Chemnitz je prostě život

Axel König

Průmyslové muzeum je již téměř rok pro návštěvníky uzavřeno. To se však brzy změní! Dne 13. června bude otevřena nová stálá expozice, která nabídne mnoho nového a především unikátního v Sasku. K jejímu plánování a realizaci rozhodujícím způsobem přispěli přátelé Průmyslového muzea v Chemnitz. Jeho ředitel Axel König je dnes naším Tvůrcem týdne.

Muzeum bylo téměř celý rok zavřené. Nyní se znovu otevírá.
Proč potřebuje novou stálou expozici? Axel König:Mnoho lidí bylo podrážděno, že vznikla zcela nová stálá expozice. V minulosti vždy existovaly inovace. Byly určité věci, které byly samozřejmostí. Třeba támhle ta lokomotiva (ukazuje na velkou černou lokomotivu ve výstavní místnosti), s tou se nedá jezdit sem a tam. Ale v drobnostech, v procesech a prezentacích, vždy docházelo ke změnám k lepšímu. Teď se těšíme na novinky, které přijdou.

Zajistit, aby se výstava stále měnila, bylo částečně úkolem Sdružení přátel v čele s Axelem Königem jako jednatelem a představenstvem. Sdružení má v současné době 230 členů, z nichž dobrá polovina se aktivně zapojuje. Mnoho starších lidí se zapojuje a poskytuje morální podporu. Díky mnoha dobrovolníkům se věci vyvinuly do dnešní podoby: Nové, velké a jedinečné. König se v Průmyslovém muzeu angažuje již téměř osm let.

Co přesně zde spolek dělá?
U první výstavy, která se zde konala, se spolek podílel i na designu muzea. Novou stálou expozici navrhla muzejní projekční kancelář. Naším úkolem bylo především obstarání a příprava exponátů a prezentace některých procesů. Vše, co zde vidíte, vyrostlo z velké části díky angažovanosti Sdružení přátel. A na to jsme hrdí. Kdyby Sdružení sponzorů v současné podobě neexistovalo, mnoho věcí, možná ani muzeum, by neexistovalo. Protože zdejší lidé měli tehdy sen: zachovat historii techniky a strojírenství pro potomky.

Jaké jsou vaše úkoly jako jednatele Sdružení sponzorů?
Převzal jsem celkovou správu sdružení. A samozřejmě, protože každý sponzorský spolek je ze zákona fundraisingovou organizací, je mým úkolem pomoci zajistit financování některých exponátů. To se většinou daří.

Axel König má radost z každého nového člena Sdružení přátel. Členství stojí pouhých 40 eur ročně. Každý však může přispět i vyšší částkou, aby muzeum zůstalo atraktivní i po svém otevření. Členem spolku by se měl stát každý, kdo se zajímá o průmyslovou historii Saska.

Odkud pramení váš zájem o průmyslovou historii?
Povoláním jsem slévárenský inženýr. Dělám to už 43 let, z toho 40 let aktivně a tři roky jako důchodce. Poté, co jsem přišel do Chemnitz a poznal město, mě fascinovalo, že tato krásná průmyslová architektura, která se opakuje na různých místech v Chemnitz, je stále využívána. Tato hala zde sloužila desítky let jako hala slévárny. Prožívala se zde průmyslová historie. Muzeum je zde již 13 let. Pro mě jako slévače bylo politováníhodné, že slévárenský areál, který byl původem této haly, byl poněkud zanedbaný. Proto jsem usiloval o to, abych zde znovu ukázal koncept slévárenství. A to se nám podařilo. Nyní máme nádherný slévárenský areál. Mým úkolem bylo najít sponzora - a to se mi podařilo.

Proč je Chemnitz tím pravým místem pro prezentaci saské průmyslové historie?
Protože saský průmysl je spojen se jménem Chemnitz. Chemnitz byl vždy centrem strojírenství. I v současnosti má město pro strojírenství velký význam. A to nejen v celém Sasku, ale i v celém Německu. V některých oblastech dokonce v celé Evropě Dlouhá tradice strojírenství v Chemnitzu se odráží také ve vzdělávacích střediscích a institucích, jako je Technická univerzita Chemnitz. To znamená, že to, co strojní inženýři budoucnosti potřebují, totiž kvalifikovanou pracovní sílu, je zde k dispozici. A my musíme celé město Chemnitz zatraktivnit natolik, aby kvalifikovaní pracovníci jednoho dne nemigrovali, ale našli zde svůj domov a profesní budoucnost. Pak může Chemnitz dostát své pověsti centra saského průmyslu.

