Kouzelný ostrov

Hendrik Hadlich & Thomas Naumann

Před deseti lety se poprvé slavil malý festival s ohňovou show a divadlem na Schloßteichinselu. Koncem května Fuego a la isla opět zaplní toto místo dobrou náladou, pěknou hudbou, okořeněnou trochou magie a špetkou štěstí. Za festivalem stojí celá řada hybatelů a tahounů chemnitzské alternativní scény. Hendrik Hadlich z Pyrocatharsis a Thomas Naumann z chemnitzského labelu Krawallzwang Records si na nás udělali čas a popovídali si.

Jak jste před deseti lety začali? Hendrik Hadlich:První akce se jmenovala Circus a la isla. Vytvořila ji skupina ohňového divadla Pyrocatharsis a my jsme chtěli v Chemnitzu zviditelnit cirkusovou a divadelní výchovu. Z toho se vyvinula směs hudby a workshopů. Festival se rok od roku měnil a rozrůstal. Zatímco na začátku jsme psali hlavně spolkům, které se stejně jako my zabývají divadelním vzděláváním, nyní se k nám hlásí mnoho kulturních spolků z celého města.

Kde vidíte svou mezeru?
Hendrik Hadlich : Původní myšlenka před deseti lety spočívala v tom, že v Chemnitzu chyběl festival, kam byste mohli vzít i děti. Chtěli jsme nabídnout dobrou kulturu za malou cenu.
Thomas Naumann: Buď se zaměříte na headlinery, pak jsou lidé ochotni zaplatit až 25 eur, ale obyvatelé Chemnitzu jsou většinou méně ochotní experimentovat s malými a novými akcemi. Existují také místa jako Aaltra, Subway a Exil, která nabízejí kulturu za malý poplatek.

Před deseti lety bylo na začátku festivalu 300 až 350 návštěvníků, ale loni na ostrov přišlo až 2 500 lidí. "Vždycky přemýšlíme o tom, jak chceme festival rok od roku rozvíjet," vysvětluje Hendrik a vyjmenovává různé názvy, pod kterými se festival zpočátku jmenoval. Po Circus a la isla padlo rozhodnutí pro Theatro a la isla, o rok později následovalo Arte a la isla. V roce 2010 se festival poprvé jmenoval Fuego a la isla a konal se dva dny.

Proč jste si vybrali právě Fuego?
Hendrik Hadlich : Původcem je právě tato ohňová divadelní skupina. A název nejvíce odpovídá jejímu charakteru. Na první Fuego o svatodušních svátcích jsme měli přes 1000 návštěvníků. Tak jsme si řekli: než abychom se každý rok snažili najít nový název, zůstaneme u Fuega. S 1000 lidmi byl název samozřejmostí.

Kdo další stojí za festivalem "Fuego a la isla"?
Hendrik Hadlich : Rámec festivalu poskytuje sdružení Pyrocatharsis a AJZ. Na dvou pódiích hrajeme přímo my, zbytek organizují crew nebo jednotlivci. Ostrovní lounge floor organizuje skupina přátel kolem Grüne Helene.
Thomas Naumann: V Chemnitzu se lidé navzájem znají. Začínali jsme na techno scéně na začátku devadesátých let a dodnes jsme na cestách jako organizátoři. Já sám jsem na cestách jako Mr Spooky. Dobrý duch, který vidí, co všechno může uskutečnit.

Je tedy Fuego a la isla společným projektem chemnitzské subkultury?
Thomas Naumann: Řekl bych, že část chemnitzské alternativní scény na tomto projektu dobře spolupracuje.
Hendrik Hadlich: Oproti začátkům se naše zaměření posunulo trochu více k hudbě. Důležitou součástí však zůstaly i workshopy.

"Jde o to, abyste si to udělali sami a zažili to na vlastní kůži," vysvětluje Hendrik. Kromě hudby je ve Fuego a la isla spousta věcí, se kterými si lze pohrát, experimentovat a žasnout. "Nechceme jen postavit skákací hrad, kde se děti zabaví. Chceme je povzbudit k tomu, aby si samy něco vyrobily a mohly si to pak například odnést domů," vysvětluje cíl svého týmu. Stavění pneumatik Hulahup a tréninková dílna jsou věci, na které budou děti ještě dlouho vzpomínat. V nabídce jsou také: sítotisk, keramika a kreativní výroba lamp z přírodních materiálů.

Vyšlo zatím vždy počasí?
Hendrik Hadlich : Téměř. Při sedmém ročníku Fuego a la isla jsme museli akci přesunout do AJZ. To bylo v roce, kdy záplavy v Chemnitzu zničily spoustu věcí. Tehdy se také poprvé zúčastnila posádka Sanistelle. Kluci ze Spinnerei požádali z vlastní iniciativy, zda by se mohli zúčastnit. Byla to pro nás velká čest. Jsme festival pořádaný čistě na dobrovolnické bázi a jsme rádi, že se ho účastní místní profesionálové.

