"V podstatě se nemusíte nijak zvlášť snažit, aby se vám město líbilo."

Jan Kummer

Označit Jana Kummera za "šedou eminenci" kulturní a subkulturní scény v Chemnitzu by nebylo spravedlivé a ani on sám by to nerad slyšel. Faktem však je, že v jeho osobě má Chemnitz tvůrce kultury s kosmopolitními aspiracemi, jehož aktivity lze jen těžko srovnávat, natož kategorizovat. Jako umělec se Kummer považuje za vykonavatele, který ráno nevstává a nepřemýšlí o tom, jak přežít den, ale spíše o tom, jak mu ten den udělat užitečným. To ho žene kupředu, chcete-li, bez jakéhokoli předstírání, že chce být neklidný. Je to spíše jeho schopnost rozpoznat ve věcech potenciál a vynést ho na světlo. To platí nejen pro jeho výtvarnou tvorbu. Rozpoznává a podporuje také potenciál lidí a míst. Proto projekt Atomino navzdory všem nepříznivým okolnostem stále existuje. S Janem se setkáváme za slunečného dne na zahradě jeho domu v Bernsdorfu a během rozhovoru si snadno představíme, jak zde kluci, kteří dnes brázdí velká pódia, poprvé jezdili na koloběžkách nebo kolech. Rozvíjí se uvolněný, ale neméně zajímavý rozhovor o umění, Chemnitzu a různých možnostech.

Kdykoli se blíže podíváte na městské kluby, hudební scénu nebo subkulturu, nemůžete si nevšimnout Jana Kummera.
Jak něco takového vzniká? Jan Kummer:Vždycky je to proces. Začíná to relativně nenápadně, a pokud jste jako já dost lokální, tak se to prostě po těch letech v určitém okamžiku stane. Pak se ohlédnete zpět a s údivem si uvědomíte, kde všude jste měli prsty. A to, že se teď velká část odehrála v rámci jednoho města, také nebylo v zásadě plánované. Stejně jako mnoho jiných věcí se to prostě stalo. Ale není to tak, že byste to nějak začínali s pevným záměrem nebo plánem, že si kulturně odškrtnete to a to.

Je Chemnitz zvláštní místo, kde se něco takového může obzvlášť dobře rozvinout? Nebo by to mohlo vzniknout i někde jinde?
To je těžké říct. Je všeobecně známo, že zajímavé scény jsou všude - zaplaťpánbůh. Jediné, co k tomu musím říct, je tohle: Nejsem velkým příznivcem centralismu. V tomto ohledu se mi vždycky líbil západoněmecký model z dob NDR, kde jedna země umožňovala několik center. Vždycky se mi líbilo, že tu byl Mnichov se svou atraktivní scénou, Hamburk, Berlín a Frankfurt nad Mohanem, takže jsem vždycky fandil věcem, které pocházejí z domnělých provincií. Tedy zejména ne z přemnoženého Berlína, ale také z Chemnitzu, z koutu Německa, kde byste to nečekali.

Musí Chemnitz bezpodmínečně hrát na špici, nebo má vlastně dobrou pozici, jakou má teď?
To je vždy otázka přístupu. V rubrice "Doktor týdne" byli i moji předchůdci, kteří říkali: "Kluci, prosím, zachovejte klid. Chemnitz je o polovinu menší než Lipsko nebo Drážďany." Chápu ten argument, ale nejsem jeho příznivcem. Vždycky se mi líbí, když se lidé chovají, jako by Chemnitz bylo velké kosmopolitní město, nebo se vždycky řídí tímto plánem s tím, co dělají. Že to není tak skromné, tak sebemrskačské, protože jste z Chemnitz. Jde o to říct, být teď docela drzý: Snažíme se tady vytvořit program, který by mohl fungovat i v New Yorku. To mi vždycky přijde přitažlivější, ale samozřejmě to ne vždycky funguje z různých důvodů nebo proto, že město je možná na některé věci příliš malé. Ale myslím, že tahle snaha udělat vždycky aspoň něco metropolitního je velmi dobrá. A ať už je to výtvarné umění nebo hudba a třeba Atomino - člověk se nepoměřuje s nějakou maloměstskou nabídkou, ale snaží se to dělat tak, aby si řekl: tohle místo by mohlo být i v Berlíně a fungovat i tam.

