. Jediné opravdové kino! Často slýcháme spojení "opravdové kino". Většinou se tím myslí kino v galerii "Roter Turm". Lidé do našeho malého kina chodí rádi. Pokud si chcete pohodlně a v klidu vychutnat film, najdete ho jen u nás.
Jste součástí filmové dílny v Chemnitzu. Několik filmů z Filmwerkstattu získalo i mezinárodní ocenění. Je Chemnitz místem, kde se dá najít spousta materiálu pro filmy?
Na to se nemohu zeptat, protože s natáčením a produkcí filmů mám společného méně. Ale vlastně jsem trochu pod dojmem toho, co se o městě obecně natáčí. Filmy, které se točí, většinou nejsou o městě. Samozřejmě znáte lidi a místa, která v nich vystupují. Ale to nemá s obsahem "Chemnitz" nic společného. Osobně považuji filmy o Chemnitzu za vzrušující a určitě by se našly náměty. Když nedávno mladí lidé natočili film o 7. říjnu 1989 s původním materiálem - byl to školní film, školní projekt! Několikrát jsme ho tady promítali a samozřejmě na něm bylo hodně lidí, protože je zajímal.
Existují také snahy udělat z Chemnitzu filmovou scénu. Je pro to město vhodné?
Určitě, jsou tu úžasně krásná zákoutí. Ale to vůbec nemohu posoudit. Vždycky bych z toho udělal komedii.
Ne z hlediska filmové produkce, ale z hlediska zážitku: není Chemnitz opravdu filmové město? Chodí lidé z Chemnitzu obzvlášť rádi do kina?
Ne, toho si všímám i v našem kině. Proto byl zánik kin tady v Chemnitzu tak masivní. Řetězce kin si spočítaly, že ve srovnání s jinými městy se stejným počtem obyvatel nechodí obyvatelé Chemnitzu do kina tak často a tak moc. A něco takového samozřejmě roste. Historie také není taková, že by zde lidé vždy rádi chodili do kina. Chemnitz nebyl baštou kinematografie, i když se zde v dobách NDR každoročně konal "Národní festival celovečerních filmů NDR". Ale řekněme si to mírně, to obyvatele zcela minulo.
Dnes se však do Chemnitz vrátil dětský filmový festival "Schlingel". Jaký je?
Mohu o něm říci jen něco málo. Žádný film z festivalu se k nám nedostane. Na dětský filmový festival jezdí hlavně školy.
Clubkino a Filmwerkstatt jsou v Chemnitz doma. Fungoval by váš koncept, váš princip "kina" i jinde?
Ne, vůbec ne. Vyrostl jsem v Chemnitz, pocházím z Chemnitz a narodil jsem se v Karl-Marx-Stadtu. Před sjednocením jsem zde působil ve filmovém klubu v klubovém kině a po sjednocení v Chemnitzer Filmclub e.V. v Haus der Verbände. To byla vždycky velká zábava. A pak jsem skončil tady v kině a je to zábava i teď. Nikde jinde to nejde. Také nechci konkurovat třiceti dalším kinům ve velkých lokalitách, jako je Berlín.
Je to v Chemnitzu jednodušší?
Jsem toho názoru, že Chemnitz svou velikost vždycky přeceňuje. Když se podíváte na to, kam Chemnitz vlastně odtud vede, musíte udělat několik kompromisů. Samozřejmě jsou lidé v Grüně nebo Mittelbachu, kteří k nám rádi jezdí, protože bydlí hned za rohem. Ale my nejsme velké město v tom smyslu, jak to vždycky zní. A kdybychom se s tím smířili, tak by se nám všem ulevilo a nemuseli bychom se pořád ohlížet po Lipsku nebo Drážďanech. Myslím, že v těchto městech jsou i nevýhody, které tady kvůli naší útulné existenci nechceme mít. A to mě docela těší.
Takže nemusíte lidi v Chemnitzu povzbuzovat?
Povzbuzování? Proč bychom měli povzbuzovat obyvatele Chemnitzu? Nemáme žádné problémy, vlastně se nám daří docela dobře. Kdyby lidi všechno neokecávali a kdyby se našlo pár lidí, kteří si řeknou, teď něco udělám a oni si najdou lidi, kteří se přidají, tak by se lidi v Chemnitzu taky bavili!