Abyste v Chemnitzu vychovali kvalifikované pracovníky a udrželi je zde, je třeba vzbudit zájem dětí a mladých lidí o průmyslovou historii. Jakou nabídku pro děti a mládež zde máte?
Máme zde muzejní vzdělávací program. V této oblasti, stejně jako ve staré expozici, bylo odlévání vždy opomíjeno. Nyní se nám podařilo získat malou tavicí pec. Ta bude novým lákadlem pro děti a mládež.

Je o ni už nyní zájem?
Napsali jsme všem školám tady v Chemnitzu a okolí. Až se muzeum znovu otevře a bude tu první školní třída, myslím, že se to rozšíří jako požár. O tom jsem pevně přesvědčen. Zvláště když mohu říci, že tento projekt, který jsme zde zahájili, bude v Sasku jedinečný. V této spolkové zemi není žádná škola, žádné muzeum, žádná instituce, která by něco takového nabízela. Budeme první v Sasku. A to je dobře. Proč by měly děti chodit do Německého muzea v Mnichově? Vždyť to všechno můžete mít brzy tady. Můžeme pak dětem ukázat, kde vlastně leží kořeny průmyslového rozvoje. Vše, co zde vidíte, jsou kořeny. Dnes přinášíme nové technologie, ale tohle všechno jsou plody. Musíte o tom přemýšlet jako o stromu: když necháte kořeny uschnout, nebudete mít na vrcholu žádné ovoce. A to je náš úkol. Nenechat uschnout kořeny, aby budoucnost mohla být plodná.

Vášnivý slévač se samozřejmě těší zejména na nový slévárenský areál. A i tam je jasně rozpoznatelné, co Axel König myslí těmi kořeny a plody. Návštěvníci zde mohou sledovat přesný vývoj od slévárny před desítkami let až po dnešní slévárnu. Dalším vrcholem výstavy bude stříbrný pás, kde exponátů z minulosti není tolik k vidění. Místo toho nabízí průmyslové muzeum inovativním firmám možnost ukázat, jak by mohla vypadat budoucnost průmyslu.

Již jste zmínil, že jste se přestěhoval do Chemnitz. Co bylo důvodem příchodu do Chemnitz?
V regionu jsem od roku 2003. Vedl jsem slévárnu na severním okraji Saska. V určitém okamžiku jsem odešel do důchodu, a když pocházíte z Porúří, jako jsem to udělal já, život ve městě s pouhými asi 780 obyvateli nemusí být nutně vzrušující. V určitém okamžiku potřebujete město. A Chemnitz byla jasná volba. Práci v průmyslovém muzeu i město jsem znal z mnoha návštěv a moje žena z regionu pochází. A tak dávalo smysl se do Chemnitzu přestěhovat.

Je něco, co vás na tomto městě obzvlášť oslovuje?
V tomto městě je mnoho věcí, které mi připomínají období převratů v Porúří. Ale také potíž, že rozpočet nenabízí dostatek příležitostí pro všechny věci, které chcete dělat. A to je stejné v celém Porúří (smích). Mezi Chemnitzem a Bochumí je ještě několik dalších podobností. Obě jsou si podobné velikostí a mají ženu s citem pro to, co je potřebné a proveditelné, jako paní starostku. Takže podobností je mnoho. (smích)

Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Myslím, že obyvatelé Chemnitz zatím projevili hodně odvahy. Protože to, co zde vzniklo, respektive co se stalo jen za posledních sedm let, kdy do Chemnitz víceméně pravidelně jezdím, je pro mě docela hodně. Myslím, že je to působivé. A pokud se Chemnitz bude i nadále rozvíjet se stejným duchem a intenzitou, pak to bude opravdu skvělé město. A už se nemusí schovávat za další dvě velká saská města. Chemnitz je autentický. Chemnitz je prostě životem místních lidí.