20 let pro sblížení všech generací - young connections e.V.
Nanni Zeuner & Elisa Tetzner
young connections e. V. se nepovažuje za tradiční organizaci. Spíše ji tak vnímají její dvě zaměstnankyně Nanni Zeunerová a Elisa Tetznerová, které svou práci popisují jako "čistě projektovou". Nejde v první řadě o obě ženy, ale o práci, o děti, mládež a dospělé, kteří pravidelně přicházejí na Otto-Planer-Straße 6 a pomáhají zde, a o četné hosty. A také o bylinkové zahrádce, slepicích, prasatech, práci na domě a spoustě akcí. Vždy je co dělat, dva členové klubu se nikdy nenudí.
Sdružení Young connections e. V. působí v Chemnitzu již 20 let.
Jak jste začínali? Nanni Zeuner: Začali jsme v roce 1995 s jednoduchým klubem pro mládež na Klarastrasse ve starém řeznictví. V té době jsem byl zavalen lidmi a uvědomil jsem si, že po takových aktivitách je obrovská poptávka. Tak se z něj stalo centrum volného času pro děti až mládež. Už v den otevření bylo jasné, že budova je prostě příliš malá. Po šesti měsících jsme už hledali nové prostory. Byla nám nabídnuta budova zde na Otto-Planer-Straße a jsme zde od roku 1997.
Co se od té doby změnilo?
Nanni Zeuner: Vždycky to bylo tak, že mladší generace byla notoricky známá. Byli obviňováni z krádeží, vandalismu a podobně. Díky tomu jsme si uvědomili, že je třeba různé generace spojit, aby se o sebe navzájem zajímaly. Aby si starší generace uvědomila, co se tu děje. Že jsou to mladí lidé, kteří pomáhají. Takže došlo ke změně. V roce 2001 jsme se začali ubírat směrem mezigeneračních setkání (pozn. redakce: setkání mladých a starších). V naší posádce jsou desetileté děti i sedmdesátiletí důchodci. Máme zde velký pocit sounáležitosti. Každý, kdo má určité dovednosti, může jimi přispět, je podporován, může se podílet a pomáhat při rozhodování. A to zcela nezávisle na věku, pohlaví a národnosti. Každý má možnost vyjádřit se.
Konkrétně: Na jakých projektech pracujete s různými generacemi?
Elisa Tetzner: V jakých projektech se setkáváte s různými generacemi? Veřejnosti viditelné jsou zejména festival v bylinkové zahradě, náš vánoční trh, kde náš nejmladší člen posádky (9 let) prodává čaj a naše babička Steffi čte pohádky ve srubu, rodinné akce, Halloween.rodinné akce, Halloween - kde například společně slaví děti a senioři; akce, které připravujeme a organizujeme společně a které jsou otevřené všem.
Nanni Zeuner : Všichni jsme aktivní společně, a to i nezávisle na akcích. Dům a pozemky jsou vždy nekonečným staveništěm. Naše programy jsou zde tak komplexní a náročné na kvalitu, že je zapotřebí každého talentu a nasazení.
Jak vypadá váš pracovní den? Elisa Tetzner: Velmi flexibilně a spontánně. Samozřejmě plánujeme dopředu a často pracujeme na několika projektech najednou, ale pořád se něco děje, takže se naše plány neustále mění.
Nanni Zeuner: Vzhledem k množství požadavků, které máme, musíme sestavit kompletní roční plán. Do tohoto plánu však musíme zahrnout všechna možná protivenství: Administrativní výdaje, rozmarné počasí a tak dále. Veškeré opravy provádíme sami. Staráme se o dům a dvůr, o problémy dětí a mládeže. Abychom mohli pracovat efektivně a optimálně, jsou některé pracovní postupy standardizovány, abychom měli větší volnost, protože každý den je zkrátka něco nového, a navíc musíme působit jako poskytovatel sociálních služeb. Práci je nyní téměř nemožné zvládnout z hlediska personálního obsazení. Máme pružnou pracovní dobu, ale prostě pracujeme mnohem více než těch 40 hodin týdně. Na cestách jsme i o víkendech. A naši lidé z organizace mají také svá vlastní zaměstnání a v průběhu let jim volného času na podporu projektu ubývá. Ale všichni se stále snaží projekt podporovat.
