Město jako ateliér

Guido Günther

Guido Günther se dívá na obraz, který právě nastříkal, jako by seděl hluboko na louce plné květin. Margarity a vlčí máky nyní zdobí dříve šedý betonový kontejner na odpadky. Okolní obyvatelé zvědavě vyhlížejí z oken nebo z balkonů a vykukují zpoza nádherně kvetoucích muškátů. "Ale vy přece nejste ten typ, co tady maže fasády," ptá se starší pán. Guido Günther bere někdy lehkovážné, jindy pochvalné poznámky s nadhledem. Od roku 2004 pracuje jako graffiti umělec pod svou značkou "Rebel Art". Mnoho jeho děl je k vidění na veřejných prostranstvích v Chemnitzu. Byl jedním z prvních živnostníků, kteří se vědomě přestěhovali do Brühlu, a od počátku věřil v revitalizaci čtvrti.Angažuje se v Evropské umělecké komunitě, chce s pomocí družstva vybudovat dům umělců na Brühlu 67, spolu s dalšími aktéry na Brühlu organizuje kreativní trh Baumwollbaum a podílí se také na organizaci příštího Brühlfestu, který se uskuteční 1. srpna.

Kulturní léto na Brühlu vzbudilo v loňském roce velký zájem. Plánuje se něco podobného znovu?
Co se na Brühlu chystá na letošní léto? Guido Günther: Na začátek srpna je naplánován velký festival na Brühlu. Inspire pozval Američany a budeme pokračovat v aktivitách spojených s výsadbou na Brühlu. Od GGG dostaneme vyvýšené záhony a osadíme je bylinkami, rajčaty a jahodami. Budou se konat čtení a diskuse, hodně hudby.

Co je vaším hlavním cílem?
Podobně jako u bavlníku chceme Brühl dostat do centra pozornosti. Byl bych rád, kdyby se nám podařilo vrátit myšlenku trhu. Brühl býval skutečnou tržní čtvrtí. Pro mě za mě by tu mohl být trh každý týden: Bio trhy, výměnné trhy, trhy s oblečením, bleší trhy, kreativní trhy. Nechceme konkurovat týdenním trhům. Spíš jako malý sousedský trh. Chceme, aby Brühl byl živou, pestrou čtvrtí: někdy hlučnou, někdy svéráznou a vždy s velkým smyslem pro komunitu.

Co vás osobně na Brühlu fascinuje?
Je velmi neformální. Teď už vlastně znám každého, kdo tam bydlí nebo něco dělá. S každým si tam můžu popovídat, grilujeme, sedíme spolu, pořádáme akce. Je to velmi přímá a příjemná výměna.

"To je natřené, nebo nalepené?" vpadne nám do řeči místní obyvatelka, která chce odvézt odpadky. "Malované." "Co je to za květiny?" odpovídá uvolněně Guido Günther: "Margarity, máky."

Sousedství je v pohodě. Dlouhá nákupní ulice s domy. Obytné a obchodní plochy blízko sebe. Brühl by se vlastně mohl stát mikrokosmem. Je rozvržena úplně jinak než Kaßberg nebo jiné čtvrti. Je zde dostatek prostoru, zejména pro obchody a trhy.

Na Brühlu je doma i váš obchod nebo ateliér Rebel Art. Takže umění je také součástí čtvrti?
Určitě. Ještě předtím, než GGG zahájilo kampaň "Žít a pracovat na Brühlu", jsem se pro Brühl s Rebel Art rozhodl už v roce 2004. Protože jsem tam vždycky byl, myslím, že tam patřím. V současné době jsme spíše divokým studiem s možností prodeje několika sprejů. Ale vyvíjíme se dál. Oddělíme ateliér od textilní úpravy a uděláme z něj dva obchody. Jsem přesvědčená, že galerie je pro Brühl vhodná. Pokud to má být mladá, moderní čtvrť, potřebuje také galerii, která v Chemnitzu zatím neexistuje.

Takže jste nyní získal vlastní budovu na Brühlu?
Ano, přesně tak. Základní myšlenka byla, že na Brühlu vidíme své místo. Myšlenka projektových domů nám umožňuje se zde realizovat. Jsme parta kreativních lidí, kteří spolu pracují už léta, a chceme si vytvořit prostor pro sebe. Vytvořili jsme družstvo a koupili tento dům. A to je super, protože je to velmi demokratické. Není to o tom, kdo má nejvíc podílů. Nezáleží na tom, jak velký je podíl, každý má hlas. Jsme skupina přátel a chceme, aby to přátelství bylo upřímné. A cílem je opravdu vytvořit prostor. Zatím je můj obchod vetešnictví, protože jsem na 300 metrech čtverečních dlouho neměl místo. Lidé, se kterými pracuji, se také vyvíjejí. V Künstlerhausu máme možnost, aby se lidé rozprostřeli.

