Jiný svět

Anja Hüttner & José Daniel

Ať už s rýčem v ruce, lenošením v houpací síti nebo zaléváním květin - Anja Hüttnerová a José Daniel rádi tráví čas v mezikulturní zahradě. Mezi domy ve vilémovském stylu na pustině na Kaßbergu vznikla přírodní idyla. S bylinkovými spirálami, květinovými záhony, místem na grilování, kompostem a zahradní kůlnou. Setkávají se zde lidé různých národností, aby společně zahradničili. Zeptali jsme se Anji Hüttnerové, předsedkyně spolku, a spoluzakladatele José Daniela na jejich práci mezi rajčaty, fazolemi a slunečnicemi.

Jak vznikl nápad proměnit pustinu v zahradu? Anja Hüttner:Myšlenka mezikulturní zahrady nebyla nová ani tehdy. V různých městech v Německu existovala již desítky let. Chtěli jsme něco takového realizovat v Chemnitzu, protože jsme už dlouho chtěli něco udělat na veřejném prostranství. Vedení čtvrti se zde již dříve k této oblasti přiblížilo a centrum pro vzdělávání dospělých přišlo s nápady. Spojili jsme se tedy s centrem pro vzdělávání dospělých a podařilo se nám tento prostor od města pronajmout. V lednu 2010 založilo sdružení deset lidí.


Jak to tu vypadalo předtím? Anja Hüttner: Bylo to staveniště a parkoviště pro městská vozidla. Byly zde staré kasárny z dob NDR. Celá oblast byla zapečetěná.
José Daniel: Půda byla pro zahradu velmi špatná. Tvořil ji jen šrot a suť. Museli jsme přidat 35 centimetrů ornice, aby tu něco rostlo. Ale v oblasti máme dobré klima. Máme tu osm hodin slunce, což je v Německu vzácné. V té době jsem tu bydlel a viděl jsem na tu oblast z balkonu. Tohle mikroklima rostlinám svědčí, to jsem viděl už tehdy.

José Daniel přišel do Německa z Portugalska před dvaceti lety. Jeho rodiče tam byli zemědělci a on je rád, že zde nyní může uplatnit své znalosti. Byl to on, kdo dal zahradě základní strukturu. "Chtěl jsem udělat něco pro komunitu," říká. "Bylo štěstí, že u toho byl od začátku José. Je to profesionální zahradní designér," říká Anja Hüttnerová, která sama pracuje v interkulturní oblasti, a předává svému kolegovi kytici květin.

Jsou tu jednotlivé záhony, je tu cesta, trávník.
Jak jste tento plán vypracovali? José Daniel:Uvědomil jsem si, že když začínáme něco tak velkého a zapojuje se do toho tolik lidí, potřebuje to strukturu. Jinak to všechny zahltí a většina lidí odejde. Je tu určitý kruh, řád. Lidé vědí, kde mohou kopat a sázet, kde je kompost. V zemědělství je to stejné. Pokud není pole dobře ošetřeno, nezískáte úrodu. A ani jedna fazole nevyroste jen z mluvení.
Anja Hüttnerová: Je samozřejmě skvělé, když takový projekt vznikne díky demokracii zdola. Ale nebezpečí je, že nikdy nedojde ke konci. Musí být někdo, kdo věci dotáhne do konce. Jinak člověk zabředne a věci se rozkecají. Uvědomujeme si, že stávající struktura je dobře přijímána. Neexistují žádné hranice, ale každý ví, kde je jeho políčko a kde si může dělat, co chce.


Proč pro vás byla interkulturní myšlenka důležitá? Anja Hüttner:Před šesti lety neexistovalo místo, kde by se setkávaly různé kultury. Každý byl tak trochu sám za sebe. Chtěli jsme to rozbít. A ono to skutečně funguje. Setkávají se tu Maďaři, Portugalci, Češi i Američané. Teď tu máme i zahrádkáře z Íránu, Sýrie, Libanonu a Etiopie. Je to opravdu mezinárodní.


