Do mezinárodní politiky s univerzitou

Magdalena Oertel & Marcus Dörfel

Magdaleně Oertelové a Marcusi Dörfelovi není rozčarování z politiky cizí. Spolu s dalšími 16 studenty TU cestují do New Yorku, kde se od 20. do 24. března zúčastní simulované konference OSN. Již několikrát za sebou se vrátili s vyznamenáním. V našem rozhovoru pro tvůrce nám oba prozradili, čím je studentský projekt na mezinárodní scéně výjimečný.

V březnu se v rámci studentského projektu na Technické univerzitě v Chemnitz zúčastníte konference NMUN (National Model United Nations) v New Yorku.
Co tam budete dělat? Magdalena-Oertel: Účastníme se simulační hry v OSN. Byla nám přidělena Čadská republika, vnitrozemská země ve střední Africe. Vžijeme se do rolí diplomatů a budeme se snažit co nejlépe reprezentovat politické postoje země v různých výborech OSN.


Co musíte mít na paměti? Magdalena Oertelová:Hodně. Existují pravidla, která určují, jak vystupovat a jak je konference organizována. Musíme ovládat diplomatický jazyk. Existuje také kodex chování a pravidla oblékání.


Účastní se konference pouze studenti? Marcus Dörfel: Konferenci pořádá sdružení, které je akreditováno i u OSN. To znamená, že probíraná témata mají pro OSN aktuální význam. Účastníci, kteří přednášejí a vykonávají vlastní práci na konferenci, jsou všichni studenti.
Magdalena Oertel : Takzvané MUN, neboli Model United Nations, se pořádají ve více než 40 zemích světa za účasti žáků a studentů. Konference v New Yorku, NMUN, je nejstarší, pořádá se již od roku 1945. Je také nejprofesionálnější, protože ji jako jedinou organizuje i samotná OSN. A je to také jednoduše největší konference, do New Yorku nyní cestuje více než 6 000 studentů.

Nejeden student by se během ní naučil vázat kravatu, prozrazuje Magdalena Oertelová, odborná asistentka na katedře mezinárodní politiky Technické univerzity v Chemnitz, která se konference poprvé zúčastnila jako delegátka před čtyřmi lety a od loňského roku má projekt na starosti. Na politické scéně se cítí dobře, stejně jako její studentský asistent Marcus Dörfel. Oba nadšeně vyprávějí o svých zkušenostech. "Po takové simulační hře člověk lépe pochopí, proč některé konflikty nelze vyřešit jednoduše lusknutím prstů," sděluje Marcus Dörfel a Magdalena Oertelová dodává: "Dává nám to dobrý vhled do života diplomata. Tento vhled do praxe je vedle všech znalostí z učebnic nesmírně důležitý." Technická univerzita v Chemnitz vysílá studentské delegace již 13 let a je tak jedinou univerzitou v Sasku, která se této mezinárodní konference účastní. "Při všem tom úsilí, které se na to vynakládá, se není čemu divit," shodují se oba.


Jak jste se na tuto cestu připravovali? Magdalena Oertel: Výběrové řízení začínáme v červnu/červenci: Vyzýváme všechny studenty Technické univerzity v Chemnitz, aby se přihlásili, konají se pohovory a na konci srpna je skupina finalizována a poté se pravidelně schází. Od října se scházejí každý týden. Každý týden trávíme několik hodin večer na institutu a začínáme se seznamovat s pravidly a předpisy OSN. Prohlížíme si zemi, do které jsme byli přiděleni, a velmi podrobně se seznamujeme s tématy, která nám OSN určila. Přednášíme improvizované projevy a snažíme se procvičit diplomatickou angličtinu. Skupina pak musí absolvovat dvě zkušební simulace. Letos se jedna z nich konala v Chemnitzu. Na základě zkušeností ze zkušebních simulací analyzujeme, co se nám povedlo a na čem musíme ještě zapracovat, abychom byli na vystoupení v New Yorku dobře připraveni. V březnu pak pojedeme do USA, navštívíme německé velvyslanectví ve Washingtonu, podíváme se do think tanků a setkáme se s diplomaty ze stálé mise při OSN z Německa a letos i z Čadu v New Yorku.


Jaká jsou aktuální témata? Marcus Dörfel: OSN má pro každé téma "valné shromáždění", jakýsi výbor. Jeden se týká financí, jiný rozvojové pomoci nebo odzbrojení. V příslušném výboru jsou zastoupeny všechny členské státy OSN, celkem 193 států. Letos se zaměří na uprchlickou krizi, otázky bezpečnostní politiky a ekonomické záležitosti. Projednávat se bude vše, co v současné době zajímá OSN. Jde o to najít kompromis, který by byl spravedlivý pro všechny účastníky.


