V Chemnitzu a regionu se vám bude žít velmi dobře.

Ansgar B. Heickmann

Ať už jde o cenné šperky, porcelán, obrazy, grafiku, hračky nebo moderní umění - Ansgar B. Heickmann dává pod kladívko vše. Od roku 1994 stojí za stejnojmenným aukčním domem. Již tři roky sídlí na Zwickauer Straße naproti Saskému průmyslovému muzeu. Nabídky už nepřicházejí jen z regionu, ale z celého světa. Tuto sobotu (21.11.15, od 10.00 hodin) pořádá aukční dům svou 100. aukci. Proto je dnešním Tvůrcem týdne Ansgar B. Heickmann.

Lidé mají předsudek, že dražby jsou jen pro velmi bohaté.
Není to pravda? Ansgar B. Heickmann: To vůbec není pravda! Stále čtete zprávy o nejvyšších milionových cenách za díla Gerharda Richtera, Alberta Giacomettiho, Pabla Picassa a dalších známých jmen. Zejména modernímu umění se v současné době neuvěřitelně daří. Ale to je jen špička ledovce. Kladívkové ceny pro sběratele a "normální" kupce umění a starožitností se v celostátních médiích obvykle neodrážejí. Ale i tato skupina nakupuje za mnohem vyšší částky. Náš aukční dům byl vždy organizován podle hesla "od lidí, pro lidi". Při první aukci před 23 lety byl katalog malou brožurkou s necelými 500 položkami, příští sobotu pořádáme stou aukci s přibližně 2 500 položkami. Máme obrovský podíl položek s vyvolávací cenou 20 až 40 eur, které se prodávají i za méně než 100 eur. To ukazuje, že aukce jsou i něco pro údajně malé peněženky.

Jak vypadá typický kupující?
Průměrný zákazník, který navštěvuje aukce, je sběratel, který má o daný předmět skutečný zájem, protože sbírá speciální předměty již mnoho let. Kromě toho jsou to lidé, kteří si vybavují své domovy uměleckými předměty a starožitnostmi - koneckonců je to vynikající a především individuální alternativa k sortimentu, který nabízejí obchody s nábytkem a stavební centra. Sériově vyráběné předměty mohou být jistě krásné a útulné - nemusíte přece bydlet jako v muzeu - ale zajímavý je právě ten mix! Kdyby se pro tento zajímavý způsob nákupu rozhodlo více lidí, měli bychom v lidských domovech mnohem bohatší a pestřejší interiéry.
Mnoho zákazníků pochází z regionu, z okruhu asi osmdesáti kilometrů, a v den aukce jsou skutečně na místě. Zákazníci z Glauchau a Freibergu se zastavují, přihazují a vyzvedávají si vydražené předměty. Máme také zákazníky z celého světa. Po aukci posíláme všude kolem pěti set zásilek. Celosvětově to znamená například do Ruska. Rusko se po propadu způsobeném krizí na Krymu a Ukrajině opět zvedá. Kvalitnímu míšeňskému porcelánu se tam daří obzvlášť dobře, figurální kusy se prodávají za čtyř- až pětimístné částky. Prodáváme také do Kanady, na Arabský poloostrov, do Asie a samozřejmě do celé řady evropských zemí. Všichni naši zaměstnanci mluví dobře anglicky a obchod už není jen regionální. Sídlíme v pro Německo poněkud odlehlé oblasti zde v Sasku. Ale nakonec nezáleží na tom, odkud umění pochází a kam putuje. Lidé ho objevují také a zejména díky internetu. Internet je pro nás nesmírně důležitý. A jako aukční síň vždy potřebuji alespoň dva zájemce, aby vyvolávací cena stoupla, jinak je to jen prodej za vyvolávací cenu, a to je dost nuda. Tuzemští i zahraniční zákazníci přihazují v aukci živě po telefonu nebo nám dávají vědět své nabídky předem přes internet.

Blíží se 100. aukce. Kolik položek se od vašeho začátku dostalo pod kladívko?
Na našich čtyřech aukcích ročně nabízíme celkem kolem 10 000 položek, někdy více, někdy méně. A to už to děláme 23 let. Když to všechno sečtete, je to asi čtvrt milionu položek. A máme prodejnost kolem 70 procent. Takže hodně toho už šlo přes pult.

