Dary jsou potřeba nejen o Vánocích

Christiane Fiedler

Předvánoční čas je pro Christiane Fiedlerovou obzvláště náročný. Je ředitelkou společnosti Chemnitzer Tafel e.V. a spoluzakladatelkou distribučního centra potravin, oblečení a zboží v Chemnitzu. Pracuje zde již 20 let. "Před Vánocemi si většina lidí vzpomene, že těsně před Novým rokem musí udělat něco dobrého," říká šestapadesátiletá žena a dodává: "Ale lidé potřebují naši pomoc i v ostatních jedenácti měsících roku." Dobré dva týdny před Vánocemi jsme se s Christiane Fiedlerovou setkali v potravinové bance v Chemnitz na Zwickauer Straße, nedaleko konečné tramvajové linky 1. "Všichni jsme se snažili pomoci lidem, kteří se ocitli v nouzi.

Kdo k vám chodí? Christiane Fiedler:Je to velmi rozmanité. Jsou to mladí dospělí, rodiny, důchodci, lidé s nízkými příjmy, lidé v dočasné nouzové situaci, žadatelé o azyl, migranti - jinými slovy lidé ze všech společenských vrstev.

Co musí lidé prokázat, aby od vás mohli získat dary?
Když přijdou poprvé, zpočátku nic nepotřebují. Naši pracovníci lidem vysvětlí, že pokud se chtějí vrátit, musí se zaregistrovat. Aby se mohli v pondělí zaregistrovat, požádáme je, aby nám ukázali buď potvrzení o základní podpoře příjmu, nebo potvrzení ALG II, potvrzení o příspěvku na bydlení, potvrzení o dávkách pro žadatele o azyl nebo podobné potvrzení. Lze tedy ukázat cokoli, co je státní dávkou a identifikuje někoho jako potřebného.

Christiane Fiedlerová a její kolegové zásobují každý týden přibližně 1 600 lidí. Kromě pravidelných dodávek, například do vývařovny nebo do projektu pro bezdomovce Selbsthilfe 91 na Heinrich-Schütz-Straße, přicházejí lidé ve všední dny také do distribučního centra na Zwickauer Straße 247 a do distribučního místa ve Frankenbergu. Potravinová banka ve Frankenbergu je projektem potravinové banky v Chemnitz a od roku 2006 je otevřena jednou týdně.

Zvýšil se v posledních letech její počet?
Ne, to se nedá říct. Zůstal poměrně stabilní. Dokonce i v době, kdy do města přišlo mnoho uprchlíků. Někdy to lze vysvětlit zlepšením situace na trhu práce. Lidé jsou však často umisťováni do opatření také prostřednictvím úřadu práce.

Odkud získáváte potravinové a materiální dary?
Hodně získáváme z potravinových trhů. V ideálním případě také od firem. V oblasti však nemáme mnoho podniků vyrábějících potraviny. Hodně jich dostáváme od komerčních zařízení nebo organizací. Pokud jde o peněžní dary, jsou to firmy, soukromé osoby a soudní příkazy.
Tafel je výjimečný nejen tím, že pomáháme lidem. Zvyšujeme také povědomí o tom, že není třeba vždy všechno vyhazovat. I pokud jde o samotné pečivo: Nakonec se toho příliš mnoho jednoduše vyhodí. A o to přece nemůže jít. Už jen tento přístup je nepochopitelný. Prodejci říkají: "Zákazník by měl dostat čerstvé zboží až do zavírací doby." Já vždycky říkám: Opravdu to zákazníci chtějí? Opravdu trvám na určitém druhu chleba těsně před zavírací dobou, nebo si prostě vezmu jiný?

Kromě distribuce potravin si lidé v nouzi mohou v potravinové bance za malý poplatek koupit také oblečení nebo jiné věci. Mohou sem lidé skutečně přijít s darovaným oblečením?
Samozřejmě, i takové dary přijímáme. Doporučujeme zavolat předem, protože máme několik kritérií. V současné době například nepřijímáme letní oblečení, protože máme jen omezené skladovací prostory. Pak jsou samozřejmě také různé požadavky. Ne vždy je správné to, co si někteří lidé myslí, že ostatní stále nosí. Nepřijímáme například obnošené spodní a noční prádlo.
V současné době se nám také stále častěji nabízejí rozbité vánoční ozdoby. Kuřáky se zlomenou nohou nebo anděly se zlomenými křídly. To jsou věci, které mě trochu rozladí.

Jsou vaše nabídky někdy zneužívány?
Sami jsme to zatím nemohli zjistit. Byli jsme na to upozorněni. Samozřejmě vždy prosíme o pochopení, že musíme potřebnost prověřit. Jsme nezisková organizace a musíme předkládat doklady finančnímu úřadu.
Pracujeme pouze s dary - ať už finančními, potravinovými nebo věcnými. Za to, že tyto dary nebudou zneužity, mohu ručit jen tehdy, když mohu dát ruku do ohně za každého, kdo k nám přijde. A to mohu udělat jen tak, že to budu kontrolovat a evidovat.