Jak by podle vás měl Künstlerhaus vypadat?
Lidé mají větší ateliéry, kde mohou pracovat sami. V horním patře máme společný ateliér a hostovské byty pro spolkové projekty, abychom mohli čas od času pozvat i umělce. Dříve jsme je museli vždy ubytovat v kruhu přátel. V přízemí pak bude otevřena galerie, aby ti, kteří něco vytvoří, mohli také vystavovat. Mnoho galerií ve městě říká, že vás nechceme, že jste příliš "street art". Tak si otevřeme vlastní galerii. A určitě to bude nejvíc cool galerie ve městě (smích). Je to 7300 metrů krychlových uzavřeného prostoru, bude to obrovské. Družstvo si také říká 7300 metrů krychlových. Chceme v této nemovitosti spojit to, co děláme už léta.

Kdy to začne?
Právě teď. Na konci srpna se stěhuji z obchodu a budu se stěhovat. Nejprve budu pravděpodobně několik měsíců bydlet a pracovat na stavbě. Ale na tom nezáleží. Jde o ten důvod. Dal jsem si za cíl, že se teď odstěhuji a začnu znovu. To je to, co teď dělám. Nezáleží na tom, jak. Těším se na tu situaci. To je taky super věc na seberozvoji. Lidé si rádi dělají věci sami, sami si brousí podlahu, natírají okna a dělají schodiště. Spousta lidí se těší, že po práci v kanceláři udělají něco kutilského.

Který z vašich uměleckých projektů byl nejzábavnější?
Vlastně vždycky jsou to ty poslední projekty, které mě obzvlášť baví. Například tělocvična v Ludwig-Kirch-Straße. Na fasádu jsme namalovali obrovského "malého" lupiče. Ale super je i nástěnka GGG na Gustav-Freytag-Straße.

Co podle vás dělá dobré graffiti ve veřejném prostoru?
Dobré graffiti musí vytvářet symbiózu s architekturou. Nemělo by být umístěno jen na budově. Vůbec se mi nelíbí, když se sprejuje na porfyrové sokly nebo když se používají barvy, které se k objektu nehodí. Musí dávat smysl v daném prostředí.

"Odvedli jste krásnou práci," přeruší nás starší pár. "Škoda, že ta nádoba tady vepředu je pořád šedá." Guido Günther vysvětluje, co maluje, než se oba pánové přesunou dál.

Jsou vaše graffiti k vidění i v jiných městech?
V Rakousku jsme k vidění hodně, vlastně po celé Evropě. Příští týden se chystáme do Vídně. Curych, Mnichov. Hodně cestuji. Je to prostě skutečný byznys. Nemusím nutně vždy malovat to, co chci já, jsem poskytovatel služeb a maluji to, co zákazník očekává. Možná se jednou dostanu k tomu, že budu prodávat svá díla - nejpozději v naší galerii. Malba na zakázku je často o oživení věcí, jako třeba tady ten kontejner. Co tady chci s pouličním uměním? Potřebuji tu něco, co se bude líbit obyvatelům a co bude vyhovovat zákazníkovi, v tomto případě Caritas. Mělo by to zapadat do okolí. A my si uvědomujeme, že lidé jsou tady z toho nadšení.

Jsou v Chemnitzu kromě Brühlu ještě nějaká další místa, která se vám líbí?
Chemnitz má neuvěřitelné množství krásných míst. Vyrostl jsem ve čtvrti Luther. Tam je to nádherné. Mnoho domů bylo v posledních letech zrekonstruováno a Lutherův kostel se zelení kolem něj. Gablenz - možná ne přímo na tramvajové trati, ale dál vzadu v zahrádkářské osadě. Nádhera. Také se mi líbí být v Glöse, je tam skvělá komunita. Z mého pohledu je Sonnenberg vzrušující pro kreativní průmysl. Jsou tam opravdu cenově dostupné byty a v posledních letech se tam toho hodně událo.

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Ano, musíme! Mnoho lidí nevěří v potenciál svého města. To nedokážu pochopit. Chtěl bych, aby se lidé v Chemnitzu přestali tolik rozčilovat a více se dívali na to, co tu mají. Nejsme teď umělecké město, nemáme uměleckou univerzitu. Ale měli bychom využít náš potenciál jako průmyslového města. Pokud se zde průmysl pevněji zakotví, může to být dobré i pro kreativní scénu.