Jak se bude konference hodnotit? Magdalena Oertel: Cílem je navrhnout rezoluci, která dostatečně a přitom výstižně popíše dané téma. Na dokumenty se dívá samotná OSN. Když jsme tam byli poprvé, definici pirátství psali studenti. Tuto definici považovala OSN za tak dobrou, že ji přijala. Je důležité formulovat argumenty země tak, jak by skutečně argumentovala. V angličtině se tomu také říká staying in character. A všímá si toho, jak často se delegace zapojuje, jak často vystupuje a zda hlasuje rozumně podle své politické situace. Na konferenci jsou přítomni pozorovatelé, kteří hodnotí chování účastníků. A v nejlepším případě stačí, aby bylo na Valném shromáždění OSN uděleno ocenění.


Jaká je na konferenci atmosféra? Magdalena Oertel:Je to velmi intenzivní pracovní doba a každý z ní roste. Atmosféra je pro všechny neuvěřitelným zážitkem.


Je těžké získat studenty, kteří se zajímají o politiku a každoročně organizují delegaci? Magdalena Oertel:Každý rok se jich hlásí mnoho. Ale časová a finanční náročnost některé z nich odrazuje. Koneckonců studenti se do projektu zapojují vedle svého běžného studia.
Marcus Dörfel : Samozřejmě, že to zabere spoustu volného času. Ale zatím se to vždy vyplatilo. Rozvíjí se například angličtina. Studenti musí mluvit před 300 až 400 lidmi a ve svých projevech se soustředit na podstatné věci. To jednotlivci nesmírně pomáhá. A je velmi zajímavé, jaké lidi poznáte. Na své první konferenci v roce 2013 jsem se seznámil s mnoha lidmi, se kterými jsem dodnes v dobrém kontaktu. Jsou to lidé, kteří se zajímají o to, jak funguje svět a mezinárodní politika a jak je můžeme trochu zlepšit.
Magdalena Oertel: Kdy máte možnost být informován zástupcem Libye nebo Čadu v OSN nebo vidět Světovou banku zevnitř? Účastníci odcházejí z projektu s velkým sebevědomím.


Z Chemnitzu do New Yorku - je to kulturní šok? Magdalena Oertel:Na začátku se potýkáte hlavně s jet lagem. Nenazývala bych to kulturním šokem. Ale když se vrátíte, těšíte se domů.
Marcus Dörfel : Nejprve cestujeme z Chemnitzu do Washingtonu. A i když je to hlavní město, život tam je relativně klidný a vůbec se nepodobá ruchu New Yorku. Jakkoli to bylo ve Spojených státech příjemné, vždycky se rád vracím domů. Tady se člověk vyzná, ví, kde co sežene a kolik to stojí. Člověk si pak opravdu váží jídla v kantýně.


Čím je pro tebe život v Chemnitzu výjimečný? Marcus Dörfel:Je to spousta iniciativ a akcí, které se zde v kampusu pořádají. Ať už je to letní party pořádaná studentskými radami, sportovní akce nebo studentské kluby. Studenti už v kampusu pořádají bláznivé věci. Na Technické univerzitě v Chemnitz jsem od roku 2008 a myslím, že rozvoj města, co se týče feel-good faktoru a vzhledu, je pozoruhodný. Ještě před několika lety byla Rawema trnem v oku. Schocken byl ještě prázdný. Dnes tyto dvě budovy skutečně tvoří rozdíl. Někteří lidé si myslí, že Chemnitz je komín, hlava Karla Marxe a pár šedivých domů. Ale je to mnohem víc než to. Když vezmete do města lidi, kteří Chemnitz neznají, a ukážete jim Sonnenberg nebo Kaßberg, dostaví se příjemný efekt překvapení.
Magdalena Oertel : Studentský život se prostě odehrává na Reichenhainer Straße. Ale pokud se tu lidé cítí dobře, je to v pořádku.


Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat? Magdalena Oertel:Myslím, že obyvatele Chemnitzu nemusíte povzbuzovat, oni to tak prostě mají. Je tu tolik krásných míst, která to odrážejí, a je to vidět na mnoha proměnách města.
Marcus Dörfel: Mnoho lidí, které v Chemnitzu znám, je na své město hrdých. Každý má dvě nebo tři věci, které ho s městem silně spojují: Ať už jsou to NINERS, CFC, určité kluby nebo místa. Myslím, že mnoho lidí vidí, jak se město vyvíjí.