Atomino jste už několikrát z různých důvodů stěhovali. Jak se vám daří nemyslet na to, že to vzdáte?
No, prostě to děláte, protože vám na té věci samotné záleží. Někdy jsme to rozdělili na tento velmi jednoduchý důvod: Máme tam obchod, sami tam rádi chodíme. Kdybychom to nedělali, hrozilo by, že obchod přestane existovat. Takže pokračujeme dál. Můžete také skončit, pokud ztratíte zájem, ale pak by to měl převzít někdo jiný. Bylo by dobré, kdyby ta věc existovala dál - navzdory všem obtížím. K tomu je to přece určeno.

Opravdu bych si s vámi chtěl znovu promluvit o AG Geige. Už se o něm vypráví spousta legend. Jakou roli jste v AG Geige hrál vy?
Byl jsem jedním z protagonistů formace. Byl jsem tam od začátku až do konce, zpíval jsem a obsluhoval různá drobná efektová zařízení, ale především jsem byl zpěvák a textař. Jestli se to tak dá nazvat, tak "zpěvák". Nikdy jsme se nevnímali jako hudební skupina, ale spíš jako umělecký projekt.

AG Geige byl projekt už z NDR, takhle by to asi fungovalo jen v NDR. Souhlasil byste s tím? Když se ohlédnete zpět, co to pro vás znamená dnes?
Čím víc času ubíhá, tím jsem pyšnější, že jsem se na tom podílel. Někdy je to dobře, když je mezi tím nějaký časový úsek. A teď, když se ohlédnete, také v souvislosti s DVD, které nyní vychází a bude v obchodech k dostání od srpna - máte také jakousi cézuru, ohlédnutí s dokumentárním filmem. Při zpětném pohledu mi to připadá jako velmi zajímavý projekt.

Můžete ještě jednou stručně popsat AG Geige?
Byl to multimediální projekt různých umělců, hudba byla jeho součástí. Důležitou, ale byla to jen jedna složka. Bylo tam také výtvarné umění, film, velkou roli hrály texty a především multimediální performance, které byly vždy v nejlepším případě kombinovány s filmy speciálně sestříhanými dohromady pro hudbu. Cílem bylo vytvořit celkový obraz. Nevyhnutelně jsme pak měli potíže dát vše znovu dohromady, protože v NDR se toho dalo zdokumentovat jen velmi málo, zejména co se týče vizuální stránky. Ale docela dobře se nám podařilo filmem znovu ukázat složitost věci.

Měli jste v plánu se o to pokusit znovu? Také v souvislosti s DVD?
Z naší strany ne. To je na tom příběhu hezké: pro nás to byl hotový produkt a byli jsme s ním velmi spokojeni. Všichni stále dělají zajímavé věci, a proto nikdo z nás necítil naléhavou potřebu udělat reunion. Vyhovovalo to době, mělo to svůj význam a teď už bych to naživo nedělal.

Zdá se, že "svobodná hudební scéna" už je pro Chemnitz charakteristická. Proč je tak těžké z ní těžit?
No, ono to funguje. Záleží na tom, jaké máte konkrétní požadavky. Nadregionální, velký úspěch je spojen i s náhodami a příznivým vývojem. Nikde to není snadné. Ne všechny kapely jsou v každém případě extrémně úspěšné, ale to neznamená, že nejsou důležité v rámci svého města. Jedním z problémů - a to je něco, co spojuje mnoho měst, zejména na východě - je však nedostatečná infrastruktura, například z hlediska médií. Na východě, a zejména v Chemnitzu, je pro formaci obtížné dostat se do vnějšího světa. Chybí celostátní média, která by je mohla doprovázet. Celý východoněmecký hudební tisk zanikl se sjednocením a je zřejmě nesmírně obtížné něco takového někdy obnovit. To je jediná věc, kde musím říct, že východoněmecká kapela to má obecně těžší než západoněmecká. Je tam ještě pár center, kde je také tisk a kde nikdy nebyl takový řez, že by se odtrhla kompletní mediální krajina, zejména co se týče hudby a umění obecně, a nebyla obnovena.

