Od sdílení studentských bytů k mezinárodnímu podnikání

Markus Eidam

Chemnitz Kaßberg, vilémovská čtvrť s půvabem a charakterem, je nejen oblíbenou rezidenční oblastí, ale také dobrým místem pro práci. Markus Eidam, jehož společnost "Eidam & Partner. Třiatřicetiletý Eidam a jeho tým pořádají interkulturní semináře pro firmy, které se vydávají na mezinárodní scénu. V současné době je jedním z největších poskytovatelů v tomto odvětví. Nečekali byste, že v přízemí obytného domu na Barbarossastrasse najdete mezinárodní společnost. Když Markus Eidam s uvolněným a přátelským úsměvem otevře dveře a projde klikatou chodbou do své zářivě zelené kanceláře, působí spíše jako dvorek.

Společnost Eidam & Partner jste založil v roce 2004.
Co přesně děláte? Markus Eidam: Nabízíme interkulturní školení pro firmy. To znamená, že předáváme znalosti o kultuře a obchodních praktikách, například pro vyjednávání, řízení zaměstnanců nebo projektovou práci v jiných zemích. Za tímto účelem jsme vytvořili skupinu 140 externích odborníků. Většina z nich působí v Německu, ale někteří se nacházejí po celém světě: v USA, Indii a Číně. Tito odborníci v dané zemi přinejmenším pracovali a znají tamní svět práce. Jen tak mohou nabízet důvěryhodné semináře. Našimi zákazníky jsou společnosti, které plánují vyslat své zaměstnance do zahraničí nebo které mají zaměstnance v Německu, kteří pracují se zákazníky, dodavateli nebo partnery za hranicemi. Naším úkolem je připravit je na tuto práci. Když nám někdo zavolá, podíváme se, co zákazník skutečně potřebuje: seminář, koučink, poradenství, e-learningový modul. Za jedenáct let naší existence jsme vytvořili rozsáhlý katalog opatření.

Kdo jsou vaši zákazníci?
Máme hodně co do činění s dodavateli automobilového průmyslu a dalšími známými společnostmi, jako jsou Gardena, Siemens, Fressnapf, Airbus, Michelin a Tesa. Jsem obzvláště hrdý na to, že jsme spolupracovali také s DFB. Oliver Bierhof se například zúčastnil jednoho z našich seminářů. Pro fotbalového fanouška, jako jsem já, je to samozřejmě vrchol.

Jak se o vás zákazníci dozvědí?
Vlastně výhradně prostřednictvím internetu. Naštěstí nemusíme dělat žádnou agitaci. Ti, kteří vidí potřebu, hledají na internetu a najdou nás. To se nám zatím vždycky osvědčilo.

Jak jste přišel na svůj podnikatelský nápad?
Během studia jsem se zúčastnil dvou blokových seminářů na Technické univerzitě v Chemnitz, které vedl školitel, jenž již léta nabízí interkulturní školení. Velmi na mě zapůsobila v osobní rovině a nadchla mě svým profesionálním nápadem. Poté jsem si promluvila s rodiči, kteří mě zbrzdili. Řekli mi, abych si nejprve dodělala titul. Ale já jsem se té myšlenky nemohla vzdát. V roce 2004 se EU rozšířila na východ. A já si řekl: teď, nebo nikdy. Když začneš v roce 2005, bude už pozdě. Určitě by to stejně dobře fungovalo i v roce 2006. Ale nechtěl jsem se nechat zdržovat. Začalo to docela jednoduše, v mém pokoji ve společném bytě, se sluchátky na uších a s myšlenkou, že tady chci něco dělat. Kamarád, který byl informatik, pro mě vytvořil první velmi jednoduchou webovou stránku. Už tehdy jsme získali Metro AG jako zákazníka z flat share roomu a já si vždycky říkal: "Kdyby tak věděli...".

Nyní pracujete se sedmi zaměstnanci, 140 školiteli a 80 zeměmi. Chtěl jste být vždycky sám sobě šéfem?
Nikdy v životě mě nenapadlo, že budu mít několik zaměstnanců, tak známé klienty nebo že budu pořádat 20 seminárních dnů ročně po celém Německu. Velmi dobře si vzpomínám na naši úplně první nabídku, což byl jen jednostránkový dopis s předmětem, datem, formálním pozdravem a cenovou nabídkou; žádný obsah semináře, nic o trenérovi. (Smích.) Dnes mají naše nabídky 20 stran. Postupně jsme pracovali na stavbách. V určitém okamžiku jsme obdrželi první zakázku. Za ni jsme si pořídili vlastní barevnou laserovou tiskárnu a mohli jsme nabídky vyšperkovat. Jedna věc vedla k druhé. Hravě se to vyvíjelo. A v době, kdy jsem dokončil studium, už se firma rozrostla. Hned po ukončení studia jsem byl schopen žít z vlastního podnikání, bez externího financování.