Co máte všichni společného?
Thomas Naumann: Chceme pracovat pokud možno bez hierarchie, vzájemně si důvěřovat, nechávat rozhodování na ostatních, organizovat si věci sami a zkoušet si je na vlastní kůži a pěstovat si vzájemně vstřícný přístup k chybám.
Hendrik Hadlich : Řídíme se heslem "Jiný svět je možný" nebo kulturou "Do is yourself" jako vzorem, inspirujeme sebe i ostatní lidi tím, že společně pracujeme, učíme se a rosteme. Doers jsou zde velmi žádaní. Když se nás někdo zeptá, zda se k nám může přidat, nejprve se ho zeptáme, co chce dělat. Věříme, že lidé jsou dobří tam, kde je to baví.

Co je letos hudebně výjimečného?
Hendrik Hadlich : Já jsem vlastně letos chtěl jít na headlinera kvůli desátému výročí. Ale naštěstí mě crew od tohoto nápadu odradila. Headlinerů už máme v regionu hodně a náš koncept funguje.
Thomas Naumann: Většina našich návštěvníků kapely nezná. Všechny kapely jsou prostě dobré.

Ale pár tipů se tam přece jen najde, ne?
Hendrik Hadlich : Máme věčného favorita, Provinztheater Krefeld. Je to dvanáctičlenná kapela, která hraje pouliční hudbu. Přivezou také další kapelu se šestnácti muzikanty a jakýmsi dechovkovým hip-hopem, který rozechvěje pódium. Organic Waldtechno, živé elektronické zvuky s kytarou a houslemi, zajistí Moglebaum z Düsseldorfu. The Inexplicables z Bristolu předvedou beatbox, reggea a hip-hop.
Thomas Naumann: " Každá kapela je svým způsobem jedinečná. Jelikož jsme velký tým, každý přináší své vlastní návrhy a výsledkem je široká škála.
Hendrik Hadlich: V létě po skončení festivalu vše společně vyhodnotíme a pak začneme hledat nová vystoupení. Obvykle se rezervace uzavírají v listopadu. Ještě na začátku nového roku jsem každý týden dostával žádosti o kapely. Teď už se to dělá samo.

Čím je pro vás festival Schloßteichinsel výjimečný?
Thomas Naumann: Je to neuvěřitelný ráj. Pohled na vodu, kulisa zámeckého kostela - to jsou působivé obrazy.
Hendrik Hadlich : Blízkost centra města má samozřejmě i své nevýhody, například pokud jde o ochranu před hlukem. Krátce jsme uvažovali, že bychom šli jinam. Mnoho lidí nás ale nabádalo, abychom zůstali. Jsme jediní, kdo v této lokalitě hraje festival. Nyní jsme se připojili k nejbližším klubům s poslechovým programem: aaltra, Zukunft a Odrádek. A všechny byly i loni plné.

Je těžké uspořádat takový festival na dobrovolné bázi?
Hendrik Hadlich : S oddělením parků a úřadem pro veřejný pořádek máme už léta opravdu dobrou a důvěryhodnou spolupráci. Co je obtížné, je zničená budova, protože máme další náklady na zřízení dalšího pódia. A požadavky na ochranu před hlukem nejsou jednoduché. Ale je tu i pozitivní novinka: našli jsme firmu na výrobu ekokompostů, která nám může dodat toalety, takže se zde chováme ekologicky. Dodavatelé občerstvení budou také používat ekologicky rozložitelný obalový materiál.

Ve stejný den hraje Megaloh na Rock am Kopp v centru města. Vadilo vám to překrývání?
Hendrik Hadlich : Když jsem se o tom dozvěděl, tak zpočátku ano. Ale je to vlastně skvělé. V centru města je spousta lidí, kteří chtějí kolem 18. hodiny něco zažít.
Thomas Naumann: Když se toho ve městě děje hodně jako celek, pomáhá to všem.

Co myslíte, že takový festival, jako je ten váš, dělá pro image města?
Hendrik Hadlich : Je to prostě dobré pro druh kultury, který ukazujeme. Existuje to. A žije v tomto městě. To, že do města přivážíme výjimečné kapely a že je náš festival úspěšný, sem zapadá. A koneckonců nás inspirují i podněty zvenčí. Když vidíme, že nyní existuje v centru města festival Fete de la music, který má podobné kulturní aspirace. To je pro město obrovský přínos.
Thomas Naumann: Mnoho mých známých, kteří se z Chemnitzu odstěhovali, se do Chemnitzu vrací právě o tomto víkendu. Někdy jako pomocníci nebo prostě jako návštěvníci. Myslím, že je to opravdu hezké.

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Hendrik Hadlich : V létě určitě ne. Myslím, že máme dobrou festivalovou sezónu. Od festivalu Aaltra Open Air a Kosmonautů až po Slackfest. Je tu spousta malých akcí, jako jsou spontánní večírky. Když člověk chodí ven a je otevřený novým věcem, může toho v Chemnitzu hodně objevit. A Fuego je pro mě důkazem, že je tu spousta lidí, kteří mají zájem o dobrou kvalitu a chtějí něco rozjet.
Thomas Naumann: V Chemnitzu se dá dělat víc, než lidé městu přisuzují. Klubová scéna je ve srovnání s jinými velkými městy mimořádně kvalitní a v průběhu let se rozrostla. Chemnitz nemá co skrývat.