Další zřejmá otázka zní: jaká byla dosud nejvyšší vítězná nabídka?
Jak už bylo řečeno, poměrně hodně nabídek se stále pohybuje kolem 100 eur. I to ukazuje, že by se zájemci neměli bát této hranice. Objektů z regionu se k nám dostává opravdu hodně. A Picassů je málo, umělecké sbírky se nerozloučí ani se Schmidtem-Rottluffem. (smích) Ale ... nejvyšší kladívková cena byla za obraz za 64 000 eur. Kromě toho byly skutečným překvapením dva železniční objekty Märklin z 20. let 20. století ze soukromé zásilky. Tento příklad zcela jasně ukazuje, proč mají aukce právo na existenci. Starší manželský pár si vůbec nebyl jistý, zda dva železniční vozy jsou značky Märklin, nebo ne. Zpočátku sledovali jeden z inzerátů typu "hledám/platím nejvyšší ceny", ale k dohodě nedošlo a oba kusy byly spíše ošklivě ošizeny. S tímto rozpačitým pocitem nám byly doporučeny - a oba vozy byly vydraženy za celkem 82 000 eur. To opravdu nenechává žádné otázky bez odpovědi. (Smích.) To se prostě čas od času stává. A tyto špičkové ceny byly v té době uznávané v celém Německu.

Jaký byl nejneobvyklejší předmět, který se dostal do dražby?
No, opravdu neobvyklý... (přemýšlí). Vyrostli jsme jako klasický aukční dům, který obsluhuje i nižší, velmi silně střední a občas i vyšší segment. Před třemi měsíci jsme měli poprvé speciální aukci moderního umění. Protože se konala ve stejný den jako naše klasická aukce, bylo v domě hodně lidí, kteří neměli k novějším položkám žádný skutečný vztah. A přesto se speciální aukce vydařila - prodaly se dvě třetiny položek. Pro mnoho našich stálých zákazníků to byly neobvyklé předměty, ale ukazuje to, že se téma předává další generaci. Velmi zvláštní: vždy se najdou věci, jejichž hodnotu jsme kvůli nedostatku času nemohli přesně prozkoumat až těsně před redakční uzávěrkou, a pak je trh stejně uzná. Je proto uklidňující, že téměř nic, co vzbuzuje určité touhy, nepropadne. Třiadvacet let přítomnosti na trhu se přece jen vyplatí.

Jak se k předmětům dostanete? Nabízejí je také sami umělci?
V oblasti moderního umění jsou to určitě umělci nebo galeristé, kteří předměty zasílají, ale my se zaměřujeme na starožitnosti a staré umění. Zhruba šedesát procent získáváme na základě doporučení a naší dobré pověsti, kterou jsme si za posledních několik let vybudovali. Lidé se mě stále ptají na vysoké ceny, kterých bylo dosaženo v dražbě z nízké výchozí pozice. Na to se nezapomíná. Pokračování našich úspěchů nám přináší další zásilky, někdy i po mnoha letech. A přicházejí k nám i pozůstalosti, kde od nás zemřelý nakoupil před 15 až 20 lety a kde nám je pak dědicové nabízejí znovu. Také inzerujeme a využíváme internet. Mezitím hodně cestuji, nabízejí mi zboží po celém Německu a prohlížím si nemovitosti od Hamburku po Stuttgart.

Jak posuzujete, zda je předmět pravý nebo skutečně cenný?
To je naprosto legitimní otázka. V našem týmu je šest historiků umění. A věřte nebo ne, pravidelně za mnou chodí a společně o věcech diskutujeme. Protože oceňování je otázkou zkušenosti. Pokud jste toho viděli hodně, získáte cit pro to, zda je například antická socha skutečně historickým nálezem, nebo zda jde o dobrou repliku z období historismu. V případě pochybností se obracíme také na muzea a sbírky, a dokonce jsme si nechali zrentgenovat obrazy, abychom potvrdili jejich pravost. Nicméně kupující má také odpovědnost. Velmi si ceníme odborné diskuse s potenciálním kupujícím před aukcí a rádi mu také poradíme.