Kdybyste se takového nápadu skutečně chopil a vytvořil hudební časopis tady v Chemnitzu nebo pro jihozápadní Sasko, našlo by se v regionu dost materiálu a dost kapel?
Ano, myslím, že ano. Obecně se říká, že budoucnost normálních tištěných médií spočívá v určité regionalizaci. Lidé se zajímají o to, co se děje lokálně. Na druhou stranu bych řekl, že oprávněnou kritiku, že zejména média ve východních spolkových zemích jsou tak málo zastoupena, pokud jde o umění a kulturu, lze dnes dohnat prostřednictvím internetu a blogů. Nyní lze bez větší námahy založit hudební blog nebo blog o kultuře a umění. Nyní je to na lidech samotných. Vlastně byste mohli znovu vytáhnout tento argument a říct: no, když vám to vadí, proč si něco takového nezaložíte? Už dávno neplatí, že k realizaci takového projektu potřebujete spoustu peněz. Teď byste tu mezeru mohli zase pomalu zaplnit.

Jste všestranný člověk. Nejsi jen hudebník, věnuješ se také výtvarnému umění a máš za sebou různé výstavy. Co tě během dne pohání?
To nevím. Je to téměř čistý zvyk. Tak či onak se na veřejnosti pohybuji od svých šestnácti let a dělám různé věci od výstav přes hudbu, psaní, DJing až po organizování. Člověk do toho vroste a je to jeho denní chleba. V mém případě je to řešení takových věcí.

Teď musím začít "s K". Na základě tvých zkušeností jako pořadatele koncertů: má po odchodu "Splashe" z města smysl pokusit se o založení podobného festivalu znovu s festivalem Kosmonautů?
Na jedné straně je dost festivalů, které se nyní konají takříkajíc na "zelené louce". A to mi přijde zaměnitelné. Myslím, že je opravdu dobrý nápad vždycky spojit festival s nějakým městem, aby to nebylo tak zaměnitelné, ale aby to vždycky mělo něco společného s okolním městem. Město vždycky nabízí přístavní možnosti pro festival. Aby se to stalo jakýmsi unikátním prodejním místem ve spojení s obcí. Je to trochu jako Wave-Gotik-Treffen v Lipsku - bez Lipska si to nedovedete představit. Nemůžete ho jen tak přesadit do jiného města.
Pro mnoho lidí byl odchod Splashe jako otevřená rána, která se nikdy nezavřela. Dokážu si představit, že město a ti, kteří jsou za něj zodpovědní, ho už nemohli slyšet: "Proč jste nechali "Splash" odejít?" Všichni budou v podstatě rádi, že se tam věci konečně hýbou dál - po tomto potupném odchodu. Pro město je požehnáním, že nyní vzniká nový festival. Stejně jako bylo obrovskou chybou nechat "Splash" odejít. A pro samotný festival je podle mě také velmi chytré navázat na něco, co už existovalo dříve, a na město.

Čím je festival Kosmonautů výjimečný? A jaká je vazba na "Kosmonauta" v Chemnitzu?
Tím, že většina organizátorů festivalu pochází z Chemnitzu. Že jsou tam i přesahy k lidem, kteří to dělali už tehdy. Jsou z Chemnitzu a znají citlivost Chemnitzu. A záměrně se znovu pokusili založit zde festival, protože jim na městě také záleží. Někteří z nich na tehdejším festivalu "Splash" skutečně vyrostli. Existuje celá generace z Chemnitzu, která na "Splash" vyrostla.

Dva dny před začátkem a já musím položit otázku: Nebyla by teď příležitost vystoupit exkluzivně s nimi? Nebo nemám žádnou šanci?
Nemám šanci. Nemám šanci a díky bohu, že nejsem na festivalu Kosmonautů.

Ale máš na něj kontakty.
Ano, ano. Ale myslím, že je výborné jít za takovými nápady nemilosrdně a opravdu nikomu nic neříkat.