Jak se vám daří oslovit lidi, zejména ty z cizích zemí? Anja Hüttnerová: Jak se vám daří oslovit lidi z cizích zemí?Máme mnoho kontaktů ve městě a v centru pro vzdělávání dospělých, kteří náš projekt doporučují ostatním. Jsme už tak známí, že lidé chodí přímo za námi. Nebo jsou tu sponzoři, kteří sem přivádějí rodiny.


Jsou na začátku nějaké výhrady? Anja Hüttner:Samozřejmě! Objevují se i nedorozumění. Nemusí to nutně souviset s rozdílnými kulturami, ale prostě proto, že se tu lidé scházejí. A společné soužití musí být regulováno. Máme svá zahradní pravidla a každý, kdo se chce zapojit, je musí dodržovat.
José Daniel: Zahrada je spousta práce: sekání trávníku, nošení vody, vyprazdňování záchodu. Nestačí sem přijít a sklízet rajčata nebo ležet v houpací síti. Zahrada si nedá pauzu. Když se o ni nestaráte, zdivočí. Lidé, kteří chtějí zahradu využívat, to musí pochopit.


Máte sepsaná pravidla? Anja Hüttnerová: Každý, kdo chce zahradní záhon, dostane pravidla. Podepíší s námi nájemní smlouvu a zaplatí symbolickou cenu za rok. Tím je to jednoduše závazné. Sami jsme se museli naučit být přísní. Všechno je to o komunikaci. Vždy zdůrazňujeme, jaká je myšlenka sdružení. Sdružení je také jako rostlina, která roste velmi pomalu a je třeba o ni pečovat.

Zahrada chce také oslovit děti a mladé lidi. Pořádají se bylinkové semináře. Scházejí se zde celé skupiny mateřských škol a školní třídy a obdivují, co všechno příroda nabízí. "Společně pak vaříme a vytváříme projektové záhony," říká Anja Hüttnerová. Pak krájíme salát, sušíme čaj a sázíme bylinky. O prázdninách se tu konají také workshopy, které vede centrum pro vzdělávání dospělých a které podporují řemesla, ruční práce a keramiku.


Co tu lidé hledají? Anja Hüttner: Je tu jedna žena z Kazachstánu, která tu sama měla půdu. Pro ni je to kus domova, když může pracovat s rostlinami. Muž z Libanonu býval včelařem. Je rád, že zde může opět chovat včely. Důležitá je také vzájemná socializace.


Existují mezikulturní rozdíly, pokud jde o zahradničení? Anja Hüttner:Je opravdu vidět, že záleží na konkrétním člověku. Nemohu zobecňovat, který záhonek který národ obhospodařuje. Lidé jsou buď pracovití, nebo ne. Konflikty nevznikají proto, že někdo pochází z určitého kulturního prostředí, ale z jiných individuálních důvodů. To je dobrá zkušenost pro všechny zahrádkáře, kteří sem přijedou. Proti rasismu se zde můžete imunitně bránit.
José Daniel: A přímý kontakt je vždy lepší než věřit předsudkům. Ale samozřejmě je těžké říct, co je pravda a co ne, co říkají ostatní. Sám to tak cítím. Ale osobní vlastnosti nemají nic společného s původem člověka.

V současné době je zapojeno 22 aktivních zahrádkářských nadšenců. Sdružení má více než 30 členů. "Ročně sem ale musí přijít přes tisíc lidí," odhaduje Anja Hüttnerová. Někdy přijde na každoroční oslavu i 300 lidí najednou. Zahrada je v zásadě přístupná všem. Kdo se chce s někým ze spolku setkat, měl by ve středu odpoledne zamířit do ulice Franz Mehring-Straße 39.


Velkoměsto a povědomí o přírodě - vylučují se? José Daniel: Zahrada není jen místem pro rostliny, je to také mezera ve městě, kde si mohou odpočinout děti i dospělí. Ve velkoměstě je to samozřejmě anonymnější, ale o to víc roste touha po takovém místě. Je to tady úplně jiný svět než tam venku, kde panuje shon.