Změny lze pozorovat

Manfred Hastedt

Manfred Hastedt, vedoucí ekologického centra, sedí mezi složkami a zelenými rostlinami. Před 25 lety, po mírové revoluci, se jeho sen stal skutečností. Seděl u kulatého stolu a byl u toho od samého počátku vzniku ekologického centra. Dodnes. Po sjednocení Německa se Hastedt a jeho kolegové intenzivně věnovali otázkám ekologie a mezinárodní spravedlnosti.

Co pro vás bylo před 25 lety rozhodující, zda by v Chemnitz mohlo vzniknout environmentální centrum? Manfred Hastedt: Velmi dojemné bylo, že se koncept environmentálního centra setkal se souhlasem u kulatého stolu v únoru 1990. Tehdy jsme nevěděli, zda se to podaří. Seděli jsme v tak velké skupině s občany, zástupci stran a organizací. Velmi mě potěšilo, že jsme zde získali podporu.
Pak jsme si prohlédli prostory v Henriettenstraße. Sídlilo tam ministerstvo pro státní bezpečnost, odbor pošt a dopravy. Už tehdy jsme praktikovali ekologii tím, že jsme přebírali a znovu používali spoustu věcí: od kancelářských sponek až po psací potřeby. Mimochodem, byla to také první budova MfS, která byla předána občanům.

Jak ekologické centrum vzniklo?
Vzniklo velmi rychle: centrum spolujízdy, prodejna biopotravin, kavárna Henri a první světový obchod v Sasku. Bylo úžasné, jak se všichni zapojili. Místnosti vypadaly příšerně a bylo třeba je zrekonstruovat. Museli jsme všechno vyklidit. Lidé z Chemnitzu projevili plné nasazení, všechno zorganizovali, pokoje vybavili nábytkem a přivezli hračky do našeho tehdejšího dětského pokoje. V červnu 1990 se konala velká pouliční slavnost u příležitosti oficiálního otevření. Dnes je taková oslava něčím zcela běžným, ale pro nás to bylo všechno nové.

Proč byl právě v Chemnitzu takový zájem o životní prostředí?
V jiných velkých městech to bylo podobné. Chemnitz je město, které je snadno ovladatelné. Lidé, kteří jsou aktivní, se navzájem znají. A přesto mě překvapilo, kolik lidí jsme oslovili. Možná to souvisí s tím, že Chemnitz patřil mezi nejvíce znečištěná města. Měli jsme velmi vysokou míru znečištění ovzduší. V řece Chemnitz nebyl vůbec žádný přirozený život. V tomto ohledu je pochopitelné, že mnoho občanů mělo zájem na zlepšení životního prostředí. Existovaly zde církevní ekologické skupiny, které se ekologickými otázkami zabývaly již před sjednocením, měly za sebou přípravu a mohly pak otevřeně jednat.

Co znamenala Mírová revoluce a sjednocení pro tehdejší ekologické hnutí?
To, co si lidé dlouho přáli, se nyní mohlo uskutečnit. V době kulatých stolů jsme ani nestíhali formulovat své požadavky. Splňoval se jeden požadavek za druhým. Mnoho věcí se najednou stalo samozřejmostí. A skutečně: prostředí se viditelně zlepšilo. Máme opravdu čistý vzduch, čistou vodu. Mnoho věcí se zlepšilo. Ale dnes máme samozřejmě nové ekologické problémy úplně jiné povahy. Výzvy, kterým dnes čelíme, jsou zcela jiné než před 25 lety. V době klimatických změn a narušení rozvojové politiky je pro nás výzvou mnoho různých problémových míst po celém světě. Už nejde jen o špínu na našem vlastním prahu, ale také o problémy, když se podíváme za hranice našeho vlastního dvorku.

Jak dnes funguje Centrum pro životní prostředí?
Jednak podporujeme občanský proces Agendy21 již od roku 1998. Máme širokou nabídku programů pro občany, kteří se chtějí zapojit do témat udržitelné mobility, ekologie a ochrany přírody, energetiky, změny hodnot a rozvojové politiky. Chceme být platformou pro udržitelný dialog ve společnosti. Samozřejmě také poskytujeme informace. Začíná to u dětí ve školkách a samozřejmě u školáků. Máme dobře zásobenou ekologickou knihovnu s časopisy a knihami na ekologická témata. Pozoruhodné je, že pracovníci obce a spolků sídlí v jedné budově ekologického centra. Po sjednocení byl tento model nový a zajímavý i pro západní města a zahraničí.

Vyrovnali jste se po 25 letech s vlastní historií výstavou o církevních ekoporadnách? Byla to dosud neznámá kapitola?
Za 25 let se toho dá hodně zapomenout. V mnoha městech si aktivisté sedli a napsali knihy. V Chemnitzu byla činnost církevních ekoskupin prázdným místem. Tehdy jsme na ni neměli čas. Byl jsem členem první městské rady po sjednocení a pomáhal jsem založit ekologické centrum. V důsledku toho se toto přehodnocení ztratilo. Nechtěli jsme se zapsat do historie, chtěli jsme ekologickou situaci změnit. Zpětný pohled je pro nás důležitý, protože ukazuje, co je možné. Že lze dosáhnout cílů i v obtížných podmínkách a že společenská angažovanost má smysl.

Jaký je váš osobní pohled na město Chemnitz?
Ve městě žiji od roku 1976. Samozřejmě se mi líbí věci, na které je Chemnitz právem hrdý: domy ve vilémovském stylu na Kaßbergu a Sonnenbergu, umění s Chemnitzskými uměleckými sbírkami a Gunzenhauserovým muzeem, průmyslová architektura. Město má zkrátka co nabídnout. Také z ekologického hlediska: máme nádherné ekosystémy a chráněné oblasti. Mnoho lidí si to možná ani neuvědomuje. Ve městě máme orchidejové louky nebo nádherný porost starých buků v lese Zeißigwald. Nejsme daleko od severního okraje Krušných hor a za krátkou dobu se můžeme dostat do krásného okolí.

Máte nějaké oblíbené místo?
Pro mě je to Zeißigwald. Je to velmi cenný starý městský les. Máme zde druhově bohatý les, nejen jehličnatý. Jsou tam krásné cesty. Čertovy mosty pro mě byly vždycky zajímavé. Je to oblast, kde byly nalezeny zkamenělé stromy. A po stresujícím dni v práci vám les a příroda prostě prospějí.

Musíte obyvatele Chemnitz povzbudit ohledně vlastního města?
Myslím, že město má velký potenciál. Nesmíme zapomínat na to, co si město muselo vytrpět. Sjednocení znamenalo z ekonomického hlediska velký zlom, ale město nyní opět vykazuje pozitivní vývoj. Gigantické změny za posledních 25 let nelze přehlížet a měly by každého povzbudit, dnes existuje mnoho nových udržitelných iniciativ převážně mladých lidí, jako jsou komunitní solární elektrárny, sousedské zahrady, opravárenské kavárny, projekty sdílení a výměny a mnoho dalšího. Chemnitz nabízí pro takové projekty dobré podmínky, protože je zde dostatek manévrovacího prostoru.