Musím se s vámi vrátit k pojmu "domov". Co pro vás domov znamená? Je pro vás Chemnitz domovem?
Ano, samozřejmě že je. Mám tu svou rodinu, mám tu své přátele, velmi dobře se tu vyznám. Už jsem toho tady ve městě hodně zažil a ať už v dobrém, nebo ve zlém, vždycky je výhodou, když se člověk někde vyzná. Docela se mi líbí, že i když je člověk ve všech svých snahách kosmopolita, pořád má někde kořeny. A to si myslím, že je důležité, a vždycky musím říct: neměli byste to brát tak zatraceně vážně. Když se na to podíváte z tohoto pohledu, považoval bych se za lokálního patriota. Podporovat toto město je vždycky velmi přitažlivé. Není tu ani půvabná hrázděná čtvrť, ani gigantičtí synové či dcery města, na které byste mohli vždycky ukázat. Neexistují žádné proudy turistů, kteří by do Chemnitz bezpodmínečně chtěli přijet kvůli nějakým zvláštnostem. Dokonce i řeka, která Chemnitzem protéká, je spíše malým potůčkem. V podstatě je velmi těžké objevit něco silného, co Chemnitz pro cizince představuje. V podstatě se nemusíte nijak zvlášť namáhat, abyste město našli dobré. Je to právě ta přitažlivost zcela ignorovat domnělou image města jako Popelky a snažit se dělat věci, které jsou efektivní i mimo region. To je možná ještě přitažlivější, než to dělat ve městě, kde už je stejně všechno vyznačené, protože tam jsou gigantičtí skladatelé, básníci a královské dvory, architektonické prvky nebo krásná řeka, která nějak takhle teče, nebo obrovské jezero - něco nebo tak. Tady je to všechno trochu jinak. Krušné hory nejsou Alpy. Chemnitz není Labe ani Dunaj. Je jedno, na co se podíváte: "No, není to špatné, ale vždycky se najde něco lepšího." Ať se podíváte kamkoli, je to všechno tak trochu "No, není to špatné, ale vždycky se najde něco lepšího".

Je život v Chemnitzu spíše vyčerpávající, nebo zajímavý?
Pro mě je to zajímavé. Už jsem to říkal v jiném rozhovoru: Zvláštní na mně je, že jsem se narodil ve Výmaru. A mám tam všechny své příbuzné. V tomto ohledu znám město, které se na rozdíl od Chemnitzu skutečně vyznačuje: "Jé, to je krásné centrum. Krásné centrum, nádherné parky, Goethe a Schiller, Wagner tam byl kdysi taky." Kde je všechno a máte tam turisty a všichni říkají: "Ale Výmar je krásný." Pro mě je to v takových městech prostě hrozná nuda. Všechno zastiňují silné příběhy a silná historie. Člověk tak nějak ztrácí chuť to rozebírat, protože je to tak přesílené. A Chemnitz nic takového nemá. A to v tomto případě vnímám jako výhodu. A pak je třeba říct jednoduše: Chemnitz má docela dobrou polohu. Leží mezi Drážďany a Lipskem, takže když vám spadne strop na hlavu, můžete jet do jiného města.

Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Lidem, které v Chemnitzu znám, ne. Většinou jsou dost aktivní a dělají si své věci. To povzbuzování vůbec neznám. Ještě se nestalo, že bych musel říct: kvůli Chemnitzu jsem neuspěl. S tím nejsem obeznámen. Dalo by se to říct i takto: Chemnitz byl vždycky městem exportu. Jsem například velmi rád, že Galerie Borssenanger, která mě tady v Chemnitz zastupuje, má pobočku v Hamburku. Moc se mi líbí, že nad obchodem je nápis: "Galerie Borssenanger. Chemnitz - Hamburg." A to je vždycky správná cesta. Kdysi jsme v Hamburku pořádali sérii akcí s Atominem. Drze jsme ji nazvali: "Chemnitz pomáhá Hamburku." V Hamburku probíhala diskuse o gentrifikaci a problémech a my jsme si také řekli: tady v Chemnitz tyto problémy nejsou tak akutní, teď bychom měli kulturním programem pomoci lidem v Hamburku. A tohle je příklad toho, že bych vždycky rád obrátil karty. A pak si v celé té klubové krajině uvědomíte, že se zavírají i kluby v Berlíně nebo Hamburku. A pak se jinde otevírají další. Není to problém specifický pro Chemnitz, že se vedou spory a že se někdy prohrává. Rozhodující je, jestli to bude pokračovat. A pak mají tamní kluby často úplně jiné problémy než kulturní instituce v Chemnitzu. Někdy mají problém s tím, že je například přepadávají turisté, kteří se chovají špatně a nemají respekt k místům konání. A myslí si, že jsou hrozné publikum. My takový problém nemáme! Nějakou dobu jsem měl pocit, že ten dojem vzniká pořád: Změna místa dělá všechno lepším nebo úspěšnějším. Rozhodující jsou opravdu nápady a energie, kterou máte, a je úplně jedno, ve kterém městě jste. Nikde není snadné věci dotáhnout do konce.