Není nic hotového

Bernd Weise

Bernd Weise se těší na rozhovor. Návštěvníky své galerie v centru města vítá přátelsky, otevřeně a dokonce vřele. Uvědomíte si, že vám tu má někdo co říct, a okamžitě se ocitnete uprostřed rozhovoru. Blízko radnice jste také blízko městu a jeho pověsti, jeho obrazu, představě, kterou o něm lidé mají a kterou nelze vytvořit, jak říká. Bernd Weise je připraven a má kritickou mysl, pokud jde o jeho město Chemnitz, když se narodil v Halle. Nechce si jen stěžovat, to není v jeho povaze. Na druhou stranu není ani uhlazený mluvka. S poměrně jasným pohledem na věc zůstává nakonec pozitivní. O mladých talentech, které objevuje a prosazuje ve své galerii a jejichž cestu doprovází, mluví jako správný galerista s nadšením. Je to muž činu a vytrvalý tvůrčí duch, pokud jde o etablování tvorby jeho chráněnců. S nadšením hovoří o tom, jak se mladí umělci prosazují na trhu s uměním a dále rozvíjejí, a vysvětluje, proč se obraz dobře prodává. Nevznáší se to jen ve vzduchu, je téměř hmatatelné, že je tu někdo, kdo dělá tomuto městu a jeho umění dobře, protože se věnuje svému oboru, protože uznává úspěchy druhých. Když odcházíte z jeho galerie, vidíte Chemnitz opět úplně jinýma očima.

Umělecké sbírky a jejich generální ředitel v posledních letech téměř podvratně vytvářejí obraz Chemnitzu jako města umění. Jde to dohromady - Chemnitz a umění? Je Chemnitz na cestě stát se novým hlavním městem kultury?
Nevím, zda je město na cestě stát se novým hlavním městem kultury. Ale už teď je městem kultury díky uměleckým sbírkám, muzeu Gunzenhauser, Státnímu archeologickému muzeu, které nyní v Chemnitz existuje, a Průmyslovému muzeu. Umělecká a kulturní scéna je prostě výjimečná.

Chemnitz má pověst a historii průmyslového města. Jak jde umění a průmysl dohromady?
Myslím, že je to všechno vzájemně závislé. Když kultura a průmysl spolupracují, přitahuje to lidi. Pak - a to je důležité pro marketing města - to prodlužuje délku pobytu ve městě. Víme, jak dobře v současné době funguje ekonomika v Chemnitzu. A muzea ve městě dělají zbytek. Pokud v Chemnitzu provozujete galerii, těžíte z dobré pověsti muzeí. Dobrá pověst muzeí je tak dobrá proto, že lidé, kteří v nich pracují, odvádějí dobrou práci. Ale dělají ji - nebo mohou dělat jen proto, že ekonomika a kultura jsou na sobě vzájemně závislé. Pro mě je to jednota.

Obraz města umění vyzařuje navenek. Uvědomují si to sami obyvatelé Chemnitzu?
Myslím, že ano.

V širokém měřítku?
Vnímají to stejně široce jako v Pforzheimu, Darmstadtu nebo kdekoli jinde. Ne 100 % obyvatel se zajímá o kulturu a ne 100 % obyvatel města chodí na každou sportovní akci. To se překrývá.

Vraťme se k Chemnitzu v souvislosti s tématem "průmyslové město". Co vám říká, že galerie v centru Chemnitzu má smysl?
Neřekl jsem hned na začátku, že galerie v centru města má smysl. Příští rok to budu dělat už 25 let a vždycky je to proces. Stejně jako město podléhá neustálému procesu. Prostě roste.

Existuje nějaký obrázek, který byste o Chemnitzu nakreslil? Jak by vypadal?
Ne, to bych nemohl. Pokud se ptáte, jaká je moje vize Chemnitzu, jak by měl vypadat: Myslím, že je důležité, aby se lidé zajímali jeden o druhého. Aby lidé pracovali transparentně. To je pro mě to, co dělá město městem. V žádném případě by se neměl stavět stadion proti nové budově muzea. To nefunguje. To byste prostě neměli dělat. A každý, kdo to dělá, je někdy slepý na jedno oko a někdy na druhé.