Bylo pro vás samozřejmostí pokračovat po studiích tady v Chemnitzu, nebo jste někdy uvažoval o tom, že byste se se svým podnikatelským nápadem přestěhoval jinam?
Nikdy. Mám zde mnoho dobrých přátel a svou rodinu. Město je svérázné, ale líbí se mi. Sociální kontakty jsou pro mě velmi důležité. A vím, jak je těžké je budovat. Zvlášť když jste samostatně výdělečně činný.

Počítáte se mezi pět největších firem v Německu. Jak jste se tam dostal?
Trh s takovými programy je velmi malý. Se 140 školiteli z 80 zemí máme již velmi dobrou pozici. Pro mě nejsou důležitá jen čísla, ale i kvalita. V loňském roce jsme měli na více než 200 akcích průměrnou známku 1,39, což nás řadí mezi nejlepší.

Jaké je to pracovat ve městě, když pracujete na mezinárodní úrovni?
Není to tak jednoduché. Mnoho našich zákazníků sídlí v západním Německu, protože tam jsou mateřské společnosti. Takže musíme hodně cestovat. Do Porúří je to osm hodin vlakem a na jih obvykle pět hodin. Tento region má špatné dopravní spojení. Na druhou stranu zde máme dobrou strukturu mezd a levné nájmy. Vezměte si například naši kancelář: pronajímatel ji zařídil přesně tak, jak jsme chtěli. Mohli jsme si vybrat lamino a barvy, byla odstraněna jedna stěna a přistavěna malá terasa. A to bez příplatku k už tak příznivému nájemnému. To v žádném jiném velkém městě nedostanete. Fixní náklady by jinde byly určitě mnohem vyšší. To samozřejmě firmě hodně pomohlo, zejména v začátcích.

Co říkáte zákazníkům o Chemnitzu?
Rád mluvím o městě. Jsem na naše rodné město hrdý. Málokdo si uvědomuje, že Chemnitz byl na konci 19. století jedním ze dvou průmyslových měst známých po celé Evropě: Manchester a Chemnitz. Tehdy tato dvě města znal každý. V Manchesteru se o tom dodnes vypráví ve škole. U nás bohužel ne.

Máte také zákazníky z tohoto města?
V současné době nemáme žádné kontakty s místními firmami. Jak jsem řekl, ti, kteří se na nás obracejí, pocházejí většinou ze starých spolkových zemí. Ochota účastnit se interkulturních školení tu zatím není, mimo jiné proto, že to stojí peníze. Za 8,50 eura na hodinu kvalitní školení nedostanete.

Čím je pro vás město ještě charakteristické?
(smích) Jsem velký fotbalový fanoušek a myslím si, že CFC je velmi dobrý. Líbí se mi také malá klubová scéna, kterou máme. Na druhou stranu by určitě mohla být větší. Ale to, co máme, Atomino, Weltecho, Nikola Tesla, je prostě dobré. Myslím, že je neuvěřitelně super, že Kraftklub pochází z Chemnitzu a že je můžete vidět tady ve městě, hlavně na parties v Atominu. Na to je člověk nějakým způsobem hrdý. Svou kariéru tu začínala i řada sportovců, například Michael Ballack, Kati Witt nebo David Storl. Kromě toho se tu prostě cítím jako doma. Centrum města se dobře rozvíjí. A i když nejsem muzejník, vidím, že umělecké sbírky s Andym Warholem a Picassem mají nadregionální dopad.

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Určitě ano. Zdá se, že mnoho lidí v Chemnitzu má pocit, že jsou ošklivé káčátko. Určitě jsme ve stínu Lipska a Drážďan. Ale když si budete pořád jen stěžovat, nic se nestane. Pokud vyjdete ven a budete se na věcech podílet a pomáhat je utvářet, pak se město stane obyvatelnějším i bez velkých investic. Pokud se ale neustále srovnáváte s nejznámějšími městy, je jasné, že se cítíte méněcenní. Pro srovnání: Halle není o nic hezčí. Do Chemnitz jezdí například lidé z Freibergu a Mittweidy, protože se tu něco děje. Nějak je v tom pesimismus, který není oprávněný. Město je krásné. Vždy záleží na úhlu pohledu.