Město je opět přijato

Claudia Großkopp

Zvenku muzeum tramvají nevypadá jako typické muzeum. Velké dveře uzavřených hal brání pohledu do detailně propracovaného interiéru. Claudia Großkoppová je ředitelkou muzea tramvají v Chemnitz již čtyři roky a dva roky se této funkci věnuje na plný úvazek. K této práci se dostala vlastně náhodou: - Hledala novou profesní výzvu a tramvajoví nadšenci potřebovali nového ředitele. Jedna věc vedla k druhé a během půl roku bylo jasné, že se v ní vyvinulo nadšení, které je doslova cítit.

Kdy a proč bylo založeno sdružení Arbeitsgemeinschaft Straßenbahnfreunde e.V.? Claudia Großkopp:Téměř před 30 lety, když skončil provoz úzkorozchodných tramvají, si někteří nadšenci uvědomili, že hrozí zánik historie, kterou je třeba zachovat. Po malých krůčcích se začala budovat sbírka. Před dvěma lety jsme oslavili 25. výročí. To znamená, že začátky byly někdy v letech 1987/88. Myslím, že otázka "proč" je velmi složitá. Věřím, že bylo důležité zachovat historické tramvaje.

Jak je sdružení financováno?
Dostáváme nějaké peníze od města, stejně jako mnoho muzeí tady v Chemnitzu. Ale jen část z nich. Tato část je určena pouze pro mou pozici jako základní financování. Pak máme podporu od CVAG. Ani ne tak formou financování, jako spíše spoluprací. Z této spolupráce mají prospěch obě strany, CVAG i my. My se financujeme sami z komerčních aktivit a ze stravování, které nabízíme v rámci speciálních výletů. V této oblasti nás podporují společnosti Braustolz a Edeka Kaufhalle Görner.

Dostáváte od členů členské příspěvky?
Členství ve spolku je samozřejmě spojeno i s placením ročních členských příspěvků. Ty jsou však z velké části předávány sdružení pro pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů na úhradu veškerého pojištění. Z členských příspěvků tedy nemáme žádný zisk.

Čím je Muzeum tramvají v Chemnitz výjimečné? Čím se Muzeum tramvají v Chemnitz liší od ostatních tramvajových muzeí?
Velmi důležitým bodem je, že stále sídlíme ve staré vozovně z roku 1908. Jsme tedy v nejstarším provozu úzkorozchodných tramvají v Chemnitz. Vše zde začalo s koňskou tramvají. Tato hala žije jednoduše díky své neuvěřitelné jedinečnosti. Mnoho jiných tramvajových podniků, které známe, má novou budovu, kde to takhle prostě nevypadá. Myslím, že právě tato originalita, tato velkolepost zde dodává tramvajovému muzeu kouzlo. Dalším skvělým bodem je, že díky této změně rozchodu v Chemnitz tu vlastně máme naše úzkorozchodné vozy. Ty už nejezdí, ale jsou to čistě muzejní předměty.

Do jaké míry je tramvajové muzeum živým muzeem?
Do vozů můžete vstoupit, můžete zazvonit, můžete se posadit, můžete si věci vyzkoušet. A na to klademe opravdu velký důraz. Rozhodně chceme, aby si zejména děti mohly věci vyzkoušet, protože dotykem a zkoušením se toho hodně naučí.

Společně s CVAG nabízíte prohlídky města a speciální výlety vašimi tramvajemi a autobusy. Jak často jsou tyto výlety objednávány?
O tyto speciální výlety je větší zájem, než si ve skutečnosti můžeme dovolit. Problém je v tom, že všechny tyto výlety jsou organizovány na dobrovolné bázi. To znamená, že průvodčí a řidiči je dělají téměř výhradně ve svém volném čase. A já bych mohl jezdit třikrát více, než si mohu dovolit.

Takže potřebujete lidi, kteří se chtějí zúčastnit?
Opravdu potřebuji lidi, kteří mají zájem a zajímají se o historii města. To by bylo skvělé. Uniforma je zajištěna a školení je financováno. Uchazeči musí projít lékařskou prohlídkou. To je všechno pevně dané. Takže lidé, kteří by chtěli předat svůj zájem o historii města, jsou u nás velmi vítáni.

Tramvajoví nadšenci se scházejí každé úterý a sobotu na tzv. pracovním nasazení. Co přesně se tam dělá?
Práce se liší podle schopností a zájmu. Začíná se v úterý odpoledne, protože mnoho lidí je v práci. U nás je klubová práce vždy spojena s plným stravováním. To není pro mnoho lidí nepodstatné (smích). Někteří sem chodí šroubovat a kutilit, jiní sem chodí vařit a zásobovat ostatní. Jiní sedí u počítače a dělají potřebnou práci. Základní údržba muzea je však vždy důležitá. Vždycky je tu co uklízet. Obchodní provoz je třeba udržovat.

Rekonstruujete historické tramvaje?
Historické tramvaje rekonstruujeme. Ale upřímně přiznávám, že restaurování je zlomek. To se děje, ale zatím je v popředí zachování vozového parku, například prohlídky. Obnovu historických kolejí necháváme provádět generálním dodavatelem. A pak děláme drobné práce, jako je renovace oken nebo některé truhlářské práce.