Když už jsme u stadionu: je v Chemnitzu nějaké místo, kde si můžete odpočinout?
Mám rád městský park, bydlím velmi blízko a mohu se tam dostat na kole nebo pěšky. To je pro mě luxus. Nepotřebuji k tomu auto.

Jak často navštěvujete umělecké sbírky?
Chodím na každou výstavu. Když už tam jsem, ráda zajdu i na vernisáž. Myslím, že je to správné. Jednak mě to zajímá, ale za druhé tím prostě projevíte úctu těm, kteří tam pracují. Umělcům, kteří tam vystavují, i zaměstnancům.

Vím, že rád podporujete mladé umělce. Kteří to jsou v současné době?
Protože to dělám už dlouho, tak se to samozřejmě mění. Nemůžete předpokládat, že jsou to jen mladí nebo velmi staří či zavedení umělci. Michael Goller měl mou úplně první výstavu a je se mnou už dlouho. Peggy Albrechtová a Uwe Mühlberg jsou už také etablovaní umělci a nejsou už úplně nejmladší. Lydia Thomas je mladá umělkyně, která u nás byla na stáži před osmi lety. Poté se přihlásila ke studiu, nyní je v závěrečné fázi studia na Akademii umění v Mnichově a příští rok se stane magisterskou studentkou své profesorky Anke Doberauerové. Vznikl mezi námi a také mezi sběrateli a ní velmi dobrý vztah.

Zpět k vám: Pocházíte z Chemnitz?
V Chemnitz žiji od svých 11 let a narodila jsem se v Halle nad Sálou.

Co podle vás charakterizuje pocit života v Chemnitz?
Jsem tu uvolněná. A když ve městě žijete dlouho a znáte spoustu lidí, vytvoří se vám tu určitá síť. Víte, že se můžete spolehnout na kreativní mozky a staré dobré přátele, když je potřebujete. Člověk se opravdu časem zklidní a uvolní. Takhle se cítím v životě. Mohl bych žít kdekoli jinde. Proč zrovna Chemnitz? Protože jsem tu doma. O to jde.

Někdo jednou řekl, že Chemnitz je nedokončené místo. Jak to vidíte vy?
To netuším. Já si myslím, že město je vždycky nedokončené. Stále se malují nové obrazy. Stále se staví nové domy. Nemůžete nechat každý starý dům jako památkově chráněnou budovu. Je to neustálá změna. A myslím, že to je případ městské architektury. Všichni se učíme po zbytek života. Neexistuje nic takového jako hotový produkt.

Jinak řečeno a s ohledem na hudební scénu například v Chemnitzu. Říká se také, že ve městě je stále velký manévrovací prostor, prostor pro kreativitu. Jak to vidíte vy?
Myslím, že to záleží na lidech samotných. Pokud mají lidé dostatečný tvůrčí potenciál, pokud mají dostatečný subkulturní zájem, pak se dá kdekoli udělat něco, co ostatní zajímá. Nemyslím si, že by jedinečnou devizou Chemnitzu bylo to, že se tu toho dá dělat stále tolik. My se musíme hodně stěhovat, protože tu žijeme. Ale kdybychom žili někde jinde, dělali bychom to i tam. Autentickou podobu si nemůžete vytvořit sami, tu získáte od kreativních mozků. Nemůžeme říkat: my jsme tak skvělí. To, že je naše práce dobrá, musí říct jiní.

Jak byste povzbudil obyvatele Chemnitzu?
Povzbudit obyvatele Chemnitzu? Mají odvahu, jinak by tu ještě nebyli! Ne, to není nutné. Každý se povzbuzuje každý den. Možná učitelé někdy musí povzbuzovat své žáky. Každý musí sám vědět, proč každý den brzy vstává. Myslím, že člověk se musí starat sám o sebe. To platí pro umělce a všechny ostatní, kteří pracují v tvůrčích oborech a jiných profesích. A pokud si uvědomíte, že pozornost k tomu, co každý den děláte, slábne a nikoho to už nezajímá, pak se nemůžeme divit těm, které to nezajímá. Pak se musíme polepšit. Znovu a znovu, každý den.