Odvaha vyzkoušet s Mozartem něco nového

Franz Streuber

"Mladý a netrpělivý", tak sám sebe popsal Franz Streuber, když před 25 lety poprvé založil malý Mozartův festival v Chemnitzu. S hudbou v srdci si během let našel spolupracovníky a příznivce. Dnes tento celosaský hudební festival uchvacuje milovníky klasické hudby z celého Saska a interpretuje Mozartovo dílo nejrůznějšími způsoby. Pětadvacátý ročník Saského Mozartova festivalu začíná tradičně 13. května v kostele Kreuzkirche a letos bude zahajovací koncert, který natočila společnost MDR Kultur, dirigovat francouzský houslista Gilles Apap. Až do 29. května se uskuteční 27 akcí ve dvanácti různých městech, z toho 17 jen v Chemnitzu.

Jak se vám daří sestavovat tak rozsáhlý program? Franz Streuber:Koncepční přípravy probíhají již několik let. Existují již tradiční formy, které se osvědčily a tvoří rámec festivalu. Přidávají se nové formáty. Většina programu vzniká v úzké spolupráci s kulturními aktéry. Jsem například velmi rád, že baletní soubor uvádí v městských divadlech Mozartbriefe Reinera Feistela. Pro naše město je důležité, že se navzájem dobře známe, pomáháme si a inspirujeme se. Společně dbáme na to, abychom přijímali impulsy i zvenčí, abychom se nedusili ve vlastní šťávě. V Chemnitzu pracuje mnoho lidí se záměrem vytvořit zvláštní kvalitu, která je pro Chemnitz jedinečná.

Co bylo například v minulosti něčím nezapomenutelným?
Za 25 let se toho nahromadilo hodně. Hned si vzpomenu na třídílné představení v Markthalle, když se ještě přestavovala. Úplně první koncert v Escheho vile se také konal ještě před jejím otevřením, když se ještě rekonstruovala. Vila Esche byla ještě vykuchaná. To jsou velmi vzrušující věci.

Nálady změn vás zřejmě inspirují. Bylo to tak i před 25 lety?
Ano, rozhodně. Chtěl jsem něco změnit. Byl jsem u kulatého stolu o kultuře a byl jsem svědkem toho, jak do Chemnitz nepřišlo muzeum Lothara Buchheima. Tehdy jsme realizovali analýzu, která se zabývala kulturní podstatou v Karl-Marx-Stadtu / Chemnitz. Z toho jsme vyvodili, co nám chybí, a vyvstala otázka: Kdo by to mohl realizovat? Bylo mi jasné, že nelze vždy ukazovat prstem na druhé. Politické změny a nové demokratické struktury nám daly příležitost, abychom něco realizovali sami.

Franz Streuber vděčí za své první hudební a kulturní vzdělání pobytu v Desavě. Byli to právě tamní divadelní hudebníci, kteří ho vycvičili jako hráče na lesní roh. Na Hudební škole Franze Liszta ve Výmaru se setkal s pohotovým, svobodným duchem profesora Karla Biehliga, který mu s nadšením svěřil své hudební dědictví. Franz Streuber si dodnes pamatuje jeho politické prohlášení: "Miluji jen jednu vlajku. A to je pánvička," odpovídal profesor na otázku ohledně slibu věrnosti NDR. Franz Streuber si ji dnes vykládá takto: Postavit se za bezprostřední život.

Na co se těšíte na letošním Mozartfestu?
Letos poprvé představíme výstavu nazvanou "Mozart v Kursachsenu". V rámci 9. symfonického koncertu Filharmonie Roberta Schumanna bude výstava k vidění pro návštěvníky koncertu ve foyer radnice v Chemnitz ve dnech 4. a 5. května.
Po 25 letech existence Saské Mozartovy společnosti se zde také zamýšlíme nad vlastní prací. Nikoliv formou sebechvály, ale s výhledem do budoucna. Například naším cílem je, aby v roce 2018 bylo v našem programu skutečně 100 mozartovských dětí. V současné době je podporováno 56 dětí a my chceme tento počet zvýšit. Máme tuto hlavní zásadu: naplnění skrze hudbu - její společné prožívání. A pracovat na dosažení tohoto cíle je obohacující.

