Nastavení směru pro budoucnost

Sandra Rothe

S jarem začíná v Chemnitz Küchwaldu také sezóna parkové železnice. Chlapci a děvčata v modrých uniformách se připravují na provoz železnice. Již o víkendu před zahájením sezóny je strojovna přeplněná. Sedmnáctiletá Sandra Rotheová krátce připomíná svým svěřencům, aby se chovali tiše. Blonďatá školačka pracuje u parkové železnice už sedm let a patří k nejobětavějším pracovníkům parkové železnice.

Proč jste se stala nadšenkyní parkové železnice? Sandra Rothe: Parkovou železnici znám už dlouho, díky svému dědečkovi, který sem se mnou často jezdil. Celá moje rodina je členem sdružení parkové železnice, takže parková železnice byla vždy součástí mého života. Sám jsem se stal nadšencem parkové železnice v roce 2007.

Jaké jsou vaše úkoly na parkové železnici?
Nyní toho dělám poměrně hodně - od průvodčího vlaků až po pravou ruku přednosty stanice, dělám všechno. Během sedmi let jsem se probojoval všemi vzdělávacími programy. V současné době se zaučuju na topiče parní lokomotivy.

Ne každý smí jezdit v lokomotivě?
Ne.

Jak probíhá výcvik na parkové železnici?
Máme specifický systém výcviku. Každý začíná základním školením v oblasti průvodčího vlaku, kontroly vstupu, hlasatele a prodeje suvenýrů. Poté následuje školení v oblasti dozoru, prodeje jízdenek a řízení vlaků. To je náročnější. Pak se dále rozvíjí. Abyste se mohli stát obsluhou bloku, potřebujete základní znalosti o železnici. Nakonec se můžete stát výpravčím a absolvovat speciální školení.

Může se stát železničářem v parku každý?
Parkovým železničářem se můžete stát od deseti let, pokud máte opravdu zájem.

"Zde mohou děti a mladí lidé obsluhovat železnici na vlastní odpovědnost. Ve kterém středisku volného času je to možné?" ptá se Matthias Dietel, technický ředitel. Předpisy, zabezpečovací technika, provozní licence - vše bude jako na skutečné železnici, jen koleje jsou o něco menší, dodává. Parková železnice jezdí v Chemnitz Küchwaldu od 13. června 1954. Tehdy byla koncipována jako pionýrská železnice. Dnes se zaměřuje na mimoškolní propagaci dětí a mládeže na téma železnice. Parková železnice má rozchod kolejí 600 mm a jezdí na okruhu dlouhém 2,3 km. 90 dětí a mladých lidí pravidelně navštěvuje volnočasové zařízení a sami pomáhají utvářet každodenní provoz. Sdružení parkové železnice má 170 členů.

Co potřebuje dobrý provozovatel parkové železnice?
Disciplínu!

To přišlo jako blesk z čistého nebe. Proč je to tak důležité?
Je to pro nás to nejdůležitější. Jinak náš železniční provoz nebude fungovat. Musíte také jednat s cestujícími ohleduplně a přitom důsledně. A musíte si zvyknout, že jste středem pozornosti.

Co děláte nejraději?
Rád dělám všechno. Nejsem takový (smích). Nejraději dělám vedoucího směny, protože mě baví mluvit s dětmi.

Co to znamená být vedoucím směny?
Je to něco jako být šéfem skupiny, která má službu. Dávám asi 15 až 20 dětem úkoly a dohlížím na to, aby všechno fungovalo.

A jak zvládáte tak velkou skupinu malých dětí?
Děti jsou na mě opravdu hodné. S těmi nejmenšími mám dobrý vztah.

I tak to zní jako náročná práce. Kolik času investujete do parkové železnice?
Jsem tu opravdu hodně. V sobotu mám službu od 13 do 18 hodin, v neděli od 10 do 18 hodin a od úterý do pátku od 14 do 17.30 hodin. O školních prázdninách je to zase jiné, protože začínám v 9.45 hodin. Jsem tam hlavně o víkendech a o prázdninách. Přes týden to pro mě kvůli škole není tak dobré.

"Škola života", tak nazývá jednatel Matthias Dietel to, co se tu děti vlastně učí. "Jsou hrdé na to, že tu mohou vést podnik a být součástí celku. Disciplína, smysl pro zodpovědnost, schopnost pracovat v týmu a sociální dovednosti - to jsou dovednosti, které děti a mladí lidé mohou později dobře využít," je přesvědčen Dietel. Přibližně 30 až 40 procent Parkbahnerů se skutečně vydá na cestu k železnici. Dalších 20 procent najde uplatnění v dopravě.

Co říkají vaši přátelé na váš koníček?
Je to pro ně nezvyklé, nejsou na to zvyklí. (smích)

Musíte kvůli tomu poslouchat vtipy?
Někdy ano. Ale to mi nevadí.

Dovedete si také představit, že byste pracoval pro železnici?
Pro železnici bych nutně pracovat nechtěl. Chci být učitelkou v mateřské škole. Ráda pracuji s dětmi a mladými lidmi a dovedu si to představit jako povolání.

Co děláš v Chemnitzu, když zrovna nepracuješ v železničním parku?
Pak jsem doma, ve škole nebo na fotbalovém hřišti s bratrem.

Čím je pro tebe parková železnice výjimečná?
Zvláštní je ta rozmanitost. Člověk si užije spoustu různých věcí. A hodně se toho naučíš do budoucna.

Musíte povzbuzovat obyvatele Chemnitzu?
To je těžké. Samozřejmě jsou lidé, které je třeba povzbudit, ale je také mnoho těch, kteří stojí při městě.

Ke které skupině patřil Parkbahner?
Zcela jasně říkáme, že z Chemnitzu pocházíme rádi. Parková dráha se stala skutečnou vlajkovou lodí, a to i ve srovnání s jinými městy.