Kolik máte zaměstnanců?
Máme více než 50 dobrovolníků. V současné době je o ně opravdu velký zájem. Pořádám pohovory a přijímám lidi na zkoušku. Máme tři stálé zaměstnance, kteří pracují na různé úvazky, ale jako organizace si je musíme financovat sami. Většinu lidí na pracovišti tvoří ženy. Muži, kteří u nás pracují, pracují spíše v terénu. Sedí v autě a vozí nám jídlo. Kupodivu se nám nedaří najít tolik mužů, kteří by pracovali přímo v domě. Musíme tu hodně uklízet. Zelenina se musí čistit a třídit, pak samozřejmě musí být vždycky čistý servírovací prostor. Muži to prostě dělají neradi. Mají raději manuální práci.

V roce 1997 jste se podílela na založení potravinové banky v Chemnitzu. Angažujete se v ní od roku 1996. Jak jste se do ní zapojil?
Ano, začal jsem před 20 lety. Sám jsem byl v té době nezaměstnaný a procházel jsem osobní krizí. Bylo mi kolem třiceti let a děti byly za vodou. Nejsem člověk, který zůstává doma kvůli každému malému neduhu. Přesně to by měl šéf hledat, říkala jsem si.
Ale stejně mě nikdo nechtěl. Pak jsem v televizi viděla pořad o Hamburger Tafel a řekla jsem si: "To by bylo ono! Kdybychom tak něco takového měli!" A o chvíli později jsem si přečetla novinový článek, ve kterém sociální pracovníci z AWO a VIP Chemnitz e.V. vysvětlovali, že by bylo hezké, kdyby v Chemnitz vznikla taková potravinová banka. Kontaktovala jsem je a naznačila jim svou ochotu.
Pak jsem si udělala rešerši, jak potravinovou banku založit, a hledala kolegy z kampaně. V květnu 1997 se sešlo tolik lidí, že se nám podařilo organizaci založit.

Byla to na začátku kamenitá cesta?
Ano, dá se to tak říct. Na začátku o potravinové bance nikdo nevěděl. Mnoho lidí si myslelo, že jsme zástupci školských rad (smích). To nebylo tak jednoduché. Ale bylo to skvělé období. Hodně jsem toho poznal. Mohla jsem získat nové zkušenosti.
Pak jsem jela na setkání národní asociace potravinových bank do Drážďan a byla jsem tak velmi motivovaná. Poznala jsem tam spoustu lidí z různých potravinových bank. To bylo skvělé. Výsledkem bylo, že jsme dostali naše první auto. Na začátku jsme byli spíše přepravní společností a vozili jsme věci z bodu A do bodu B. To se nám vůbec nelíbilo. Chtěli jsme být spíše centrálním distribučním centrem, kam by za námi lidé mohli přijít.
Pak jsme hledali prostory. Jeden z nás našel bývalou školku v Lohstraße a kontaktoval město. Bylo nám řečeno, že se tam můžeme nastěhovat, ale že možná budeme muset kdykoli odejít, protože komplex má být zbourán.
V roce 1998 jsme pak v Lohstraße otevřeli naše první distribuční centrum. Když jsme se tam nastěhovali, neměli jsme ještě žádné peníze. Nájem platil jeden nebo druhý. Velký dar pak zaplatil nájem na celý rok. To byla obrovská podpora. Pak jsme se postupně rozrůstali, v kombinaci s mým zaměstnáním na plný úvazek, protože to je práce na plný úvazek. To nám umožnilo postavit potravinovou banku na pevné základy. A příští rok budeme slavit dvacáté výročí.

Jste spokojen s tím, jak se potravinová banka v Chemnitz etablovala a jak ji vnímají obyvatelé Chemnitz?
Christiane Fiedler: Myslím, že ano. Velmi se snažíme, abychom veřejnosti předkládali pozitivní obraz. Z toho přece žijeme! Dárci nám dávají své věci, jen když nám důvěřují. Máme opravdu hodně lidí, kteří nám pravidelně přispívají malými částkami.

Dá se říci, že lidé v Chemnitzu jsou obzvlášť štědří?
Na tuto otázku opravdu není snadné odpovědět, protože nemám žádné srovnání. Když si vzpomenu na svou dobrou kolegyni z Hamburku, která mezitím bohužel zemřela a která mi byla vždy dobrou učitelkou: občas stála v hamburském divadle s kloboukem a vybírala dary. Za večer dostala sedm až osm tisíc eur. Musíte si však uvědomit, že Hamburk je nejen mnohem větší město, ale také mnohem bohatší. Bylo by proto trochu troufalé doufat v takovou odezvu v Chemnitzu. Při pohledu zpět však musím říci, že v našem městě je mnoho a mnoho věrných příznivců Tafelu, na které jsme se mohli spolehnout i v těžkých dobách. Věřím, že potravinová banka bude mít tuto cennou podporu i v budoucnu.

Máte nějaké přání k 20. výročí v příštím roce?
Přál bych si, abychom našli nové dobré talenty. Jsme také o 20 let starší a dříve nebo později bude muset přijít generace po nás, která bude v práci potravinové banky pokračovat. Pak bych si samozřejmě přál, abychom byli finančně zabezpečeni. Práci v potravinové bance nelze vnímat jen jako dobrovolnickou činnost. Protože i dobrovolná práce potřebuje kancelář, která vás bude podporovat na plný úvazek. To bych si přála: Abychom mohli obsadit nejdůležitější pozice zaměstnanci na plný úvazek.