Dvě silné dámy pro Chemnitz
Vivien Röder & Nicole Fydrichová
Příští týden se na výstavišti v Chemnitzu uskuteční mistrovství Evropy v silovém trojboji. Od 6. do 9. května budou nejsilnější muži a ženy kontinentu soutěžit ve třech disciplínách: dřepy, benchpress a mrtvý tah. Jsou mezi nimi i dvě ženy z Chemnitzu, které se na mistrovství Evropy doma mezi každodenní prací, rodinou a sportem těší, chtějí zvýšit povědomí o powerliftingu v regionu - a v neposlední řadě usilují o medaili.
Jak jste se dostala k powerliftingu? Vivien Röderová: (smích) Standardní otázka: Po desáté třídě jsem strávila rok na střední škole v USA. Chtěla jsem v USA dál sportovat. V zimě byla na výběr gymnastika a roztleskávání, na které vůbec nejsem typ. Na basketbal jsem byl moc špatný a pak tu byl powerlifting (pozn. redakce: mezinárodní pro powerlifting). Tak jsem si řekla: dobře, zkusím to. Bavilo mě to natolik, že jsem se doma podíval, kde bych v tom mohl pokračovat.
Nicole Fydrichová: Studovala jsem sport v Chemnitzu. A jak už to tak bývá, studenti si musí přivydělávat. Tak jsem si vyhlédla tělocvičnu a pracovala tam. Bylo tam hodně sportovců z Chemnitzského policejního sportovního klubu (CPSV), kteří dělali powerlifting. Všechno to začalo díky tomuto kontaktu. V letech 2003 až 2005 jsem to dělal, aniž bych to bral vážně. Ale po trapné porážce na soutěži v roce 2005 jsem si řekl: buď naplno, nebo vůbec.
Rozhodl jsem se pro "všechno". A nyní Nicole Fydrichová, která už slavila úspěchy pod svým dívčím jménem "Steger", vstupuje do desátého "vážného" roku v powerliftingu. V powerliftingu však nenašla jen svůj životní cíl, ale také manžela, s nímž má jedenapůlletého syna. Jako rodačce z Karl-Marx-Stadtu je pro ni i Vivien Röderovou mistrovství Evropy v Chemnitzu splněným snem.
Nicole Fydrichová: " Pro mě jako pro sportovkyni je absolutní vrchol, že to mohu zažít. Před domácím publikem, přijedou moji kolegové a možná i studenti, rodiče a sestra si berou dovolenou. To je něco opravdu velkého.
Vivien Röderová: Je to moje domácí město, a proto je to něco jiného než mezinárodní mistrovství někde daleko. Tady se mohou přátelé a rodina dívat přímo na místě, což se na jiných soutěžích stává málokdy. Má to zkrátka jinou atmosféru. Je to jako doma. Člověk ze sebe chce dostat ještě víc než obvykle.
Vivien Röderové na mistrovství světa v benchpressu 2014 v dánském Rødby těsně unikla medaile. Žena z Chemnitzu vytvořila německý rekord 132,5 kilogramu v aktivní váhové kategorii do 72 kilogramů. To však stačilo pouze na čtvrté místo a německý rekord v bench pressu v trojboji nyní činí 145 kilogramů. Byl stanoven na německém šampionátu v silovém trojboji v Essenu před dvěma měsíci. Samozřejmě jejím přičiněním. Její cíle pro mistrovství Evropy jsou odpovídajícím způsobem ambiciózní. Na rozdíl od Nicole Fydrichové, pro kterou je účast na mistrovství světa nejvyšší prioritou.
Vivien Röderová: Nové nejlepší výkony ve všech třech disciplínách by byly pěkné. V celkovém pořadí chce překonat 457,5 kilogramu: To by znamenalo 160 kilogramů ve dřepu, přes 160 kilogramů v tahu a zmíněných 145 kilogramů v benčpresu. Mým cílem je medaile v bench-pressu, mé specialitě, která je v soutěži jednotlivců hodnocena i mezinárodně. Medaile v trojboji je zatím příliš vzdálená, ale kdo ví, co přinese budoucnost.
Nicole Fydrichová: Před osmi týdny jsem si ošklivě poranila záda. Původně jsem měla podezření na vyhřezlou ploténku. Krátkou dobu jsem se dokonce bála, že už nebudu moci sportovat. A zranění znamenalo, že jsem vynechala čtyři týdny tréninku a v každé disciplíně zhubla nejméně deset až patnáct kilo. Je velmi těžké dělat prognózy. V první řadě jsem rád, že se mohu účastnit a stále dělat tento sport.
Jelikož BSC Rapid Chemnitz nemá soutěžní družstvo, Vivien Röderová bude závodit za SV Rotation Langenbach a Nicole Fydrichová za Lauchhammer. Pokud si odpovědné osoby prosadí svou, brzy se to změní. Základní kámen byl již položen v podobě tréninkové místnosti v Schönau, která vznikla za pomoci pana Scharfa a mnoha hodin dobrovolné práce členů.