Každý rok si najdete motto pro svůj festival. Letos je to "Génius a generace". Jak se tento přístup odráží v programu?
Mozartfestu je již čtvrt století. První "Malý Mozartův festival" se konal na jaře 1992. Při analýze pětadvacetileté historie jsme došli k závěru, že před 250 lety Mozart vytvořil skladbu s označením Köchelverzeichnis 25, v níž varioval nizozemskou lidovou píseň. To nás přimělo podívat se na Mozartovy předchůdce, jeho současníky, ale také na vliv jeho díla v průběhu generací. Vytváříme také program, který jde napříč generacemi. Do našich formátů jsme zařadili hudební koláže z městské hudební školy, podílejí se na nich Mozartovy děti a zvláštním zpestřením bude dlouhý klavírní večer. Max Reger, od jehož úmrtí letos uplyne 100 let, také hodně čerpal z Bacha a Mozarta a je zařazen do programu. Trumpetista Ludwig Güttler zahraje program "Mozartovi otcové" v tiskárně Freie Presse, která bude vzrušujícím místem. V Saském archeologickém muzeu zahraje německo-srbská skupina Uwaga. To ukazuje: neznáme hranice.

Franz Streuber byl v Karl-Marx-Stadtu poprvé v roce 1978 na Beethovenově 9. symfonii v opeře. "Bylo to na začátku mých studií a já si říkal: co kdybych se v takovém orchestru prosadil. Tehdy to bylo mimo možnosti, ale byl to tajný cíl," prozrazuje. Do orchestru nastoupil jako stážista v roce 1983. O dva roky později nastoupil na místo hornisty.

Do jaké míry se na vaší profesní kariéře podílí Saský Mozartův festival?
Opera a filharmonie jsou nezbytným základem pro rozvoj Mozartfestu. Můj profesní život mi umožňuje, abych se mohl takto angažovat v dobrovolné práci. A to platí i pro mnoho dalších členů Saské Mozartovy společnosti. Mnozí z nich profesně zakotvili jinde v našem městě a chtějí vytvořit něco, co se dotkne srdcí lidí tam, kde žijí a pracují. Vidím také mnoho svých kolegů ve filharmonii, kteří se zapojují do velmi různých příkladných forem občanské angažovanosti.

Začínali jako malý hudební festival, ale rychle se rozrostli za hranice města.
Jednoznačně jsme se zaměřili na naše město. Nechtěli jsme však udělat chybu, že bychom vše centralizovali. Od samého počátku jsme chtěli interakci mezi regionálním centrem a krajem, stejně jako mezi regionálním centrem a metropolemi Lipskem a Drážďany. A s Mozartovým festivalem jsme už byli všude: v Schloßbergmuseu, na hradě Klaffenbach, ve vile Esche, v Tietzu, v Průmyslovém muzeu, v Saském archeologickém muzeu. Po dva dny jsme také měli na náměstí klavír. "My" jsme vlastně jen malá kancelář v Hartmannstraße. Malý tým nositelů vědomostí, uchovatelů a nových tvůrců. To všechno jsem viděla růst za posledních 25 let. Kvůli tomu pro mě stojí za to žít.

Dnes je vaším cílem být uznávaný v celé Evropě. Jak toho hodláte dosáhnout?
Máme dobré mezinárodní vztahy, například s Rumunskem, Českou republikou a Itálií, Rakouskem, Francií a Nizozemskem. V polovině dubna jsme získali grant na náš německo-český projekt Viva la Musica, který nám umožní řešit několik společných hudebních projektů s partnerským městem Chemnitz Ústím nad Labem. I zde se budou setkávat profesionálové s nadějnými hudebníky z obou měst, abychom nepodporovali škatulkování, ale naopak dosáhli mnohovrstevnatého setkání silných vnitřních sil města s cizími vlivy. Můžeme si zde lokálně uvařit chutnou polévku a zároveň přemýšlet mimo hranice. Díky takovým snahám je můj život v Chemnitzu velmi bohatý.

Mozartův festival je pro Saskou Mozartovu společnost jistě vrcholem. Jste však aktivní i mimo něj. Které další projekty jsou vám obzvláště blízké?
Kromě Mozartových dětí jsou to například Evropská letní filharmonie a Letní sbor na Küchwaldbühne a Labyrint světel na Brühlu.

Co je na Mozartovi tak zvláštního, že dal vašemu festivalu už 25 let jméno?
Určitě to souvisí s mým vlastním životopisem. Jako hornista jsem hrál hodně Mozarta. Na mezinárodní instrumentální soutěži v Markneukirchenu jsem získal ocenění za Mozartovy hornové koncerty. Jeho hudba mě inspiruje a je geniální v pravém slova smyslu. Na jedné straně je to genialita sama, která mě fascinovala svou kvalitou. Oceňovat Mozarta a nechat se jím inspirovat nemá nic společného s tím, zda v daném městě skutečně žil. Uctívání Mozarta a naše vlastní intenzivní zabývání se jeho dílem probíhá po celém světě. Chemnitz nebyl s hudební tradicí spojen tak silně jako například Lipsko s Bachem. Proto jsme k tomuto konceptu mohli přistupovat velmi volně.

