Z Chemnitzu do vesmíru

Thorid Zierold

Vpravo mají sex dva plyšoví ježci. Vlevo se chystá vybuchnout sopka. A přímo před námi se v podrostu proplétá obří stonožka. Návštěvníci Přírodovědného muzea v Chemnitz v Tietzu mohou zažít něco docela zajímavého. Částečně za to může Thorid Zierold. Navrhla aktuální speciální výstavu "1+1 = sex" a získala peníze na výzkumné práce ve Zkamenělém lese. Pětatřicetiletá Zierdová je kurátorkou pro přírodní vědy, doslova přeloženo: "strážkyní pokladů", tedy 300 000 exponátů muzea. "Kdybyste spočítali každý jednotlivý hmyz, bylo by jich mnohem víc." Thorid Zierold je tvůrcem týdne.

Jak se stanete strážkyní pokladu v Chemnitzu, paní Zieroldová?
Thorid Zierold: To je dlouhý příběh. Studovala jsem ve Freibergu a tamní profesor mě jako asistentku seznámil s fascinujícími pravěkými korýši, včetně Triopse. Zpočátku jsem analyzoval fosilní otisky těchto živočichů s cílem stanovit klasifikaci. Později jsem se však více zajímal o jejich příbuzné, kteří žijí dodnes. Ti se stali předmětem mého doktorského projektu. Ten byl financován Německou spolkovou nadací pro životní prostředí. Požadavkem bylo připravit vědecké výsledky pro širokou veřejnost. Během doktorátu jsem připravil speciální výstavu o skupině pravěkých korýšů a prezentoval ji zde v muzeu, ale také v Drážďanech, Ziegenrücku a v Senckenberg Museum ve Wilhelmshafenu.

A pak už vás muzea obletěla?
Během této práce jsem se seznámil s muzejní krajinou a vybudoval si sítě. Doktorát jsem psal ve spolupráci s univerzitou v Hullu (Velká Británie). Hned poté následoval postdoktorandský pobyt na další tři roky. Během této doby jsem zkoumala reprodukční strategie triopů. Pak přišla nabídka přijet na sedm měsíců do Chemnitz, sem do muzea. V následném výběrovém řízení jsem uspěl. Mám práci, která mě opravdu nadchla.

Proč?
Práce v Anglii byla především akademická - práce tady v muzeu: máte všechno. Mohu pracovat kreativně, musím být flexibilní, jsem zodpovědná za různé projekty financované třetí stranou, které nemají nic společného s mou vědeckou prací. A právě tato rozmanitost činí mou práci v Museum für Naturkunde tak přitažlivou.

Thorid Zierold nyní studuje desítky generací pravěkých korýšů. Dokonce si jí už všimla i Evropská kosmická agentura (ESA) - v současné době připravuje již druhý projekt, v jehož rámci budou tisíce krabích vajíček vyslány do vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS): "Původní materiál pochází z okolí Budyšína, ale populace, z níž vajíčka pocházejí, se vylíhla v Chemnitzu," říká. S jistotou tedy můžeme hovořit o kosmonautech z Chemnitzu, kteří budou brzy obíhat kolem Země ve vzdálenosti přibližně 400 kilometrů. V rámci tohoto experimentu EXPOSE-R se bude testovat, zda houževnatí malí živočichové, kteří dokážou po léta a desetiletí odolávat extrémním mrazům, vedrům nebo suchu, vydrží i kosmické záření a vakuum.

Proč musí výzkumník z Chemnitzu přijet a vysvětlovat prehistorické kraby vysoce kvalifikovaným odborníkům na vesmír?
Touto skupinou živočichů se zabývám už dlouho. Jednoho večera mě kolega požádal, abych tuto skupinu živočichů představil na astrobiologické konferenci. Prezentace se samozřejmě trefila do vkusu a začala spolupráce s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku. Věda se vždy měří podle toho, jak je vidět. Nedávno jsem na toto téma publikoval několik článků a lidé věděli, že mám velký arzenál vzorků a datových řad a že jsem obeznámen s chovem Triopse. Dalším pozitivním aspektem bylo, že nepracuji jen v Chemnitzu, ale jsem propojen s dalšími vědci po celém světě.

Závidíte někdy svým prehistorickým krabům, že mohou do vesmíru?
Přitažlivost toho, že se sám vydám na let, je velmi velká.

A jaké jsou šance?
Teď jsem se na to podíval. V současné době se na let na ISS v blízké budoucnosti připravuje přesně jeden Němec. Výcvik na astronauta trvá čtyři roky - zahrnuje výuku ruštiny, seznámení se s robotickými systémy a systémy specifickými pro ISS a samozřejmě vědeckou práci. NASA a ESA připravily rozsáhlý projekt, jehož cílem je najít mladé lidi, kteří by se chtěli zapojit. Ale bohužel si myslím, že už jsem na to příliš starý. Nicméně jsem velmi, velmi hrdý na to, že se projektu vůbec účastním. Kdo jiný by zaplatil všechny experimenty, které se prováděly na supermoderním vybavení? Muzeum jako takové nic neplatí, ale nakonec má za to pověst a publicitu, kterou to tu a tam vyvolá. Takže já mohu svou vědeckou prací působit jako velvyslanec Chemnitzu.

Svou vášeň pro zvířátka ale předáváte i chemnitzským dětem...
Ano, už rok a půl máme výzkumnou skupinu Triops se stabilním jádrem osmi nebo devíti dětí ve věku od šesti do šestnácti let. To je pro mě také přitažlivé, že se každé věkové skupině věnuji jinak. V červnu se chystáme na exkurzi po lokalitách Triopsu v Meklenbursku a na setkání s dalšími mladými badateli se zájmem o vědu v Natureum Niederelbe. Naši badatelé z Triopsu budou o svých dosavadních výsledcích informovat na workshopu.