Narodil jste se ve Vestfálsku. Kdy jste přišel do Chemnitz?
V jednom z dřívějších rozhovorů jsem kdysi vzletně řekl: "Lipsko a Drážďany už byly plné aukčních síní, proto jsem přišel do Chemnitz". A tak to v podstatě bylo. Jsem tu od roku 1993. Za ta léta si člověk vybuduje vztahy a sítě, vzniknou přátelství. Chemnitz a region jsou velmi dobrým místem pro život, je zde velmi dobrý kulturní program, znáte lidi. Aukčnímu domu jsme umožnili velmi solidní a pomalý růst. Zwickauer Straße je naše třetí místo. Prvním místem byla jednoduchá budova na Annaberger Straße na místě továrny na výrobu pružin Weigel. To byly první nesmělé začátky. Pak jsme se přestěhovali do historické tělocvičny v Paul-Gruner-Straße, která se nám velmi líbila, ale museli jsme se jí vzdát, protože byla dlouhodobě příliš skrytá. Teď už jsme tady v Kappler Drehe dobré tři roky. Místo s prostorným showroomem, kavárnou a vším, co k tomu patří, jsme přijali velmi dobře. Lidé k nám určitě rádi chodí, protože naše aukce mají určitou zábavnou a zážitkovou hodnotu. Příjemné je, že jsme rostli s naší klientelou a uspokojujeme celé spektrum: sběratele, který musí od aukce k aukci ušetřit těch 100 nebo 200 eur. Mezi naše zákazníky patří mnoho podnikatelů a určitě i někteří milionáři, kteří jsou ochotni utratit tisíce. Neomezujeme ani nevylučujeme. To je pro nás důležité. Když vedle sebe na aukci sedí lidé, je to otázka pocitu a nálady. Když je divadlo plné, je to zajímavější a herci hrají s ještě větším nadšením, než když jsou místa prázdná. Stejné je to i u nás. Pracujeme na tom, aby vše vypadalo dobře a aby se lidé při prohlídce a dražbě bavili. Navzdory veškeré virtuální podpoře na internetu... chceme s lidmi komunikovat osobně!

Jak se město od té doby vyvinulo očima nově příchozího?
Rychle! Městská krajina se samozřejmě hodně změnila k lepšímu. Dnes sedíme na úpatí Kaßbergu naproti Průmyslovému muzeu. Tady je jasně vidět, co všechno se za posledních 15 nebo 20 let zrenovovalo a pozitivně rozvinulo. Je ovšem také zřejmé, že v některých oblastech stále dochází ke stagnaci. Nemáme zde vývoj cen nemovitostí jako v Drážďanech nebo Lipsku, zůstává na zdravé, ale pomalu rostoucí úrovni. Podle mého názoru jsou některé problémy, jako například gastronomie v centru města, dány i strukturou města a obyvatelstva. Jsem si jistý, že dojde ke změně, ale nestane se to ze dne na den. Z dlouhodobého hlediska rozmanitá nabídka oživí centrum města a bude mít přitažlivý efekt. A kulturní nabídka je skvělá - máme vynikající divadlo a vysoce uznávanou operu. Bohužel příliš málo lidí využívá vynikajícího programu. Je to jako u nás na aukci: je několik hostů, kteří si stěžují, že v naší nabídce nenajdou dostatek (špičkových) cen. Ale bohužel jsou to také lidé, kteří si nikdy žádnou nekoupí. Je prostě jednodušší kritizovat. A já stále čekám na Picassa. (úsměv)

...A jako vždy v tomto seriálu: Musíte povzbuzovat Chemnitzery?
(krátce se zamyslí) Ne, nemusíte povzbuzovat obyvatele Chemnitzu. Jsou dostatečně odvážní. Známé je rčení, že v Chemnitz se vydělávají peníze, které se spravují v Lipsku a utrácejí v Drážďanech. Platí to i dnes. Uvědomuji si, že lidé, kteří v Chemnitz, s Chemnitz a pro Chemnitz vydělávají dobré peníze, to nyní také sebevědomě dokazují.
Na druhou stranu si lidé také uvědomili, že potřebujeme podnikatele a lidi v podnikání a kultuře. Protože právě oni se starají o to, aby Chemnitz navenek působil pozitivním dojmem. Kdybychom neměli vynalézavé podnikatele nebo osobnosti, jako je ředitelka uměleckých sbírek paní Mössingerová, zmiňovali bychom se v celostátním tisku méně často. A to nakonec způsobuje, že jsou všichni obyvatelé Chemnitz na své město hrdí. To, že si lidé čas od času rádi zanadávají, je zdejším lidem vlastní. Ale to není základní nálada. Objektivně vzato nemáme mnoho důvodů ke stížnostem. Naopak bychom mohli vyzdvihnout spoustu pozitivních věcí. Je dobře, že si lidé stále více uvědomují, že úspěch jednotlivce souvisí s úspěchem města a regionu. Není to samoúčelné, prospívá to městu. Angažovanost stojí čas a peníze. Náš aukční dům má s mnoha dalšími v širším okolí Chemnitzu jedno společné: rosteme pomalu, ale vytrvale. Dalo by se říci, že snad nejsme výběrovým "majákem", ale spíše širokým, bezpečným základem. Jako Chemnitz pro Sasko!