Vyskytly se nějaké komplikace?
I věci, které se nepovedly, k tomu patří. Chtěli jsme hlavu Karla Marxe zabalit jako Mozartkugel. I když to nevyšlo, pořád jsme o tom jednali. A dokonce existoval projekt, který si troufl ji zabalit, i když ne jako Mozartkugel. Marxův památník už dávno dorazil do společnosti a často se ukazuje, když do města přijedou příbuzní a přátelé.

Existovala v Chemnitzu úcta k Mozartovi vždycky?
Mozart zde má dlouhou tradici. První představení Mozartova "Únosu" se v Chemnitz konalo 9. ledna 1801. O tom, jak moc je Mozartova hudba ve městě ceněna, vím od doby, kdy jsem hrál v našem orchestru. Například Kouzelná flétna je na programu téměř nepřetržitě a v operním domě v Chemnitz potěšila celé generace diváků. Poprvé zazněla při znovuotevření operního domu po druhé světové válce v roce 1951 a znovu po rekonstrukci v roce 1992. 2. března 1913 prorazil Richard Tauber mladší jako Tamino v Kouzelné flétně. Je zde velmi silná linie. Naše první laureátka Mozartovy ceny Jana Büchnerová skvěle interpretuje Paminu v Kouzelné flétně a Zuzanku ve Figarově svatbě. Je velmi dojemné, jak Mozart zdůraznil obrazy žen v Cosi fan tutte. Ale pro mě je opravdu důležité, co si s hudbou spojují sami lidé.

Můžete podrobněji popsat fascinaci Mozartem?
I když na mě jako na hornistu přirozeně silně působí i jiní skladatelé, například Wagner nebo Bruckner, Mozart je něčím zvláštní svou lehkostí, nebeskou univerzální uzavřeností, smyslností a láskou. Někteří říkají, že Mozart je někdy až příliš sladký. A pak se k tomu přidávají Mozartkugeln. Ale každý, kdo studuje Mozartovy dopisy, si uvědomuje, že ačkoli nám bylo z Mozarta navenek předáno neuvěřitelné množství, přímý přístup k jeho podstatě můžeme získat pouze prostřednictvím látky jeho hudby. Je to jeho životní postoj, který si navzdory ranám osudu zachovává. Přestože si byl vědom bezprostřední blízkosti smrti, neboť z jeho šesti sourozenců přežil pouze jeden, dokázal komponovat s takovou lehkostí a lidskou hloubkou. Jak vděční můžeme být za svůj vlastní, přesto většinou bohatě požehnaný čas.

Je to postoj, který mají obyvatelé Chemnitzu?
To, co jsme mohli v Chemnitzu za posledních 25 let zažít, stojí za to, abychom si ho vážili. Můžeme si vychutnat každý okamžik. Mozart nám ukazuje, jak čerpat sílu z toho, co máme, a nepodléhat tomu, co nemáme.

Potřebujete povzbudit obyvatele Chemnitzu?
Někdy bych si přál, aby měli trochu víc hrdosti a aby o ní dávali hlasitěji vědět. Sám jsem obyvatelem Chemnitz už více než 30 let a už dávno jsem si všiml, že mnozí lidé nenosí svou hrdost na špičce jazyka, ale mají ji v srdci.

Jak si toho všímáte vy?
Je to vidět i na potlesku při koncertech. Potlesk při dobrých vystoupeních v Chemnitzu vždycky začíná trochu tišeji, pak se rozvlní a pak stoupá. Umělý, hysterický potlesk vedený klavíristy by nebyl upřímný a připadal by mi divný. Lidé v Chemnitzu nejprve vnímají dílo jako celek. A jsou velmi sebekritičtí a skromní v sympatickém smyslu. To je pro mě ta pravá kvalita. Neustálá sebekontrola a práce na sobě umožňuje změnu. Samozřejmě vždycky se najde něco, co by se dalo udělat lépe. A přesto můžeme důvěřovat své vnitřní podstatě, ze které můžeme čerpat.
Jsem velmi rád, že mohu prožívat růst v jeho novosti a otevřenosti. Skutečnost, že se nám podařilo takto rozvíjet Saský Mozartův festival, mě prostě těší. A pokud chcete lidi oslovit, nemusíte to na sebe příliš nakládat; je lepší dělat něco na základě vlastního sebeobrazu.