Sbírání příběhů s touhou po výzkumu

Veronica Scholz

Veronika Scholzová se narodila v Giessenu v roce 1989, v roce mírové revoluce. Když přišla studovat do Chemnitz, nevěděla nic o historii, která tato dvě města spojuje. Karl-Marx-Stadt byl místem, kde se nacházelo vězení, kterým muselo projít 30 000 politických vězňů, než mohli díky programu Spolkové republiky na propuštění vězňů opustit zemi a nakonec byli převezeni do nouzového přijímacího střediska v Giessenu. Spolu s dalšími studenty evropských studií z Technické univerzity v Chemnitz bude šestadvacetiletý mladík sledovat historii věznice Kaßberg a nouzového přijímacího střediska v Giessenu. Od soboty 11. dubna do příští středy budou spolu s dalšími studenty pořádat "Dny otevřených bran".

Jak jste se poprvé dozvěděla o věznici Kaßberg? Veronika Scholzová: Když jsem byla ve městě nová, zeptala jsem se na cestu a dala se do řeči s kolemjdoucím z Chemnitz. Dozvěděl se, že nejsem z okolí. Řekla jsem mu, že jsem z Giessenu, a on mi hned odpověděl: "Aha, Giessen. Vyprávěl mi o propuštění vězňů v NDR a o tom, že Chemnitz a Giessen mají zvláštní historii. To jsem předtím nevěděl.

Je na historii věznic příliš málo světla?
Pokud něco slyšíte o věznicích Stasi, je to Hohenschönhausen-Berlín. V roce 1989 to byla největší věznice v NDR. V roce 1989 však byla největší vazební věznicí Stasi v NDR věznice Kaßberg. To vždy zůstává poněkud ve stínu, přestože jde o tak vzrušující příběh. Všichni političtí vězni, kteří byli v NDR propuštěni, byli nejprve převezeni do Karl-Marx-Stadtu a poté autobusem do Giessenu. Giessen byl také ústředním, a tedy jediným nouzovým přijímacím střediskem v celé Spolkové republice Německo, které přijímalo tamní vězně.

Kdy jste poprvé viděl věznici Kaßberg?
Bylo to na festivalu umění a kultury begehungen v roce 2011. Budovu jsem pak podrobně studoval během historického semináře o místech represe v Chemnitzu. Rychle jsme si uvědomili, že se jedná o velmi badatelsky zaměřený seminář. Četli jsme spisy Stasi a prohrabávali se archivy.

Proč vás toto místo zaujalo?
Spojení s Giessenem bylo pro mě osobně samozřejmě vzrušující, protože pro mou generaci jde o poměrně neznámou a neprobádanou historii. A když si uvědomíte, že zkoumáte něco, co nikdo před vámi, je to něco výjimečného. To vás žene dál. A rozhovory, které jsem vedl s dobovými svědky, byly velmi intenzivní a působivé.

Jaké jsou vaše plány od 11. dubna?
Jsme skupina mladých lidí, kteří studují evropské dějiny nebo evropská studia. Od 11. dubna otevíráme na pět dní věznici. Náš projekt jsme nazvali "Dny otevřené brány". Chceme informovat, připomínat a diskutovat. Mimo jiné budeme prezentovat výsledky vlastního výzkumu. Jeden ze studentů představí svou výzkumnou práci o historii věznice v době nacismu. Já sám jsem rekonstruoval historii sovětské okupace. Chceme nabídnout besedy a komentované prohlídky s pamětníky. Historii budovy přiblíží výstavy. Bude zde také výstava fotografií z Giessenu od Karla-Heinze Brunka, který tajně fotografoval propuštění vězňů.

S jakými partnery v Chemnitzu spolupracujete?
Například s církvemi. Uskuteční se vnitroněmecká modlitba za mír, kterou společně organizují pastor Brenner z evangelicko-luteránského církevního obvodu Chemnitz a pastor Wagner z Giessenu. Při této bohoslužbě si připomenou 25 let německé jednoty a společnou historii programu propouštění vězňů mezi Karl-Marx-Stadtem a Giessenem. Spolupracujeme také se sdružením Lern- und Gedenkort Kaßberg-Gefängnis e.V. a také s Úřadem pro záznamy Stasi a Technickou univerzitou v Chemnitz. Máme také mnoho dalších sponzorů.

