Chemnitzský klub oceněn za práci s mladými talenty

Harald Harnisch

Na měsíc říjen odpovědní pracovníci Eisschnelllauf-Club Chemnitz e.V. (ECC) jen tak nezapomenou. Již podruhé od roku 2009 byli oceněni Zelenou stuhou za příkladný rozvoj talentů a práci s mládeží. Na tomto ocenění se v předchozích letech hodně zapotili. "Získávání mladých talentů je tvrdá práce," prozrazuje Harald Harnisch. Sedmatřicetiletý zemský trenér ze Saska je představitelem práce klubu s mladými talenty a poskytuje náhled do továrny na talenty, kterou je bruslařský klub, fascinace ledem a soutěžení s míčem.

Čím byste zatraktivnili rychlobruslení pro nerozhodnuté šestileté dítě? Harald Harnisch:Především tím, že můžeme trénovat velmi rozmanitě po celý rok. V zimních měsících se jednoznačně soustředíme na led. Ale v létě přecházíme například na inline brusle. S malými sportovci provádíme hravý trénink nebo zařazujeme také atletické a aerobní prvky. V popředí naší činnosti je pestrost a radost ze sportu, a ne jen: "Teď musíme bruslit po ledě opravdu rychle." To je přirozené.

Co vás na rychlobruslení tak fascinuje?
Rychlost, s jakou se bruslí po ledě, a skutečnost, že jde o venkovní sport, který se provozuje za každého počasí.

Je Chemnitz dobrým místem pro rychlobruslení?
Tento sport zde má dlouhou tradici. A úspěšní sportovci, kteří v klubu trénují, to dávají jasně najevo. Je třeba si uvědomit, že netrénují vždy tady v Küchwaldu, ale spíše v rychlobruslařských halách, jako jsou Berlín, Erfurt nebo Inzell. Ale vyrostli zde a ukazují, že je to možné. Naše současné mladé talenty jsou na velmi dobré cestě. Nemůžeme usnout na vavřínech, ale určitě jsme spokojeni. Naším cílem je, aby se o sport a klub každý rok zajímaly nové děti.

Dvě třetiny ze současných 170 členů tvoří děti a mládež. ECC klade velký důraz na rozvoj mládeže a na ten se klub zaměřuje především. V současné době je 25 oddílových sportovců ze všech věkových skupin dostatečným ospravedlněním pro ocenění a zároveň pobídkou k další činnosti. Pascal Korb, Noel Müller a Kristin Meyerová se na loňském mistrovství Evropy juniorů umístili v první desítce a Alexej Baumgartner, další domácí sportovec, startoval na zimní olympiádě.

Jak v klubu získáváte mladé talenty?
Vynakládáme na to velké úsilí: nespočet hodin na dohled ve školním bruslení pro třetí a čtvrté třídy, projekty mateřských škol a veřejné bruslení.

Školní bruslení - je to povinný předmět na základních školách jako plavání?
Ne všechny školy se ho účastní. Většina základních škol v Chemnitzu však jednou týdně dochází na rychlobruslařský stadion a probíhá zde výuka bruslení. Mají svého učitele, ale my se těchto hodin smíme účastnit a kontrolovat je. Pak to podchytíme a nabízíme ochutnávky a talentovaným dětem nebo dětem, které bruslení prostě baví, doporučujeme další nabídky, jako jsou tréninky nebo dokonce krok do sportovní školy.

Je rychlobruslení profesionálním sportem ve sportovních školách v Chemnitz?
Máme možnost učit rychlobruslení děti na středních školách a gymnáziích ve městě. Zde mají dvakrát/třikrát týdně profesionální sport ve škole a dvakrát týdně v klubu. Například jedenáctileté děti trénují čtyřikrát/pětkrát týdně.

Je těžké přesvědčit děti, aby se z široké nabídky sportů věnovaly bruslení?
Klasického chlapce, který si rád hraje s míčem, neoslovíme. Ale ne každý chlapec může hrát fotbal. Proto skvěle využíváme možností, které máme. Pokud mají děti zájem o sport a baví je pohyb, mohou se k nám přidat.

Je někdy těžší přesvědčit rodiče?
Jsme závislí na rodičích. Ti k nám musí děti v tomto věku přivést. Ale když rodiče vidí, jaké úsilí tady vynakládáme, a vidí spokojené tváře dětí po hodině tréninku, většinou se nechají přesvědčit.

