Nechtěl bych zůstat v Miami šest měsíců.

Torsten Katzschner

Torsten Katzschner je tichý současník. To je neobvyklé, protože chemnitzští tvůrci se vyznačují především svým shonem. Producent, DJ a organizátor akcí z Chemnitzu je také velmi vytížený člověk a nejenže má rozhlasový pořad v Moskvě, ale také vyvíjí a doprovází hudební projekty až v dalekém Izraeli. Přesto je sám se sebou v klidu, a přesto se zdá být cestovatelem, soudě podle údajů o lokalitě na jeho facebookovém profilu a vyprávění o jeho projektech. Drží se při zemi, cítí se dobře jen při teplotách nad 30 stupňů a nedělá si velkou hlavu z úspěchu, který zaznamenal se svým labelem Tokabeatz. To působí sympaticky, a tak je rozhovor s ním v chemnitzském bistru velmi příjemný a uvolněný a přerůstá ve výměnu názorů na chemnitzský přístup k životu a hudbě tady i jinde.

Známe rčení Dirka Duskeho: "Chemnitz má rytmus.
Stačí jen pozorně poslouchat." Jak vám zní rytmus Chemnitzu? Torsten Katzschner: Zní dynamicky. Myslím, že Chemnitz je velmi dynamické město. Znám zde spoustu středně velkých firem. V tom je síla města, kterou nese na svých širokých ramenou. Všechno, co se zde odehrává a co přináší hospodářský výkon, pochází z malých a středních podniků. Je tu několik velkých, jako třeba továrna VW. V současné době vidím na mnoha nárožích staveniště, zdá se, že je to opět skutečný "boom".

Je Chemnitz "městem boomu"?
Ano, opět rosteme. Zvyšuje se porodnost a enormně roste počet studentů, což znamená, že i průměrný obyvatel mládne. Příjem na hlavu je pravděpodobně nejvyšší v Sasku. Když se podívám na tato klíčová čísla, je ve městě vidět velká dynamika. To se často neodráží v panoramatu města. Je to dáno jeho strukturou. Za války bylo všechno rozstříleno. Například skutečná hospodská čtvrť, kde se scházejí mladí lidé, ve městě prostě chybí, protože se to v tuto chvíli nezdá ze strukturálního hlediska možné. Kdysi jsem se zabýval možností vytvořit v centru města hospodskou čtvrť. Ale mezi nimi je tolik malých obchodů, že se nedá říct: Pojďte, někoho odsuneme.

Člověk hodně cestuje, ale tady je doma. Potřebujete obojí? Abyste se mohli podívat na něco "zvenčí" a přitom tu byli uzemněni?
Já určitě ano. Chemnitz je můj domov, můj domov. Když jsem v Miami na každoroční zimní hudební konferenci, cítím se také jako doma. Město je skvělé, je přímo u moře. Nemáme tu oceán a nemáme Mexický záliv. Nemáme bílé pláže, to tady není možné. Ale myslím, že ani věž nepotřebujeme.

My máme "věž".
Ano, máme ji! Ale Mercure se vydává jen za malý věžák. Nemáme každý den 30 stupňů, ale nemáme ani hurikány. Nechtěl bych tam bydlet. Rád tam cestuješ, rád tam jsi. Znám to město jako své vlastní. Ale je to tak: Domov je domov. V Miami bych nechtěl zůstat půl roku. Doma je to lepší. Cítíte se tu dobře, víte, kam jdete, a máte své přátele.

Který moment si na koncertě obzvlášť užíváš?
Nejlepší moment je vždycky, když se dostanete na pódium. Jednou jsem vystupoval před 150 000 lidmi na festivalu v polských Katovicích. Pět milionů televizních diváků, to nám říkali předem. Byli jsme tehdy relativně nová kapela a měli jsme v Polsku hitparádu. Museli jsme tam jet tu píseň představit. Nezpíval jsem ji já, ale zpěvačka. Ale musel jsem jít na pódium s nimi!
Stáli jsme na žebříku na pódium a před 150 tisíci lidmi. Moderátor nás ohlásil. Zpěvačka stála přede mnou, protože jsem samozřejmě chtěla, aby šla nahoru první. A režisér odpočítával: "10... 9... 8..." a pak mě strčila dopředu! Cesta nahoru po schodech pro mě byla věčnost. A pak diváci uviděli mou hlavu a začali křičet. To bylo šílené.

Musíš být slavný, abys mohl být v hudební branži? V samotném Chemnitzu možná nejste tak známý, ale na scéně jste.
Nemusím být slavný. Důležité je, že se o mně a o hudbě, kterou dělám, ví. V Německu máme strukturální problémy, pokud jde o rozhlasové stanice. Vždycky říkám, že německá rádia hrají jen mainstreamovou hudbu. A v zahraničí to tak není. Tam opravdu existují hudební redaktoři, kteří poslouchají hudbu, a když se jim skladba líbí, tak ji pustí. V Německu je to všechno složitější.