Váš dům je otevřen každý den odpoledne.
Máte každý den nějaký program, který s lidmi děláte, nebo bývá otevřeno pořád? Nanni Neuner: Máme naplánované akce, které jsou každý měsíc jiné. Jednou z věcí, kterou se snažíme letos pořádat pravidelně vzhledem k velmi vysokému zájmu, je malá diskotéka. Máme katalog projektových dnů, kterých se děti velmi rády účastní, především s cílem předávat znalosti a udržitelnost. Každý rok přibývají nové projekty. Nabízíme je konkrétně některým kooperačním partnerům jako doplněk výuky, ale také jako volnočasové aktivity ve středisku mimoškolní péče.
Během otevírací doby mají návštěvníci širokou nabídku možností, jak se zabavit. Ve velké herně je vše, po čem dětské srdce touží. Řemeslný koutek vybízí děti, aby daly volný průchod své kreativitě. Široká nabídka aktivit je také venku na zahradě. Ať už jde o zahradničení v bylinkové zahrádce, péči o slepice, králíky a prasata, hraní plážového volejbalu nebo skákání do vlastního hotelového bazénu - na Otto-Planer-Straße 6 se určitě zabavíte.
Změnila se v posledních měsících nějak práce? Nanni Zeuner: Ani ne. Už dříve jsme pomáhali uprchlíkům v Klarastrasse, sbírali dary a podobně. Původní přijímací středisko je tu od roku 1997 a máme s ním spoustu zkušeností. Měli jsme tu nejrůznější národnosti, a to i jako účastníky našich akcí pod širým nebem, které byly obyvateli vždy velmi dobře přijaty. Náš areál se rozkládá na 5000 metrech čtverečních, takže máme co dělat. Každý, kdo nám chce pomoci, nám také pomáhá. Děti uprchlíků, které k nám přicházejí, přiloží ruku k dílu stejně jako všichni ostatní. Nikdy nevíme, kolik dětí si z EAE vyzvedneme. Situace se stále mění. Z hlediska personálního obsazení je to také nesmírně náročné. Žádali jsme stát i místní úřad o další zaměstnance.
K tématu Chemnitz.
Narodil jste se zde? Nanni Zeuner:Upřímně řečeno, s Chemnitzem jsem měl své potíže. Narodila jsem se v Naumburgu a do Karl-Marx-Stadtu jsem se dostala díky sňatku a to město mi připadalo hrozné. V Ebersdorfu jsem skončila díky své práci a musím říct: Ebersdorf je prostě krásný. Ebersdorf se už léta rozrůstá. Je tu mnoho, mnoho zrekonstruovaných domů, staví se nové budovy.
Proč máte tuto čtvrť tak rád? Nanni Zeuner: No, je to jednoduše kvůli poloze. Na okraji lesa, kde je EAE, máte nejlepší výhled na Chemnitz. Je to prostě fantastická lokalita. Proto je tam nahoře tolik domů. Máme tu skvělé dopravní spojení. Můžete se tu projít přímo do lesa. Jsou tu letité ebersdorfské tradice: Ebersdorfské školní muzeum, Saské železniční muzeum a TUS Ebersdorf - cyklistická bašta Chemnitz a pro železnici tu pracovalo šílené množství lidí. Mnozí mají na Ebersdorf vzpomínky z dětství. Tyto vzpomínky chceme uchovat zde v domě (bývalá Říšská knihovna). Je to opravdu pěkné místo k životu.
Musíte obyvatele Chemnitz povzbuzovat? Elisa Tetzner:Ano, určitě!
Nanni Zeuner: Často se stává, že mnoho lidí v Chemnitzu si stále jen stěžuje. A uvědomují si, co všechno nefunguje a tak dále. Musím říct, že v Chemnitzu máme starší generaci, která je opravdu v pohodě. Máme v Chemnitzu dost seniorů, kteří jsou prostě aktivní a něco dokážou. A ti ostatní prostě musí přemýšlet jinak. Chemnitz není nejkrásnější město. Ale Chemnitz není ani nejhorší. Chemnitz toho dokáže hodně i bez peněz. Určitě je třeba jít neobvyklými cestami. Ale v Chemnitzu se toho dá zvládnout hodně. Stačí mít nápady, požádat o ně a udělat je.