Nabízíte možnosti rozvoje také sociálně znevýhodněným talentům?
Když začínáme děti trénovat, je naším cílem dostat je na "dlouhé nože" - klasické brusle. Ty stojí několik set eur, když si koupíte nové. A boty logicky rostou s nohama. To znamená, že potřebujete pár. V klubu máme každý rok několik sponzorovaných bruslí, které dáváme k dispozici. Ty využívají talentované děti z rodin, kde si od začátku uvědomujeme, že bude obtížné je v klubu udržet kvůli finanční zátěži.

S velkým úsilím, které je spojeno s náborem mladých talentů, je potřeba i několik trenérů a cvičitelů.
Při množství mladých sportovců a dobré podpoře, kterou chceme nabídnout, nepomůže trenérovi/trenérce, když má ve skupině dvacet sportovců. Ti se pak nic nenaučí. Raději budeme mít dvě nebo tři skupiny nebo dva nebo tři trenéry přítomné na tréninku, abychom vyrovnali výkonnostní rozdíl. Zde narážíme na své personální limity. Proto hledáme mladé, dynamické lidi, kteří si mohou udělat čas dvakrát týdně. Nemusí to být rození rychlobruslaři. Protože naše tréninky jsou tak rozmanité, že rádi zapojujeme i jiné sporty, hledáme proto lidi, které baví sport a práce s dětmi. Velmi vítáni jsou také studenti sportovních oborů z technických univerzit. Mohou se například vmáčknout na trénink atletiky.

Ocenění Zelená stuha: je to odměna, pobídka, příjemný vedlejší efekt, nebo spíše ztráta času?
Je příjemné vidět, že naše aktivity jsou oceňovány. Interně jsme si jisti, že jsme na správné cestě, pokud jde o práci s mladými talenty. Ale takové ocenění je samozřejmě i vnějším potvrzením, a proto jsme na něj také hrdí. Neznamená to však, že bychom usnuli na vavřínech. Právě naopak: budeme v tom pokračovat.

Drážďanský rodák působí v Chemnitzu již čtyři roky. "První tři z těchto let jsem byl zaměstnán přímo v Eisschnelllauf-Club Chemnitz e.V. a od července loňského roku jsem státním trenérem pro Sasko." Sám byl v mládí úspěšným rychlobruslařem ("na vrcholovou úroveň jsem to úplně nedotáhl"), nyní koordinuje a podporuje rychlobruslařské kluby v Drážďanech, Mylau, Crimmitschau a Chemnitz. "Protože zde sídlím, trénuji se závodníky z rychlobruslařského klubu v Chemnitz."

Proč jste přišel do Chemnitz?
Možná to zní velmi nudně, ale Chemnitz mi po studiích umožnil bezproblémový přechod do pracovního života. Šla bych kamkoli, abych svou lásku ke sportu proměnila v kariéru. A tady jsem mohl začít jako trenér v oblasti mládeže.

Je pro vás Chemnitz městem sportu?
To je těžká otázka. Myslím, že je to sportovní město, ale pokud si nedáme pozor, ztratí tento charakter. V Chemnitzu se úspěšně provozuje několik sportů. Sportovci se zde občas kvalifikují na olympijské hry. Musíme se o to starat, abychom podmínky, které máme, udrželi a rozšířili, abychom pak mohli říkat, že jsme městem sportu.

Jaké jsou vaše dojmy po čtyřech letech v Chemnitzu? Dívali se na vás přátelé tázavě, když jste jim vyprávěl o svém novém centru života?
(smích). Ano, opravdu se ptali, proč právě Chemnitz. Ale jak už jsem zmínil, byl to čistě pragmatický důvod. Mohl jsem se živit svým oblíbeným sportem. Předávat to, v čem jsem relativně dobrý, v kombinaci s příslušným titulem, je to nejlepší, co vás může potkat. Chemnitz a rychlobruslařský klub mi tuto příležitost dali a já jsem za to velmi vděčný. Bylo to dobré rozhodnutí, protože jsem zde dostal příležitost hodně vybudovat. Podmínky byly dobré a díky novým cestám, po kterých jsme se vydali, jsem byl ve správný čas na správném místě.

Co ukazujete přátelům nebo rodině, když vás navštíví?
Kvůli sportu také hodně cestuji, takže stále poznávám město. Ale klasická místa, jako je centrum města, jsem si už oblíbil.

Na poslední otázku se mi jako obyvateli Chemnitzu z vlastního rozhodnutí asi neodpovídá tak snadno. Musíte ale obyvatele Chemnitzu povzbudit?
Odpověděl bych na ni obecněji: musíme se stále znovu a znovu povzbuzovat. Po té krátké době, co zde žiji, nevím, jestli obyvatelé Chemnitzu potřebují hodně povzbuzovat.