Proč je to na německém rozhlasovém trhu tak těžké?
Redaktoři se dívají jen na žebříčky airplay. Ale jak se skladba dostane do žebříčku airplay? Když se hraje často. Ve většině případů přichází tlak zdola. V dnešní době přichází tlak také ze sociálních médií, jako je YouTube nebo Soundcloud, kde jsou "přehrávky" vidět a velké labely jdou dolů. Pro mě jako malý label je mnohem jednodušší dostat se do rádií v USA, Španělsku a Itálii. Mám dokonce rozhlasový pořad v Moskvě.

Mluvíte tam rusky?
Ne. Hraju tam jenom rozhlasové sety. Tento měsíc mě například potřebují čtyři hodiny a pak tam mám pořad jako jakýsi host. Několikrát jsem byl také v Moskvě na koncertech. Tam je to mnohem jednodušší. A tady je to těžké.

Když říkáte, že je těžké se prosadit v hudebním průmyslu: Jaké vlastnosti musíš mít, aby ses prosadil?
Abyste se prosadili na hudební scéně, je nejdůležitější trpělivost a železná vůle. Bez toho to nejde. To samé říkám mnoha umělcům, kteří se mnou natáčejí desku. Myslíme si, že je to dobré, jinak bychom to nedělali. Ale když to nevyjde: Zapomeňte na to, jděte dál, natočte novou desku, bojujte dál. To je jediná věc, která funguje. Někdy je hudba, kterou jsme vydali před třemi lety, a teprve teď je najednou žádaná.

Proč tomu tak je?
Jako nezávislá firma jste často před trhem, protože jste prostě blíž publiku. Když velká nahrávací společnost Universal řekne: "No tak, publikum poslouchá rock", tak pro ně publikum poslouchá rock a na ten se soustředí. Jako malé vydavatelství máte prst na tepu a uvědomujete si, co lidé raději poslouchají, co v nich vyvolává větší emoce a čeho mají plné zuby. A velké labely to slyší a vidí, až když jim klesají prodejní čísla. Jako malý label máte samozřejmě výhodu, že jste na akcích a festivalech - vidíte, co se děje, a můžete samozřejmě rychleji reagovat. A pak už jen chvíli trvá, než se to celé chytne. Tuhle zkušenost mám právě teď. Vydal jsem mixovanou kompilaci ve Francii a ve Španělsku. A obsahuje hudbu, kterou jsme tady vydali před třemi lety.

Je pro vás Chemnitz hudebním městem? Ten pocit můžete znovu zažít díky festivalu Kosmonaut.
Hudba je v podstatě slyšet všude. Nenapadá mě konkrétní město, o kterém bych mohl říct: tohle je hudební město a tohle ne. Hudba je slyšet tam a ne tam. Naše divadla a operní domy jsou hojně navštěvované. A na klubové scéně se toho děje hodně, zejména Atomino, Brauclub nebo Luxor se svými akcemi.

Nevidíte v Chemnitzu žádné nebezpečí, že by kluby zanikly?
Minulý týden jsem četl v jednom velkém novinovém článku, že v Bavorsku je momentálně obrovská klubová smrt a že se každý týden zavírají dva kluby. O tom, že by v Chemnitzu nějaký klub zanikl, jsem neslyšel. Všechny kluby mají své problémy, ale to nemá s Chemnitzem vůbec nic společného. Kdo říká, že Chemnitz je město, kde se nic neděje, měl by se jít podívat, co se děje jinde.
Nedávno jsem byl na cestách a prožil jsem skvělý víkend: V pátek jsem byl v Augsburgu, v sobotu u Lübecku a v neděli jsem měl hrát na festivalu Holi jižně od Schwerinu. Na Fiestě v Chemnitzu bylo ten víkend opravdu rušno. Ale akce u Lübecku nebyla úplně plná. A ani festival Holi nebyl tak velký. Tak se ptám sám sebe: Kde se něco děje? Řekl bych, že tohle bylo asi nejoblíbenější.

Obligátní otázka: Musíte povzbuzovat obyvatele Chemnitzu?
Dalo by se předpokládat, že obyvatelé Chemnitz se vedle Lipska a Drážďan cítí tak trochu jako páté kolo u vozu. To ale vůbec nepotřebujeme. Já žádné povzbuzování nepotřebuji. A ostatní, které znám, také žádné povzbuzování nepotřebují. Žijí tady, líbí se jim tady a nechtějí odejít. Samozřejmě, všude se najdou pesimisté. Možná je to také tak, že hlasy pesimistů jsou vždy nejhlasitější nebo že je slyšíte křičet jako první. Nemám čas si stěžovat. Musím pracovat.