Pro mladé lidi z Chemnitz existuje také skupina mladých tramvajových nadšenců. Jak je přijímána? Je hodně dotazů od mladých lidí?
Těch masivně ubylo. Měli jsme skupinu mládeže, to je vlastně lepší popis. Problém je v tom, že mladí lidé se k nám mohou připojit až po dovršení 14 let. Pak jsou tu dva roky, a to už je vlastně dostanete do stavu, kdy jim řeknete: "Teď už s nimi můžete něco dělat." To už je pak na vás, abyste je vzali k sobě. A pak jdou na učňák nebo studovat a jsou pryč. Proto z naší skupiny mládeže zůstali jen dva lidé. Ale už bych to nechtěl nazývat skupinou mládeže.

Proč se mohou mladí lidé připojit až od 14 let?
Zaprvé z důvodu pojištění a zadruhé musím říct, že pokud pracuji s mladými lidmi do určitého věku, musím tam samozřejmě mít někoho, kdo může zajistit dohled. A v tom to vlastně selhává. Z profesních důvodů to nikdo z nás nemůže dělat. A pokud tady opravdu pracujete s nástroji a někomu se něco stane, tak je to složitější kvůli pojištění.

Vaše nová speciální výstava, která je k vidění do 15. června, je na téma "Tramvaj jako umělecký objekt". Jak přesně může být tramvaj uměleckým objektem?
No, určitě může být uměleckým objektem z mnoha úhlů pohledu. Chtěli jsme objasnit, že tramvaj nemusí být nutně posprejovaná, aby byla považována za umělecký objekt. To jsme chtěli postavit do středu pozornosti. Takže na žádné tramvaji nebudou graffiti. Od toho se totiž vehementně distancujeme. Podívali jsme se na to, jak tramvaj jako objekt vnímají a zobrazují malíři, fotografové a modeláři. To je pro nás zcela nový krok. Dosud jsme naši speciální výstavu pořádali na velmi specifické tramvajové téma. Ale umělecký aspekt, protože jsme skutečně "praktické muzeum", je něco, co jsme nikdy předtím nedělali. Pro nás to znamená spoustu trápení, zda to bude fungovat a zda to opravdu dokážeme dobře realizovat. Doufám, že se to návštěvníkům muzea bude líbit.

Co mohou návštěvníci na speciální výstavě očekávat?
Obrazy, fotografie, modely. Prostě velmi rozdílné pohledy na tramvaj. Nové i staré. Jsou zde obrazy tramvají Variobahn i starých úzkorozchodných tramvají. Tatry jsou vyfotografovány z různých úhlů. Máme také něco velmi zvláštního: Schlossberské muzeum nám poskytlo některé ze svých železničních panelů. Jsme za to naprosto rádi a velmi nás to těší. Od roku 1870 střelecký klub každoročně vyráběl terčovou tabuli a střelecký klub na ni střílel. A pak si vždy na své kulové terče nalepili svá jména. Je tam šest motivů o rozměrech 1,20 krát 1,20 metru, na kterých jsou tramvaje. Ty také vystavujeme a je to zlatý hřeb výstavy.

Tramvajové muzeum otevírá své dveře také na Chemnitzskou muzejní noc. Co přesně mohou návštěvníci na místě očekávat? Jaké zajímavosti tam budou?
Především speciální výstavu. Pak jsme opět pozvali třídy posledních ročníků Goethegymnázia. Budou provádět chemické a fyzikální pokusy. To jsme dělali už před dvěma lety a mělo to neuvěřitelný úspěch. Pak máme živou hudbu, jídlo a pití. A třikrát vyjedeme naším historickým autobusem a uděláme noční prohlídku města. V našem areálu samozřejmě jezdí i stará úzkokolejka.

Kdy jste naposledy cestovali tramvají?
(chvíli přemýšlí) Včera!

Jako fanouška tramvají vás musí bavit sledovat vývoj města. Jaká je vaše představa o Chemnitzu?
Myslím si, že příliš mnoho lidí v Chemnitzu si stále dělá o svém městě horší představu, než jaká je. To mi přijde trochu smutné. Protože zejména návštěvníci muzea, kteří přijíždějí odjinud, říkají: "Jé, tady je to hezké, to by mě nenapadlo". Myslím, že obyvatelé Chemnitzu mají krizi identity se svým městem. Drážďany byly historické město, Lipsko bylo veletržní město a Chemnitz byl vždycky město dělnické třídy nebo špinavé město. Myslím, že Chemnitz už takový není. Co se mi opravdu líbí, je, že se Chemnitz v posledních letech změnil. Je vidět, že si lidé Chemnitz znovu zamilovali. Lidé znovu přijímají centrum města, o víkendu můžete jít do centra a pořád se tam něco děje. Myslím, že je to skvělé! Chvíli tu byl pocit "ale ne... co tu chcete dělat, vždyť se tu nic neděje".

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Ano, myslím, že Chemnitz má dobrou šanci.