Bude mít Chemnitz opět národní ligový tým v silovém trojboji? Nicole Fydrichová: To by byl další cíl. Ale je třeba ještě něco udělat. Zaprvé potřebujeme alespoň šest závodníků národního ligového kalibru a zadruhé samozřejmě tým, který nás bude podporovat.
Jak vypadá váš tréninkový plán před mistrovstvím Evropy?
Vivien Röderová: Trénuji třikrát týdně. V každém ze tří dnů cvičím jedno ze tří velkých cvičení a pak dělám doplňková cvičení.
Nicole Fydrichová: V posledních týdnech jsem trénovala třikrát až čtyřikrát. Ale tento týden se frekvence a intenzita pomalu snižují. Kromě toho dvakrát týdně fyzioterapie.
To zní jako závodní sport, i když není placený.
Co děláte na plný úvazek? Vivien Röder: Už několik let mě podporuje Sparkasse Chemnitz jako sponzor, takže náklady na cestování a hotely jsou minimální. Stále je to však sport, za který se platí, a člověk se musí živit i jinak. Vystudovala jsem psychologii na Technické univerzitě v Chemnitz a v současné době jsem odbornou asistentkou a doktorandkou na katedře metodologie a hodnocení výzkumu v psychologii u Prof. Dr. Petera Sedlmeiera.
Nicole Fydrichová: Pracuji jako učitelka na Svobodných školách v Chemnitz a školím tam pedagogy.
Daří se skloubit sport a práci? Nicole Fydrich: V současné době je to opravdu náročné, když mám před sebou mistrovství Evropy, práci a rodinu. Bez podpory manžela, rodičů a sestry by to šlo jen stěží.
Vivien Röderová : Během studia to samozřejmě bylo ještě lepší. Ale i teď si najdu čas na trénink. Je to sice dvojnásobná zátěž, ale zase se do hry dostává aspekt toho, že jsem okrajový sport. A člověk se musí něčím živit.
Co vás na tomto sportu fascinuje? Vivien Röderová:Boj se železem, překonávání sebe sama někde nahoře a pocit, že jste o pár kilo napřed. Na místních soutěžích, jako je Sachsenmeisterschaft, je to vždycky jako velká rodinná oslava. Znáte se navzájem, a tak je mezi sportovci opravdu příjemná atmosféra.
Co je pro vás jako rodačku z Karl-Marx-Stadtu a Chemnitzu na tomto městě zvláštního? Vivien Röder: Rok jsem strávila v Americe, jeden ve Francii a semestr v Norsku. Čas od času potřebuji cítit vůni velkého světa, ale když už jsem byla pryč, myslím, že je příjemné se zase vrátit domů. Někteří lidé na Chemnitz brblají: ale jako každé město má své klady i zápory. Myslím, že Chemnitz je příjemně velký, člověk tam najde všechno, co hledá. A město má určitě svá krásná zákoutí. Proto se tu cítím jako doma.
Nicole Fydrichová : Mám tu přátele a rodinu. Cítím se tu jako doma. Je to pro mě také město sportu. Jelikož pocházím z gymnastického prostředí, fascinuje mě, čeho se tam dosahuje. Byli jsme první ročník, který nemusel jít na internát v Lipsku, ale mohl zůstat tady. Z tohoto pohledu si myslím, že to, čeho dosáhli, je velmi silné.
Kdybyste měli zahraničním hostům během mistrovství Evropy něco z Chemnitzu ukázat, co by to bylo? Vivien Röder: To asi trochu záleží na zájmu hostů. Chemnitz má velmi dobrou kulturní krajinu. Pokud je to zajímá, pak by to něco bylo. Mým oblíbeným místem je Theaterplatz. Myslím, že je velmi krásné.
Nicole Fydrichová: Nejdříve asi naše školící studio (smích). A pak bych vzala hosty na procházku od parkové železnice v Küchwaldu k zámeckému rybníku.
Díky soutěžím se člověk hodně pohybuje a pozná spoustu lidí a jejich názory na Chemnitz.
Musíte někdy obyvatele Chemnitzu povzbuzovat? Vivien Röder: Povzbuzovat, ale také je jednoduše vybízet, aby využili nabídek, které tu jsou. Mým příkladem jsou filmové večery: nabídka tu je, a přesto máte dojem, že není přijata. Zejména ti, kteří si stěžují, by se měli nejprve podívat, co je v nabídce. Kolik je tam věcí, které se ještě ani nevyužívají? Vidím to zejména u studentů. Psychologie je studijní program s numerus clausus. Studenti sem nutně nejezdí proto, že by si mysleli, že je Chemnitz tak skvělý, ale protože musí, protože je to jediné místo, kde mohou získat místo ke studiu. Mám však také dojem, že se mnoho lidí ohlíží zpět a říká: Chemnitz je opravdu hezký.
Nicole Fydrichová: Myslím, že ano. Máme mnoho krásných zákoutí. Máme dobré možnosti, co se týče vzdělání. Než se nám narodilo dítě, trávili jsme hodně času na venkově se psem.