Pokud jste dostávali Triops jako přílohu časopisu, chovatelství často nefungovalo!
Nám to většinou funguje. Ale ne vždy. Ale i to je součástí procesu, vypořádat se s několika neúspěchy a diskutovat ve skupině o tom, proč to nevyšlo. Nyní však jdeme i mimo skupinu zvířat Triops. Jako "strážce pokladů" vnímám svou roli také v tom, že nejen uchovávám exponáty v muzeu, ale také seznamuji děti s poklady přírody a hledám poklady, které jsou v přírodě ještě ukryté. V Přírodovědeckém muzeu probíhají i další programy pro děti a mládež - například kroužek Svena Erlachera zaměřený na studium hmyzu.
Pokud začneš jako dítě už teď, možná budeš mít jednou šanci letět do vesmíru jako výzkumník Triops... Ale změňme téma. Muzeum für Naturkunde přece neletí jen vysoko do vesmíru. Vydává se také hluboko do země, aby prozkoumalo Zkamenělý les. I tam byli nalezeni dinosauři.

Paní Zieroldová, jako kurátorka byste to měla vědět: Kde jsou dinosauři v současné době?
Našli jsme celkem pět dinosaurů v různém stupni kompletnosti. Podle předchozích analýz lze dochované otisky přiřadit k jednomu druhu. V současné době probíhá jejich preparace a dokumentace, aby bylo možné shromáždit dostatek dat pro podrobnou rekonstrukci. Teprve pak si budeme moci vytvořit ucelený obraz o tomto druhu - kde žil, čím se živil? - To jsou otázky, které je třeba zodpovědět. V současné době nemají naši prehistoričtí dinosauři ani jméno, ani klasifikaci - k tomu může dojít až poté, co je podrobně popíšeme.

Přesné datum samozřejmě nechce uvádět a může vysvětlit proč: "Palec" dinosauří pětiprsté ruky se nepodařilo najít, musel se nejprve hledat v hornině pomocí počítačové tomografie a rentgenového vyšetření. Prozrazuje alespoň tolik: "V roce 2015 plánujeme výstavu o permských dinosaurech v Přírodovědeckém muzeu, kde budeme vystavovat i naše nálezy."

V současné době vzniká na Sonnenbergu "okno do historie Země", které je financováno z prostředků Evropské unie a sponzorsky firmou eins energie a které má ukázat zkamenělý les v místě nálezu. Mimo jiné bylo vytvořeno i dětské vykopávkové stanoviště. Co to je?
Dětské vykopávky jsou vykopávkami s inscenovanou nálezovou situací. Jednak dává dětem možnost naučit se abecedu hledače pokladů, jednak tuto plochu využíváme také jako cvičiště. Nyní máme spoustu žádostí o pomoc při kopání, včetně mnoha studentů archeologie a geologie. Mohou tak provádět vykopávky v autentickém terénu na různých úrovních obtížnosti a procvičovat se v přesné dokumentaci nálezů. Poté je opět vyplní pro další děti nebo praktikanty. Na vykopávkách se běží vždy, když jsou otevřeny návštěvníkům, například o květnové muzejní noci. Zájem města o průběh vykopávek je stejně velký jako zájem mezinárodní badatelské obce: obří přeslička nalezená v Hilbersdorfu byla již několik let po svém objevu zařazena do učebnic.

Má Chemnitz dostatek zkamenělého lesa?
Historickými i současnými nálezy píšeme vědecké dějiny. Pověst za hranicemi města Chemnitz - ba dokonce na celém světě - je obrovská. V rámci města stále vidím rozvojový potenciál, který je třeba rozšířit. Jsme ovšem staré město: protože 291 milionů let staré stromy, které leží pod naším městem, zvedají průměr. Doufám, že se nám společně s lidmi zodpovědnými za marketing města podaří rozvinout okno do historie země v to, čím si zaslouží být - městským a turistickým majákem Chemnitzu. Tímto způsobem se každý návštěvník může přesvědčit o jeho jedinečnosti - je to jedinečný prodejní artikl města - a stát se ambasadorem města.

Existuje ještě šance, že zde získáme titul světového dědictví UNESCO?
Na první žádost jsme dostali zamítnutí - ale zároveň nám bylo naznačeno, že jedinečnost Zkamenělého lesa je jasným unikátem, ale že na druhou stranu by se muselo například vymezit více vykopávek. Myslím, že musíme postupovat krok za krokem. S prvními vědeckými vykopávkami, odbornými konferencemi a mezinárodním renomé jsme snad dokončili první třetinu cesty. A dalším cílem možná není titul světového dědictví, ale "Stezka kamenů" nebo turistická stezka "Po stopách sopek".

Teď je tu ale poslední otázka, při které se Thorid Zierold zapotí. Uvidíme, jestli to vyjde: zkamenělé stromy nebo krabi, kteří létají do vesmíru - co je pro Chemnitz symboličtější?
Myslím, že Triops má s Chemnitzem mnoho společného. Je přizpůsobivý a odolný a dokáže přežít i v extrémních podmínkách. Vyvíjí se velmi rychle a brzy pokládá základy pro další generaci. Kromě toho chce občas prostrčit hlavu zdí a hodně hrabe - takže toho má hodně společného, což přinejmenším charakterizuje i nás v Museum für Naturkunde.