Co dalšího nabízíte, co se vymyká běžným zvyklostem?
Kultura je samozřejmě samozřejmostí. Nazvali jsme ji "prožitkové chození do vězení". Tři večery budeme pracovat se světelnými a zvukovými efekty. Budeme moci slyšet univerzitní sbor a orchestr dospělých městské hudební školy. Návštěvníci by měli poznat toto místo jinak, ale také nezapomenout na jeho historii. Na závěr týdne vás 15. dubna zveme na přednášku, v níž vědec z Giessenu pohovoří o postupu při nouzovém přijetí. Následovat bude panelová diskuse s hosty z oblasti politiky, vědy a zástupci zainteresovanými na dalším využití budovy.

Podařilo se vám během projektu využít vazeb na Giessen?
(smích) V Chemnitzu mám nyní lepší kontakty než v Giessenu. Osobně jsem oslovil pana faráře. Jinak jsme šli oficiální cestou a rychle se ukázalo, na koho se obrátit a kdo nás podpoří.

Co konkrétně jste zkoumali?
Můj titul zní: Sovětské úřady v Chemnitz a Karl-Marx-Stadtu 1945-1989. To zní na první pohled nudně. Ale není, když si uvědomíte, že sovětské kanceláře využívala sovětská tajná služba. Hledal jsem místa represí v Chemnitzu, například vazební sklepy. Lidé, kteří se dostali do podezření, tam byli zavíráni, vyslýcháni a někdy i týráni. Věznice Kaßberg je přirozeně ústředním místem mé výzkumné práce. Ale jsou tam i místa v Siegmaru nebo v Carolastrasse. To je na tom to vzrušující: Když zazvoníte u dveří, lidé ani nevědí, co se v jejich sklepeních stalo.

Jak se obyvatelé Chemnitzu vyrovnávají se svou historií z vašeho pohledu?
Pořád je v nich hodně zášti. Ale je tu také mnoho příběhů. Vždycky se najde někdo, kdo může vyprávět příběh o věznici Kaßberg. To mě motivovalo k tomu, abych tyto příběhy znovu vynesl na světlo, protože by byla škoda, kdyby se na ně zapomnělo. Zatím si myslím, že lidé o historii budovy dostatečně nepřemýšleli a nezpochybňovali ji. Ale zájem tu je.

Změnila práce na projektu váš pohled na Chemnitz?
Dozvěděl jsem se o Chemnitzu více, nejen o sklepích. (Smích.) Dozvěděl jsem se hodně o historii a významu města. Když jsem sem přijel, žádný Kraftklub neexistoval. Byl tu jen Chemnitz a obvyklá klišé. A člověk se musel pořád ospravedlňovat.

Jaká je vaše představa o městě dnes?
Pořád se tu dá něco dělat, něco změnit. Na jednu stranu je smutné, že je věznice prázdná a že nikoho předtím nenapadlo udělat projekt. To mě překvapuje, ale pro nás to byla příležitost.

Bylo snadné něco takového jako studenti zorganizovat?
To je na tom to hezké. V Chemnitzu je stále hodně svobody a prostoru pro nápady. Samozřejmě potřebujete podporu. Některé věci se kvůli tomu mohou nepodařit. Musíte v tom pokračovat a najít sponzory. To se nám nakonec osvědčilo. Další otázkou je, zda to bude přijato. To je v Chemnitzu někdy trochu obtížné. Jsou tam skvělé věci, spousta iniciativ. Někdy není takový zájem, jako by byl v jiných městech. Ale uvidíme. Po skončení projektu budu moci lépe posoudit.

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Ano, mám takový dojem. Přistihl jsem se, že vysvětluji a obhajuji Chemnitz.


"Dny otevřené brány" od 11. do 15. dubna 2015 ve věznici Kaßberg Chemnitz Iniciátoři: studenti a absolventi Technické univerzity Chemnitz ve spolupráci s Lern- und Gedenkort Kaßberg-Gefängnis e.V. a saským zemským zmocněncem pro záznamy Stasi panem Rathenowem. Umožněno laskavým poskytnutím budovy společností Staatsbetrieb Sächsisches Immobilien- und Baumanagement (SIB). Více informací nahttp://projekt.gedenkort-kassberg.de