Vše, co Santa v Chemnitz

Klaus Höhne

Pokud se chcete setkat se "skutečným" Ježíškem, musíte cestovat daleko. Ne až na severní pól, ale třeba do Laponska. Finské město Rovaniemi se pyšní tím, že je oficiálním domovem Knechta Rubrechta. To je však jen polovina pravdy, protože tento pilný muž žije nebo se narodil také v Chemnitzu. Dnes jsme ho jmenovali "Tvůrcem dne". Přejeme vám všem krásné Vánoce!

Ježíšek má mnoho tváří. V Chemnitzu ztělesňuje Knecht Ruprecht Klause Höhneho ze Siegmaru. Střídá se se svým bratrancem a každé odpoledne přesně v 17 hodin vystupuje na pódium během vánočního trhu a baví svým vystoupením návštěvníky všech věkových kategorií. Pocházíte z "vánoční rodiny".
Je vaše angažmá spíše posláním? Klaus Höhne:(smích) Ani ne. Můj bratranec Hans Lange oživuje postavu Santa Clause na vánočním trhu v Chemnitzu už více než 20 let. Spolu se sedmičlenným souborem, který dodnes vystupuje pod názvem "Langes Theater", vytvořil choreografii pohádky. Když oslavil 80. narozeniny, požádal mě, abych převzal několik z 26 představení, která během vánoční sezóny pořádá. Tak jsem se stal Otcem Vánoc.

Klaus Höhne alias Otec Vánoc převzal tuto roli kompletně před třemi lety. O roli Knechta Ruprechta se dělí s dalším bratrancem. "Šestadvacet vystoupení je poměrně hodně. Sám bych to nezvládl."

Jak probíhá audience u Otce Vánoc na náměstí?
Promluvím si s dětmi, přivedu na jeviště dvě, někdy tři z nich a zeptám se, jestli byly letos hodné. Předtím samozřejmě já a moji skřítci vybrané pozorujeme a vyptáváme se. (směje se) Pak jim dáme malý dárek za odvahu, že se odvážily jít za Ježíškem.

Nacvičujete vůbec svá vystoupení předem?
Před každým vánočním trhem si společně se souborem "Langes Theater" pronajmeme víkend v penzionu v Johanngeorgenstadtu. To umožňuje týmu seznámit se s představeními.

"V Otci Vánoc musí být trocha dramatu," říká s úsměvem 71letý muž a popisuje svou roli, kterou hraje s velkým nasazením a humorem. Každé představení trvá 45 minut, včetně pohádky. Časový limit, s nímž je učitel matematiky a fyziky v důchodu dobře obeznámen.

Nebyli učitelé matematiky a fyziky ti, kterých jste se ve škole báli?
(směje se) Ne, to už dávno neplatí.

Jak to krásně vystihl Erich Kästner ve svém "Rozhovoru s Otcem Vánoc"? "...Vaše práce je vlastně taková sezónní ambulance, že? V prosinci máte spoustu práce. Všechno je nacpané do několika týdnů. Dalo by se říct, že je to práce ve spěchu. A teď..." - "Hm?" - "A teď by mě zajímalo, co děláte po zbytek roku!" - "A co děláte po zbytek roku?" - "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
Jsem důchodce na plný úvazek.

Opravdu se děti bojí, když mají jít na jeviště za Ježíškem?
To je různé. Podle toho, jak jsou na setkání připravené. Drsné věty typu "Ty se asi bojíš Otce Vánoc" jsou u mě samozřejmě tabu (smích). Učitelka je v tomto ohledu stále aktivní. V podstatě je Otec Vánoc, tedy já, hodná bytost, které se děti nemusí bát. Ledaže by zlobily. Pak mě často používají jako hrozbu. Otec Vánoc je pro děti již respektovanou osobou. Dá se to poznat.

Je tento obraz dobrý?
Pro rodiče, kteří ji používají, ano. Ve stylu: "Dávej si pozor, kamaráde, jinak nepřijde Ježíšek". Je to zakořeněné. V rodině musí být někdo, koho se bojíte, když už to není máma nebo táta. (směje se)

Ale Klaus Höhne, pardon - Otec Vánoc - nemá pro své mladé svěřence na jevišti jen vřelá slova. Ti sledují jeho kroky a gesta s široce otevřenýma očima. Určitý talent pro zábavu je také jeho součástí. Někdy se dokonce musí usmívat do svých nalepených vousů, když z jeho úst zazní jazykolamy jako "Waldpostbriefträger". Když na jevišti zazní známá vánoční koleda "In der Weihnachtsbäckerei", všichni zpívají s ním. "A o tom přece Vánoce jsou. Aby se posílil pocit sounáležitosti."

Přijde Ježíšek domů s vlastními pěti vnoučaty?
Samozřejmě, oblékání zavazuje. Loni mě čtyřletý syn zřejmě poznal. "Dědo, to jsi byl ty!" Lehce výhružný hlas se slovy "Dovol, abych si tě spletl s Otcem Vánoc" a letošní návštěva jednoho z mých "kolegů" pak vše "vyjasnila". Děda konečně stanul před pódiem. Neměl slov.

Mají děti na Vánoce neobvyklá přání? Například poníka nebo závodní auto?
Ne, na to je úcta asi příliš velká.

Jeho pedagogické vzdělání přijde Otci Vánoc vhod při všech těch tlukoucích srdíčkách na pódiu. "Dnes jsem měl dvouleté dítě. Vezmete ho do náruče a vymámíte z něj pár slov. Nemůžete po něm chtít, aby psalo básně."

Při pohledu na počasí nemůže být Santa háklivý?
Na jevišti je to omezené. Jinak je to trochu nepříjemné.

Budou letos bílé Vánoce?
(směje se). Už jsem mluvil s paní Holleovou. Byla trochu podrážděná. Byla tam jedna holka, která s tím moc nesouhlasila. Musela to být au pair. Jmenovala se Pechmarie.

Aby si paní Holleovou udobřily, zpívají pak děti s Ježíškem před pódiem "Sněhové vločky, bílé sukýnky". Možná to pomůže...

Jak se vším tím stresem slaví Otec Vánoc svátek lásky?
Přísně rodinně. Mému tátovi bylo 103 let a mámě 95, takže jsme spolu prožili mnoho Vánoc. Já sama mám dvě děti a pět vnoučat.

A co je k jídlu?
S manželkou se snažíme udržovat starou krušnohorskou vánoční tradici "Neinerlaa" (devět jídel), a to v malém množství. Jdeme tak daleko, že na zadní stranu talíře nalepíme peníz. Na Štědrý den jíme tradičně kousek ryby a na Boží hod husu, které není nikdy dost, když je přítomna celá rodina.

Co si myslí Knecht Ruprecht o svém vánočním trhu v Chemnitzu?
Nahoře. Řekl jsem to také paní starostce Barbaře Ludwigové při zahájení: Tyhle krásně nazdobené chaloupky s obrovskou jedlí, ke které skoro každý den míří moje saně. Prakticky se nemůžeme ztratit. Historická část dodává vánočnímu trhu něco zvláštního.

Naše standardní otázka - také pro Ježíška: Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Musíte je trochu povzbudit. Mrzutost je součástí lidské povahy. Ale z vánočního trhu v Chemnitzu můžeme mít jen radost. Myslím, že obyvatelé Chemnitzu mohou být na své město hrdí.